34 Ad 25/2025 – Krajský soud v Brně

34 Ad 25/2025- 40 - text  10 34 Ad 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: B. M. bytem X zast. advokátkou Mgr. Renatou Kittnerovou sídlem Větrná 1, 635 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Renaty Kittnerové. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení 1. Žalobkyně měla od roku 2014 přiznaný příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně z důvodu nezvládání šesti základních životních potřeb (mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a péče o domácnost) podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dne 18. 3. 2024 podala žalobkyně návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. 2. V rámci správního řízení bylo provedeno sociální šetření v místě bydliště žalobkyně dne 6. 5. 2024 a dne 13. 9. 2024 posoudil stupeň závislosti Institut posuzování zdravotního stavu („IPZS“), který potvrdil, že žalobkyně je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), neboť nezvládá šest základních životních potřeb. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Brně, ze dne 8. 10. 2024, č. j. 271457/2024/BBA („prvostupňové rozhodnutí“), bylo rozhodnuto výrokem 1. zamítnout návrh na změnu výše příspěvku na péči od března 2024 a poskytovat příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně a výrokem 2. poskytovat příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně od července 2024 (pozn. soudu – k navýšení došlo v důsledku změny právní úpravy). 3. Žalobkyně v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nesouhlasila se závěrem, že zvládá základní životní potřeby orientace, komunikace, stravování a péče o zdraví. V rámci odvolacího řízení posuzovala stupeň závislosti žalobkyně Posudková komise MPSV („PK MPSV“), která dne 4. 2. 2025 závěry IPZS potvrdila. Učinila tak i po jednání dne 18. 3. 2025, za přítomnosti žalobkyně, a to v návaznosti na žádost o doplnění posouzení ze strany odvolacího správního orgánu. Stejný závěr přijala i po dalším doplňujícím posouzení dne 3. 6. 2025. Následně bylo vydáno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. X („napadené rozhodnutí“). II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uváděla, že žalovaný nepostupoval v souladu s povinností zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností a řádně neodůvodnil, z jakých podkladů vyšel, jak je hodnotil a jak se vypořádal s jejími námitkami. Podle žalobkyně PK MPSV sice v rozhodnutí jednotlivé podklady, zejména lékařské zprávy, uvádí, avšak nevyhodnotila je správně a v jejich vzájemných souvislostech, takže nesprávně uzavřela, že žalobkyně zvládá základní životní potřeby péče o zdraví a stravování, případně též komunikaci a orientaci. Skutkový stav, z něhož žalovaný vyšel, je podle žalobkyně v rozporu se spisem, zejména s lékařskými nálezy a záznamem sociálního šetření ze dne 6. 5. 2024. 5. Žalobkyně zdůrazňovala, že její zdravotní stav nelze hodnotit izolovaně jen podle postižení horních končetin, ale je třeba jej posuzovat komplexně s ohledem na následky dětské poliomyelitidy, postpoliomyelitický syndrom, omezení obou horních i dolních končetin, páteře a trupu, úbytek a výkyvy svalové síly, třes, bolesti, poruchy citlivosti a potřebu pohybu na elektrickém vozíku. Namítala, že právě souběh těchto omezení zásadně ovlivňuje její schopnost zvládat běžné úkony, a že žalovaný tento souběh dostatečně nezohlednil. Za vnitřně rozporný označila zejména závěr, podle něhož nezvládá oblékání a obouvání, avšak zvládá nasazování kompresního návleku a kolenní bandáže v rámci péče o zdraví. 6. Právě ve vztahu k základní životní potřebě péče o zdraví žalobkyně tvrdila, že nezvládá každodenní nasazování kompresního návleku a kolenní bandáže, a to ani s použitím doporučeného navlékače. Namítala, že navlékač vzhledem k jejímu kombinovanému postižení není reálně použitelný, protože dolní končetiny nejsou schopny potřebných pohybů a horní končetiny nezvládnou potřebný souměrný tah a tlak. Současně uváděla, že kolenní bandáž navíc nelze doporučovaným navlékačem vůbec nasazovat. Za nesprávný považovala i závěr PK MPSV, že typ bandáže lze přizpůsobit jejím možnostem manipulace, neboť podle ní vhodnou alternativu dlouhodobě hledala a užívá jedinou ortézu, která je s ohledem na její stav funkčně vyhovující. 7. Ve vztahu k základní životní potřebě stravování žalobkyně namítala, že PK MPSV se omezila na obecné tvrzení, že všechny činnosti spadající do této potřeby lze provádět vsedě, aniž vysvětlila, jak je má žalobkyně vzhledem ke svému konkrétnímu zdravotnímu stavu fakticky a bezpečně vykonávat. Uváděla, že elektrický vozík ji významně omezuje v dosahu do prostoru a nemůže plnit funkci odkládací či servírovací plochy, takže sama nedosáhne na věci v potřebném rozsahu a nemůže bezpečně manipulovat s jídlem a nápoji. 8. Tvrdila též, že pro poruchy hybnosti, bolesti, třes a omezenou sílu horních končetin nezvládá některé dílčí úkony, například manipulaci s předměty či ohřev stravy v mikrovlnné troubě, přestože jí posudková komise vytýkala, že by při vhodném uspořádání prostředí tyto úkony zvládnout mohla. Podle žalobkyně žalovaný nevycházel z reálného fungování v jejím konkrétním prostředí, ale z hypotetické představy o možných úpravách domácnosti a používání pomůcek. 9. Dále žalobkyně namítala, že PK MPSV nevypořádala některé skutečnosti uvedené v jejích předchozích podáních a že při jednání dne 3. 6. 2025 nebyla ona ani její zástupce o termínu vyrozuměni. Ve vztahu ke komunikaci a orientaci připustila, že z hlediska intelektu a osobnosti tyto potřeby zvládá, avšak tvrdila, že zhoršení sluchu a neschopnost napsat rukou krátký text odůvodňují závěr, že ani tyto potřeby nezvládá v zákonem požadovaném rozsahu. 10. K podpoře svých tvrzení žalobkyně odkázala zejména na svá vyjádření ve správním řízení ze dne 18. 2. 2025, 26. 3. 2025 a 16. 6. 2025, na lékařské nálezy založené ve spise, na záznam sociálního šetření ze dne 6. 5. 2024, na ortopedický nález MUDr. J. S. ze dne 20. 11. 2024, na zprávu MUDr. P. N. ze dne 28. 12. 2022, na svalový test ze dne 21. 11. 2024, na dokumentaci k užívané ortéze a na návod k navlékači. Ve vztahu ke komunikaci a orientaci poukazovala také na lékařské zprávy o sluchové vadě ze dnů 9. 2. 2024, 8. 3. 2024 a 31. 5. 2024. Všechny důkazy jsou již součástí správního spisu. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zdravotní stav žalobkyně byl v odvolacím řízení posouzen ze strany PK MPSV třikrát, a to i za její osobní účasti, vždy se stejným závěrem, přičemž komise vycházela z odborné zdravotnické dokumentace, sociálního šetření i vlastního vyšetření a vypořádala se se všemi námitkami. 12. K základním životním potřebám orientace a komunikace žalovaný uvedl, že u žalobkyně nebyly doloženy poruchy intelektu, paměti ani řeči a že její nedoslýchavost je korigována sluchadly, přičemž posouzení se provádí s využitím kompenzačních pomůcek. Ve vztahu ke stravování žalovaný zdůraznil, že tato potřeba se týká schopnosti vlastní konzumace připravené stravy a nápojů, nikoli jejich přípravy či nákupu, a že mentální, smyslové ani funkční postižení horních končetin u žalobkyně nedosahuje takové intenzity, aby odůvodňovalo závěr o nezvládání této potřeby; přemístění stravy lze navíc zajistit i posouváním nebo převozem. 13. K péči o zdraví žalovaný uvedl, že pomoc při navlékání kompresního návleku a kolenní bandáže již byla zohledněna v rámci nezvládané potřeby oblékání a obouvání a nelze ji hodnotit duplicitně, přičemž funkční omezení žalobkyně podle něj ani při komplexním posouzení nedosahují stupně těžké nebo úplné poruchy ve smyslu § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Námitku týkající se nevyrozumění o jednání komise dne 3. 6. 2025 žalovaný odmítl s tím, že osobní vyšetření není při každém jednání nutné a žalobkyně již dříve osobně vyšetřena byla. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu s právními předpisy a navrhl zamítnutí žaloby. 14. Žalobkyně v replice setrvala na žalobních námitkách a zdůraznila, že denní nasazování kompresních návleků a kolenní bandáže nepředstavuje pouhé oblékání, ale plnění lékařem stanoveného léčebného režimu, a proto má být posuzováno v rámci péče o zdraví, nikoli odmítnuto jako duplicitní hodnocení. Opětovně namítla, že žalovaným doporučený navlékač je vzhledem k následkům poliomyelitidy, postižení dolních i horních končetin, trupu a nutnosti užív