10 Afs 366/2019 — Nejvyšší správní soud

31 Af 15/2023- 87 - text  8 31 Af 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: Ing. J. G. zastoupen JUDr. Vilémem Šilarem, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 679/94 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2023, č. j. 11127/23/5100-00460 – 012952, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z nemovitých věcí na rok 2022 vydanému Finančním úřadem pro Královéhradecký kraj tak, že původně vyměřenou daň z nemovitých věcí na rok 2022 změnil na částku 79 510 Kč. II. Žalobní důvody 2. Žalobce uvedl, že žaloba směřuje proti všem výrokům rozhodnutí žalovaného, neboť se domnívá, že uvedeným rozhodnutím byl k tíži žalobce porušen zákon. 3. K dosavadnímu průběhu uvedl, že Finanční úřad pro Královehradecký kraj vydal dne 17. 6. 2022 platební výměr na daň z nemovitých věcí na rok 2022 ve výši 65 548 Kč. Jednalo se o pozemky parc. č. XA, XB, XC, XD, XE v k. ú., které byly v minulosti od daně z nemovitých věcí osvobozeny. Argumenty pro osvobození od daně správce daně neuznal a konstatoval, že nesplňují podmínky osvobození dle § 4 odst. 1 písm. j), l) a o) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí (dále jen „zákon č. 338/1992 Sb.“), resp. pouze v rozsahu přístupových cest. Proti platebnímu výměru podal žalobce dne 18. 7. 2022 odvolání. Dne 7. 2. 2023 vydal žalovaný Seznámení se zjištěnými skutečnostmi odvolacího orgánu a výzvu k vyjádření se v rámci odvolacího řízení. Na tuto výzvu reagoval žalobce vyjádřením ze dne 16. 2. 2023. V reakci na to vydal žalovaný dne 1. 3. 2023 Seznámení se zjištěnými skutečnostmi odvolacího orgánu a výzvu k vyjádření v rámci odvolacího řízení. Dne 27. 3. 2023 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. 4. Žalobce označil za jádro sporu právní výklad, spočívající v tom, zda lze nemovité věci, konkrétně pozemky žalobce, podřadit pod veřejně přístupný prostor a osvobodit je od daně z nemovitých věcí dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona č. 338/1992 Sb. 5. Žalobce uvedl, že do roku 2021 byly pozemky od daně osvobozeny. Poté došlo k vyměření daně na částku 65 548 Kč. Dle vyjádření žalovaného v rozhodnutí str. 22 došlo k odlišným (zpřísňujícím) podmínkám. Poloha pozemků je v Krkonošském národním parku (dále také „KRNAP“), téměř na hřebenech hor. Z toho dle žalobce pramení celková specifika v posuzovaném případě. Listiny vydané žalovaným obsahují zdůvodnění, proč nedošlo k jejich osvobození, resp. proč došlo k osvobození jen z části. Odvolání a vyjádření žalobce obsahují zdůvodnění, proč mají být pozemky žalobce osvobozeny v celé výměře. 6. Žalobce je názoru, že v daném případě nelze věc hodnotit šablonou praktikovanou a ustálenou v 99 % případů dopadající na pozemky v nížinách, městech apod. Jedná se o pozemky v Krkonošském národním parku s ideální polohou a sklonem pro lyžaře, skialpinisty, sáňkaře, ale i běžné turisty a to v části, která je jimi celoročně využívána. Za poslední rok navštívilo Krkonoše přibližně 13 milionů návštěvníků. Zákon o ochraně přírody a návštěvní řád Krkonošského národního parku umožňuje pohyb turistů mimo značené trasy a v případě žalobcových pozemků je tento způsob hojně využíván. Žalovaný osvobodil od daně části pozemků (viz napadené rozhodnutí), na kterých je značena cesta resp. cesta podél tyčí apod. Pozemky jsou však v praxi využívány v celém rozsahu jako veřejný prostor a žalovaný jako vlastník pozemků je ve výkonu svých vlastnických práv omezen. 7. Žalobce konstatoval, že shora uvedené pozemky jsou specifické, nacházejí se v parku, přičemž sám park se člení do více zón, je třeba zohlednit i územní plán obce apod., pozemky (neplodná půda) nelze nyní ani v budoucnu v zásadě nijak využívat s ohledem na fakt, kde a v jakých podmínkách se nacházejí, a proto také byly celé roky osvobozeny od daně. Nyní je správce daně zatížil daní ve výši 65 548 Kč, přičemž žalobce se domnívá, že výklad správce daně je přinejmenším sporný a nesprávný a vzhledem k tomu, že právní předpisy v posuzované věci nejsou jednoznačné, vždy se přiklonil k možnosti, která vedla k vyměření daně, nikoliv k osvobození od daně. Závěr z platebního výměru správce daně, spočívající ve vyměření daně za shora uvedené pozemky, tak vede dle žalobce zjevně ke zcela nepřiměřené tvrdosti, kdy na jedné straně je vysoká vyměřená daň versus nulově limitní využitelnost/použitelnost pozemků. Tento nepoměr uvedený do praxe zřejmě nebyl úmyslem zákonodárce, na nějž správce daně v platebním výměru mimo jiné odkazuje. 8. Jedná se zejména o následující tvrzení: - Dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. l) zákona č. 338/1992 Sb. jsou od daně z pozemků osvobozeny pozemky veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť, a to za podmínky, že nejsou užívány k podnikání, pronajímány nebo propachtovány. Správce daně osvobození neuznal. Daňový poplatník tvrdí, že se jedná o veřejně přístupný prostor, a to z více důvodů: - Pozemky jsou součástí honitby „Prameny Labe“ v souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., a rozhodnutím vydaným Správou KRNAP pod. č. j. 8406b/02 a jedná se tak o veřejně přístupný prostor, vyčleněný široké veřejnosti pro provádění práva myslivosti. - Návštěvní řád KRNAP umožňuje, vedle dalších aktivit, mimo jiné pěší turistiku, lyžování, skialpinismus. Dle návštěvního řádu lze např. skialpinismus provozovat s výjimkou klidových zón na všech turistických cestách i mimo ně, kromě lesních pozemků a pozemků vlastníků, kteří si vstup cizích osob nepřejí (oplocené nebo jinak označené pozemky). Tento, poslední roky velmi oblíbený sport, je hojně praktikován právě na pozemcích daňového poplatníka (ideální sklon, jistota sněhu po celou zimní sezónu, atd.). Pozemky rovněž využívají běžkaři, kteří tudy vycházejí či sjíždějí při cestě mezi Krkonošskou magistrálou, nacházející se pod uvedenými pozemky, a hřebenovou cestou nad těmito pozemky. Správce daně uvádí ve svém sdělení, že posouzení nároku na osvobození vychází vždy z posouzení konkrétní situace. Pokud jde o pozemky žalobce, asi těžko si lze přestavit ideálnější „veřejně přístupné prostory“ z hlediska užívání pozemků veřejností (turisty), než jsou pozemky žalobce v horách, v nadmořské výšce 1 270 m, a to zejména v zimním období, či jejich užívání myslivci na podzim, apod. Jedná se o prostory (veřejná prostranství) přístupné každému bez omezení, resp. při dodržování pravidel Návštěvního řádu KRNAP ve smyslu vágní definice § 34 zákona č. 128/2000., o obcích. 9. Žalobce rovněž v žalobě připomněl svůj názor vyslovený v reakci na výzvu žalovaného: 10. Žalobce poukázal na zcela nepřiměřenou tvrdost daně z nemovitosti, když do roku 2021 byly všechny pozemky od daně osvobozeny. Toto osvobození bylo dle jeho názoru zcela na místě, protože pozemky se nacházejí v nadmořské výšce 1 250 m n. m., v národním parku a jsou, i historicky nevyužitelné, zejména pro zemědělství. A aniž by se změnila bonita půdy, její využití, či cokoli jiného, byla pouze administrativní cestou, z roku na rok, výměra daně zvýšena z 0 Kč na 65 548 Kč, což je natolik nepřiměřené navýšení, že nejde ani procentuálně vyjádřit. Žalobce tak měl za to, že by správce daně měl tuto konkrétní a nestandardní situaci posoudit individuálně a i ve všech souvislostech (nadmořská výška, arktický ráz počasí, nevyužitelnost, nezastavitelnost pozemků, v územním plánu obce v zóně přírodní, všem bez omezení veřejně přístupná část parku atd.), k těmto skutečnostem a za těchto zcela neobvyklých okolností přihlédnout a pozemky pod veřejně přístupný prostor podřadit, neboť právním výkladem lze k takovému závěru nepochybně dojít a tuto nepřiměřenou tvrdost při výpočtu daně zohlednit, neboť § 4, odst. 1, písm. l) zákona č. 338/1992 Sb. a daňové předpisy obecně v rámci posuzovaného případu uvádějí pouze stručně, že „Od daně z pozemků jsou osvobozeny pozemky veřejně přístupných prostor“ a vše ostatní je již otázka výkladu. Jen proto, že se soudy či jiné orgány zabývaly v minulosti výkladem veřejně přístupných prostor v nížinaté krajině, v obcích apod., neznamená, že by kritéria veřejně přístupných prostor nemohly splňovat i dotčené pozemky v horách. Navíc argumentace žalovaného, že park je jeden ze základních typů veřejných prostranství, a národní park již nikoliv, je v kontextu s povinností placení daně dle názoru žalobce nepřesvědčivá. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný uvedl, že při posouzení věci vycházel z právního základu shrnutého pod body 16 až 29 žalobou napadeného rozhodnutí. Ke shora uvedeným námitkám pak uvedl následující vyjádření. 12. Žalobce v žalobě zopakoval svou argumentaci konstatovanou již v podaném odvolání, na kterou žalovaný reagoval