1 Afs 100/2009 — Nejvyšší správní soud

31 Af 118/2012- 48 - text  31Af 118/2012-48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně Vodohospodářská a obchodní společnost, a.s., se sídlem Jičín, Na Tobolce 428, zast. Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 31, jako nástupci Finančního ředitelství v Hradci Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 24. září 2012, č.j. 3536/12-1700-603200, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalobkyně je povinna zaplatit Odvolacímu finančnímu ředitelství náklady řízení ve výši 1.609 Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: K projednávané věci krajský soud v úvodu uvádí, že zákonem č. 456/2011 Sb., účinným ke dni 1.1.2013, došlo ke zrušení finančních ředitelství (ust. § 19 odst. 1 této právní úpravy). Na jejich místo nastupuje Odvolací finanční ředitelství, s nímž krajský soud jedná jako se žalovaným (ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). pokračování 31Af 118/2012 -2- Rozhodnutím ze dne 24.9.2012, č.j. 3536/12-1700-603200, Finanční ředitelství v Hradci Králové, (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání žalobkyně do rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové (dále jen „správce daně“) ze dne 30.3.2012, č.j. 150596/12/228981602947, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 2.286.926 Kč a napadené rozhodnutí potvrdil. V úvodu jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobkyni byla rozhodnutím Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 20.10.2008, č.j. 69716/ENV/08, přislíbena dotace v celkové výši 334.081.000 Kč (11.136.018 EUR) na akci s označením „2005/CZ/16/PE/021 Cidlina“. Jeho vydání předcházelo rozhodnutí Komise evropských společenství (dále jen „Komise“) ze dne 23.12.2005 o udělení pomoci projektu Cidlina z Fondu soudržnosti. Ta představovala 67% z celkových maximálně uznatelných nákladů ve výši 16.620.923 EUR, tedy 11.136.018 EUR. MŽP delegovalo část svých pravomocí vyplývajících z jeho postavení ve struktuře implementace Fondu soudržnosti na Státní fond životního prostředí (dále jen „SFŽP“). Ten peníze uvolňoval na žádost žalobkyně jako příjemce dotace. Ke dni 28.3.2012 bylo na její účet převedeno 8.909.714 EUR, tj. 228.692.570 Kč. Kontrolou správce daně zjistil, že žalobkyně jako příjemce dotace nepožádala prostřednictvím SFŽP o změnu rozhodnutí MŽP, ačkoliv jí bylo známo, že nedodrží hodnotu parametru „kanalizační síť nová – 39,141 km“, jehož závaznost byla stanovena dodatkem k rozhodnutí o poskytnutí dotace, a dále hodnotu parametru „počet veř. odboček pro napojení nemovitostí“, který byl zahrnut do sekundárních kvantifikovaných cílů v Technické a finanční příloze a měl činit 2.240 ks přípojek. Tím porušila bod B.h) dalších podmínek uvedeného rozhodnutí a za toto pochybení jí vyměřil správce daně pokutu ve výši 1% z poskytnuté dotace. Ve zprávě z daňové kontroly upozornil správce daně žalobkyni, že z další připsané částky bude dopočítáno 1% pokuty. Za nedůvodnou označil žalovaný odvolací námitku označující rozhodnutí správce daně jako formální. Poukázal na ust. § 147 odst. 4 zákona 280/2009 Sb., daňového řádu v platném znění (dále jen „daňový řád“), podle kterého v případě, že dojde ke stanovení daně na základě výsledku daňové kontroly, považuje se za odůvodnění tohoto rozhodnutí zpráva o daňové kontrole. Dále, pouze na okraj a bez vlivu na posuzovanou věc, žalovaný blíže osvětlil funkci a postavení Fondu soudržnosti, který vznikl na základě Nařízení rady ES č. 1164/94. Konstatoval, že poskytuje prostředky na velké investiční projekty v sektoru životního prostředí a dopravy a nejde o fond strukturální. Jeho prostředky jsou přímo určeny členským státům jako samostatným celkům (viz čl. 13. rozhodnutí komise) a ty jsou zcela nepochybně součástí Národního fondu ve smyslu ust. § 37 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech v platném znění (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). S tím dle žalovaného úzce souvisí mechanizmus podávání žádostí Komisi o poskytnutí finančního příspěvku z uvedeného fondu, kde je žadatelem Česká republika. Jí jsou také uloženy povinnosti vyplývající z čl. 1-12 pokračování 31Af 118/2012 -3- rozhodnutí. Dle rozhodnutí Komise je členský stát povinen v rámci vlastního právního prostředí finanční prostředky poskytnout konečnému spotřebiteli. Česká republika pak má v zákoně o rozpočtových pravidlech zmocnění k vydání vlastního rozhodnutí prostřednictvím svých ústředních orgánů (§ 14 cit. zákona). To je pak závazným právním dokumentem, kterým se určují podmínky potřebné pro dosažení cílů projektu. MŽP ve svém rozhodnutí jednoznačně definovalo následky nesplnění podmínek přímým odkazem na ust. § 44 a § 44a zákona o rozpočtových pravidlech. Bez vydání tohoto dokumentu nelze příjemci dotace poskytnout žádnou finanční podporu. Žalovaný citoval k podpoře těchto závěrů i dokument „Metodika finančních toků“ vydaný Ministerstvem financí a konstatoval, že rozhodnutí MŽP je rozhodnutím vydaným Českou republikou konečnému příjemci ke konkrétnímu projektu. Z logiky věci pak vyplývá, že MŽP v rámci vlastního rozhodnutí musí volit minimálně shodná kritéria pro čerpání dotací s těmi, která stanovila Komise, ale může stanovit i kritéria přísnější. Na ně pak nelze nahlížet jako na konflikt mezi evropským a členským právem a to vzhledem k výlučné odpovědnosti České republiky ve vztahu k Evropské unii. Nejde dle žalovaného ani o porušení zásady nadřazenosti evropského práva právu národnímu. K nařízení Rady ES č. 1164/94 bylo vydáno Nařízení Komise ES č. 16/2003, kterým byla stanovena prováděcí pravidla. V těchto předpisech není žádné omezení způsobu jak zajistit splnění cíle. Žádné omezení nelze zjistit ani z cit. čl. 288 konsolidovaného znění smlouvy o fungování Evropské unie (věstník EU ze dne 9.5.2008 a 30.3.2010). Z nich naopak vyplývá, že přijatá rozhodnutí jsou závazná pouze pro ty, jimž jsou určena. V posuzovaném případě bylo rozhodnutí určeno České republice. Žalovaný dále tvrdil, že rozhodnutí Komise a MŽP nejsou věcně v rozporu. Z pohledu nastavených parametrů je délka kanalizační sítě v rozhodnutí MŽP pevně stanovena, pro Komisi je pouze orientačního charakteru a v průběhu implementace projektu se může měnit. Možnost změny nastavilo ve svém rozhodnutí MŽP právě v bodě B.h), kde ukládá žalobkyni bez zbytečného odkladu ho požádat prostřednictvím SFŽP o změnu rozhodnutí. Žalovaný se na str. 8 a 9 svého rozhodnutí vypořádal i s námitkou poukazující na skutečnost, že podmínky čerpání, které jsou přiloženy k rozhodnutí nesplňují nároky kladené na platnost dokumentů. Dále se žalovaný ztotožnil s názorem správce daně, že na základě všech změn (celkem 173) došlo v konečném důsledku ke snížení hodnoty parametru délky kanalizační sítě. Proto měla žalobkyně povinnost zažádat o změnu rozhodnutí MŽP. I když tvrdila, že o změnách informovala, žalovaný trval na tom, že podklady, které příjemce dotace průběžně zpracovával a předával SFŽP sloužily potřebám státu, který je garantem vůči Evropské unii za čerpání prostředků Fondu soudržnosti. pokračování 31Af 118/2012 -4- Žalobkyně ve včas podané žalobě tvrdila, že byla rozhodnutím žalovaného Finančního ředitelství v Hradci Králové i jemu předcházejícím rozhodnutím správce daně zkrácena na svých právech a v důsledku toho jsou citovaná rozhodnutí nezákonná. Potvrdila, že předmětem kontroly správce daně bylo mimo jiné rozhodnutí MŽP č.j. 69716/ENV/08 ze dne 20.10.2008 o poskytnutí dotace ve výši 334.081.000 Kč na akci „2005/CZ/16/CPE/021 Cidlina“ (evidenční číslo ISPROFIN 215213-0059). Toto rozhodnutí vychází z rozhodnutí Komise ze dne 23.12.2005 o udělení pomoci z Fondu soudržnosti projektu Cidlina. Bylo shledáno porušení bodu B.h) přílohy rozhodnutí MŽP, když žalobkyně bez zbytečného odkladu nepožádala prostřednictvím SFŽP o změnu tohoto rozhodnutí. Dále žalobkyně citovala rozhodnutí Komise ze dne 23.12.2005 o udělení pomoci z Fondu soudržnosti a zdůraznila v něm vyslovené stanovisko, že „uvedené hodnoty jsou pouze orientačního charakteru a v průběhu implementace projektu se mohou měnit. Jsou-li tyto odchylky v hodnotách přiměřené, dostatečně zdůvodněné a v souladu s existujícím legislativním rámcem, může Komise přistoupit k uvolnění plateb. Dle žalobkyně rozhodnutí Komise patří obecně mezi tzv. sekundární prameny komunitárního práva. Je závazné v celém rozsahu, má bezprostřední účinky a z principu nevyžaduj