3 Ads 280/2020 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 20/2025- 35 - text  5 34 Ad 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: J. W. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. X („napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 6. 5. 2025, č. j. 10861/2025/UBR („prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím nebyla žalobkyni přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje spočívajícího v úhradě nedoplatku za elektrickou energii, plyn, vodné a stočné v celkové výši 20 596 Kč, neboť pro to nebyly splněny podmínky zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi („zákon o pomoci v hmotné nouzi“). II. Žaloba 2. Žalobkyně namítá, že důvodem opakovaného nedoplatku je skokový nárůst cen energií. Žalobkyně se snažila zvýšit zálohy a doložila, že spotřeba energií je stabilní, avšak žalovaný nárůst cen energií nezohlednil. Žalobkyně zdůraznila, že je evidována na úřadu práce a pracuje pouze na dohodu o pracovní činnosti. Manžel pobírá invalidní důchod II. stupně. Mají dvě nezletilé děti. V důsledku neschopnosti pokrýt uvedené výdaje hrozí rodině ztráta bydlení. III. Vyjádření žalovaného, replika žalobkyně 3. Žalovaný uvedl, že byl se sociální a finanční situací žalobkyně dostatečně obeznámen, neboť žalobkyně pobírá i jiné státem poskytované nepojistné sociální dávky. V případě některých z nich byly zvyšující se náklady za energie již zohledněny (příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení). Současná situace žalobkyně není situací nahodilou a mimořádnou, nýbrž situací, k níž dochází opakovaně v důsledku zvoleného bydlení, které není pro rodinu finančně dostupné. 4. Žalobkyně v replice uvedla, že nárůst výdajů nebyl způsoben jejím jednáním, nýbrž vnějšími okolnostmi (zvýšením cen energií). Při posuzování její žádosti žalovaný nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu, zejména k reálnému zhoršení situace žalobkyně. Přiznaný příspěvek na bydlení zůstává dlouhodobě stejný a nepokrývá zvýšené náklady. Rozhodnutí žalovaného neodpovídá účelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť žalobkyně doložila, že její životní náklady převyšují dostupné příjmy. IV. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). O žalobě krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky (§ 51 s. ř. s.). 6. Žaloba není důvodná. Právní úprava a východiska soudního přezkumu 7. Podmínky přiznání mimořádné okamžité pomoci upravuje zákon o pomoci v hmotné nouzi v § 2 ve spojení s § 36. Podle § 36 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi platí, že nárok na mimořádnou okamžitou pomoc má mj. osoba uvedená v § 2 odst. 5 téhož zákona, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi. 8. Podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat za osobu v hmotné nouzi též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, (…). 9. Mimořádná okamžitá pomoc má v systému pomoci v hmotné nouzi zvláštní, podpůrnou funkci. Jedná se o dávku, která má zajišťovat, aby se osoba v nepříznivé situaci nedostala zcela mimo dosah sociálního systému (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2022, č. j. 3 Ads 280/2020-26). Tato dávka však není nástrojem k udržení (či obnovení) předchozí, natož průměrné životní úrovně, ale má poskytovat pomoc toliko v rozsahu nezbytném (srov. důraz na podpůrnou a fakultativní povahu mimořádné okamžité pomoci v rozsudku NSS ze dne 14. 6. 2018, č. j. 6 Ads 254/2017-24). 10. Pro mimořádnou okamžitou pomoc podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi je typické, že se váže k „nezbytnému jednorázovému výdaji“ a že její funkce je nouzová. Mimořádná okamžitá pomoc „není založena na principu zajištění optimálního komfortu“, nýbrž slouží „výhradně k nezbytně nutné finanční pomoci pro překonání tíživé sociální situace“, a v tomto kontextu ji označuje jako „zcela nouzovou dávku“ (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2021, č. j. 9 Ads 250/2020-40). Tomu odpovídá i judikaturní závěr, že výše (a vůbec poskytnutí) plnění se typově orientuje na nezbytnost, nikoliv na preferenci žadatele. 11. Ačkoli mimořádná okamžitá pomoc slouží primárně k úhradě jiných typů nezbytných jednorázových výdajů, „ve zcela výjimečných případech“ ji lze přiznat i na základě žádosti požadující uhrazení vzniklého nedoplatku na energie; v takovém případě je však nutno zkoumat vedle příjmových a majetkových poměrů i způsob vzniku nedoplatku, podíl osoby na jeho vzniku, odůvodněnost výdaje a další okolnosti dané věci (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2015, č. j. 7 Ads 236/2015-22). Naopak v případech, kdy vznik nedoplatku představuje předvídatelný důsledek nastavení a (ne)hrazení průběžných plateb, pak nejde o jednorázový a „v podstatě nahodilý“ výdaj ve smyslu této dávky (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2016, č. j. 1 Ads 45/2016-20). 12. Dále je nutno zdůraznit, že mimořádná okamžitá pomoc je dávkou fakultativní a její přiznání je spojeno se správním uvážením; z toho plyne i vymezení rozsahu soudního přezkumu. Správní soud zde zásadně nepřistupuje k věci jako k situaci, v níž by měl vlastní úvahou „nahradit“ rozhodovací činnost správního orgánu; jeho úkolem je posoudit zákonnost postupu a závěrů, včetně toho, zda správní uvážení bylo vykonáno v intencích účelu dávky a bez svévolných prvků. Soud tedy posuzuje, zda nedošlo ke zneužití či vybočení z mezí správního uvážení, zda je správní úvaha v souladu s pravidly logického usuzování a zda se správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS). 13. Na uvedeném obecném základě soud přistoupil k posouzení, zda ve věci žalobkyně správní orgány zohlednily relevantní skutečnosti, zda jejich úvaha odpovídá účelu dávky a zda skutkové závěry, na nichž stojí, mají dostatečnou oporu ve spise, a to se zvláštním zřetelem k tomu, že úhrada nedoplatků na energie je ve vztahu k mimořádné okamžité pomoci pojímána jako řešení toliko výjimečné. Rozhodnutí o žádosti žalobkyně a jeho hodnocení dle vymezených hledisek 14. Správní orgány žádost žalobkyně o mimořádnou okamžitou pomoc hodnotily z hlediska jejích celkových sociálních a majetkových poměrů, které posuzovaly společně s manželem a dvěma nezletilými nezaopatřenými dětmi. Dále zohlednily odůvodněnost konkrétního požadovaného výdaje a jeho nepostradatelnost vzhledem ke konkrétní a individuální situaci, ve které se žalobkyně nacházela. Přitom vyšly ze zjištění, že žalobkyně je vdaná, s manželem a dvěma nezletilými nezaopatřenými dětmi bydlí v pronajatém bytě o výměře 150 m2. Byt se nachází v obci N. a náklady na bydlení činí 22 000 Kč měsíčně (nájemné 16 000 Kč, zálohy na elektřinu 3 000 Kč, na zemní plyn 2 500 Kč a vodné/stočné 500 Kč). 15. Žalobkyně byla od 10. 1. 2025 evidována jako uchazečka o zaměstnání. Od 5. 2. do 31. 12. 2025 měla uzavřenou dohodu o pracovní činnosti u své tchyně H. W. Správnímu orgánu prvního stupně sdělila, že nepracuje na hlavní pracovní poměr z důvodu zdravotního stavu svého syna, který bývá často hospitalizován a navštěvuje odborné lékaře v B. Manžel žalobkyně pobírá invalidní důchod II. stupně, nevykonává výdělečnou činnost, není evidován jako uchazeč o zaměstnání, proto nebyl v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi považován za osobu v hmotné nouzi. 16. Rodina žalobkyně je nemajetná a pobírá přídavky na děti, příspěvek na bydlení, od června 2019 jí je vyplácen příspěvek na živobytí a od října 2024 doplatek na bydlení. Správní orgán prvního stupně určil částku živobytí společně posuzovaných osob podle § 4 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve výši 14 514 Kč, přičemž průměrný př