2 As 322/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 14/2023- 38 - text  6 31 A 14/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobkyně: K. B. zastoupená JUDr. Adamem Černým, Ph.D., advokátem se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha, Nové Město proti žalovanému: Magistrát města Hradec Králové se sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2023, č. j. MMHK/076495/2023 OE3/Mer, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2023, č. j. MMHK/076495/2023 OE3/Mer, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám jejího zástupce, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Magistrát města Hradec Králové (dále také jen „správce daně“ nebo „magistrát“) vydal dne 27. 3. 2023 Exekuční příkaz č. 9960715477/2023, č. j. MMHK/067938/2023 OE3/Mer (dále jen „exekuční příkaz“), kterým se domáhal po žalobkyni uhrazení nedoplatku na dopravní pokutě uloženého rozhodnutím - příkazem Magistrátu města Hradec Králové, odborem přestupků, čj. P/2853/2011/OS1/Hej ze dne 17. 1. 2012 (dále jen „příkaz“) ve výši 2 500 Kč a exekučních nákladů ve výši 500 Kč. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. MMHK/076495/2023 OE3/Mer (dále také jen „napadené rozhodnutí“), námitku žalobkyně proti exekučnímu příkazu zamítl. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítla, že příkaz, kterým jí byla pokuta udělena, je již promlčen, neboť od jeho právní moci uplynulo více než 10 let. Má za to, že magistrát neučinil žádné kroky, kterými by došlo k prodloužení lhůty k vymáhání nedoplatku tak, jak to umožňuje § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Popírá, že by jí někdy v minulosti bylo rozhodnutí o posečkání nedoplatku dle § 156 daňového řádu oznámeno či jakkoli doručeno. 4. Dle jejího názoru správce daně neučinil žádné kroky prodlužující lhůtu, ani posečkání nedoplatku dle § 156 daňového řádu, a nebyly tak splněny podmínky dle § 160 odst. 2 daňového řádu. Namítla, že dle § 160 odst. 1 daňového řádu nelze daň vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let. Z uvedeného důvodu považuje exekuční příkaz i napadené rozhodnutí za nezákonná. Navrhla proto jejich zrušení a přiznání nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, žalobní námitky odmítl jako nedůvodné. 6. Uvedl, že souhlasí s tvrzením žalobkyně v tom, že magistrát žalobkyni nikdy žádné rozhodnutí o posečkání nedoručoval klasicky na adresu trvalého pobytu. Současně uvedl, že vydání rozhodnutí o posečkání bylo žalobkyni doručeno dle § 49 odst. 1 písm. b) daňového řádu, a to veřejnou vyhláškou z důvodu vedení řízení, ve kterém se doručuje velkému nebo neurčitému počtu adresátů. Zveřejněním veřejné vyhlášky tak žalobkyně byla informována o vydání příslušného rozhodnutí o posečkání. 7. Doplnil, že a) Posečkání nedoplatku rok 2015 – čj. MMHK/220124/2015 OE3/Doč, sp. zn. OE3/Doč/9960715477 ze dne 9. 12. 2015, bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím veřejné vyhlášky ze dne 9. 12. 2015, čj. MMHK/220124/2015, sp. zn. OE3/Doč/908, 999, 996; b) Posečkání nedoplatku rok 2020 – čj. MMHK/183660/2020 OE3/Mer, sp. zn. OE3/Mer/9960715477 ze dne 3. 11. 2020, bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím veřejné vyhlášky ze dne 3. 11. 2020, čj. MMHK/183660/2020, sp. zn.OE3/Mer/908, 996. 8. Vydání exekučního příkazu ke splnění příkazem stanovené povinnosti žalobkyně, i způsob vyřízení námitky proti exekučnímu příkazu, jsou dle žalovaného oprávněná a zákonná. Žalobní námitky označil za liché. Uvedl, že lhůta pro placení daně dosud neuplynula, učiněnými úkony došlo k prodloužení zákonem stanovené lhůty, avšak nedošlo k překročení maximální lhůty stanovené zákonem. 9. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s. za výslovného souhlasu žalovaného a presumovaného souhlasu žalobkyně. O věci usoudil následovně. A. Skutkový stav věci 11. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 12. Magistrát vydal dne 17. 1. 2012 vůči žalobkyni příkaz k zaplacení pokuty za dopravní přestupek ve výši 2 500 Kč. Uvedený příkaz doručil opatrovníkovi žalobkyně – Statutárnímu městu Hradec Králové, oddělení právnímu, kanceláři tajemníka, ČSA 408 Hradec Králové [Učinil tak z důvodu, že tomu předcházející předvolání žalobkyně k podání vysvětlení se mu vrátilo zpět s odůvodněním, že na adrese žalobkyně sídlí městský úřad]. Žalobkyně se tak o doručení příkazu nedozvěděla. 13. Ve správním spise jsou dále založeny písemnosti: Rozhodnutí o posečkání nedoplatku ze dne 9. 12. 2015 a rozhodnutí o posečkání nedoplatku ze dne 3. 11. 2020 (viz bod 7 tohoto rozsudku) a veřejné vyhlášky ze dne 9. 12. 2015 a ze dne 3. 11. 2020, vydané magistrátem o doručení uvedených písemností tímto způsobem [dle § 49 odst. 1 písm. b) daňového řádu]. 14. Dne 20. 2. 2023 zaslal správce daně žalobkyni vyrozumění o nedoplatku - výzvu k zaplacení částky 2 500 Kč. Ve výzvě je uvedena adresa pobytu žalobkyně. Výzva byla žalobkyni zaslána do její datové schránky. 15. Dne 27. 3. 2023 vydal správce daně exekuční příkaz - provedení daňové exekuce přikázáním pohledávky z účtu (u Raiffeisenbank, a.s.) na částku 2 500 Kč a částku 500 Kč na náklady exekučního řízení. V exekučním příkazu je uvedena adresa pobytu žalobkyně. Exekuční příkaz byl žalobkyni zaslán do její datové schránky. 16. Proti exekučnímu příkazu podala žalobkyně námitku. Vznesla námitku promlčení s tím, že ode dne rozhodnutí o uložení pokuty uplynula lhůta delší 10 let. 17. Žalovaný napadeným rozhodnutím námitku zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dle § 160 odst. 2 daňového řádu běží lhůta pro zaplacení daně znovu ode dne, v němž byl úkon prodlužující lhůtu učiněn a dle odst. 5 citovaného ustanovení končí lhůta pro placení daně nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku. Správce daně podle § 149 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s § 49 daňového řádu učinil úkony prodlužující lhůtu, a to posečkání nedoplatku dle § 156 daňového řádu (v roce 2015 a 2020), čímž došlo k prodloužení zákonem stanovené lhůty, avšak ještě nedošlo k překročení maximální zákonem stanovené lhůty. B. Právní závěry 18. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 19. Mezi účastníky je sporné to, zda žalovaný mohl po žalobkyni vymáhat pokutu na základě příkazu ze dne 17. 1. 2012, či zda došlo k prekluzi dle § 160 odst. 1 daňového řádu a pokutu již vymáhat nelze. 20. V uvedené souvislosti je třeba posoudit, zda správní orgán prvního stupně řádně učinil úkon přerušující běh lhůty pro placení daně ve smyslu § 160 odst. 2 a odst. 3 písm. d) daňového řádu. 21. Při posouzení důvodnosti podané žaloby vycházel soud z následující právní úpravy: 22. Podle § 160 daňového řádu „(1) Daň nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let. Lhůta pro placení daně začne běžet dnem splatnosti daně. (2) Byl-li před uplynutím lhůty pro placení daně správcem daně učiněn úkon podle odstavce 3, běží lhůta pro placení daně znovu ode dne, v němž byl tento úkon učiněn. (3) Úkonem přerušujícím běh lhůty pro placení daně je a) pravomocné stanovení daně, b) zahájení exekučního řízení podle tohoto nebo jiného zákona, c) zřízení zástavního práva, nebo d) oznámení rozhodnutí o posečkání nebo rozhodnutí, kterým se mění stanovená doba posečkání. (4) Lhůta pro placení daně neběží po dobu a) vymáhání daně soudem nebo soudním exekutorem, b) přihlášení daňové pohledávky do insolvenčního řízení nebo do veřejné dražby, c) uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou u osoby s dispozičními oprávněními během insolvenčního řízení, d) posečkání úhrady daně podle § 157a, e) odkladu daňové exekuce odložené na návrh, f) daňové exekuce srážkami ze mzdy, nebo g) dožádání mezinárodní pomoci při vymáhání daně. (5) Lhůta pro placení daně končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího počátku podle odstavce 1, s výjimkou daně zajištěné podle odstavce 6. (6) Je-li daň zajištěna zástavním právem, které se zapisuje do příslušného veřejného registru, zaniká právo vybrat a vymáhat daň uplynutím 30 let po tomto zápisu. (7) Lhůta pro pl