7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 56/2015- 43 - text pokračování -8- 52Af 56/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: OPTIMA, spol. s r. o., IČ: 15030709, se sídlem Žižkova 738/IV, 566 01 Vysoké Mýto, zast. JUDr. Ing. Jiří Klavíkem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 99, 537 01 Chrudim proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.9.2015, č.j. 35886/15/5200-10421-707161, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle ust. § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“) zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj, územního pracoviště ve Vysokém Mýtě ze dne 8.4.2015, č.j. 618245/15/2810-50524-604373, jímž byla dodatečně stanovena daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2013 ve výši 952 129,- Kč a současně byla na základě ust. 236 odst. 1 a ust. 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu sdělena zákonná povinnost uhradit z částky doměřené daně penále ve výši 190 425,- Kč. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem: Žalobce uvádí, že se ztotožňuje se závěrem žalobce, že pro posouzení sporu je klíčová otázka výkladu slovního spojení „v souvislosti s výkonem činnosti podle § 6“ uvedeného v ust. § 3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů. Nesouhlasí se závěrem žalovaného i správního orgánu prvního stupně, kteří se v rozhodnutí odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2006, č.j. 7 Afs 29/2005-91, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že z výše zmíněného slovního spojení je zřejmý význam zákonodárce pojmout pod předmět daně z příjmů co nejširší okruh možných plnění poskytovaných ze strany zaměstnavatele zaměstnanci, tedy i dary. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí a dle žalobce je třeba rozlišovat, zda jde o dar obvyklý či nikoliv. Dle žalobce bezúplatný převod nemovitých věcí v hodnotě 3 841 760,- Kč nelze považovat za obvyklý dar, protože takové plnění zaměstnavatelé zaměstnancům obvykle v souvislosti s výkonem závislé práce neposkytují. V této souvislosti odkazuje na výše uvedený rozsudek NSS, kdy Nejvyšší správní soud připouští možnost důkazu o tom, že neexistuje žádná přímá souvislost mezi darováním a výkonem závislé činnosti. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že žalobce nepředložil žádné důkazní prostředky, které by vyvracely stanovisko správce daně, když důkazním prostředkem jsou darovací smlouvy, které byly spolu se znaleckým posudkem o ocenění nemovitosti správci daně předloženy. Dalším důkazem je výpis z obchodního rejstříku, z kterého vyplývá, že oba obdarovaní byli společníky a jednateli žalobce. Na podporu svých tvrzení žalobce v žalobě znovu uvádí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.2.2009, č.j. 2 Afs 112/2008-44, dle něhož nelze bezúplatný převod podniku vždy posuzovat jako dar v souvislosti s podnikáním ve smyslu ust. § 3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů. Dle žalobce nelze vždy považovat za dar ani příjem v souvislosti s výkonem činnosti podle ust. § 6 zákona o daních z příjmů. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že se tento rozsudek NSS nevztahuje na případ žalobce, jelikož v rozhodnutí řešil NSS obdobný problém. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že rodinné vztahy nejsou přítomny nebo nejsou rozhodující pro bezúplatný převod mezi obchodní společností a jejími společníky, když soudní judikatura řeší okruh osob blízkých šířeji, např. viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2004, sp.zn. 22 Cdo 1836/2003. Dále žalobce uvádí, že dar byl obdarovaným poskytnut z důvodu jejich společnického vztahu, který se v právní teorii běžně používá a že základním důkazním prostředkem jsou darovací smlouvy, z kterých jasně vyplývá předmět daru. Žalobce uvádí, že převedl předmětné nemovité věci na obdarované z důvodu jejich majetkové účasti u žalobce, a ne v souvislosti s výkonem jejich zaměstnání ve smyslu ust. § 6 zákona o daních z příjmů. Dále dle žalobce nelze považovat darování nemovitých věcí v hodnotě 3 841 760,- Kč za „jiné plnění“ v souvislosti se zaměstnáním. Skutečnost, že společníci a jednatelé daňového subjektu pobírali příjem ze závislé činnosti, není pro posouzení zdanění darovaných věcí relevantní. Není ani rozhodující, že převod nebyl proveden podle podílů společníků, když v soukromém právu platí princip autonomie vůle ve smyslu § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku. Žalobce uvádí, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že pokud společník a jednatel vykonávají činnost pro společnost na základě obchodněprávního vztahu, je takový výkon činnosti považován za výkon závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Žalobce uvádí, že se vztah mezi společností a jednateli řídí na základě § 66 odst. 1 obchodního zákoníků přiměřeně ustanoveními mandátní smlouvy, když vzhledem k zásadě dispozitivnosti není úplata kategorickým požadavkem. Pro řešení daného problému tak není podstatné, zda je výkon činnosti společníka a jednatele pro společnost za úplatu či nikoliv, ale zda lze jakýkoliv bezúplatný převod mezi společností a jejími společníky podřadit pod příjem fyzických osob ze závislé podle § 6 zákona o daních z příjmů. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech uvedených v žalovaném rozhodnutí, když důvody žaloby jsou totožné s obsahem odvolání žalobce, ke kterému se vyjádřil žalovaný v žalovaném rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ze správního spisu zjistil krajský soud následující rozhodující skutečnosti: Daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2013 byla u žalobce zahájena příslušným správcem daně, a to Finančním úřadem pro Pardubický kraj dne 22.8.2014. Ze zprávy o daňové kontrole č.j. 379407/15/2809-60562-607008 vyplynulo, že dne 27.12.2013 uzavřel žalobce OPTIMA, spol. s r. o. se sídlem Žižkova 738/IV, 566 01 Vysoké Mýto, IČ: 15030709 darovací smlouvy s obdarovanými, a to Ing. B.S. a Ing. J.S, kteří byli, jak vyplývá ze správního spisu, konkrétně z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, společenské smlouvy žalobce a na základě pracovní smlouvy ze dne 2.11.1998 a 1.9.2010 v době uzavření smlouvy zaměstnanci, jednateli a společníky žalobce. Z darovacích smluv vyplývá, že předmětem darovací smlouvy mezi žalobcem a obdarovanými byl pozemek p.č. 1690/9 – zastavěná plocha a nádvoří, a budova č.p. 738 – stavba občanského vybavení, která je součástí pozemku, zapsaném na listu vlastnictví č. 3555 v katastrálním území Vysoké Mýto, obec Vysoké Mýto, Katastrální úřad pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí. V posudku o ceně darované nemovitosti je stanoveno ocenění těchto nemovitých věcí na výši 3 841 760,- Kč. Předmětem daru pro každého obdarovaného byl ½ podíl na výše popsaných nemovitostech, což představuje hodnotu daru ve výši 1 920 880,- Kč. Ze zprávy o daňové kontrole dále vyplynulo, že ačkoliv byly dle správce daně výše uvedené darované nemovitosti příjmem dle ust. § 6 zákona o daních z příjmů, žalobce je nezahrnul do základu pro výpočet zálohy na daň ze závislé činnosti a neodvedl tuto daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti v celkové doměřené výši 952 129,- Kč, porušil tak ust. § 3 odst. 1 citovaného zákona. Orgán prvního stupně ukončil daňovou kontrolu dne 27.3.2015 a vydal dodatečný platební výměr č.j. 618245/15/2810-50524-604373 ze dne 8.4.2015, kterým byla dodatečně stanovena daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 952 129,- Kč a na základě ust. 236 odst. 1 a ust. 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu byla žalobci sdělena zákonná povinnost zaplatit penále ve výši 190 425,- Kč. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: V dané věci je stěžejní a mezi účastníky spornou otázkou skutečnost, zda darování předmětných nemovitostí je příjem podléhající dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve smyslu ust. § 6 zákona o dani z příjmů. Předmět daně z příjmů fyzických osob je vymezen v ust. § 3 odst. 1 písm. a) zákona o dani z příjmů, podle něhož předmětem této daně jsou příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6). Žalovaný i správní orgán prvního stupně posuzovali předmětné darování nemovitosti ve smyslu ust. § 3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2013. Dle toho