34 Az 19/2025 – Krajský soud v Brně

34 Az 19/2025- 32 - text 34 Az 19/2025-32 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: J. J. C. K. státní příslušnost P. r. t. č. pobytem v ČR na adrese X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, č. j. OAM-470/ZA-ZA11-P09-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, č. j. OAM-470/ZA-ZA11-P09-2025 („napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce dne 23. 4. 2025. K žádosti uvedl, že je peruánské národnosti, katolického vyznání a nikdy se politicky neangažoval. Je svobodný. Z vlasti naposledy vycestoval v dubnu 2025 do Španělska a odtud do Prahy. V minulosti pobýval pracovně v Japonsku, studoval v USA, a v Ekvádoru a Uruguay neúspěšně žádal o azyl. Cítí se zdráv, s ničím se neléčí, nikdy nebyl trestně stíhán. Žádost odůvodnil tím, že v ČR byl v roce 2009 jako turista a líbilo se mu zde. V Peru se cítí být psychologicky pronásledován, nebyl tam brán jako osobnost, necítil se tam svobodný. Také má ekonomické důvody, neboť jeho pobyt v USA se mu nezapočítal do důchodu, takže na něj nemá nárok. Dluží ve dvou bankách 15 000 USD za investice a životní náklady. 3. Žalobce k žádosti předložil písemné prohlášení, v němž popsal svůj životní příběh (práce, studium). Mj. uvedl, jeho osobnost je poněkud výstřední a má rád samotu. Je zvyklý mluvit sám k sobě, má vyšší IQ (135), je zvídavější než ostatní a také houževnatý. Uvedl, že jeho mysl je napojena na více lidí, formou „telepatického“ přenosu. Pozornost, kterou budí, má negativní vliv na řádné fungování jeho života, cítí se být vylučován. V Peru na policii mu řekli, že před pomluvami ho ochrání pouze zákony proti pomluvě nebo běžné zákony. Nechce měnit myšlení lidí nebo jejich kulturu. 4. Při pohovoru k žádosti dne 28. 4. 2025 žalobce uvedl, že z vlasti vycestoval bez problémů, jen koupil letenku. V ČR nikoho nezná, líbí se mu místní kultura a způsob života. Ve vlasti neměl problémy se státními orgány, neměl tam ani žádné problémy kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Ve vlasti je odlišná kultura, lidé tam smýšlí jinak než on (např. on má rád klasickou hudbu). Lidé pomlouvají a on se nemohl pomluvám bránit. Studoval grafiku, filozofii i jiné obory. V Peru musí žalobce brát jiné názory v potaz, je to tam podobné jako ve Španělsku, tady je snad kultura jiná. Podrobněji popsal své problémy s finančními prostředky (počítal s výplatou důchodu a zisku z investic). Pokud by byl v Peru finančně nezávislý, tak by tam zůstal. Příbuzné má v Peru (4 tety), a také v USA (1 teta). V případě návratu do vlasti se ničeho neobává, jen by musel čelit problémům, které popsal. 5. Žalovaný při posouzení žádosti vyšel z výpovědi žalobce, jím doložených skutečností a Informace OAMP ze dne 24. 1. 2025, Peru, Bezpečnostní a politická situace v zemi („Informace OAMP“). 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v případě žalobce nejsou dány žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení azylu podle § 12 písm. a) či b) zákona o azylu. Žalobce neuvedl žádné azylově relevantní důvody a žalovaný současně neshledal, že by obtíže žalobce bylo možné podřadit pod pojem „pronásledování“. Žalobce nesouhlasí s tím, jak jiné lidé v zemi původu přemýšlejí, což však nelze označit za „psychickou šikanu či psychologickou perzekuci“. Případ žalobce nesplňoval ani podmínky pro udělení národního humanitárního azylu podle § 14, ani doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. II. Žaloba 7. Žalobce namítal, že žalovaný porušil zásadu individualizace správního řízení a povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť se nevypořádal se všemi rozhodnými skutkovými okolnostmi případu a řádně nehodnotil provedené důkazy. Podle žalobce napadené rozhodnutí neobsahuje vazbu mezi skutkovými zjištěními, podklady pro rozhodnutí a právními závěry, přičemž odůvodnění neumožňuje přezkum zákonnosti rozhodnutí soudem. 8. Žalobce v průběhu správního řízení podal ucelenou, detailní a konzistentní výpověď, v níž popsal konkrétní útoky a okolnosti, které vedly k jeho obavám z pronásledování ze strany soukromých osob, proti nimž nemá možnost účinné ochrany ze strany státních orgánů země původu. Žalovaný však tyto skutečnosti shrnul do závěru, že důvodem žádosti je snaha o legalizaci pobytu a ekonomické důvody, aniž by tento závěr jakkoliv odůvodnil nebo zpochybnil věrohodnost žalobcovy výpovědi. 9. Podle žalobce žalovaný zcela pominul subjektivní aspekt jeho obav z pronásledování, který je neoddělitelnou součástí posouzení postavení uprchlíka, a omezil se toliko na formální hodnocení žádosti. Podle žalobce žalovaný neprovedl komplexní posouzení jeho individuální situace ve smyslu § 12 zákona o azylu, ani neposoudil možnost udělení doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona, přestože skutkové okolnosti tomu podle žalobce nasvědčují. 10. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný na jeho tvrzení neaplikoval relevantní ustanovení zákona o azylu ani příslušná ustanovení kvalifikační směrnice, ačkoliv pravdivost jeho výpovědi výslovně nerozporoval, a celou žádost bez řádného odůvodnění podřadil pod ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu. Tímto postupem mělo dojít k porušení jeho základních procesních práv. 11. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany, neboť z tvrzení uplatněných v průběhu správního řízení dovodil, že skutečnými důvody žádosti jsou především ekonomické potíže žalobce v zemi původu a jeho osobní problémy spočívající v odlišném způsobu přemýšlení, který měl podle žalobce vést k šíření pomluv o jeho osobě. 13. Žalobní námitky pouze okrajově opakují tvrzení uplatněná již ve správním řízení, zejména ve vztahu k obavám z jednání soukromých osob, a pouze obecně poukazují na nedostatek individuálního posouzení případu, avšak bez další konkretizace. Závěry správního orgánu o převážně ekonomické motivaci žádosti žalobce podle žalovaného žaloba nijak relevantně nevyvrací. 14. S důvody sdělenými žalobcem se žalovaný vypořádal dostatečně a podrobně, zejména na základě informací o zemi původu (viz Informace OAMP). Žalobce v průběhu řízení neuvedl, z jednání jakých konkrétních osob by měl mít obavy, přičemž opakovaně poukazoval především na obavy související s finančními problémy vyplývajícími z jeho investic do kryptoměn a na domnělé šíření pomluv. Ani po individuálním posouzení případu a se zohledněním informací o zemi původu neshledal žalovaný naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany, neboť návrat žalobce do Peruánské republiky podle jeho názoru nepředstavuje riziko pronásledování ani vážné újmy. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, („s.ř.s.“), ve spojení s § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, tzv. procedurální směrnice]. Ve věci rozhodoval bez jednání, neboť pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 16. Žaloba není důvodná. 17. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě původu. 18. Posouzení nároku na udělení azylu dle § 12 písm. b) je prospektivní, tj. je založeno na potencialitě pronásledování v budoucnu po případném návratu do země původu. Uvedené ustanovení pracuje se „strachem“ jako subjektivním prvkem a „odůvodněností strachu“ jako objektivním prvkem; není tedy nezbytné, aby k pronásledování nutně došlo již v minulosti, byť to může být významnou indicií (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č.j. 5 Azs 105/2018-46, č. 4029/2020 Sb. NSS, obdobně rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019, č.j. 9 Azs 39/2019-77, č. 3924/2019 Sb. NSS). Riziko budoucího pronásledování musí být reálné, nikoli pouze hypotetické (tamtéž). 19. Pronásledování je vymezeno v § 2 odst. 4 zákona o azylu, a to jako závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, případně souběh jednání dosahující intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původc