4 Ads 89/2007 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 5/2017- 74 - text 11 pokračování 32Ad 5/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou v právní věci žalobce: F. P. bytem X zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované č. II. o námitkách ze dne 11. 1. 2017, č. j. X, o snížení starobního důchodu takto: I. Rozhodnutí žalované č. II. ze dne 11. 1. 2017, č. j. X a rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2016, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Lubomíra Müllera náhradu nákladů řízení ve výši 7.865,-Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované č. II. ze dne 11. 1. 2017, č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 10. 2016, č.j. X (dále také jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byl žalobci podle ust. § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „zákon o důchodovém pojištění“), v návaznosti na ust. 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen,, zákon o mimosoudních rehabilitacích“), snížen od 18. 11. 2016 starobní důchod z částky 11.988,-Kč na částku 11.239,-Kč měsíčně. Důvod snížení starobního důchodu spočíval v odnětí příplatku k důchodu poskytnutému žalobci dle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. za dobu služby ve vojenském táboře nucených prací od 29. 10. 1953 do 31. 12. 1954 (rozhodnutím žalované ze dne 7. 4. 1997), neboť z dalšího šetření u Ministerstva obrany, odboru pro válečné veterány bylo zjištěno, že žalobce sice byl zařazen k výkonu služby ve vojenském táboře nucených prací, ale nebyla mu stanovena klasifikace „E“ a neměl tedy status politicky nespolehlivé osoby. Žalobce dle žalované nikdy nebyl osobou, na niž se vztahuje § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., a proto mu příplatek za dobu služby ve vojenském táboře nucených prací nenáleží. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal nesprávné právní posouzení žalobou napadeného rozhodnutí žalované a jemu předcházejícího prvoinstančního rozhodnutí. Uvedl, že zřízení vojenských táborů nucených prací (dále také jen „VTNP“) bylo zločinným aktem, který neměl žádnou oporu v československém právním řádu (přiložil usnesení Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ze dne 13. 1. 2011, č.j. UDV-118/TČ-2009-009011). Žalobce byl do VTNP zařazen proto, že se již od roku 1945 angažoval v organizaci Junák, která byla jako nežádoucí zlikvidována (oficiálně k 1. 1. 1950) a ti, kdo pro ni pracovali, byli považováni, a to ať formálně či fakticky, za „politicky nespolehlivé“ (přiložil potvrzení organizace Junák-český skaut, středisko Jaroměř, z.s. ze dne 4. 10. 2016 o svém členství v organizaci Junák od roku 1945 a k němu doložené doklady: osobní list z roku 1945, přihlášku k registraci z roku 1969, činovnickou registraci z roku 1970 a přihlášku k registraci z roku 1990). Na těchto skutečnostech pak nemůže ničeho změnit to, jak byl žalobce v rámci zločinného systému VTNP klasifikován, odměňován, povyšován či ponižován. Za podstatné je nutno považovat to, že žalobce byl dne 29. 10. 1953 zařazen do VTNP a propuštěn do civilu až dne 22. 12. 1955. 3. Žalobce uvedl, že zákon č. 87/1991 Sb. nepodmiňuje „politickou nespolehlivost“ přidělením klasifikace „E“, která se přidělovala až od r. 1950, zatímco VTNP vznikaly od r. 1948, a která se přestala přidělovat v r. 1953, zatímco poslední osoby do VTNP zařazené byly propuštěny do civilu právě 22. 12. 1955. Pojem politické nespolehlivosti je třeba posuzovat individuálně, a to i s přihlédnutím k tomu, že hodnocení, která tehdy vojenští velitelé prováděli, byla často svévolná a rozporuplná. O žalobci např. napsali, že je „politicky nevyspělý, o veřejný život nejeví zájem, dobrá pracovní morálka, potřebuje vedení k ukáznění, spolehlivý, má předpoklady pro růst“. Namítal, že v případě takto rozporuplných tvrzení („je politicky nevyspělý, bez zájmu o veřejný život, ale přitom spolehlivý“), je třeba rozhodovat ve prospěch postižených osob, tedy těch, kteří byli zařazeni do VTNP, nikoliv je podezírat, že vlastně sami chtěli podporovat tehdejší zločinný systém jen kvůli tomu, že někdo svévolně rozhodl o přidělení nejnižší vojenské hodnosti. Příměrem uvedl, že je to obdobné tomu, jako by někomu nevinně vězněnému byla upírána jeho práva satisfakce jen kvůli tomu, že byl ve vězení kázeňsky odměněn nebo že byl v rámci vězeňského uspořádání ustanoven tzv. „brigadýrem“. 4. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil žalované nahradit mu náklady řízení za právní zastoupení určené podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a příslušné režijní paušály dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky. Odkázal v tomto směru na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2015, č. j. 1 Ads 73/2015-52. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě stejně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázala na ustanovení § 18 odst. 1 a § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., a dále na sdělení Ministerstva obrany, Odboru pro válečné veterány ze dne 2. 9. 2015, dle kterého žalobce nastoupil základní vojenskou službu dne 29. 10. 1953 a poté sloužil do 31. 10. 1953 u 64. pomocného technického praporu (dále také jen „PTP“) který byl ke dni 1. 11. 1953 reorganizován na 64. technický prapor (dále také jen „TP“), u něhož sloužil v období od 1. 11. 1953 do 22. 12. 1955, kdy vojenskou službu ukončil. Dne 12. 2. 1955 byl přitom povýšen do hodnosti svobodníka a od 1. 5. 1955 byl zařazen jako velitel družstva. Žalovaná odkázala na sdělení Ministerstva obrany, Odbor pro válečné veterány č.j. 4736/2015-1322 ze dne 15. 6. 2015, v němž se uvádí, že ze stanoviska Vojenského historického ústavu Praha, č. j. 807/2000-1241 ze dne 19. 7. 2000 vyplývá, že žádný politicky nespolehlivý voják klasifikace „E“ nemohl být povýšen do poddůstojnické hodnosti ani vykonávat jakoukoliv velitelskou funkci. Pro přípravu poddůstojníků pro PTP byly zřízeny zvláštní poddůstojnické školy, kam byli adepti vybíráni především podle politických hledisek (třídní původ, uvědomění, nenávist k třídnímu nepříteli). Velitelské funkce zastávali vojáci s klasifikací „A“ (schopen bez omezení), „B“ (schopen s omezeními), „Cj“ a „Cd“, kteří byli politicky spolehliví. Ze sdělení téhož ústavu ze dne 3. 3. 2016 pak rovněž vyplývá, že tzv. „éčkaři“ (politicky nespolehliví) nebyli vyzdvihováni do funkcí, které by znamenaly povýšení. Žalovaná proto požádala Ministerstvo obrany, Odbor pro válečné veterány o upřesnění, zda z příslušné dokumentace žalobce vyplývá, že byl označen za osobu politicky nespolehlivou, případně zda tato klasifikace od data povýšení do hodnosti svobodníka nadále trvala. Ze sdělení uvedeného ústavu ze dne 16. 6. 2016 s odkazem na osobní spis žalobce založený ve Vojenském archivu v Trnavě vyplývá, že žalobci nebyla stanovena klasifikace „E“ a neměl tedy status politicky nespolehlivé osoby. Žalobci byla opakovaně stanovena klasifikace „Cd“, tj. neschopnost pro středně těžkou fyzickou práci. 6. Skutečnost, že žalobce byl dne 12. 2. 1955 povýšen do hodnosti svobodníka, dle žalované nasvědčuje tomu, že po dobu služby ve VTNP nebyl veden jako osoba politicky nespolehlivá. Žalovaná nesporuje tvrzení žalobce, že byl zařazen k výkonu služby do vojenského tábora nucených prací, vychází však ze skutečnosti, že měl nejen stanovenou klasifikaci „Cd“, ale v době služby byl i povýšen, tudíž neměl status politicky nespolehlivé osoby. Z tohoto důvodu pak není osobou definovanou v § 18 odst. 1 cit. zákona a nesplňuje proto podmínky nároku na příplatek k důchodu dle uvedeného zákona. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. Závěrem žalovaná vyjádřila nesouhlas s vyčíslením nákladů řízení na straně žalobce (dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby), neboť příplatek k důchodu nemá charakter odškodnění, ale slučuje se s procentní výměrou důchodu, ke kterému náleží a tvoří s důchodem nadále jeden celek, jedná se tedy o oblast důchodovou, kde odměna za jeden úkon právní služby činí 1.000,- Kč (dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). IV. Replika žalobce 8. K tvrzení žalované, že žalobce neměl klasifikaci „E“ žalobce uvedl, že zřízení VTNP bylo zločinným aktem, který neměl oporu v československém právním řádu, stejně jako členění na jednotlivé klasifikace, včetně té pod písmenem „E“. Podobně nemělo žádnou právn