— Nejvyšší správní soud

30 A 123/2012- 51 - text  30A 123/2012-51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: KARSPED, s.r.o., se sídlem Jaromírova 91, Jaroměř, zast. Dr. JUDr. Zámiškou, advokátem Advokátní kanceláře Bakeš & partneři se sídlem Na Příkopě 23, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti : 1) F. Ř., 2) A. Ř., 3) Občanské sdružení Dubeňák, se sídlem Dubenec 181, 544 55 Dubenec, 4) B. T., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. září 2012, č.j. 15599/ZP/2012-4, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 25. 6. 2012, č. j. OŽP/15236-2012/2456-2012/ott, kterým prvostupňový správní orgán povolil společnosti Vodní pokračování 30A 123/2012 -2- zdroje Chrudim, spol. s r. o., podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), geologické práce, tj. hydrogeologický průzkum spojený se zásahem do pozemků p. č. 922/9, 922/8, 922/5 a 863/21 v k. ú. Dubenec (dále také jen „předmětné pozemky“). Tyto pozemky se nacházejí v ochranném pásmu vodního zdroje D-2 Vilanice stanoveného rozhodnutím bývalého Okresního národního výboru v Trutnově ze dne 29. 9. 1988, č.j. Vod 235/2215/88-Km, a v ochranném pásmu vodního zdroje DJ-1 Dubenec stanoveného rozhodnutím bývalého Okresního úřadu v Trutnově ze dne 5. 1. 1996, č.j. 2272/95 ŽP-1/Jn. Vodoprávní úřad tímto rozhodnutím současně stanovil podmínky povolení a vypořádal se s námitkami účastníků řízení. II. Obsah žaloby Žalobce namítal, že byl na svých právech zkrácen, když jím napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, jsou nezákonná. Vyjádřil přesvědčení, že správní orgán prvního stupně i odvolací orgán nesprávně posoudily otázku vztahu pásem hygienické ochrany a ochranných pásem vodních zdrojů a odvolací orgán se navíc v odůvodnění napadeného rozhodnutí s námitkami žalobce týkajícími se právě uvedené problematiky nikterak nevypořádal. V důsledku toho pak správní orgán prvního stupně i odvolací orgán dospěly k nesprávnému závěru ve věci samé. Z ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) vodního zákona dle žalobce vyplývá, že podmínkou pro vydání povolení podle tohoto ustanovení je: a) jedná se o geologické práce spojené se zásahem do pozemku a současně b) dotčený pozemek se nachází v záplavových územích nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů. K podmínce uvedené pod písm. a) žalobce konstatoval, že provedení hydrogeologického průzkumu na předmětných pozemcích pomocí průzkumných vrtů je geologickou prací spojenou se zásahem do pozemku. Podmínka uvedená pod písm. a) je tedy v daném případě splněna. K podmínce uvedené pod písm. b) konstatoval, že předmětné pozemky, na nichž má být prováděn hydrogeologický průzkum, nejsou pozemky v záplavových územích, ani pozemky v ochranných pásmech vodních zdrojů. Podmínka uvedená pod písm. b) tedy není v daném případě splněna. Ve výroku I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se totiž uvádí, že předmětné pozemky jsou v ochranném pásmu vodního zdroje D-2 Vilantice stanoveném rozhodnutím Okresního národního výboru v Trutnově, odborem vodního pokračování 30A 123/2012 -3- a lesního hospodářství dne 29. 9.1988 pod č.j.: Vod 235/2215/88-Km, a vodního zdroje DJ-1 Dubenec stanoveném rozhodnutím Okresního úřadu Trutnov, referátem životního prostředí dne 5. 1. 1996 pod č.j.: 2272/95 ŽP-1 /Jn. Tento závěr potvrdil v napadeném rozhodnutí i orgán odvolací. S prezentovaným závěrem správních orgánů však žalobce nesouhlasil a to z těchto důvodů: a) Rozhodnutím Okresního národního výboru v Trutnově, odborem vodního a lesního hospodářství, ze dne 29. 9.1988, č.j.: Vod 235/2215/88-Km, bylo podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), v tehdy účinném znění, stanoveno pásmo hygienické ochrany k zajištění vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje – vrtu D-2 o vydatnosti 16 l/sec s tím, že 1. pásmo hygienické ochrany 1. stupně je ohraničeno čtvercem 80 m x 80 m okolo vrtu; 2. pásmo hygienické ochrany 2. stupně vnitřní je ohraničeno čtvercem 160 m x 160 m okolo vrtu; 3. pásmo hygienické ochrany 2. stupně vnější je ohraničeno prostorem mezi vrtem na jihu a Zvičinským hřbetem podle zákresu v zákl. mapě ČSSR 1:50000 listy č. 03-44, 13-22. b) Rozhodnutím Okresního úřadu Trutnov, referátu životního prostředí, ze dne 5. 1. 1996, č.j. 2272/95 ŽP-1 /Jn, bylo podle ustanovení § 19 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), v tehdy účinném znění, stanoveno ochranné pásmo k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje DJ-1 v tomto rozsahu: 1. pásmo hygienické ochrany 1. stupně na p. p. č. 530 v k. ú. Dubenec 10 x 10 m; 2. pásmo hygienické ochrany 2. stupně vnitřní se nezřizuje; 3. pásmo hygienické ochrany 2. stupně vnější je totožné s ochranným pásmem pro původní zdroj. Ve vztahu k oběma vodním zdrojům uvedeným v napadeném rozhodnutí (vrty D-2 a DJ-1) bylo stanoveno pásmo hygienické ochrany podle ustanovení § 19 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), v tehdy účinném znění. Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon z roku 1973“), byl s účinností od 1. 1. 2002 zrušen vodním zákonem. Podle přechodného ustanovení § 127 odst. 1 vodního zákona přitom platí, že „Práva a povinnosti založené dosavadními právními předpisy zůstávají zachovány, nestanoví-li tento zákon jinak.“ Ve vztahu k ochranným pásmům stanoveným podle ustanovení § 19 vodního zákona z roku 1973, pak vodní zákon neobsahuje žádné výslovné přechodné ustanovení typu „Ochranná pásma stanovená podle dosavadních právních předpisů se účinností tohoto zákona považují pokračování 30A 123/2012 -4- za ochranná pásma vodních zdrojů stanovená podle tohoto zákona.“, tudíž ochranná pásma stanovená podle ustanovení § 19 vodního zákona z roku 1973, zůstávají beze změny zachována, aniž by vodní zákon tato ochranná pásma jakkoli transformoval do ochranných pásem vodních zdrojů podle vodního zákona. Z uvedeného tedy dle žalobce vyplývá, že ochranné pásmo stanovené podle § 19 vodního zákona z roku 1973, není ochranným pásmem vodního zdroje podle vodního zákona, resp. konkrétně podle ustanovení § 30 vodního zákona. Na této skutečnosti dle jeho názoru ničeho nezměnila ani novelizace vodního zákona provedená s účinností od 1. 8. 2010 zákonem č. 150/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení Čl. II. odst. 2 této novely vodního zákona se sice uvádí, že „Ochranná pásma stanovená podle dosavadních právních předpisů se považují za ochranná pásma stanovená podle § 30 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V případě změny nebo zrušení dosavadního ochranného pásma stanoveného podle dosavadních právních předpisů je nutné ochranné pásmo nově stanovit postupem podle § 30 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“, nicméně ani toto přechodné ustanovení nepředstavuje žádnou transformaci ochranných pásem stanovených podle § 19 vodního zákona z roku 1973, do ochranných pásem vodních zdrojů podle vodního zákona. Toto přechodné ustanovení má význam pouze v tom smyslu, že touto novelou vodního zákona došlo ke změně způsobu stanovování ochranných pásem vodních zdrojů, kdy dosavadní způsob stanovování rozhodnutím byl nahrazen způsobem stanovování opatřením obecné povahy. S tím pak souvisí i citované přechodné ustanovení, podle něhož platí, že ochranná pásma stanovená rozhodnutím se od účinnosti této novely vodního zákona považují za ochranná pásma stanovená opatřením obecné povahy s tím, že v případě změny či zrušení ochranného pásma stanoveného rozhodnutím je nutné takové ochranné pásmo nově stanovit opatřením obecné povahy. Své shora uvedené právní závěry podpořil žalobce odkazem na výklad Ministerstva životního prostředí, odboru ochrany vod, ze dne 22. 12. 2010, který se zabývá vztahem ochranných pásem (pásem hygienické ochrany) a ochranných pásem vodních zdrojů, a výklad Ministerstva životního prostředí, odboru ochrany vod, ze dne 22. 12. 2010, který se zabývá dopady zrušení Směrnice o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování vodárenských nádrží na pravomocná roz