4 As 165/2016 — Nejvyšší správní soud

43 A 7/2020- 37 - text  12 43 A 7/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: R. K. zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZP/2020/550/989, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. MZP/2020/550/989, se zrušuje v rozsahu, v němž žalovaný potvrdil rozhodnutí Správy Krkonošského národního parku ze dne 27. 5. 2020, č. j. KRNAP 04911/2020, ve výroku o trestu; věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. Ve zbytku se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Správy Krkonošského národního parku (dále jen „správa KRNAP“) ze dne 27. 5. 2020, č. j. KRNAP 04911/2020. Správa KRNAP shledala žalobce vinným ze spáchání přestupku na úseku ochrany přírody a krajiny dle § 87 odst. 3 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), a uložila mu pokutu ve výši 100 000 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 1. 4. 2020 jezdil v době od 11:00 do 18:45 hod. motorovým vozidlem v nejcennějších lokalitách národního parku mimo značené cesty v I. pásmu ochrany přírody Krkonošského národního parku. Dopustil se tak jednání naplňujícího znaky přestupku podle § 87 odst. 3 písm. n) ZOPK. 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím částečně změnil rozhodnutí správy KRNAP ve výroku o vině, a to tak, že větu začínající slovy „Uvedeného přestupku se obviněný dopustil úmyslně tím, že dne 1. 4. 2020 jezdil v době od 11:00 hod. do 18:45 hod. motorovým vozidlem […]“ nahradil následující větou: „Uvedeného přestupku se obviněný dopustil úmyslně tím, že dne 1. 4. 2020 jezdil v době od 11:00 hod. do 18:45 hod. motorovým vozidlem na území Krkonošského národního parku mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, a zároveň se motorovým vozidlem pohyboval v I. zóně Krkonošského národního parku mimo cesty a trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody (např. lokality Labská Louka, Vysoké kolo, Mužské kameny, Luční bouda, Stříbrný hřeben a Obří důl), čímž se dopustil činností zakázaných ust. § 16 odst. 2 písm. l) zákona, a ust. § 17 odst. 2 zákona ve spojení s čl. II. bodu 6 zákona č. 123/2017 Sb.“ 4. V ostatním žalovaný potvrdil rozhodnutí správy KRNAP. II. Obsah žaloby 5. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Předně namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a neprokázal, že subjektem přestupku byl žalobce. Žalobce s žádným motorovým vozidlem mimo vyznačené cesty nejezdil a nesouhlasí se způsobem, jakým se žalovaný vypořádal s touto námitkou. Žalovaný konstatoval, že pokud na fotografiích pořízených v terénu při páchání přestupku byly zachyceny čtyři osoby na motorových vozidlech a na parkovišti byly ztotožněny také čtyři osoby, muselo se jednat o stejné osoby. Žalobce namítá, že z pořízených fotografií tato skutečnost neplyne, a pokud stráž viděla z dáli čtyři jezdce na motorových vozidlech, neznamená to, že právě žalobce řídil některé z nich. 6. Za účelem zjištění pachatele přestupku žalobce navrhl výslech svědků a žalovaný byl povinen tento důkaz provést. Žalobce nepovažuje za dostatečný úřední záznam policistů, který sám o sobě nemůže jako důkaz obstát. Ani pořízené fotografie neprokazují, že žalobce byl řidičem jakéhokoliv motorového vozidla. Úřední záznam také budí pochybnosti a obsahuje dle žalobce nesrovnalosti ohledně tvrzeného skutkového stavu. Žalobce proto namítl, že shromážděné podklady nejsou dostatečné ke zjištění skutkového stavu. Žalovaný měl vyslechnout osoby, které měly protiprávní jednání pozorovat, a také tři svědky, jejichž výslech navrhl žalobce. Z žádného podkladu také nevyplývá, že se žalobce pohyboval po území národního parku mimo vyznačené cesty, i přes to, že byl ztotožněn na parkovišti. 7. Žalobce rovněž nesouhlasí se sankcí, kterou mu správa KRNAP uložila, a považuje ji za nezákonnou. Žalovaný při úvaze o uložení sankce přičetl žalobci k tíži přitěžující okolnosti v podobě narušení vývoje fauny a flory, přičemž tato skutečnost je dle žalobce již samotným důvodem pro vyhlášení určité lokality za národní park. Žalovaný tedy nebyl oprávněn přihlédnout k takovým přitěžujícím okolnostem, které v prvé řadě činí jednání protiprávním, a které jsou nezbytné pro naplněné skutkové podstaty přestupku, a postupoval v rozporu se zásadou zákazu dvojího přičítání. 8. V souvislosti s uloženou sankcí žalobce namítl, že výrok o sankci je nepřezkoumatelný, protože správní orgány nehodnotily všechna zákonná kritéria a stanovily výši pokuty na horní hranici zákonného rozpětí. Podle žalobce správní orgány opomenuly zhodnocení jeho osobních poměrů a nepřihlédly ke skutečnosti, že žalobce je trestán poprvé. Současně nevysvětlily, proč uložily trest pokuty právě ve výši 100 000 Kč, a z jakého důvodu nepostačovala nižší výše sankce. 9. Žalobce také považuje napadené rozhodnutí za nezákonné pro nepřípustnou změnu výroku. Uvedl, že žalovaný změnil výrok tak, že doplnil znak skutkové podstaty a ustanovení, která žalobce svým jednáním porušil, čímž žalobci znemožnil řádně se hájit, protože se dozvěděl až z pravomocného napadeného rozhodnutí, co je mu kladeno za vinu. Pokud by tyto skutečnosti žalobce znal již v řízení před správním orgánem I. stupně, mohl volit jinou procesní obranu a mohl argumentovat jinými skutečnostmi. 10. Další nedostatek, který žalobce spatřuje v rozhodnutí žalovaného či správy KRNAP, je neuvedení a neprokázání formy zavinění. Žalovaný toliko uvedl, že šlo o jednání úmyslné, nespecifikoval ale již, zda šlo o úmysl přímý či nepřímý. Žalobce nesouhlasí rovněž s tím, že žalovaný prokázal zavinění v podobě úmyslu. Žalobce nevěděl, že daná činnost je zakázána právním předpisem a nevěděl, že se nachází na území národního parku. Mohl tak jednat pouze se zaviněním ve formě nevědomé nedbalosti, protože nebylo prokázáno, že „věděl, že je protiprávní jezdit na lehkém skútru na území národního parku“ a že „věděl, že se nachází na území národního parku, když toto není nijak vymezeno“. 11. Žalobce na závěr namítl, že rozhodnutí nečinila oprávněná úřední osoba, a to jak v případě prvostupňového rozhodnutí, tak v případě napadeného rozhodnutí, k jehož vydání nebyl příslušný odbor výkonu státní správy VI. 12. Žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Navrhl také, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěrech, k nimž dospěl v žalobou napadeném rozhodnutí. Konstatoval, že správní orgány zjistily stav věci zcela nepochybně. Jednání žalobce bylo podrobně zdokumentováno, což dokládají pořízené fotografie a videozáznamy. Policie ČR členy skupiny ztotožnila a žalobce tak byl prokazatelně jedním ze členů skupiny, kteří se dopustili předmětného přestupku. Žalovaný uvedl, že k prokázání viny žalobce nebylo nezbytně nutné, aby byl zadržen při protiprávním jednání, což dle žalovaného nebylo možné, protože skupina disponovala rychlejšími stroji než stráž a záměrně unikala. K výslechu svědků žalovaný uvedl, že o vině žalobce neměl pochybnosti, a proto nepřistoupil k výslechu navržených svědků. 14. Žalovaný také uvedl, že aspekty skutkové podstaty přestupku a aspekty, dle kterých byla hodnocena závažnost přestupku, nejsou v projednávané věci totožné. Skutkovou podstatou projednávaného protiprávního jednání je samotné porušení dvou zákazů [§ 16 odst. 2 písm. l) a § 17 odst. 2 ZOPK, pozn. soudu], závažnost přestupkového jednání ale správní orgány vyhodnotily a vyplývá z jeho průběhu, trvání, důsledků či cennosti a rozsáhlosti dotčeného území. Přihlédl tak ke všem kritériím, o kterých si mohl učinit úsudek, přičemž žalobce žádné jiné skutečnosti nedoložil. 15. Ke změně výroku rozhodnutí správy KRNAP žalovaný konstatoval, že tato změna neměla žádný vliv na hodnocení přestupkového jednání. Znění porušených ustanovení jsou uvedena již v rozhodnutí správy KRNAP ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 04911/2020, nicméně pouze v jeho odůvodnění, což žalovaný považoval za formální nedostatek z hlediska požadavků zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). 16. Úmysl žalobce je dle žalovaného zjevný již z průběhu protiprávního jednání, kdy se skupina přestupců, jejíž součástí byl i žalobce, projížděla na motorových strojích v oblastech Krkonošského národního parku a cíleně se vyhýbala strážcům, kteří se je snažili dostihnout. Protiprávnost jednání musela být žalobci zřejmá, protože vymezení oblastí, kde platí da