7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 17/2022- 50 - text 5 52 Af 17/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: V. M. zastoupený daňový poradcem Ing. Františkem Mejtou sídlem tř. Národní svobody 33, 397 01 Písek proti žalovanému: Finanční úřad pro Pardubický kraj, IČ 72080043 sídlem Boženy Němcové 2625, 530 02 Pardubice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Postup Finančního úřadu pro Pardubický kraj, spočívající ve vydání výzvy ke zjednání nápravy č. j. 925419/22/2809-50522-609154, doručené žalobci dne 30. 4. 2022, a ve vydání vyrozumění o neúčinnosti podání ze dne 23. 5. 2022, č. j. 1128841/22/2809-50522-609154, byl nezákonným zásahem a žalovanému se zakazuje vycházet z této výzvy a z tohoto vyrozumění. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Ing. Františka Mejty, daňového poradce, náklady řízení ve výši 8.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, tj. Finančního úřadu pro Pardubický kraj, domáhal v řízení vedeném podle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem, který spatřoval v následujících skutečnostech: 2. Jak vyplývá ze správního spisu, a ostatně to ani oba účastníci tohoto soudního řízení nezpochybnili, dne 31. 3. 2022 žalobce podal daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021, v němž vyčíslil daňový přeplatek, a současně s tímto podáním podal žalobce žádost o vrácení přeplatku na této dani. Na tuto žádost reagoval žalovaný výzvou doručenou zástupci žalobce dne 30. 4. 2022, č. j. 925419/22/2809-50522-609154, v němž žalobce vyzval ke zjednání nápravy dle § 155a odst. 4 zákona č. 280/2009, daňový řád, v platném znění (dále jen „daňový řád“ nebo „DŘ“), přičemž tato náprava měla spočívat v tom, aby žalobce určil k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtu u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci uvedené daně a aby současně upřednostnil účet vedený u poskytovatelů platebních služeb v České republice. Na tuto výzvu žalobce reagoval sdělením, že disponuje pouze bankovním účtem, který nemá povinnost registrovat, protože jej nepoužívá pro svou podnikatelskou činnost a nemá na něm ani soustředěny peněžní prostředky z této činnosti. Poté žalovaný vydal podle § 74 odst. 4 daňového řádu dne 23. 5. 2022, č. j. 1128841/22/2809-50522-609154, vyrozumění o neúčinnosti podání (dále jen „vyrozumění“), tj. žádosti žalobce k vrácení zmíněného přeplatku, ve které žalobce požádal správce daně o vrácení vratitelného přeplatku zmíněné daně na účet X/0600 uvedený u MONETA Money Bank a. s. V tomto vyrozumění tuto neúčinnost žádosti žalobce o vrácení přeplatku na zmíněný účet spatřoval žalovaný v tom, že žalobce v podstatě nesplnil uvedenou výzvu ke zjednání nápravy a neurčil správci daně jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedený při registraci zmíněné daně, přičemž žalovaný vycházel z ustanovení § 155h odst. 3 daňového řádu, podle něhož daňový subjekt registrovaný u správce daně je povinen určit k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci a současně je povinen upřednostnit účet vedený u poskytovatelů platebních služeb v České republice, uvedl-li ho při registraci. Žalobce proti výše zmíněnému postupu podal předmětnou žalobu, přičemž vyslovil názor o tom, že zmíněný postup je nezákonný, protože žalobce nemohl splnit pokyn uvedené ve zmíněné výzvě, jelikož při registraci této daně žádný účet neuvedl a disponuje pouze bankovním účtem, který nemá povinnost registrovat, neboť ho při své podnikatelské činnosti nepoužívá a nemá na něm peněžní prostředky soustředěné z této činnosti. Žalobce současně odkázal i na informaci, uvedenou na stránkách www.https://www.financnisprava.cz/cs/financnisprava/novinky/novinky-2017, v němž je pro daňové subjekty uvedena informace, že pokud v souvislosti s žádostí o vrácení vratitelného přeplatku nemá daný subjekt účet, který by splňoval podmínky pro registraci, a pokud nemá u správce daně registrován účet, tak v žádosti o vrácení přeplatku může daňový subjekt uvést jakýkoliv účet a na ten bude přeplatek vrácen. 3. Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, stěžejní spornou otázkou mezi žalobcem a žalovaným je posouzení otázky, zda žalovaný v dané věci postupoval správně, pokud žalobci nevrátil přeplatek na dani z příjmu fyzických osob, jestliže žalobce ani na výzvu dle § 155a odst. 4 daňového řádu neoznámil správci daně za účelem vrácení přeplatku číslo bankovního účtu uvedeného při registraci. 4. Podle ust. § 155a odst. 2 písm. a) daňového řádu vratitelný přeplatek vrací správce daně bezhotovostním převodem na účet vedený u poskytovatele platebních služeb určený daňovým subjektem. 5. Podle ust. § 155a odst. 3 daňového řádu je-li daňový subjekt u správce daně registrován, je povinen určit vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtu u poskytovatelů platebních služeb uvedený při registraci; přitom je povinen upřednostnit účet vedený u poskytovatele platebních služeb v České republice. 6. Podle ust. § 155a odst. 4 daňového řádu nesplnil-li daňový subjekt povinnost dle odstavce 3, vyzve jej správce daně ke zjednání nápravy. 7. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 525/2020 Sb., o formulářových podáních pro daně z příjmu, vzor přihlášky k registraci pro fyzické osoby je uveden v příloze č. 7 v této vyhlášce. Podle přílohy č. 7 bod 15 Pokynů k vyplnění přihlášky k registraci pro fyzické osoby cit. vyhlášky: „Čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb vyplníte všechna čísla účtů, na nichž jsou soustředěny prostředky z Vaší podnikatelské činnosti.“ 8. Z citované právní úpravy vyplývá, že povinnost uvést při registraci číslo bankovního účtu dopadá na osobu, která je daňovým subjektem podléhajícím registraci a zároveň disponuje bankovním účtem, na němž jsou soustředěny prostředky z jeho podnikatelské činnosti. Z toho vyplývá, že pokud žalobce, jak tvrdil v průběhu správního řízení a v žalobě, nedisponoval bankovním účtem, na němž by soustředil prostředky z podnikatelské činnosti, nemohl při registraci ani v rámci případného doplnění registrace číslo účtu, tak jak jej chápe §155a odst. 3 daňového řádu, uvést. Tento závěr vyslovil již i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 8. 2022, č. j. 4 Afs 35/2022 - 39, v obdobné věci, přičemž v této souvislosti ve vztahu k uvedené výzvě ke zjednání nápravy NSS v tomto rozsudku uvedl: „Jestliže stěžovatel nemohl účet uvedený při registraci uvést, neboť takový neměl, nemohl jej ani správce daně vyzývat ke zjednání nápravy ve smyslu § 155a odst. 4 DŘ. Jak plyne z § 155a odst. 3 DŘ, dispozice tohoto ustanovení pracuje s předpokladem povinnosti určit krácení přeplatku jeden z účtu u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci; tato dispozice však v případě stěžovatele nemohla být naplněna, neboť nedisponoval bankovním účtem uvedeným při registraci. Hypotéza § 155 odst. 4 DŘ, která předpokládá nesplnění povinnosti dle § 155a odst. 3 DŘ tak nebyla v souzeném případě naplněna.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2022, č. j. 4 Afs 35/20222-39, bod 18.). NSS poté v tomto rozsudku dospěl k závěru, se kterým se krajský soud zcela ztotožnil i v tomto případě, že „není správné, že i přes vědomí, že stěžovatel při registraci neuvedl žádný účet, trval žalovaný na tom, že tento údaj je povinnou náležitostí žádosti o vrácení přeplatku, přičemž s jeho absencí spojil následek spočívající ve vrácení přeplatku stěžovateli“ (bod 20 citovaného rozsudku). 9. Krajský soud tedy dospěl v souladu s výše uvedeným právním závěrem NSS obsaženém ve výše citovaném rozsudku k závěru, že ust. § 155a odst. 3 daňového řádu ve spojení s § 155a odst. 4 daňového řádu se vztahují na situace, kdy registrovaný plátce uvedl při své registraci číslo bankovního účtu, což však v daném případě nebyl případ žalobce, tedy žalovaný nebyl oprávněn „nutit“ žalobce k výše uvedenému postupu, který vyplýval z uvedené výzvy, a žalovaný nebyl oprávněn vydat zmíněné vyrozumění o neúčinnosti žádosti žalobce o vrácení přeplatku na dani z příjmu fyzických osob na účet, který žalobce uvedl v žádosti o vrácení přeplatku. 10. Krajský soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno (§ 87 odst. 1 a 2 s.ř.s.). 11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšný žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení, přičemž byl zastoupen daňovým poradcem. Protože žádný zvláštní právní předpis výše odměny daňových poradců pro zastupování v soudním řízení nestanoví, postupoval zdejší soud při určení výše odměny obdobně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 35 odst. 2 poslední věty s.ř.s.). Žalobce měl tedy právo na náhradu