6 Ads 287/2014 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 2/2020- 62 - text  12 29 Ad 2/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně: B. H. zastoupena JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem se sídlem Buzulucká 431, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/5641-918, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/5641-918 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2019, č. j. 306960/19/HK, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 324 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 306960/19/HK, kterým bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce pěstounské péče odměna pěstouna přiznané žalobkyni v částce 711 606 Kč. Správní orgán I. stupně uložil žalobkyni povinnost tento přeplatek vrátit do dne 31. 12. 2019 na účet úřadu. Přeplatek na dávce se týká období od prosince 2016 do července 2019. 2. Úřad práce zpětně přehodnotil splnění podmínky nezaopatřenosti podle zákona o státní sociální podpoře. Dospěl k závěru, že ode dne 29. 8. 2016, kdy byl poprvé vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně L. H., kterou měla žalobkyně v pěstounské péči, nemůže být L. H. považována za nezaopatřené dítě dle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „s.s.p.“). Žalobkyně tudíž nemá právo na odměnu pěstouna a vznikl jí přeplatek na této dávce. 3. Správní orgány shrnuly, že žalobkyně nesplnila svoji oznamovací povinnost podle ustanovení § 47y odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (dále jen „z.s.p.o.d.“), jelikož neoznámila, že přestala být osobou pečující ve smyslu § 4a písm. b) bod 2. zákona o SPOD, z důvodu, že se L. H. stala poživatelem invalidního důchodu z důchodového pojištění pro invaliditu třetího stupně, čímž přestala plnit podmínky nezaopatřenosti. Správní orgány odkázaly na ust. § 47z odst. 1 z.s.p.o.d., dle kterého příjemce dávky pěstounské péče, který přijal dávku pěstounské péče nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byly vyplaceny neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, nebo jinak způsobil, že dávky pěstounské péče byly vyplaceny neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že rozhodnutí žalovaného je vadné a nezákonné, neboť žalovaný porušil ustanovení správního řádu ohledně vedení řízení a nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení § 47z odst. 1 z.s.p.o.d. Dospěl k závěru, že toto ustanovení nevyžaduje ke vzniku odpovědnosti za přeplatek na dávce zavinění a nezabýval se ani dalšími předpoklady vzniku subjektivní odpovědnosti za přeplatek a vzhledem k tomuto nesprávnému právnímu názoru se nezabýval skutečnostmi, na které žalobkyně ve svém odvolání poukazovala. 5. Předně žalobkyně namítla, že žalovaný porušil ust. § 90 odst. 1. písm. c) správního řádu a neumožnil žalobkyni před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalovaný na straně 4. žalobou napadeného rozhodnutí uvádí, že ve spise se nachází tiskopis Hlášení změn pro uplatnění slev na dani, který stěžovatelka vyplňovala, a dále (na straně 5.) prohlášení poplatníka daně z příjmu fyzických osob. Správní orgán prvního stupně tyto dokumenty mezi podklady rozhodnutí nezmiňuje. Tyto zřejmě obstaral až žalovaný v odvolacím řízení, avšak žalobkyně neměla možnost se k nim vyjádřit. To žalobkyně považuje za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. 6. Pokud jde o věcné posouzení, žalobkyně odkázala na závěry vynesené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Ads 96/2009-93 ze dne 2. 12. 2009 s tím, že ačkoliv ustanovení § 47z odst. 1 z.s.p.o.d. výslovně neužívá pojem"zavinění", je z něho jednoznačně patrné, že konstruuje subjektivní odpovědnost příjemce dávky. Jeho znění odpovídá znění § 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. zákona o státní sociální podpoře, které Nejvyšší správní soud vyložil v uvedeném rozsudku, a také upravuje obdobnou problematiku. Veden nesprávným právním názorem ohledně předpokladů vzniku povinnosti vrátit přeplatek se žalovaný nezabýval skutečnostmi a argumenty namítanými v odvolání žalobkyně, totiž, že žalobkyně vznik přeplatku nezavinila a není zde ani příčinná souvislost jako další předpoklad subjektivní odpovědnosti žalobkyně, a to vzhledem k tomu, že při řádném výkonu státní správy v souladu s principy dobré správy by následek spočívající ve vyplacení dávky bez splnění zákonných podmínek nenastal. 7. Pokud jde o posouzení zavinění žalobkyně, zcela zásadní je skutečnost, že žalobkyně udělila úřadu práce souhlas s širokou možností zjišťování informací. Mohla proto oprávněně předpokládat, že úřad si informace zjišťuje a s ostatními státními orgány v potřebném rozsahu informace sdílí a má je k dispozici. Zároveň po žalobkyni s přihlédnutím k její mimořádně náročné péči o závislou osobu nelze spravedlivě požadovat průběžnou úplnou a bezchybnou orientaci v poměrně komplikované a do několika právních předpisů roztříštěné právní úpravě. Žalobkyně tedy byla po celou dobu v dobré víře, že všechny dávky jsou pobírány řádně. Ani prvek zavinění jako další předpoklad odpovědnosti žalobkyně za přeplatek není naplněn 8. Žalobkyně shrnula, že odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci v řízení o dávkách pěstounské péče má správní orgán, který musí aktivně zjišťovat splnění podmínek nároku na dávky v součinnosti s účastníkem řízení a ověřovat údaje sdělené žadatelem o dávku, příjemcem dávky a případně také společně posuzovanými osobami. Česká správa sociálního zabezpečení („ČSSZ“) věděla, že žalobkyně pobírá dávku odměna pěstouna a zároveň dítě, kterého se dávka týká, pobírá invalidní důchod III. stupně. Úřad vyplácel žalobkyni odměnu pěstouna a měl při tom podle zákona plnit úkoly zaměstnavatele v důchodovém pojištění, z čehož pro něj vyplývala povinnost do osmi dnů ČSSZ nahlásit, že žalobkyně pobírá odměnu pěstouna. ČSSZ tedy ze své činnosti věděla, že žalobkyně pobírá dávku odměna pěstouna a L. H. pobírá invalidní důchod III. stupně. 9. V další sumě námitek žalobkyně poukazovala na pochybení žalovaného stran jeho poučovací povinnosti. Úřad práce žalobkyni nepoučil o nemožnosti pobírání dávky odměna pěstouna po dobu, kdy svěřené dítě je poživatelem invalidního důchodu III. stupně, tím spíše, když byl správnímu orgánu stupeň závislosti L. H. na žalobkyni znám. Žalobkyně dodává, že byla v rozhodnutí o přiznání odměny pěstouna poučena pouze formálně a v obecné rovině tak, že má hlásit změny „skutečností rozhodných pro přiznání dávky“, ale ve výčtu nebyl uveden tak významný důvod, jakým je přiznání invalidního důchodu III. stupně. Tím byl porušen požadavek na poučení přiměřené osobním poměrům dotčené osoby. 10. Závěrem žaloby žalobkyně uvedla, že neoprávněnosti pobírání dávky si nebyla vědoma; peníze vynaložila na potřeby L. H. Zavinění vzniku přeplatku žalobkyně spatřuje na straně úřadu práce. Předpoklady vzniku povinnosti vrátit neprávem přijaté částky podle § 47z odst. 1 z.s.p.o.d. nejsou dle žalobkyně splněny. Žalobkyně navrhla zrušit obě rozhodnutí správních orgánů. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný shrnul průběh správního řízení od samotné žádosti o dávku pěstounské péče ze dne 2. 1. 2013 z důvodu svěření nezaopatřené (tehdy) nezletilé L. H. do pěstounské péče žalobkyně. Dávka byla žalobkyni přiznána od 1. 1. 2013 ve výši 20 000 Kč měsíčně, následně od 1. 1. 2018 ve výši 30 000 Kč; zohledněn byl přiznaný III. stupeň závislosti nezletilé na pěstounce. 12. Dne 18. 7. 2016 svěřenkyně žalobkyně předložila pro účely příspěvku na úhradu potřeb dítěte Prohlášení osoby po dovršení zletilosti, ve kterém stvrdila, že je nadále nezaopatřeným dítětem. Na základě této informace Úřad práce nadále vyplácel žalobkyni odměnu pěstouna. Na základě dotazu k ČSSZ ze dne 27. 8. 2019 v rámci kontrolní činnosti správní orgán zjistil, že je L. H. od 14. 6. 2016 přiznán invalidní důchod III. stupně. To však žalobkyně Úřadu práce neoznámila. 13. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že vznik přeplatku zavinil Úřad práce, neboť měl aktivně ověřovat údaje uvedené žadatelem o dávku. To by znamenalo zjišťování údajů každý měsíc, což by zcela popřelo smysl ustanovení o ohlašovací povinnosti příjemce dávky i důkazní břemeno ohledně všech skutečností rozhodných pro nárok. Žalovaný uvedl, že informování žalobkyně ze strany správního orgánu bylo dostatečné; součástí žádosti o dávku je prohlášení, že si je žadatel vědom povinnosti pí