7 Ads 74/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 85/2023- 75 - text  12 30 A 85/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. ve věci žalobkyně: I. A. zastoupena JUDr. Lukášem Haasem, advokátem se sídlem Nerudova 866/27, Pražské Předměstí, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti: 1. Ing. J. T. 2. Mgr. Z. T. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. října 2023, č. j. KUKHK-20087/UP/2023 (Hš), takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný sice formálně změnil, fakticky ale potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Trutnov, odboru výstavby (dále také jen „Stavební úřad“), ze dne 11. 4. 2023, č. j. MUTN 41803/2023, sp. zn. 2015/7060/v/KOP, kterým Stavební úřad podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), zastavil řízení zahájené dne 23. 9. 2015 na základě žádosti o dodatečné povolení stavby podané žalobkyní na stavbu „Stavební úpravy bytového domu čp. XA, X ul., obec X, část obce X – Kadeřnictví v části 1. NP a 1.PP“ (dále také jen „Stavba“), na pozemku st. p. č. XB v xx. II. Obsah žaloby 2. V žalobě nejprve žalobkyně podrobně popsala dosavadní průběh řízení o dodatečném povolení Stavby dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném ke dni 31. 12. 2017 (dále také jen „stavební zákon“), zahájeného na základě její žádosti ze dne 23. 9. 2015. Následně vznesla 2 žalobní námitky. 3. V prvém žalobním bodě se věnovala problematice neplatnosti smlouvy o právu provést stavbu. Předeslala, že dne 5. září 2017 uzavřela s O. Š. (původním spoluvlastníkem domu čp. XA na adrese xxxx) smlouvu o právu provést stavbu – stavební úpravy společného domu. Touto smlouvou v řízení o dodatečné povolení stavebních úprav dokládala své právo provést předmětné stavební úpravy na uvedeném domě. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že předmětná smlouva je neplatná z důvodu její neurčitosti, a proto je nutné, aby ve smyslu ustanovení § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona účinného ke dni 31. prosince 2017 předložila žalobkyně novou smlouvu o právu provést stavbu se současnými spoluvlastníky domu (manželi T. – osoby zúčastněné na řízení). S tímto právním názorem žalovaného však žalobkyně nesouhlasí. 5. Jednak předmětná smlouva byla již žalobkyní předložena jako důkaz k prokázání práva provést stavební úpravy v roce 2017 s tím, že Stavební úřad svým rozhodnutím ze dne 27. dubna 2018, č. j. MUTN 37044/2018, předmětné stavební úpravy dodatečně povolil. Tedy dle Stavebního úřadu byla smlouva uzavřená s O. Š. platná a dostačující pro vydání rozhodnutí. Citované rozhodnutí Stavebního úřadu sice bylo odvolacím rozhodnutím žalovaného ze dne 6. srpna 2018, č. j. KUKHK-22675/UP/2018/Kd, zrušeno, avšak pouze z důvodu, že pro účely provozovny k prodeji kávy a čaje nebyla žalobkyní zhotovena nezbytná parkovací stání. I žalovaný tedy posoudil smlouvu uzavřenou s Ondřejem Štěpánkem jako platnou a dostačující. 6. Teprve až v rozhodnutí z 30. ledna 2023, č. j. KUKHK-36965/UP/2022 (Hš,), žalovaný poprvé uvedl právní názor, že předmětná smlouva o právu provést stavbu uzavřená s O. Š. je neplatná a že žalobkyně je tak povinna předložit novou smlouvu uzavřenou se současnými spoluvlastníky domu. To však bylo pro žalobkyni zcela nemožné, neboť žalobkyně má se současnými spoluvlastníky manžely Tancibudkovými rozpory a oni s žalobkyní novou smlouvu o právu provést stavbu nejsou ochotni uzavřít. 7. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žalovaný předmětnou smlouvu o právu provést stavbu ze dne 5. září 2017 uzavřenou s O. Š. posoudil nesprávně. Nerozumí tomu, z jakého důvodu ji vyhodnotil jako neplatnou a nedostačující. Předmětná smlouva je podle ní zcela určitá a pro účely dodatečného povolení již provedených stavebních úprav dostačující. Zdůraznila, že manželé T. se stali podílovými spoluvlastníky domu na základě kupní smlouvy uzavřené s O. Š.. Tedy vstoupili do všech jeho práv a povinností a jsou tedy i vázaní předmětnou smlouvou. Rovněž je podle ní podstatné, že veškeré stavební úpravy byly žalobkyní provedeny před tím, než se osoby zúčastněné na řízení staly podílovými spoluvlastníky domu. Je tedy zcela nepřiměřené, aby na žalobkyni bylo žalovaným požadováno, aby s nimi uzavírala novou smlouvu o právu provést stavbu na stavební úpravy provedené již předtím, než se vůbec staly podílovými spoluvlastníky domu. 8. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně vytýkala stavebním úřadům obou stupňů nesprávnou aplikaci zákonných ustanovení. Ty vyšly z předpokladu, že předmětné řízení bylo zahájeno podáním ze září 2015, tedy v době účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., ve znění účinném ke dni 31. prosince 2017, a proto je nutné aplikovat na dané řízení právní úpravu účinnou ke dni 31. prosinci 2017, zejména pak ustanovení § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. 9. Tento právní názor považuje žalobkyně za nesprávný. Nebylo vzato v potaz, že žalobkyně v průběhu řízení svou žádost měnila v návaznosti na nově provedené stavební úpravy, kdy poslední změna žádosti o dodatečné povolení stavby byla učiněna v měsíci červnu 2021. Dle žalobkyně je tak nutné s ohledem na prováděné změny žádosti aplikovat na danou věc právní úpravu účinnou ke dni předmětné změny návrhu. Tedy pokud žádost o dodatečné povolení stavby byla změněna návrhem žalobkyně v měsíci červnu 2021, pak je nutné postupovat dle právní úpravy účinné k tomuto datu, neboť změnou žádosti se dle názoru žalobkyně zruší účinky ustanovení čl. II bod 10 zákona č. 225/2017. Žalobkyně totiž v průběhu tohoto řízení prováděla další stavební úpravy Stavby, o jejichž povolení po změně návrhu žádala a které v době zahájení tohoto řízení (tj. v měsíci červnu 2015) vůbec neexistovaly. Pokud by měl být aplikován stavební zákon ve znění účinném ke dni 31. prosince 2017 i na později provedené stavební úpravy, byl by takovýto postup v rozporu s účelem a smyslem ustanovení čl. II bod 10 zákona č. 225/2017. 10. Shora uvedený právní názor žalovaného podle žalobkyně v podstatě znamená, že je nabádána k tomu, aby nechala toto řízení pravomocně skončit a následně ihned podala novou žádost o dodatečné povolení stavby s tím, že v takovémto řízení bude možné použít ustanovení § 184a stavebního zákona, jehož aplikace se však žalobkyně domáhá již v tomto správním řízení, což by vedlo k povolení Stavby. 11. Dle právního názoru žalobkyně je tak na daný případ možné ustanovení § 184a stavebního zákona aplikovat již nyní. Dále vyjádřila názor, že pro účely vydání souhlasu ve smyslu ustanovení § 184a stavebního zákona postačují 2/3 hlasů spoluvlastníků, neboť se jedná o významnou záležitost. V daném případě se však nejedná o situaci dle § 1132 občanského zákoníku, neboť dodatečným povolením již zrealizovaných stavebních úprav nedochází k zatížení stavby, ani nedojde k omezení práv spoluvlastníků na dobu delší než 10 let. 12. Protože na základě hlasování spoluvlastníků Stavby bylo přijato 78,4 % hlasů (tj. více jak 2/3 hlasů) následující usnesení: „Spoluvlastníci tímto ve smyslu § 184a StZ souhlasí s provedením stavebních úprav přízemí a suterénu Stavby – kadeřnictví v části 1. NP a 1. PP Stavby a jejich dodatečným povolením dle § 129 odst. 3 StZ.“, správce nemovitosti (kterým je rovněž žalobkyně) zaslal řádně a včas nadepsanému správnímu orgánu souhlas vlastníka dle § 184a stavebního zákona. Správnost tohoto svého názoru podpořila odkazem na metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj. 13. Závěrem vytkla žalovanému, že se s těmito jejími argumenty ohledně aplikace a existence souhlasu dle § 184a stavebního zákona nikterak nezabýval. Navrhla proto, aby krajský soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný k věci uvedl, že žalobkyně sama přiznává, že v průběhu řízení o dodatečném povolení stavebních úprav svou žádost několikrát změnila, ať už co do účelu užívaní tak s tím souvisejícím povolením dalších stavebních úprav. Z toho důvodu nelze aplikovat smlouvu o právu provést stavbu uzavřenou dne 5. 9. 2017 mezi žalobkyní a O. Š., právním předchůdcem manželů T.. To zvláště za situace, kdy poslední změny byly doplněny v červnu 2021, tedy téměř čtyři roky po uzavření zmíněné smlouvy, kdy žalobkyně po několikáté změnila obsah své žádosti. Ke dni 30. 6. 2021 navíc nabyli spoluvlastnictví manželé T.. Nadto žalovaný dodal s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, že smlouva o právu provést stavbu ze dne 5. 9. 2017 není zapsána v katastru nemovitostí. 15. Žalovaný dodal s odkazem na obsah správního spisu, že rozhodnutím Městského úřadu Trutnov ze dne 2. 9. 20