34 Az 17/2025 – Krajský soud v Brně

34 Az 17/2025- 56 - text 15 34 Az 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: A. M. st. přísl. R. f. t.č. pobytem X zast. advokátem Mgr. Jiřím Tašlem sídlem Jezuitská 582/17, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2025, č. j. OAM-428/ZA-ZA11-P11-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2025, č. j. OAM-428/ZA-ZA11-P11-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 539 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jiřího Tašla. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 4. 2025, č. j. OAM-428/ZA-ZA11-P11-2024 („napadené rozhodnutí“), nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Proti napadenému rozhodnutí žalobkyně brojí žalobou, neboť se domnívá, že jí měl být udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu nebo alespoň doplňková ochrana podle § 14a téhož zákona. 2. Žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu dne 24. 3. 2024. Jako důvod žádosti uvedla, že je lesba, v ČR má přítelkyni, se kterou bydlí. Seznámily se v Rusku v roce 2018 a od té doby jsou ve vztahu. Sice se v roce 2022 rozešly, ale zůstaly spolu bydlet. Také má politické důvody, protože přispívá na Instagram a je otevřeně zvyklá mluvit o politice. Bojí se trestu, protože pomáhala uprchlíkům z Ukrajiny (peníze dávala v hotovosti, kupovala léky, pomáhala osobně). V Rusku by se to mohli dozvědět. V ČR má také osobní vazby (byt, psa a spoustu kamarádů). 3. V rámci pohovoru dne 27. 3. 2024 žalobkyně mj. uvedla, že k vycestování z vlasti jí v roce 2018, kdy začala chodit s přítelkyní, přimělo pochopení, že to v Rusku nefunguje. Chtěly pokračovat ve studiu v ČR, myslely si, že se mezitím v Rusku něco změní. V Rusku svůj vztah nedávaly veřejně najevo, věděly to jen dvě kamarádky, s nimiž bydlely. Rodiče přítelkyně zabil její bratr, který byl narkoman. I proto odjely. Žalobkyně v ČR studovala (Mendelova univerzita, pak Newton univerzita v Brně), studium však ukončila a požádala o zaměstnaneckou kartu. Tu však nedostala. O mezinárodní ochranu původně nežádala, protože myslela, že to zvládne jinak. 4. Žalobkyně dále doplnila své obavy z návratu do Ruska. Uvedla, že lesbám v Rusku hrozí vězení. Je to považováno za extrémismus. Pokud by se vrátila, musela by podstoupit léčbu nebo by šla do vězení. Nemohla by být sama sebou. Homosexuálové nejsou považováni za lidi. Lidé jsou vyzýváni, aby své sousedy a známé nahlašovali, dostávají za to odměny. Co se týká politických aktivit, žalobkyně na Instagramu sdílela příběhy. V Rusku byla na demonstraci kvůli N. v Kolumně. Nevzala si tam z důvodu bezpečnosti telefon ani doklady. Byla opatrná, protože měla odjet do ČR. Kvůli svým aktivitám v Rusku žádný problém neměla, vycestovala bez problémů. V ČR pak psala o válce na Ukrajině na Instagramu. Je proti válce, měla pocit, že musí něco udělat. Proto také začala pomáhat Ukrajincům. Na Instagramu neměla nastavené soukromí. 5. Na podporu svých tvrzení žalobkyně ve správním řízení doložila své fotografie s bývalou přítelkyní a její čestné prohlášení, jakož i své příspěvky na sociálních sítích. Součástí správního spisu je doplnění žádosti ze dne 24. 3. 2024, v němž žalobkyně potvrdila důvody svých obav a poukázala na to, že v roce 2013 byl přijat zákon zakazující zmínky o „netradičních sexuálních vztazích“, a v roce 2022 zákon o zákazu „šíření LGBT+ propagandy“. Poukázala i na konkrétní incidenty proti homosexuálům, jež dokazují obecně známé přímé nebezpečí vůči těmto osobám. Její bezpečí proto nelze v případě návratu zaručit. Také poukázala na obtíže politických oponentů P. a odpůrců války na Ukrajině. I ona projevuje vůči agresi proti Ukrajině otevřený odpor. Rovněž uvedla, že by měly být zohledněny i dopady do jejího soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“). Žalobkyně dne 4. 4. 2024 také předložila potvrzení Centra na podporu cizinců s.r.o., že vykonávala dobrovolnickou činnost při poskytování pomoci občanům Ukrajiny. 6. Žalovaný do spisu založil následující zprávy obsahující informace o zemi původu: Informaci OAMP, Ruská federace, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 8. 7. 2024; Informaci OAMP, Ruská federace, Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 8. 7. 2024; Informaci OAMP, Ruská federace, Sexuální menšiny, ze dne 11. 9. 2024. K podkladům pro vydání rozhodnutí zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyjádření dne 29. 1. 2025. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nebyla azylově relevantním způsobem pronásledována za činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Nedospěl ani k závěru, že by žalobkyně mohla ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. 8. Žalobkyně v zemi původu nikdy neměla problémy se státními orgány či policií, a to ani po ojedinělé účasti na demonstraci, ani ohledně svých aktivit na sociálních sítích. Rovněž nikdy neměla problémy s vycestováním přes ruské hranice (cestovala v září 2021 letecky přes oficiální hraniční přechod a před Silvestrem téhož roku se tam vrátila, naposledy z vlasti vycestovala asi 15. 1. 2022, opět bez problémů). Do ČR vycestovala za účelem studia, nikoli pod tlakem objektivních tíživých okolností; ostatně přiznala, že o mezinárodní ochranu požádala k překlenutí doby pobytu v ČR do vyřízení si nového pobytu. Žádost žalobkyně, kterou podala až po třech letech pobytu v ČR a po vydání výjezdního příkazu, proto žalovaný vyhodnotil jako účelovou. Jednalo se totiž o poslední možnost legalizace pobytu na území ČR, aniž by musela vycestovat. 9. K obavám z problémů z důvodu sexuální orientace žalovaný vyšel ze shromážděných informací o zemi původu žalobkyně. A dospěl k závěru, že žalobkyni v případě návratu do vlasti s vysokou mírou pravděpodobnosti nehrozí pronásledování ze strany státních orgánů z důvodu její sexuální orientace. Žalobkyně není osobou, která ve veřejném a mediálním prostoru aktivně propaguje či propagovala LGBT+ tématiku, tím méně s dopadem na nezletilé, jenž je trestána ruským zákonem č. 135-FZ o tzv. gay propagandě. Odlišná sexuální orientace není trestná a nová právní úprava se týká jen specifických způsobů propagace LGBT+ hnutí. 10. K obavám z návratu z důvodu odporu proti ruské agresi na Ukrajině žalovaný uvedl, že ani z tohoto důvodu žalobkyni nehrozí pronásledování. Žalobkyní doložené fotografie z účasti na demonstraci v ČR neobsahují žádné datum, zdroj či autora a žalobkyně na nich není nikde vyobrazena. I pokud by se však žalobkyně této demonstrace účastnila, jednalo by se o účast ojedinělou; v ČR se přitom konaly desítky podobných akcí. Co se týká aktivit na sociálních sítích, ty jsou podle žalovaného minimálního rozsahu a dosahu a v případě návratu žalobkyně do vlasti ji nemohou ohrozit. Podle žalovaného se na blíže specifikovaném profilu žalobkyně nenachází žádné příspěvky, ani zmiňované příběhy. Není zřejmé, kdy a kde byly překládané příspěvky publikovány. Správnímu orgánu je přitom známo, že příběh na Instagramu je uveřejněn po dobu 24 hodin a pokud není uložen do tzv. výběru, není dohledatelný jakýmikoli návštěvníky profilu. Dle informací o zemi původu mají problémy aktivisté, kteří si při odjezdu kupují jednosměrnou jízdenku, navracející se pracovníci v IT, kteří odjeli bezprostředně po únoru 2022, místně či celostátně známí novináři, blogeři atd. Ruské bezpečnostní složky nemají kapacitu, aby zvládaly kriminalizovat všechny protiválečné projevy na sociálních sítích. Žalobkyni nelze řadit mezi jakkoli významné osoby stran jejích údajných politických aktivit, není tedy dán předpoklad, že by se mohla stát terčem pronásledování ze strany ruských orgánů. 11. Doložená dobrovolnická činnost žalobkyně byla krátkodobá a netýkala se podpory Ukrajiny jako státu, nešlo ani o aktivity vyjadřující nesouhlas s ruským režimem či jakýkoli konkrétní protest proti válce. O této činnosti nadto ani ruské orgány nemají možnost se dozvědět, neboť se nejednalo o veřejnou aktivitu. Žalobkyně současně sama uváděla, že finanční prostředky neposílala na účet, aby se o tom ruské orgány nedozvěděly. Ani z tohoto důvodu nelze predikovat, že by mohly mít ruské orgány o žalobkyni zájem. 12. Obdobné důvody vedly žalovaného k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. II. Žaloba 13. Žalobkyně tvrdí, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu z důvodu příslušnosti k LGBT+ komunitě a současně pro zastávání protiválečných a protirežimních politi