2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

30 A 11/2022- 55 - text  9 30 A 11/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Küchlerové Ph.D., ve věci žalobce: Město Semily se sídlem Husova 82, Semily proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. prosince 2021, č. j. KULK 85491/2021, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 7. prosince 2021, č. j. KULK 85491/2021, a rozhodnutí Městského úřadu Semily, odboru životního prostředí, ze dne 30. června 2021, č. j. ŽP/2926/21/VH-231/7-R 113, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný sice formálně změnil (formou upřesnění výroku), ale jinak v podstatě potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Semily, odboru životního prostředí, ze dne 30. 6. 2021, č. j. ŽP/2926/21/VH-231/7-R 113. Těmito rozhodnutími byla žalobci k nápravě závadného stavu zjištěného na části kanalizace z potrubí DN 300 a DN 200 od šachty na p. č. XA v k. ú., nacházející se přibližně v úrovni severního rohu budovy čp. XB, po šachtu u pozemku p. č. XC v k. ú., do které je zaústěna kanalizační přípojka z domu čp. XD a z domu čp. XE (sloužící pro odkanalizování bytových domů čp. XE, XF a XG) – dále také jen „Dotčená kanalizace“, uložena dle § 37 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), tato opatření: 1. Zajistit průběžné vedení majetkové a provozní evidence kanalizace dle ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona a vybrané údaje z této evidence předávat vodoprávnímu úřadu (odst. 3 citovaného ustanovení); Termín: trvale, s prvním předáním údajů evidence vodoprávnímu úřadu dle zákona, tj. do 28. února za předcházející kalendářní rok. 2. Zajistit plynulé a bezpečné provozování kanalizace dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona osobou, které bylo krajským úřadem vydáno povolení k provozování kanalizace dle § 6 odst. 1 zákona; Termín: bezodkladně, nejpozději do 31. 10. 2021. 3. Zajistit dle ustanovení § 8 odst. 3 zákona uzavření písemné dohody vlastníků kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich částí provozně souvisejících, která upraví vzájemná práva a povinnosti tak, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé provozování kanalizace (minimální obsah této dohody stanoví odst. 15 téhož ustanovení); Termín: bezodkladně, nejpozději do 31. 10. 2021. II. Obsah žaloby 2. Žalobce popřel, že by byl vlastníkem Dotčené kanalizace. Skutkový stav musí být dle jeho názoru posuzován ke dni 24. 5. 1991, tedy ke dni nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). K tomuto dni existovala sdružená přípojka kanalizace, která odváděla odpadní vody z čp. XE, XF, XG a XB (budova gymnázia/školy), a to do čistícího zařízení, tzv. Emšerky u budovy školy. Teprve z tohoto čistícího zařízení vedla sdružená přípojka na veřejnou kanalizaci. Dle žalobce tato sdružená kanalizační přípojka byla samostatnou nemovitou věcí, neboť byla věcí se samostatným účelovým určením – odváděla odpadní vody z několika budov (vč. budovy školy). Vlastníkem této sdružené kanalizační přípojky byla ke dni 24. 5. 1991 Česká a slovenská federativní republika. 3. Dotčená kanalizace tedy byla částí sdružené kanalizační přípojky a v roce 1990, kdy došlo k ustavení měst a obcí jako samostatných subjektů práva (24. 11. 1990 – z. č. 367/1990 Sb., o obcích), sloužila k odvádění odpadních vod z vícero obytných domů. Jak vyplývá z dobových dokumentů, bylo tak činěno záměrně, kapacita sdružené kanalizační přípojky, vč. Emšerky, byla dimenzována od samého počátku tak, aby bez problémů pojmula i odpadní a dešťové vody z následně vystavěných bytových domů. Žalovaný se dle žalobce v rozhodnutí nezabývá skutečností či úvahou, jak došlo k vymezení Dotčené kanalizace ze sdružené kanalizační přípojky. V této části je podle něho rozhodnutí žalovaného zcela nepřezkoumatelné. Přitom ze skutečnosti, že v roce 1995 proběhla rekonstrukce sdružené kanalizační přípojky, kterou zajišťovalo Gymnázium Ivana Olbrachta (jako zástupce České republiky, resp. Okresního úřadu v Semilech), pak tím Česká republika, skrze Gymnázium Ivana Olbrachta Semily, potvrdila své vlastnické právo ke sdružené kanalizační přípojce jako celku. 4. Žalobce má za to, že Dotčená kanalizace nebyla a nemohla být ke dni 24. 5. 1991 „pouhým“ příslušenstvím některého z bytových domů (resp. pozemků, jejichž součástí jsou bytové domy k dnešnímu dni). Záměrem vlastníka bylo vybudovat takové kanalizační vedení, které bude postupně sloužit odvádění odpadních vod z vícero budov, k čemuž také do r. 1990 došlo. 5. Navíc k tomu, že tato sdružená kanalizační přípojka nebyla předána státnímu podniku Vodovody a kanalizace, nebyly ve správních řízeních předloženy žádné relevantní důkazy. Státní podnik Vodovody a kanalizace a také stávající provozovatel (Severočeské vodovody a kanalizace, a.s.) vybírali a vybírají od všech odběratelů za vypouštění odpadních vod do sdružené kanalizační přípojky stočné. Naopak město Semily nikdy úplatu v souvislosti s předávanou odpadní vodou do sdružené kanalizační přípojky neinkasovalo. 6. Žalobce znovu zdůraznil, že přípojka byla vybudována jako společná pro bytové domy (které vznikaly postupně) a pro budovu školy. Město Semily na základě § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. nabylo do svého vlastnictví mj. i dům čp. XE se p. p. č. XH v k. ú. Jelikož Dotčená kanalizace, resp. sdružená kanalizační přípojka, byla dle názoru žalobce samostatnou nemovitou věcí (liniovou stavbou/inženýrskou sítí) a nikoli příslušenstvím domu čp. XE, nemohlo město Semily k ní nabýt vlastnické právo dle § 3 citovaného zákona. Byla-li by totiž Dotčená kanalizace příslušenstvím domu čp. XE, tak by nutně musela být jako příslušenství věci převedena Kupní smlouvou ze dne 31. 10. 1991, jíž bylo převáděno vlastnické právo k domu čp. XE a p. č. XH a XI vč. příslušenství, na nabyvatele těchto nemovitostí. Tedy vlastníkem Dotčené kanalizace by nemohl být ani v takovém případě žalobce. 7. Dále žalobce uvedl, že se sdruženou kanalizační přípojkou, resp. s Dotčenou kanalizací, k datu 24. 5. 1991, ani kdykoli později, nehospodařil a nikdy ji neevidoval ve svém majetku. Žalovaný ani prvoinstanční správní orgán v průběhu správního řízení nepředložili žádný důkaz, který by prokazoval, že ke dni 23. 11. 1990 příslušelo k Dotčené kanalizaci právo hospodaření Městskému národnímu výboru v Semilech – tedy není dle něho naplněna ani další podmínka stanovená v § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. 8. Vytkl rovněž žalovanému, že v rozhodnutí nezohledňuje rozdíl mezi obsahem ustanovení § 1 a § 3 zákona č. 172/1991 Sb. Město Semily s domem čp. XE nehospodařilo. Právo hospodaření k domu čp. XE náleželo Okresnímu podniku bytového hospodářství (OPBH), a proto tento nemovitý majetek nabylo město Semily dle § 3 citovaného zákona. Proto město Semily k Dotčené kanalizaci nemohlo nabýt vlastnické právo podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. 9. Žalobce nesouhlasil ani s názorem žalovaného, že Dotčená kanalizace, resp. sdružená kanalizační přípojka, se automaticky s nabytím účinnosti zákona o vodovodech a kanalizacích ke dni 1. 1. 2001 považuje za veřejnou kanalizaci (kanalizaci pro veřejnou potřebu). Takový výklad dle jeho přesvědčení odporuje ustanovení § 3a tohoto zákona, který byl zákonodárcem do zákona vložen zákonem č. 76/2006 Sb. právě za účelem řešení problematiky sdružených přípojek. 10. Žalobce proto závěrem žaloby navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě 11. V úvodu svého vyjádření žalovaný předeslal, že žalobní námitky jsou v podstatě shodné s námitkami odvolacími, se kterými se pak vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 12. Dle něho nemohla Dotčená kanalizace ke dni 24. 5. 1991 splňovat předpoklad samostatné nemovité věci, tedy liniové stavby. V tu dobu se jednalo pouze o přívodní kanalizační potrubí objektu čp. XE do čistícího zařízení, tzv. Emšerky u budovy školy čp. XB, na které byla později napojena kanalizační potrubí z čp. XF a XG. Teprve z tohoto čistícího zařízení vedla přípojka na veřejnou kanalizaci města v ulici Vysocká. Výstavba domu čp. XE a školy čp. XB probíhala v letech 1947 – 1950. V následujících letech došlo oproti původnímu předpokladu samostatného odkanalizování k napojení dalších dvou domů, čp. XF a XG. Vzhledem k těmto skutečnostem nebyla dle názoru žalovaného ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Dotčená kanalizace samostatnou stavbou, teprve s účinno