2 Afs 15/2014 — Nejvyšší správní soud

52 Af 21/2019- 188 - text  17 52Af 21/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobkyně: OMB composites EU, a. s., IČO 281 66 787, sídlem Hradecká 635, 561 69 Králíky, zastoupené advokátem Pavlem Vyroubalem, sídlem Palackého 168, 755 01 Vsetín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5446/19/5300-21442-711458, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5446/19/5300-21442-711458, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále též „správce daně prvního stupně“ či „prvostupňový správce daně“), kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za jednotlivá zdaňovací období roku 2014. Orgány finanční správy neuznaly nárok žalobkyně na odpočet DPH za nájem obloukové haly (bez č. p.) postavené na pozemku evidovaném v katastru nemovitostí jako st. p. č. 1676 v k. ú. a v obci Králíky (dále též „oblouková hala“) a nárok na odpočet DPH za nájem vozového parku a výrobních technologií, neboť žalobkyně neodstranila pochybnosti orgánů finanční správy ohledně trvání nájemního vztahu a výše nájemného v případě obloukové haly, resp. pochybnosti ohledně předmětu nájmu a výše nájemného v případě nájmu vozového parku a výrobních technologií. Dále orgány finanční správy neuznaly žalobkyni nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění (žalobkyně konkrétně nárokovala ve zdaňovacích obdobích březen až říjen 2014 odpočet daně v celkové výši 2.730.000,- Kč, základ daně 13.000.000,- Kč) od dodavatele JT CENTRUM, s.r.o., DIČ:CZ27103340 (od 20. 5. 2015 LTSB CENTRUM, s.r.o., dále též „JT Centrum“), jelikož předmětná přijatá zdanitelná plnění byla součástí daňového podvodu a žalobkyně o této skutečnosti mohla a měla vědět. 2. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5446/19/5300-21442-711458, podala žalobkyně žalobu, v níž ve vztahu k nájemnému (oblouková hala, movité věci) namítala, že důkazní břemeno unesla, neboť „předložila účetnictví“ a současně „prokázala soulad skutečného stavu se stavem formálně právním“. Žalobkyně též řádně reagovala na všechny výzvy orgánů finanční správy. Pokud přesto orgány finanční správy dospěly k závěru, že jejich pochybnosti nebyly žalobkyní vyvráceny, měly žalobkyni opakovaně vyzvat k „objasnění daných nejasností“. Žalobkyně sice připustila, že v průběhu řízení svá tvrzení opakovaně „měnila či korigovala“, zdůraznila však, že takový postup není nezákonný, navíc se jednalo o důsledek „personálních změn v obsazení společnosti“. 3. Ve vztahu k nájmu obloukové haly žalobkyně konkrétně namítla, že „mezi stranami není sporné, že předmětem nájmu je oblouková hala jako celek“, přičemž žalobkyně „dostatečně specifikovala, co a na jakou částku započítává při vystavení daňových dokladů“, naopak žalovaný „nikterak nezdůvodnil ani nerozvedl, z jakých důvodů by měla být oblouková hala nebytovým prostorem“ (to však žalovaný netvrdil – pozn. soudu). Oblouková hala jako celek byla pronajata podle § 663 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. Žalobkyně dále vyjádřila přesvědčení, že „není možné, aby na jedné straně docházelo na straně žalobkyně k užívání věci oproti tomu, že by ve prospěch vlastníka nedošlo k protiplnění“. 4. Pokud jde o nájem automobilů a výrobních technologií, pak „žalobkyně nesouhlasila s tím, že by nespecifikovala předmět nájmu a výši nájemného“, a proto „v žádném případě není možno tyto položky odstranit z daňové účinných nákladů“ (soud na tomto místě připomíná, že předmětem sporu je posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na odpočet DPH). Žalobkyně prokazatelně užívala cizí věci, byla proto povinna poskytnout jejich vlastníkovi „protiplnění“. Měl – li žalovaný „pochybnosti o správné výši nájmu“, měl „postupovat případnou korekcí výše nájmu, nikoliv však dehonestací jednotlivých položek týkajících se nájmu“. Žalobkyně též vyjádřila nekonkrétní nesouhlas se závěry orgánů finanční správy, které se týkaly „trubních rozvodů vzduchu“. 5. V neposlední řadě žalobkyně žalovanému vytkla, že jeho rozhodnutí bylo založeno na jiných právních důvodech než rozhodnutí prvostupňového správce daně, což je dle žalobkyně nepřípustné. 6. Pokud jde o neuznané nároky na odpočet daně (žalobkyní byl uplatňován nárok na odpočet DPH ve výši 2.730.000,- Kč) z přijatých zdanitelných plnění od dodavatele JT CENTRUM, s.r.o., DIČ:CZ27103340 (od 20. 5. 2015 LTSB CENTRUM, s.r.o.), žalobkyně nezpochybnila, že dodavatel žalobkyně JT Centrum snižoval svoje daňové povinnosti zahrnováním odpočtů od nekontaktních plátců. Ani takto snížené daňové povinnosti však JT Centrum neplnil a neuhradil celou DPH na výstupu z prodaného plnění (reklama) v roce 2014 (současný nedoplatek na DPH činí 193.880,- Kč, přičemž byl odepsán nedoplatek pro nedobytnost ve výši patnácti miliónů korun; poslední přiznání k DPH bylo dodavatelem JT Centrum podáno v prosinci 2015), nicméně zdůraznila, že dodavatel JT Centrum v roce 2014 neuhradil pouze 193.880,- Kč a orgány finanční správy žalobkyni „postihují ve výši násobně vyšší než je nedoplatek DPH dovolatele“, čímž „zakládají výraznou nerovnováhu v teorii neutrality v principu daně“. V této souvislosti též žalobkyně poukázala na to, že v roce 2014 nebyl „žádný z dodavatelů JT Centrum nespolehlivý plátce“. Taktéž ze skutečnosti, že jednatel dodavatele JT Centrum J. T. vystupuje v 17 společnostech, přičemž 7 z těchto společností skončilo v průběhu let 2003 až 2014 v likvidaci, nelze dle žalobkyně ve vztahu k údajnému podvodu nic vyvozovat, stejně jako z toho, že poté, co místně příslušný správce daně zahájil u dodavatele JT Centrum daňovou kontrolu na DPH za jednotlivá zdaňovací období roku 2013, došlo u tohoto subjektu ke změně jednatele (původně jím byl J. T.), k zániku funkce nového jednatele L. K. došlo ke dni 3. 3. 2016, ke dni 3. 3. 2016 se stal jednatelem Vladimír Ondráček, nynějším jednatelem dodavatele JT Centrum je od 10. 8. 2017 společnost T-FLEX, s.r.o., se sídlem v Bratislavě - mestská časť Ružinov, Parková 45, Slovenská republika, při výkonu funkce zastoupená Ing. R. B, Slovenská republika. 7. Žalobkyně v žalobě nepopírala, že téměř polovinu nákladů na služby žalobkyně v roce 2014 tvořila předmětná reklama, která účetně snížila provozní výsledek hospodaření žalobkyně více než o polovinu a snížila celkovou daň za šetřené období o 2.850.000,- Kč [žalobkyně odčerpala ze svého vyprodukovaného celkového „hrubého zisku“ (hospodářský výsledek před zdaněním za rok 2014) 55 %]. Nezpochybnila též zjištění orgánů finanční správy ohledně provádění plateb za tvrzené reklamní služby [reklama měla být poskytnuta v roce 2014, 75 % hodnoty nárokovaných zdanitelných plnění souvisejících s reklamou bylo navzdory splatnosti vystavených dokladů v roce 2014 (vždy nejvýše do 7 kalendářních dnů) hrazeno teprve poté, co byla zahájena daňová kontrola (26. 2. 2015), přičemž 8 úhrad reklamy před zahájením daňové kontroly odpovídalo částkám daně z přidané hodnoty, tj. částce 341.250,- Kč, tedy hodnotě, kterou musel dodavatel reklamy uhradit státu, celkem ovšem nadto bylo uhrazeno o 464.005,- Kč méně než bylo fakturováno, dodavatel ze svého účtu prostředky zaslané žalobkyní vybíral v hotovosti atd.] ani jejich závěr, že reklamní plnění nebylo uskutečněno tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvě (např. dva závody se vůbec neuskutečnily, sedmkrát auta s reklamními polepy vůbec nestartovala apod.) a ze strany žalobkyně nebyla vyhodnocována efektivita reklamy, žalobkyně však nesouhlasila s tím, že by její počínání bylo možno hodnotit jako ekonomicky iracionální (neboť na základě této reklamy žalobkyně získala „strategického partnera“, což dokládala fotokopií nabídky budoucí spolupráce ze strany německé společnosti Eura Mobil GmbH s podpisem neidentifikované osoby) a že by poskytování reklamy nekontrolovala („nepřeměřovala sice nálepky“, ale pokud plnění nebylo poskytnuto ve sjednaném rozsahu, „přijala za to kompenzaci“, což po projednání zprávy o daňové kontrole doložila „vyúčtováním“ a „dohodou o poskytnutí kompenzace; tyto listiny prvostupňovému správci daně žalobkyně předložila po seznámení se zprávou o daňové kontrole). Žalobkyně též nevidí nic neobvyklého na ceně za reklamu (za období březen – říjen 2014 žalobkyně uplatňovala odpočet daně v celkové výši 2.730.000,- Kč, základ daně 13.000.000,- Kč). Svého dodavatele žalobkyně prověřila v živnostenském a obchodním rejstříku, „zajistila si z veřejných rejstříků přehled o majetku svého dodavatele“ a ověřila si, že má „licenci AČR“. Dodavatele svého dodavatele JT Centrum žalobkyně neprověřovala, to však dle žalobkyně není nezbytné. Pokud se později ukázalo, že dodavatelé JT Centrum posléze daň neuhradili, nemůže to