6 Ao 6/2010 — Nejvyšší správní soud

65 A 3/2026- 178 - text  9 65 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci navrhovatelů: a) Z. P., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Mgr. Lubomírem Procházkou sídlem Lidická 2006/26, 602 00 Brno b) D. P., nar. X bytem X proti odpůrci: statutární město Brno sídlem Dominikánské nám. 1, 601 67 Brno zastoupený advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou sídlem Údolní 33, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, a to v rozsahu vymezení funkční plochy „Rekreace jiná – RX“ na pozemcích par. č. X, XA, XB2 a XC, v k. ú. X, v textové i grafické části, takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabýval návrhem na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024 (dále jen „ÚP“ či „napadené OOP“), a to v rozsahu vymezení funkční plochy „Rekreace jiná – RX“ na pozemcích par. č. X, XA, XB a XC, v k. ú. X (dále jen „pozemky navrhovatelů“ či „dotčené pozemky“). 2. Odpůrce napadenou úpravou vymezil na pozemcích navrhovatelů v rámci lokality „X“ stabilizovanou plochu rekreace jiné – RX. Na pozemcích se nachází nepovolené stavby (zahradní chata o celkové zastavěné ploše 148 m2 a zahradní domek o celkové zastavěné ploše 114 m2), o jejichž dodatečné povolení v rámci řízení o odstranění stavby navrhovatelé požádali dne 28. 11. 2025. Napadená regulace brání dodatečnému povolení staveb, proto navrhovatelé podali Krajskému soudu v Brně návrh na zrušení této regulace. II. Shrnutí argumentů obsažených v návrhu a vyjádření odpůrce 3. Navrhovatelé namítají, že dodatečnému povolení staveb na jejich pozemcích brání související regulativy plochy RX, konkrétně limit zastavěné plochy do 40 m2. Přitom v bezprostřední blízkosti se v regulovaném území nacházejí stavby sloužící pro bydlení. Dotčená plocha je obklopená plochami pro individuální bydlení, které se stále rozšiřují. Je proto logické regulovat také dotčenou plochu jako plochu individuálního bydlení BI.R1. Skutečný charakter lokality „X“ je smíšený a vykazuje znaky obytného využití. K tomu navrhovatelé poukazují na konkrétní povolené (4) i nepovolené stavby (7 včetně staveb na pozemcích navrhovatelů) přesahující stanovený limit zastavitelnosti 40 m2. To ÚP nereflektuje a je v rozporu se skutečným způsobem využití pozemků v dotčeném území, kde se nachází rodinné domy a rekreační objekty využívané k trvalému bydlení. 4. Funkční hranice mezi plochami BI.R1 a RX je stanovená nelogicky bez ohledu na charakter zástavby a bez urbanistického zdůvodnění. Pozemky navrhovatelů byly bez přezkoumatelného důvodu vyňaty z obytného území. Regulativy, které stanovují hlavní využití pro individuální rekreaci formou zahrádkaření, zakazují využití pro bydlení a nepřipouští stavby nad 40 m2 zastavěné plochy, jsou pro stavby na pozemcích navrhovatelů zásadně omezující. 5. Zařazení pozemků navrhovatelů do plochy RX nebylo zdůvodněno, zejména s ohledem na skutečnost, že území se užívá k bydlení. ÚP postrádá jakékoliv konkrétní odůvodnění ve vztahu k dotčeným pozemkům. Neuvádí, proč je hranice mezi plochami RX a BI.R1 vedena právě tak, že dopadá na pozemky navrhovatelů. Regulace zakazující využití pozemku pro bydlení významně zasahuje do vlastnických práv, proto vyžaduje důsledné odůvodnění. Ve vztahu k pozemkům navrhovatelů je napadené OOP nepřezkoumatelné. 6. Napadená část ÚP je nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva navrhovatelů s ohledem na její omezující regulativy, pro které nemohou usilovat o dodatečné povolení staveb. Odpůrce nevážil dopady na konkrétní vlastníky s veřejnými zájmy a nezvolil nejšetrnější řešení. 7. Hranice mezi plochami RX a BI.R1 je stanovená bez urbanistického, dopravního, technického či krajinného zdůvodnění. Jde o výsledek libovůle. ÚP uplatňuje selektivní regulaci, neboť u některých staveb umožňuje výjimky či povolení a porušení regulace dlouhodobě toleruje, ale vůči navrhovatelům uplatňuje nejpřísnější možnou regulaci. Odpůrce se pak nezabýval žádnou méně omezující variantou. Porušil rovněž legitimní očekávání navrhovatelů, že jejich pozemky budou regulované větší zastavěnou plochou a nebudou bezdůvodně vyňaty z obytného území. Územní plán nepřiměřeně zhoršuje jejich právní postavení. 8. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvádí, že navrhovatelé se fakticky domáhají vstřícnějších podmínek pro výstavbu na jejich pozemcích nad rámec předchozí územně plánovací dokumentace. Na to však nemají právní nárok. ÚP tudíž nijak podstatně nezasáhl do práv navrhovatelů. Předchozí územně plánovací dokumentace, která regulovala dotčené pozemky a byla nahrazena ÚP, tedy Územní plán města Brna (1994), jehož závazné části byly stanoveny obecně závaznou vyhláškou statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „územní plán z roku 1994“), řadila pozemky navrhovatelů mezi objekty pro individuální rekreaci v rámci plochy zemědělského půdního fondu (ZPF). Pro dotčené pozemky platilo omezení zastavěné plochy do 25 m2 a pro obestavěný prostor max. 110 m3, přičemž novostavby objektů pro individuální rekreaci byly pouze podmíněně přípustné. Územní plán z roku 1994 neumožňoval navrhovatelům využití pozemků k bydlení ani umisťování staveb k tomu určených. 9. Odpůrce vycházel v dané lokalitě z „Územní studie Návrh využití zahrádkářských lokalit na území města Brna – návrh“ (atelier ERA, 2018) [dále jen „Územní studie“]. Ta v rámci zahrádkářských lokalit stanovila 4 typy ploch a pozemky navrhovatelů spolu s ostatními tvořícími oblast č. 150 zařadila do plochy zahrádek se zahradními chatami (IZCH). K tomu stanovila podmínky pro vymezení a využití těchto ploch. Plocha určená k bydlení, která se nachází východně od pozemků navrhovatelů, se drobně rozšířila, ale v zásadě zachovala regulaci z roku 1994. Západně od pozemků navrhovatelů byly rovněž vymezeny jen nevýznamné nové plochy pro bydlení (Z.248 a Z.258). Územní plán z roku 1994 stanovil pro pozemky navrhovatelů přísnější regulaci něž napadené OOP, neboť na nich bylo možné umístit stavby do 25 m2, zatímco nyní jsou přípustné stavby do 40 m2. I plochy bydlení jsou od pozemků navrhovatelů obdobně vzdálené jako v případě regulace z roku 1994. 10. Odpůrce odkazuje na judikaturu, podle které je oprávněn z titulu práva na samosprávu uspořádat své územní poměry podle vlastních představ, či podle které nemohou jednotlivci očekávat, že územně plánovací dokumentace zůstane neměnná nebo že k její změně dojde podle jejich zájmů a očekávání. Vlastník pozemku nemá nárok na stanovení podmínek rozvoje plochy, které vyhovují jeho soukromým zájmům, tedy na zahrnutí do určitého způsobu využití. Územní plán neslouží jako dokumentace skutečného stavu využití území, ale má nastavit podmínky do budoucna, neboť má zajistit udržitelný rozvoj území. 11. ÚP neomezuje dosavadní faktický stav využití území a nemění stávající využití, ale stanovuje limity pro budoucí změny. Užívání stávajících legálních staveb tak zůstává nedotčeno, čemuž odpovídá i závazná textová část ÚP (kapitola 6.2). Stavby překračující stanovený limit jsou historického původu nebo nepovolené. Územní plán však nelze přizpůsobovat takovému porušování právních předpisů. Existence povolených staveb v území není argumentem pro zařazení pozemků navrhovatelů do ploch bydlení. Ani pozemky s povolenými stavbami pro bydlení, které jsou blíže plochám bydlení, odpůrce nezahrnul do plochy bydlení a ponechal je v ploše RX. 12. Pokud jde o nepovolené stavby v dotčené lokalitě, k nastolení souladu faktického a legálního stavu neslouží nástroje územního plánování, ale takové stavby mohou být předmětem řízení o odstranění stavby. Návrhem na zrušení části ÚP nelze legalizovat černé stavby navrhovatelů, kteří v minulosti postupovali v rozporu se zákonem. Funkční využití území nelze určovat na základě nepovolených, excesivních či nesprávně využívaných staveb. 13. Napadená část ÚP není nepřezkoumatelná. Odpůrce odkazuje na Územní studii a části ÚP, kde se nachází odůvodnění k rekreačním plochám. Není pak možné bez námitek zdůvodňovat regulaci každého jednoho pozemku, obzvláště pak v případě stabilizovaných ploch to není ani nutné. Kromě toho se v případě dotčené plochy jedná o pohledově významné území, které tvoří přechod mezi obytnou zástavbou a plochou lesa. V případě pozemků navrhovatelů jde o typickou plochu na okraji trvale zastavěného území, která navazuje na významnou přírodní lokalitu Zamilovaného hájku. ÚP odůvodňuje také omezení velikosti rekreačních objektů. Lokalitu „X“ tvoří převážně zahrádkářské a rekreační pozemky s drobnou parcelací, omezenou int