7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 23/2016- 71 - text  6 52 Af 23/2016 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka, ve věci žalobce: O. r., s.r.o., proti žalovanému: Odvolací Finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.02.2016, č.j. 8374/16/5100-41458-711929, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného ze dne 24.2.2016, č.j. 8374/16/5100-41458-711929, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 4.6.2015, č.j. 987930/15/2801-80542-609080, kterým byl podle ust. § 179 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnut návrh žalobce na vyloučení majetku z daňové exekuce. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem: 2. Žalobce především namítá, že mu byl neprávem zabaven majetek v rámci daňové exekuce vedené proti P. S. tedy jiné osobě. Žalobce trvá na tom, že dne 29.4.2015 na základě kupní smlouvy řádně nabyl od P. S. osobní automobil VW Sharan XXX XXXX, automobil tak nemohl být předmětem daňové exekuce vedené proti P. S. Žalobce nesouhlasí s právním názorem žalovaného, uvádí, že tyto závěry žalovaný pouze převzal od správce daně, z rozhodnutí není zjevná žádná úvaha obou správních orgánů a že tyto závěry jsou pouhé spekulace, které nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Především nesouhlasí se závěrem žalovaného ohledně vyjádřené pochybnosti, zda se uzavření kupní smlouvy skutečně odehrálo v uvedený den a uvádí, že skutečnost, že kupujícím (P. S. jako jednatel žalobce) a prodávajícím (P. S. jako fyzická osoba) je jedna osoba ale dva samostatné subjekty, je z právního hlediska zcela bezvýznamné. Dále žalobce uvádí, že žalovaný neprovedl důkaz přiznáním žalobce k dani z přidané hodnoty, který žalobce navrhoval. Na důkaz svých tvrzení žalobce ve správním řízení doložil kupní smlouvu, příjmové platební doklady, účetní deník žalobce, vyčíslení úvěru č. X od společnosti ŠkoFIN s.r.o. a vyjádření této společnosti, že je úvěr hrazen z účtu žalobce. Žalobce dále namítá, že kupní smlouva je dle jeho názoru platná a že správní orgány její neplatnost neprokázaly ani jim platnost posuzovat nepřísluší. Uvádí, že pořizoval vozidlo za účelem výkonu své podnikatelské činnosti, kupní smlouva byla uzavřena v rámci běžného obchodního styku ve smyslu ust. § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a smlouva tak nevyžadovala úředně ověřené podpisy účastníků, jak uvádí žalovaný. Žalobce dále uvádí, že i kdyby smlouva nebyla uzavřena ve smyslu ust. § 13 ZOK, jednalo by se při absenci úředně ověřených podpisů o neplatnost relativní, kterou lze dodatečně zhojit a které se může dovolávat pouze oprávněná osoba, ne neplatnost absolutní, jak uvádí žalovaný. Žalobce předložil žalovanému jako důkaz kupní smlouvu ze dne 28.1.2016, na které strany úředně své podpisy legalizovaly a vadu tak zhojily. Žalobce dále odmítá závěr žalovaného o tom, že pravost a pravdivost platebních dokladů nelze posoudit vzhledem ke shodným zájmům kupujícího a prodávajícího, když o shodnosti jejich zájmů nelze dle žalobce nic dovozovat a případné společné zájmy nic nesvědčí o pravdivosti či pravosti předložených důkazů, jež žalovaný není ani oprávněn posuzovat. Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 4. Z žalovaného rozhodnutí a správního spisu vyplývají následující rozhodné skutečnosti: 5. Vydáním exekučního příkazu Finančním úřadem pro Pardubický kraj, Územní pracoviště Pardubice (dále jen správce daně nebo orgán prvního stupně) na prodej movitých věcí ze dne 14.5.2015, č.j. 931310/15/2801-80542-609080 byla zahájena daňová exekuce k vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty daňového dlužníka P. S., nar. ..., bytem Československé armády 383/5, 500 03 Hradec Králové jako fyzické osoby (dále jen daňový dlužník). P. S. je rovněž jediným společníkem a jednatelem žalobce (obchodní společnost Oblíbené reality s.r.o., IČO: 02658984, se sídlem Československé armády 218, 502 08 Hradec Králové). Z protokolu č.j. 931368/15/2801-80542-609080 vyplývá, že ten samý den, tj. dne 14.5.2015 byl správcem daně na adrese daňového dlužníka proveden soupis movitých věcí, o němž byl dlužník kontaktován telefonicky. Dne 15.5.2015 daňový dlužník ústně do protokolu č.j. 941561/15/2801-80542-609080 učinil návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce a to automobilu VW Sharan, RZ XXX XXXX. Předložil kupní smlouvu ze dne 29.4.2015, kde předmětem je výše uvedený automobil, stranou prodávající je daňový dlužník (P. S.) a stranou kupující je žalobce (podepsán jednatel společnosti P. S.). O návrhu žalobce rozhodl správce daně rozhodnutím ze dne 4.6.2015, č.j. 987930/15/2801-80542-609080, tak že návrhu žalobce nevyhověl. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že správce daně považoval uzavřenou kupní smlouvu za zdánlivé jednání ve smyslu ust. § 554 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Odvolání žalobce podal dne 16.6.2015. V žalovaném rozhodnutí žalovaný došel k odlišnému právnímu názoru od správce daně, tedy že předložená kupní smlouva byla absolutně neplatná ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku. 6. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: 7. V dané věci je stěžejní a mezi účastníky sporné, zda automobil VW Sharan, RZ XXX XXXX (dále v textu jen jako „automobil“) byl způsobilý k vyloučení z exekuce dle ust. § 179 daňového řádu, tedy, zda žalobci svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce. 8. Dle ust. § 179 odst. 1 daňového řádu po nařízení daňové exekuce správce daně na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce, nebo osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce. Příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další osoby, které podaly návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce. 9. Pro posouzení, zda v daném případě měl být vyloučen zmíněný automobil z daňové exekuce, je podstatné zodpovědět otázku, zda žalobci svědčilo právo nepřipouštějící provedení exekuce, a to vlastnické právo ke zmíněnému automobilu. Touto otázkou se zabýval krajský soud v předchozím rozsudku ze dne 22.11.2016, č.j. 52 Af 23/2016-30, přičemž posuzoval platnost uzavření kupní smlouvy ve smyslu ust. § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, a § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž dospěl k závěru, že tato smlouva nebyla pořízena v náležité formě, tedy v písemné formě s úředně ověřenými podpisy a byla neplatná, když se jednalo o kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a jeho jediným společníkem ve smyslu § 13 zmíněného zákona č. 902/2012 Sb. Krajský soud v tomto předchozím rozsudku zároveň nepřisvědčil tvrzení žalobce, že když na smlouvě dodatečně byly podpisy úředně ověřeny, takže byl zmíněný nedostatek konvalidován, tedy, že dle názoru žalobce vady kupní smlouvy její strany zhojily. Tento předchozí rozsudek byl na základě kasační stížnosti, podané žalobcem, zrušen rozsudkem NSS ze dne 29.11.2017, č.j. 8 Afs 242/2016-39 (dále jen „zrušující rozsudek“), v němž NSS považoval úvahy krajského soudu, na jejímž základě byla žaloba zamítnuta (viz výše), za „předčasné“. NSS v tomto zrušujícím rozsudku uvedl, že „z obsahu spisu (včetně připojených spisů žalovaného správce daně) je totiž patrno, že pro posouzení, zda stěžovatelka (tj. žalobce – poznámka krajského soudu) nabyla platně vlastnické právo předmětnému automobilu, byly, respektive mohly být, primárně rozhodující jiné otázky, než ty, jimiž se zatím zabýval krajský soud. Zejména nebylo dosud najisto postaveno, je-li vůbec nezbytné řešit, jakou formu musela mít kupní smlouva uzavřená ohledně předmětného automobilu mezi stěžovatelkou a daňovým dlužníkem (jejím jednatelem a jejím společníkem), a tudíž ani, zda při závěru o obligatorně písemné formě s ověřenými podpisy účastníků, měla dodatečná legalizace těchto podpisů účinky konvalidace zpětně (ex tunc) či vůči třetím osobám až následně (ex nunc).“ NSS v tomto zrušujícím rozsudku dále zdůraznil, že automobil koupil P. S. dne 17.4.2014 od oprávněného zástupce společnosti ŠkoFIN s.r.o., přičemž mezi touto společností a P. S. byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva podle § 2040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občans