3 Ads 95/2012 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 3/2020- 42 - text  11 29 Ad 3/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně: L. H. zastoupena JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem se sídlem Buzulucká 431, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/5707-918 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2020, č. j. MPSV-2020/5707-918 a rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2019, čj. 287684/19/HK se zrušují, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4.719,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 287684/19/HK, kterým bylo rozhodnuto o vzniku přeplatku na dávce pěstounské péče – příspěvku na úhradu potřeb dítěte za období od 11/2016 do 07/2019 ve výši 300 140 Kč a o povinnosti vrátit uvedený přeplatek do dne 30. 11. 2019 na účet úřadu, který rozhodnutí vydal. 2. Úřad práce zpětně přehodnotil splnění podmínky nezaopatřenosti podle zákona o státní sociální podpoře a dospěl k závěru, že žalobkyně ode dne 29. 8. 2016, kdy jí byl poprvé vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nemůže být považována za nezaopatřené dítě dle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „s.s.p.“). Na základě této skutečnosti vznikl přeplatek na dávce příspěvek na úhradu potřeb dítěte, neboť dle § 47f odst. 1 a 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (dále jen „z.s.p.o.d.“) nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má (při splnění dalších podmínek) jen nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího státní sociální podporu. 3. Správní orgány shrnuly, že žalobkyně nesplnila svoji oznamovací povinnost podle ustanovení § 47y odst. 1 z.s.p.o.d., jelikož neoznámila, že se stala poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, čímž přestala plnit podmínky nezaopatřenosti. Správní orgány odkázaly na ust. § 47z odst. 1 z.s.p.o.d., dle kterého příjemce dávky pěstounské péče, který přijal dávku pěstounské péče nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byly vyplaceny neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, nebo jinak způsobil, že dávky pěstounské péče byly vyplaceny neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že rozhodnutí žalovaného je rozporné a nepřezkoumatelné; zároveň došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozhodnutí žalovaného je nezákonné též pro nesprávnou aplikaci ust. § 47z z.s.p.o.d. a porušení práv žalobkyně vyplývajících z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, vyhlášené pod č. 10/2010 Sb. m. s. (dále jen „Úmluva“). 5. Žalovaný sice na jednu stranu dal žalobkyni za pravdu, že podmínkou pro vznik povinnosti vrácení přeplatku je zavinění žalobkyně, avšak v rozporu s tím zavinění žalobkyně neposuzoval. Naopak nesprávně předpoklady vzniku povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek posuzoval objektivně, jak vyplývá již z tvrzení v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že žalobkyně byla poučena a případně, pokud její zdravotní schopnosti neumožňovaly dostatečně zvažovat hodnotit situaci, měly být učiněny kroky, které by vedly např. k omezení svéprávnosti účastníka řízení či ustanovení podpůrce pro tato důležitá jednání, případně ke zmocnění osoby, která je schopna tyto kroky v zastoupení provádět. 6. Žalovaný se nesprávně nezabýval otázkami, zda žalobkyně vzhledem ke svému mentálnímu postižení věděla nebo mohla vědět, že má oznamovací povinnost ohledně skutečností rozhodných pro trvání nároku na dávku a o jaké konkrétní skutečnosti jde, a zda mohla vědět, že jí jsou peníze vypláceny neprávem. Jestliže se žalovaný otázkou zavinění žalobkyně řádně nezabýval, jeho právní posouzení podmínek pro uložení povinnosti vrátit přeplatek na dávce pěstounské péče neobstojí. Není-li zde zavinění žalobkyně, což žalobkyně tvrdí, nebylo lze jí uložit povinnost vrátit uvedený přeplatek na dávce pěstounské péče. 7. Pokud žalobkyně dle posudku o invaliditě trpí středně těžkou mentální retardací a psychotickou poruchou, a v řízení byla tato skutečnost prokázána, měl žalovaný při zkoumání zavinění posoudit mentální schopnosti žalobkyně. Lze mít za všeobecně známé, že středně těžká mentální retardace znamená, že osoba má IQ v rozmezí 35 – 49, její myšlení se vyznačuje konkrétností, neschopností vyšší abstrakce a generalizace, nedůsledností, nepřesnými úsudky a nesouvislostí a projevuje se absencí chápání sledu věcí a jevů, správného vnímání jejich logických souvislostí a časové následnosti. Je nutné vycházet z toho, že vyhodnocování plnění podmínek nezaopatřenosti ve smyslu zákona o státní sociální podpoře vyžaduje abstraktní myšlení. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl důkaz odborným vyjádřením či znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, které se vyjádří k otázce, zda žalobkyně byla schopna vyhodnotit, zda plní či nikoli podmínky nezaopatřenosti ve smyslu zákona o státní sociální podpoře a mohla správně pochopit význam „Prohlášení osoby po dovršení zletilosti“. 8. Žalobkyně odkázala na článek 13 odst. 1 a článek 28 odst. 2. písm. c) Úmluvy a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1244/19, ze dne 8. 1. 2020. 9. Žalobkyně navrhla zrušit obě rozhodnutí správních orgánů. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný uvedl, že pěstounka a po dosažení zletilosti i žalobkyně byly ze strany úřadu práce informovány dostatečně. Součástí žádosti o dávku je prohlášení, že si je žadatel vědom povinnosti písemně ohlásit změny rozhodných skutečností do osmi dnů, poučení o ohlašovací povinnosti obsahuje také rozhodnutí o přiznání dávky. Žalobkyně byla poučena též v Prohlášení osoby po dovršení zletilosti. O tom, že je takovou změnou také informace o invalidním důchodu se pěstounka žalobkyně mohla dozvědět z tiskopisu Hlášení změn, který podávala, či z žádosti o příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze dne 2. 1. 2013. 11. Dle žalovaného tak nelze mít za to, že žalobkyně (potažmo dříve její pěstounka) o povinnosti ohlašovat změny týkající se invalidního důchodu nevěděly či vědět nemohly. 12. Ohledně námitky zdravotního stavu žalobkyně, jenž měl být překážkou pochopení všech povinností žalobkyně, žalovaný uvedl, že pokud žalobkyně nebyla schopna chápat situaci a zvažovat důsledky svého jednání, měly být učiněny kroky, které by vedly např. k omezení svéprávnosti, ustanovení podpůrce nebo ke zmocnění osoby, která by byla schopna tyto povinnosti v zastoupení plnit. V řízení nebylo nikdy namítáno, že by žalobkyně dostatečně nerozuměla řízení a že je třeba jí zajistit zástupce. Ohlašovací povinnost v řízení mohla splnit také pěstounka žalobkyně v době před dosažením zletilosti žalobkyně, tedy v době, kdy byla podána žádost o invalidní důchod a probíhalo řízení o něm. 13. Práva žalobkyně vyplývající z mezinárodněprávních závazků nebyla nikterak porušena. Dle žalovaného byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti – porušení povinnosti žalobkyně (nesplnění ohlašovací povinnosti), škodlivý následek (přeplatek), příčinná souvislost (splnění ohlašovací povinnosti by vedlo k odejmutí dávky a přeplatek by nevznikl), nedbalostní forma zavinění (žalobkyně byla opakovaně poučena o svých povinnostech). 14. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Po prostudování správního spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž při tom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 16. Ze správního spisu soud zjistil následující skutkový stav: 17. Dne 2. 1. 2013 požádala B. H. (o dávku pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb dítěte – L. H. (žalobkyně); kolonka důchod (informující o tom, zda je dítě poživatelem důchodu z důchodového pojištění) byla proškrtnuta. Dne 31. 1. 2013 byla žadatelka seznámena s průběhem správního řízení a poučená o svém právu vyjádřit se k podkladům. Dne 5. 2. 2013 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o přiznání příspěvku na úhradu potřeb dítěte ve výši 8 300 Kč měsíčně, a to ode dne 1. 1. 2013 nezletilé oprávněné osobě L. H.; nárok na příspěvek odvodil od nezaopatřenosti dí