1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

67 A 12/2026- 38 - text  10 67 A 12/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci navrhovatele: Recollect a.s. sídlem Na Příkopě 969/33, Praha 1 zastoupen Mgr. Bc. Filipem Nečasem, advokátem sídlem Malinovského náměstí 4, Brno proti odpůrci: statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno zastoupeno Mgr. Pavlem Riškem, advokátem sídlem Jakubská 156/2, Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 - Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, v textové a grafické části vymezení a) plochy OV (občanského vybavení veřejného), b) rozvojové lokality MB-1 a c) koridoru CNU.MB/71, to vše ve vztahu k budově č. p. 118 na pozemku parc. č. 285 v k. ú. Město Brno takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Zastupitelstvo odpůrce na svém zasedání č. Z9/22 dne 10. 12. 2024 schválilo opatření obecné povahy – Územní plán města Brna, které nabylo účinnosti dne 31. 1. 2025. Navrhovatel se domáhá jeho zrušení ve shora uvedených částech. II. Návrh 2. Navrhovatel je vlastníkem historické budovy nádražního poštovního úřadu č. p. 118, která je postavena na shora označeném pozemku (dále jen „pošta“). Napadeným územním plánem byla budova zařazena do plochy občanského vybavení veřejného (OV), která je součástí plochy přestavby a rozvojové lokality MB-1 Městský ring: Nádražní-Benešova. Přes západní okraj budovy přesahuje koridor nad plochami s rozdílným způsobem využití Severojižní kolejový diametr – centrum (CNU.MB/71). Uvedené zařazení navrhovateli ztěžuje, zejména po stránce ekonomické, realizaci potřebné rekonstrukce budovy. Odpůrce se dostatečně nevypořádal s námitkami navrhovatele. Zejména neposoudil potřebnost a přiměřenost regulace a dopady na práva navrhovatele. Pouze odkázal na podpůrnou dokumentaci, v níž ale toto odůvodnění také chybí. Územní studie Jižní čtvrť (KAM, 2021), na kterou odpůrce odkazuje, řeší dotčené území pouze okrajově, není pro územní plán závazná a nebyla projednána s veřejností. Záměr odpůrce vybudovat podél dřívějšího hradebního okruhu stavby pro veřejnou vybavenost nestačí pro takový zásah do práv navrhovatele. Žádný dostatečný legitimní cíl pro tuto regulaci není. 3. Omezení využití budovy pošty není ničím odůvodněné. Budova sice byla před více než třiceti lety zařazena do plochy pro veřejnou vybavenost, její využití ale modifikoval regulační plán Městské památkové rezervace Brno, který ji zařadil do plochy smíšené. Ve skutečnosti tak budova nesloužila občanskému vybavení ani v minulosti. Také podle podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území mělo jít o plochu se smíšeným využitím, které by umožnilo ekonomicky racionální opravu a modernizaci budovy. Přípustné využití budovy podle napadeného územního plánu neodpovídá poptávce. Proto také žádný veřejný subjekt neprojevil o budovu při jejím prodeji zájem. Regulace tak nedává smysl ani z hlediska udržitelného rozvoje území. Zajištění kapacity pro občanskou vybavenost veřejnou lze dosáhnout i při nižším zásahu do práv navrhovatele, tj. například zařazením budovy do plochy občanského vybavení komerčního (OK). 4. Navrhovatel brojil za vyjmutí budovy z rozvojové lokality MB-1 Městský ring: Nádražní-Benešova. Na rozdíl od ostatních budov (nádraží) v lokalitě, od kterých je fyzicky i graficky oddělena, neslouží k dopravě a nenaplňuje znaky rozvojové lokality. Navíc i toto zařazení bezdůvodně omezuje využití budovy. 5. Několikametrový přesah koridoru CNU.MB/71 přes západní okraj památkově chráněné budovy pošty je iracionální. Západním směrem od budovy navrhovatele není žádná zástavba a dopady záměru by byly nesrovnatelně menší. Tunelové úseky záměru navíc mohou ohrozit stavby nad ní. Kromě zásahu do vlastnického práva navrhovatele hrozí zásah také do veřejného zájmu na památkové ochraně. Vzhledem k tomu, že se záměr plánuje desítky let a v příštích letech realizován nebude, musely by existovat zvlášť silné důvody pro omezení práv navrhovatele. Takové důvody však odpůrce neuvádí, stejně jako nevysvětlil, proč není možné záměr o pár metrů posunout. III. Vyjádření odpůrce 6. Odpůrce ve svém vyjádření uvádí, že napadený územní plán není diskriminační vůči navrhovateli, je řádně odůvodněn a má oporu v koncepčních podkladech územního plánování. Územní plánování je komplexní činností, při které odpůrce vyvažuje soukromé a veřejné zájmy. Navrhovatel se pokouší tuto kompetenci přenést na soud. Úlohou soudu je ale posoudit zákonnost územního plánu, nikoliv řešit nesouhlas navrhovatele s přijatým řešením. 7. Odpůrce vypořádal námitky navrhovatele dostatečně. Rozvojová lokalita MB-1 v místech dřívějšího hradebního okruhu je zcela výjimečná. V souvislosti s přesunem hlavního nádraží mají památkově chráněné budovy potenciál sloužit veřejnosti a stát se dominantami na ploše parku vzniklém po odstrojení kolejiště v historickém centru. Smíšené či komerční využití připadá v úvahu kdekoliv jinde ve městě, nikoliv však v tomto výjimečném území. Nelze přitom dovodit právo vlastníka stavby na zařazení do jím požadované funkční plochy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 7 As 336/2017-50). O to méně v případě, že je stavba ponechána ve stávající ploše a oproti předchozí úpravě se liší pouze funkční typ. Umístění do jiné rozvojové lokality by stejně neznamenalo jiné přípustné využití objektu. Navrhovatelův nesouhlas nemění nic na tom, že budova pošty tvoří jeden celek s objekty hlavního nádraží. 8. Navrhovatel nespecifikuje, v čem má spočívat zásah do vlastnického práva přesahem koridoru CNU.MB/71. Budovu však nabyl v době, kdy se se záměrem již počítalo. Územní plán vychází v tomto ohledu ze závazné, nadřazené územně plánovací dokumentace. Přesná podoba záměru není doposud známa. Nebylo proto možné koridor „posunout“. IV. Posouzení věci 9. Návrh byl podán včas, osobou oprávněnou a je přípustný. Napadenou část opatření obecné povahy přezkoumal zdejší soud v souladu s § 101d odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vázán rozsahem a důvody návrhu. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 10. Podstatou věci je otázka, zda regulace plochy, na které se nachází budova pošty, je odůvodněným a přiměřeným zásahem do vlastnického práva navrhovatele. Podle navrhovatele zařazení budovy do ploch s rozdílným způsobem využití OV, do ploch přestavby MB-1 a překryv části budovy koridorem CNU.MB/71 není dostatečně odůvodněno, nesleduje legitimní cíl a nepřiměřeně ztěžuje, z hlediska návratnosti investic nutnou, rekonstrukci budovy. 11. Úvodem je třeba předeslat, že při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se soud řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013-36). Je to totiž právě obec, která se musí pokusit vyvážit zájmy vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle omezena požadavkem nevybočení z určitých mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování, avšak uvnitř těchto mantinelů zůstává široký prostor pro autonomní rozhodování. Je tak třeba přihlédnout i k tomu, že regulace území je otázkou přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena nad momentální či dokonce okamžité potřeby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73). Úkolem soudu zcela jistě není hledat ideální podobu regulace, ať již z hlediska celospolečenského či z hlediska konkrétního vlastníka nemovitosti dotčené územním plánem. 12. Úkolem soudu v rámci přezkumu zásahu do práv navrhovatele je zjistit, zda si pořizovatel územního plánu nepočínal zjevně svévolně či diskriminačně, zda úkoly a cíle, které prostřednictvím územního plánu naplňuje, jsou legitimní a zákonné, a zda se v případě omezení vlastnických práv jedná o omezení v nezbytně nutné míře, vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli a je činěno nejšetrnějším možným způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 As 161/201844). 13. Pro nynější věc je podstatné také to, že řešení zvolené nyní napadeným územním plánem ve své podstatě koncepčně kopíruje původní územní plán (sám navrhovatel v návrhu přiznává, že budova pošty byla do plochy pro veřejnou vybavenost zařazena před více než 30 lety). Byť si je zdejší soud vědom toho, že v nynější věci se jedná o nový územní plán (nikoliv o změnu územního plánu), a odpůrce proto nemůže spoléhat na to, že zvolené řešení v soudním př