6 Ads 35/2007 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 18/2017- 75 - text  10 29 Ad 18/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce: JUDr. R. T. proti. žalované: Česká správa sociálního zabezpečení ústředí, Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 21. 6. 2017, čj. 510 211 262/315-VK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 21. 6. 2017 rozhodla žalovaná o námitkách žalobce, podaných proti rozhodnutí ze dne 12. 4. 2017, kterým byl žalobci přiznán od 15. 10. 2015 starobní důchod dle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále je „ZDP“). Starobní důchod činil 4.796,- Kč měsíčně, po valorizacích r. 2016 a 2017 náleží žalobci starobní důchod ve výši 4.999,- Kč měsíčně. Rozhodnutím žalované o námitkách ze dne 21. 6. 2017 bylo rozhodnuto o změně prvoinstančního rozhodnutí tak, že toto se zčásti mění tak, že se nesprávné datum přiznání starobního důchodu „15. 10. 2015“ nahrazuje datem „16. 9. 2015“, ve zbytku se rozhodnutí ze dne 12. 4. 2017 potvrzuje a námitky se zamítají. 2. Žalovaná tak reagovala na námitky žalobce o chybě při zjišťování osobního vyměřovacího základu, který byl vypočítán ze špatně stanoveného rozhodného období, když do tohoto období byla započítána i doba, kdy nebyl účasten pojištění, tedy doba od 1. 1. 1996 do 19. 10. 2010, procentní výměra přitom byla určena za 27 roků pojištění a nikoliv za dobu o 14 let, 9 měsíců a 19 dnů delší, žalobce žádal o opravu výše procentní výměry starobního důchodu a o jeho doplatek. 3. V napadeném rozhodnutí žalovaná dále uvedla, že provedeným šetřením dospěla k závěru, že starobní důchod měl být žalobci přiznán již od 16. 9. 2015, v dalším, včetně výpočtu osobního vyměřovacího základu, považovala vydané rozhodnutí za správné, neboť byla zhodnocena veškerá prokázaná doba pojištění a vyměřovací základy dle doložených evidenčních materiálů. Žalovaná předně poukázala na ustanovení §§ 4, 33 ZDP, uvedla, že dle doložených podkladů získal žalobce 27 roků a 304 dnů doby pojištění (10 159 dnů), s tím, že při stanovení výpočtového základu vycházela z osobního vyměřovacího základu. Ten určila v souladu s ustanovením § 16 ZDP jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období, kterým je v případě žalobce období let 1986 – 2014. K žalobcově námitce podala žalovaná výklad § 18 ZDP, uvedla, že rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu je období, které začíná kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak. Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Rozhodné období není určováno v závislosti na trvání pojištění, z citovaného ustanovení jasně plyne, že je jím celé období mezi určitými roky a nikde není stanoveno, že by do rozhodného období neměly spadat roky, kdy účast na pojištění netrvala. 4. Žalovaná stanovila roční vyměřovací základy jako součiny úhrnů vyměřovacích základů žalobce za jednotlivé kalendářní roky v rozhodném období a koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu podle ustanovení § 17 odst. 1 ZDP. S odkazem na znění § 16 ZDP, dle něhož je osobní vyměřovací základ měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období a průměr se vypočte jako podíl součinu koeficientu 30,4167 a úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, pak žalovaná vypočetla osobní vyměřovací základ žalobce ve výši 5.916,- Kč. Žalovaná rovněž odkázala na § 15 ZDP, dle něhož zjišťovala výpočtový základ žalobce, který s ohledem na to, že jeho osobní vyměřovací základ nedosahuje ani první redukční hranice, zůstává ve výši osobního vyměřovacího základu, tj. 5.916,- Kč. Výše procentní výměry starobního důchodu žalobce za 27 celých roků pojištění činí 40,50 % výpočtového základu, řj. 40,5 % z 5.916,- Kč, což je 2.396,- Kč. Ke dni vzniku nároku na starobní důchod tedy činí celková výše důchodu žalobce (základní a procentní výměra) – 2.400,- + 2.396,- Kč = 4.796,- Kč. Po provedení valorizací r. 2016 a 2017 pak dosahuje částky 4.999,- Kč měsíčně. Důchodový věk žalobce činí dle § 32 odst. 2 ZDP 62 roků a 8 měsíců, dosáhl ho 11. 10. 2013. S odkazem na ustanovení § 29 odst. 1 písm. e) ZDP pak žalovaná uvedla, že pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 29 let a dosáhl důchodového věku v r. 2013. 29 let pojištění dosáhl žalobce dne 15. 9. 2015, starobní důchod mu měl být proto přiznán od 16. 9. 2015, nikoliv od 15. 10. 2015, proto žalovaná prvním výrokem změnila prvoinstanční rozhodnutí ve věci. 5. K podstatě námitek žalobce žalovaná sdělila, že rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu a doba účasti na pojištění na sobě nejsou závislé, pro stanovení rozhodného období ve smyslu § 18 ZDP není podstatné, zda během něj trvala doba pojištění, naopak je tvořeno celým a nepřerušeným úsekem a odečítají se z něj pouze vyloučené doby, upravené ust. § 18 odst. 4. Doba pojištění ovlivňuje až konečný výpočet procentní výměry důchodu z výpočtového základu. Pokud v rozhodném období nejsou ani vyměřovací základy, ani vyloučené doby, dochází sice k rozmělnění ostatních vyměřovacích základů a ke snížení osobního vyměřovacího základu, nicméně přesně takto je výpočet osobního vyměřovacícho základu v ZDP konstruován. I. Žalobní námitky 6. Včasnou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí žalované, namítal nesprávný výklad zákona o důchodovém pojištění, zejména pak jeho ustanovení § 18. Toto ustanovení dle jeho názoru nemusí řešit dobu trvání pojištění, když § 5 ZDP určuje okruh osob, na něž se zákon vztahuje. V období od 1. 1. 1996 do 19. 10. 2010 byl žalobce odhlášen ze sociálního pojištění, neměl žádné příjmy a nespadal tedy do působnosti ZDP vůbec, protože nepatřil do okruhu pojištěných osob ve smyslu tohoto ustanovení ZDP. I pokud by však soud shledal, že postup žalované byl při aplikaci § 18 ZDP správný, žalobce je přesvědčen, že nemůže obstát postup, kdy se určité období bez příjmů započítává do průměrného výdělku (a tento tak podstatně snižuje) a přitom se nezapočítává do odpracovaných let (čímž zase podstatně snižuje procentní výměru – v případě žalobce místo výměry za 41 let výměru za 27 roků). Žalobce je přesvědčen, že podobná nespravedlnost nemůže nalézt oporu v právu. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované 7. Žalovaná v písemném vyjádření dne 23. 10. 2017 uvedla, že žalobcova první žádost o starobní důchod, uplatněná 23. 7. 2013, s požadavkem na přiznání důchodu od 11. 10. 2013 byla rozhodnutím ze dne 10. 9. 2013 zamítnuta pro nesplnění podmínek § 28 ZDP, neboť žalobce nezískal k tomuto dni potřebnou dobu pojištění dle § 29 odst. 1 písm. e) ZDP, tj. 29 let, když doložená a prokázaná doba jeho pojištění činila 25 roků (správně 27). K další uplatněné žádosti žalobce pak žalovaná dne 3. 4. 2017 vyhotovila evidenční list důchodového pojištění a přiznala rozhodnutím ze dne 12. 4. 2017 od 15. 10. 2015 žalobci starobní důchod ve výši 4.796,- Kč a tento dále zvýšila od 1/2016 na 4.836,- Kč měsíčně a od 1/2017 na 4.999,- Kč dle příslušných valorizačních předpisů. Z OLDP vyplývá, že podmínka potřebné doby pojištění 29 ĺet byla u žalobce splněna již dne 15. 9. 2015 a žalovaná proto změnila datum přiznání starobního důchodu na 16. 9. 2015 a poukázala doplatek. 8. Žalovaná zastává z podání žalobce názor, že žalobce je dobře obeznámen se způsobem výpočtu důchodu, v žalobě nenamítá nesprávnost údajů o výši dosažených výdělků, počtu dni pojištění a náhradních dobách, uvedených v OLDP jako podklad pro nárok a výpočet samotné výše důchodu, odkazuje proto na podrobný popis výpočtu důchodu v odůvodnění svého rozhodnutí a k námitkám žalobce uvádí následující argumentaci. 9. Důchod se skládá ze dvou složek, základní výměry, stanovené pevnou částkou, která nyní činí 2.550,- Kč měsíčně, a procentní výměry, která se stanoví individuálně procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění. Výpočtový základ se určí redukcí osobního vyměřovacího základu, což je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období. Vyměřovacím základem za dobu po 31. 12. 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného na sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a za dobu před 1. 1. 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení. Roční vyměřovací základ za příslušný rok se zjistí indexací vyměřovacích základů skutečně dosažených v příslušných kalendářních letech. Indexace zavisí na obecném mzdovém nárůstu, s účinností od 30. 9. 2011 již rozhodné období není omezeno na 30 kalendářních roků. Nadále bude začínat kalendářním rokem