— Nejvyšší správní soud

30 A 113/2012- 50 - text  30A 113/2012-50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně: obchodní společnost EVORADO IMPORT, a. s., se sídlem v Praze 5, nám. 14. října, zast. Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Semilech, Bavlnářská 137, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. září 2012, čj. 165173/2012-MZE-15111, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 10. 2012 domáhala přezkoumání shora citovaného rozhodnutí žalovaného, kterým zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také jen „krajský úřad“) ze dne 5. 6. 2012, čj. 2185/ZP/2012-35, jímž byla žalobkyni uložena pokuta za spáchání správního deliktu dle § 33 odst. 1 písm. c) a odst. 9 písm. d) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), ve výši 150.000,- Kč. pokračování 30A 113/2012 -2- V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že krajský úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť se měla dopustit protiprávního jednání tím, že jako vlastník čistírny odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem nezajistila bezpečné a plynulé provozování čistírny odpadních vod (dále také jen „ČOV“) ve dnech 6. 2. 2012 v době od 6 do 22 hod., 7. 2. 2012 v době od 4 do 18 hod. a od 21 do 24 hod. a 8. 2. 2012 v době od 0.00 hod. do 18.15 hod., když v této době došlo s jejím vědomím k nedovolenému přerušení čistění odpadních vod z kanalizačního systému města Dvůr Králové nad Labem na čistírně odpadních vod ve Dvoře Králové nad Labem. Tím byla naplněna skutková podstata správního deliktu obsažená v citovaném ustanovení, a žalobkyni proto byla uložena pokuta ve výši 150.000,- Kč s povinností nahradit náklady řízení v paušální částce 1.000,- Kč. V reakci na odvolací námitky žalovaný uvedl, že pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle ustanovení § 33 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích je významný fakt, že žalobkyně byla prokazatelně 18 dní předem seznámena se záměrem jí zvoleného provozovatele, tj. společností WWTP DKNL, s. r. o. (dále také jen „společnost WWTP“), přerušit čištění odpadních vod z kanalizačního systému města Dvůr Králové nad Labem. Dle žalovaného nenastala v daném případě situace, že by žalobkyně za zmíněný delikt neodpovídala ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 téhož zákona, neboť se žádným způsobem nepokusila zabránit protiprávnímu jednání provozovatele. Ze smlouvy o provozování předmětné ČOV mezi žalobkyní, jakožto vlastníkem na straně jedné, a společností WWTP, jako nájemcem na straně druhé, je dle žalovaného zřejmé, že žalobkyně má právo po nájemci vyžadovat řádné užívání čistírny odpadních vod k účelu, pro který je nájem sjednán (provozování čistírny odpadních vod dle zákona o vodovodech a kanalizacích), a aby předmět nájmu udržoval ve způsobilém a provozuschopném stavu. Stejně tak je v uvedené smlouvě zakotvena povinnost nájemce pečovat o předmět nájmu, udržovat jej v provozuschopném a způsobilém stavu či dodržovat provozní předpisy vztahující se k předmětu nájmu. Žalovaný proto nepřisvědčil žalobkyni, že uzavřením nájemní smlouvy na provozování čistírny odpadních vod podle zákona o vodovodech a kanalizacích je zbavena jakékoliv odpovědnosti za provoz a stav tohoto díla, neboť uzavřením nájemní smlouvy nemůže bez dalšího dojít k přenesení povinnosti zajistit bezpečné a plynulé provozování čistírny odpadních vod na nájemce. Tuto povinnost má ze zákona vždy vlastník, v uvedeném případě žalobkyně. K odvolací námitce, že provozovatel přerušil přebírání odpadních vod v ČOV oprávněně (pro neplacení městem za tuto službu), žalovaný upozornil na fakt, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 17. 9. 2007 bylo v bodě 4, části „Práva společnosti EVORADO IMPORT“, umožněno žalobkyni přerušit nebo omezit přebírání odpadních vod k čištění po předchozím upozornění v případě prodlení odběratele služby s placením podle sjednaného způsobu úhrady stočného po dobu delší než 60 dnů. Vzhledem ke skutečnosti, že do dnešního dne nebyla dohodnuta cena ani sjednán způsob úhrady platby za čištění odpadních vod mezi městem Dvůr Králové nad Labem a žalobkyní, příp. s provozovatelem této ČOV, však nelze dle žalovaného uvedené ustanovení rozhodnutí z roku 2007 v daném případě aplikovat, protože za této situace nelze dovozovat prodlení na straně města Dvůr Králové nad Labem. pokračování 30A 113/2012 -3- K otázce týkající se pravidelných měsíčních plateb města Dvůr Králové nad Labem provozovateli ČOV ve výši 1.673.000,- Kč uložených předběžným opatřením Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 9. 11. 2005 žalovaný uvedl, že předmětné předběžné opatření vodoprávního úřadu platilo pouze do doby nabytí právní moci rozhodnutí téhož vodoprávního úřadu o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně související kanalizace pro veřejnou potřebu vydaného dne 22. 9. 2006. Uvedené rozhodnutí posléze pozbylo platnosti dnem nabytí právní moci rozhodnutí Ministerstva zemědělství čj. 3329/2007-16330 ze dne 17. 9. 2007, kterým bylo v uvedené věci znovu rozhodováno v důsledku změny kompetence v novele zákona o vodovodech a kanalizacích z roku 2006. Žalovaný současně zdůraznil, že tato otázka není žádným způsobem relevantní vůči projednávanému správnímu deliktu žalobkyně, neboť uzavřením nájemní smlouvy nedojde k přenesení povinnosti zajistit bezpečné a plynulé provozování čistírny odpadních vod na nájemce, tuto povinnost má ze zákona vždy vlastník. Ani otázka výše ceny za čištění odpadních vod nemohla být dle žalovaného pro dané sankční řízení nijak relevantním údajem. Město Dvůr Králové nad Labem pravidelně platí provozovateli částku, kterou je možno označit jako zálohu za sjednané čištění odpadních vod, ve výši 1.673.000,- Kč, a správní orgán není oprávněn k posuzování, zda je tato částka adekvátní a dostačující k řádnému provozu čistírny odpadních vod. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení. Předně popsala okolnosti provozování kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem. Síť kanalizačních stok je ve vlastnictví města Dvůr Králové nad Labem, zatímco ČOV vlastní od roku 2005 žalobkyně (před ní byla vlastníkem společnost TIBA, a. s.) a od května 2005 do dubna 2012 provozovala zmíněnou ČOV společnost WWTP. Po celou dobu panovala mezi městem a žalobkyní neshoda o obsahu vzájemných práv a povinností, zejména o výši ceny za čištění odpadních vod. Dle žalobkyně se správní orgány v souladu s ustanovením § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích pokoušely spornou situaci řešit, a to ve třech řízeních. V prvním řízení vydal Městský úřad Dvůr Králové nad Labem dne 22. 9. 2006 rozhodnutí o úpravě vzájemných práv a povinností mezi vlastníky provozně souvisejících částí kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem na dobu do konce roku 2006. Ve druhém řízení vydal Městský úřad Dvůr Králové nad Labem dne 9. 11. 2005 předběžné opatření, kterým byla městu uložena povinnost platit společnosti TIBA, a. s., zálohu za čištění odpadních vod v ČOV ve výši 1.673.000,- Kč, a to až do rozhodnutí ve věci samé. Ve třetím řízení vydal žalovaný dne 17. 9. 2007 rozhodnutí o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících částí kanalizace ve Dvoře Králové nad Labem, kterým upravil vztahy účastníků obecně na dobu neurčitou. Žalobkyně dále uvedla, že podle smlouvy o provozování předmětné ČOV s provozovatelem (společností WWTP) náleželo provozovateli právo na úplatu za čištění odpadních vod. Ten ji vypočítanou jako součet ekonomicky oprávněných nákladů přiměřeného zisku a daně z přidané hodnoty účtoval Městu Dvůr Králové nad Labem. Město však nikdy tuto účtovanou cenu nehradilo a všechny faktury vracelo jako neoprávněné. Platilo pouze částku stanovenou předběžným opatřením Městského úřadu ze dne 9. 11. 2005 ve výši 1.673.000,- Kč měsíčně, která byla cca dvakrát nižší než provozovatelem účtovaná. V důsledku nehrazení účtovaných cen se společnost pokračování 30A 113/2012 -4- WWTP dostala do svízelné finanční situace, a proto v únoru 2012 přerušila přebírání odpadních vod z městské kanalizace k čištění v ČOV. Žalobkyně uvedla, že se již před správními orgány hájila tím, že její povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování předmětné ČOV byla zcela splněna svě