2 Afs 176/2006 — Nejvyšší správní soud

29 A 7/2022- 61 - text  10 29 A 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: Dr. rer. oec. Ing. V. H., Ph.D. MBA zastoupen JUDr. Janem Malým, advokátem sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2022, č. j. KUKHK-32437/SM/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím ze dne 11. 10. 2022, č. j. KUKHK-32437/SM/2022 žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 22. 8. 2022, č. j. MMHK/153205/2022/OP/Šed (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán uznal žalobce vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 93m odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), neboť v období od 21. 1. 2022 do 28. 6. 2022 opakovaně a ve velké míře užíval akademický titul „dr.“ a částečně též „Dr.“, a to navzdory tomu, že tento nezískal žádným ze svých studií. Žalobci byl za tento přestupek uložen podle § 93m odst. 2 zákona o vysokých školách správní trest pokuty ve výši 1000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce má za to, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou nezákonná. Dle žalobce je vymezení skutkové podstaty přestupku, z jehož spáchání byl shledán vinným, vágní, a je tak v rozporu s principem nullum crimen sine lege. Žalobce k tomu odkázal na body 86 a 87 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 9 A 123/2016-59 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006-96. 3. Žalobce dále v žalobě uvádí, že vytýkané jednání není přestupkem, a tudíž jej nelze postihnout napadeným rozhodnutím. Z výroku napadeného rozhodnutí ani z jeho odůvodnění nelze usoudit na to, co je věcnou podstatou postihovaného jednání – zda neoprávněné užití vědecké hodnosti či neoprávněné užití titulu absolventa vysoké školy. Takové jednání je postižitelné jen tehdy, kdy fyzická osoba úmyslně užívá některý z akademických titulů absolventa vysoké školy vyjmenovaných v § 46 odst. 4 a 5 zákona o vysokých školách či akademický titul absolventa doktorského studia uvedený v § 47 odst. 5 zákona o vysokých školách, ač jím taková osoba ve skutečnosti není. Tak tomu však v případě žalobce není. Titul absolventa vysoké školy žalobce nemůže užívat neoprávněně, neboť ve skutečnosti je absolventem vysoké školy i absolventem doktorského studia. Odpovídající osvědčení o absolutoriu, včetně přiznaných titulů, byla v řízení zjištěna a nebyly shledány pochybnosti. Dle žalobce tak o neoprávněné užívání akademického titulu a z něho pocházející zkratky nejde, a tudíž se důvody, které v napadeném rozhodnutí podává žalovaný, se skutkem míjí, včetně rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2014, č. j. 1 A 67/2013-25, na které žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje. 4. Žalobce tvrdí, že mu byla Svobodnou Univerzitou Teufen Schwiz udělena akademická hodnost (stupeň) (akademischen grad) „doktor“ s dále uvedeným dodatkem, která jistě není titulem absolventa vysoké školy, ale zřetelně akademicko-vědeckou hodností. Žalobce k tomu dále poukazuje na osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v ČR, vydané dne 16. 2. 2001 Masarykovou univerzitou v Brně, kde se však, i s ohledem na jiný další obsah uvedeného osvědčení, výslovně podává, že žalobce je oprávněn užívat zahraniční akademický titul. Žalobce jako absolvent doktorského studia Svobodné Univerzity Teufen Schweiz s domicilem ve Švýcarské konfederaci získal označený titul „doktor“ s dodatkem, aniž by tato skutečnost v poměru k vytýkanému neoprávněnému užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy byla vyhodnocena z hlediska aplikace práva. Toto vysokoškolské vzdělání bylo také uznáno rovnocenným. 5. Žalobce míní, že pro úvahy rozhodování je třeba vzít na zřetel i právo Švýcarské konfederace, jímž se mimo jiné taktéž užívání předmětného titulu bude řídit. Správní orgány posuzující přestupkovou věc však tuto úvahu nevedly. Pokud by tak učinily, jistě by seznaly a osvědčily v rozhodování o této přestupkové věci, že od roku 2001 mají osoby, které jsou držiteli akademické hodnosti „doktor“ z členského státu Evropské unie, právo používat ve všech formálních, právních a zveřejněných sděleních akademickou hodnost „doktor“ nebo „Dr.“ bez dalších dodatků. Tak tomu je dle žalobce i v posuzovaném případě. 6. Dle žalobce z napadeného rozhodnutí, potažmo rozhodnutí prvostupňového, vyplývá, že tyto se zřejmě netýkají neoprávněného užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy, nýbrž porušení povinnosti užívat titul v jím skutečně získané podobě. Taková povinnost však (i se zřetelem k výše uvedenému právu držitelů akademické hodnosti „doktor“ z členského státu Evropské unie) zákonem uložena není. Správní orgán blíže takovou povinnost, jejíž porušení sankcí postihuje, neuvedly, taková právní povinnost nemůže být ani dovozena, a tudíž ani takovou povinnost nelze postihovat sankcí podle ustanovení § 93m o vysokých školách, který míří na zcela odlišné případy. Popisovaný skutek se citovanému ustanovení dle žalobce zcela vymyká. 7. Žalobce dodává, že bylo-li by tu porušení právní povinnosti, pak je nezbytně nutné shledat, že jde o jednání úmyslné. Dle žalovaného jednal žalobce úmyslně, neboť byl zcela jistě srozuměn s tím, že takového titulu užívat nesmí. Jak již bylo výše uvedeno, žalobce má za to, že zákaz v užívání tohoto označení dán není, tudíž nelze ani na úmysl z tohoto důvodu usuzovat. Nemůže zde být úmyslu ani proto, že držiteli akademické hodnosti „doktor“ z členského státu Evropské unie svědčí právo používat ve všech formálních, právních a zveřejněných sděleních akademickou hodnost „doktor“ nebo „Dr.“ bez dalších dodatků. Žalovaným dovozované umělé zvyšování prestiže žalobce tím, že bude užívat označení „doktor“ nebo „Dr.“, není dle žalobce jednáním, se kterým by byla spojena žalovaným aplikovaná sankce. Navíc jde o zcela nepřiléhavé odůvodnění v poměrech této věci. 8. Žalobce dále vytýká napadenému i prvostupňovému rozhodnutí jak volbu a výměru správního trestu, tak i jeho nedostatečné odůvodnění. 9. Žalobce navrhuje, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí, které se dle jeho mínění v plném rozsahu vypořádává se skutečnostmi tvrzenými v žalobě. 11. Žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobce, že vymezení skutkové podstaty přestupku je vágní – vymezení skutku je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, čj. 5 A 73/2002-34. Opakovanost a četnost užívání akademického titulu, který žalobci nenáleží, bylo prokázáno množstvím listinných důkazů – založených ve spise prvostupňového orgánu. 12. K tvrzení žalobce na požadavek předvídatelnosti právní regulace a umožnění každému „volit“ mezi jednáním v souladu se zákonem a jednáním v rozporu se zákonem, žalovaný poukazuje na: - usnesení MMHK/029192/2021/OP/Šed, z kterého lze dovodit, že žalobce byl srozuměn s tím, v jaké podobě má titul užívat, a že se tedy z jeho strany jedná o úmyslné užívání titulu v jiné formě; - rozhodnutí MMHK/063089/2022/OP/Šed – pravomocné rozhodnutí, kterým byl žalobce dříve shledán vinným ze stejného jednání v jiném, dřívějším, časovém období. Tyto listiny dle žalovaného odůvodňují i to, proč v dané věci nebylo pro správní trest zvoleno napomenutí, neboť napomenutí zřejmě nemělo potřebný efekt, když se jedná o pokračující přestupek. 13. Žalovaný akcentuje podklady, které jej k výše uvedenému rozhodnutí vedly: - sdělení Ministerstva vnitra ze dne 25. 2. 2014, č. j. MV-21193/SC-2014 – „Obecně platí, že každý absolvent zahraniční vysoké školy, který získal zahraniční vysokoškolské vzdělání, má právo používat na území ČR pouze jemu zahraniční školou přiznaný (tedy zahraniční) titul či vědeckou hodnost. Udělený zahraniční titul nebo vědecká hodnost se do českého jazyka nepřekládá, ani se jim nepřiřazují ekvivalenty akademických titulů přiznávané podle českého práva – zákona o vysokých školách.“; - výpis z databáze znalců vedených Ministerstvem spravedlnosti, z nějž je patrné, že Ministerstvo spravedlnosti u žalobce uvádí titul „Dr. rer. oec“, tedy titul v plné a správné podobě; - osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice vydané Masarykovou univerzitou v Brně dne 16. 2. 2001, dle kterého je žalobce „oprávněn užívat zahraniční akademický titul Doktor der wirtschafts – wissenschaften /ve zkratce Dr. rer. oec./“; - poučení Univerzity Hradec Králové, která žalobce poučila, že by měl užívat titulu v plné formě, nikoliv v jím zvolené zkratce; - rozsudek Městsk