8 Aps 2/2013 — Nejvyšší správní soud

52 A 69/2024- 12 - text  - 6 - 52 A 69/2024 USNESENÍ Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D., a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: I. U. proti žalovanému: Zastupitelstvo obce Kamenná Horka sídlem Kamenná Horka 29, 568 02 Svitavy v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 11. 2024 domáhal poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v „bezdůvodném omezení výkonu práv a povinností zastupitele obce Kamenná Horka“, v řízení vedeném dle ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.)“, přičemž to spatřoval v „porušení povinností ze strany Zastupitelstva obce Kamenná Horka“. Žalobu odůvodnil následujícím způsobem. 2. Předně uvedl, že mu byl bezdůvodně odepřen výkon jeho práv a povinnosti nabytím mandátu zastupitele dle zákona o volbách do zastupitelstev obcí ode dne 15. 05. 2024, kdy žalobce nastoupil do funkce zastupitele zákonným způsobem, když zastoupil po rezignaci na mandát zastupitele M. K., rezignujícího na člena zmíněného zastupitelstva (za volební stranu VZO+SPH), jímž byl náhradníkem, a to až do doby nejbližšího dalšího zasedání zastupitelstva dne 5. 6. 2024, přičemž mu tehdy podle zápisu č. 4/2024 mělo být umožněno složit slib zastupitele. Ke složení slibu byl starostkou obce vyzván teprve na zasedání zastupitelstva konaného dne 25. 6. 2024. K porušení jeho práv a povinností došlo tím, že starostka obce po nabytí mandátu jej nevyrozuměla v přiměřené době ode dne, kdy nabyl mandát zastupitele tak, aby se mohl plnohodnotně zúčastnit nejbližšího zasedání po nabytí mandátu, když mandát získal dne 15. 5. 2024 a termín zasedání zastupitelstva dne 21. 05. 2024 byl již oznámen, čímž lze lhůtu 6 dnů po oznámení po nabytí mandátu považovat za dostatečnou k tomu, aby nový zastupitel byl nejméně telefonicky či emailem o této skutečnosti starostkou vyrozuměn. Dále žalobce uvedl, že mu v rozporu s Jednacím řádem zastupitelstva nebyly poskytnuty podklady pro nejbližší zasedání zastupitelstva, kterého se měl dle povinností daných zákonem o obcích zúčastnit, ze strany starostky byl porušen zákonný postup, když žalobce nebyl vyzván na prvním zasedání zastupitelstva dne 21. 5. 2024, kterého se měl zúčastnit, ke složení předepsaného slibu zastupitele, když nebyl o svém mandátu vyrozuměn v souladu se svými povinnostmi se na zasedání dostavil, přičemž byl „připraven ke složení slibu“, upozornil na to předsedající starostku, vyzván však nebyl a nebyl ani považován na zasedání za přítomného (dle zápisu dle zasedání č 3/2024). Žalobce byl odkázán starostkou jen na skutečnost, že nemůže složit slib, protože mu nebylo starostkou ještě vyhotoveno a předáno osvědčení o vzniku mandátu zastupitele, a bylo mu sděleno, že bude vyzván ke složení slibu až na dalším zasedání. V tomto spatřoval žalobce zásadní zásah do práva zastupitele a přímo v žalobě uvedl, že „podává tuto žalobu dle příslušného ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., § 82 soudního správního řádu, ve smyslu odepření práva a povinností tímto danými zastupiteli, tedy práva hlasovat na zastupitelstvu“, kdy žalobce měl prokazatelný zájem složit slib dle ust. § 62 odst. 2 zákona o obcích na prvním zasedáním, na němž byl přítomen. Dále žalobce namítl, že výše uvedené skutečnosti týkající se odepření veškerých práv a povinností žalobci jako zastupiteli na zasedání dne 21. 05. 2024 nebyly uvedeny v zápisu z jednání zastupitelstva, kde nebyla ani uvedena přítomnost žalobce ani jeho příspěvky a žádné hlasování o usneseních, nebylo „zadokumentováno“. Žalobce tedy namítl, že uvedený zápis z jednání neodpovídal skutečnosti, je neprůkazný, veškerá usnesení přijatá na tomto zasedání zastupitelstva jsou neplatná. V této souvislosti poukázal i na to, že zastupitelka J. S. jako jedna z pověřených k ověření zápisu neověřila zápis č. 5/2024 zasedání zastupitelstva ze dne 25. 6. 2024 s poznámkou, že nesouhlasí s jeho vyhotovením a podá v této věci na nejbližším zasedání rovněž námitku proti zápisu č. 3/2024 ze zasedání Zastupitelstva obce Kamenná Horka ze dne 22. 5. 2024, když poukázala na výše uvedené skutečnosti týkající se žalobce, tj. že žalobce byl v rozporu s tímto zápisem č. 3/2024 ze dne 21. 5. 20224 přítomen na zasedání a starostka jej měla vyzvat ke složení slibu. Zastupitelstvo obce Kamenná Horka zamítlo procesně projednat předloženou námitku proti zápisu č. 3/2024 J. S. Žalobce opětovně poukázal na jím již uvedenou skutečnost, že v zápisu z předmětného zasedání ze dne 21. 5. 2024 nejsou okolnosti týkající se účasti žalobce, kdy ten se projevoval a podílel na průběhu hlasování a rozpravy k jednotlivým projednávaným bodům zaznamenány. Žalobce rovněž uvedl, že podal námitku proti uvedenému zápisu na zasedání dne 25. 6. 2024 a využil tak státem stanovené opravné prostředky. Zastupitelstvo vzalo tuto námitku formálně na vědomí a odročilo tímto její projednání na další zasedání. Na dalším zasedání dne 19. 09. 2024 předložila místostarostka obce k projednání vlastní námitku proti porušení daného jednacího řádu a zákona o obcích, která směřovala proti výše zmíněné námitce žalobce. Zastupitelstvo zrušilo usnesení č. 3/2024 ze zasedání zastupitelstva konaného 25. 6. 2024 ve věci příslušného projednání námitky podané žalobcem, když žalobce konstatoval, že zastupitelstvo se s vypořádáním námitky žalobce nezákonně vyhnulo, odmítlo ji projednat, což žalobce považoval za nelegitimní a poukázal na porušení ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění (dále jen „zákon o obcích“). V doplňujících informacích žalobce v podstatě zopakoval již uvedené skutečnosti, když opětovně uvedl, že byl krácen na svých právech, ač byl na zasedání zastupitelstva dne 21. 5. 2024 osobně přítomen, zápis byl vyhotoven v rozporu s ust. § 95 odst. 1 zákona o obcích. Žalobce navrhl, aby soud označil celý průběh zasedání zastupitelstva obce Kamenná Horka konaného dne 21. 05. 2024 za nezákonný a veškerá usnesení na něm přijatá za neplatná, dále aby soud nařídil starostce obce Kamenná Horka svolání zastupitelstva obce Kamenná Horka a znovu projednání všech bodů ze schváleného programu zasedání, které se konalo dne 21. 5. 2024 a uplatnil právo na náhradu nákladů soudního řízení. 3. Podle ust. § 2 s.ř.s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují o dalších věcech, o nichž tak stanoví tento zákon. 4. Podle ust. § 4 odst. 1 písm. c s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. 5. Podle ust. § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. Podle čl. 100 odst. 1 věty první, Ústavy České republiky jsou územní samosprávné celky územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. 7. Podle čl. 101 odst. 1 Ústavy České republiky je obec samostatně spravována zastupitelstvem a podle čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem. 8. Z výše uvedeného ustanovení Ústavy (čl. 101 odst. 4) vyplývá, že toto ustanovení připouští ingerenci státní moci, včetně moci soudní, a to pouze za kumulativního splnění obou těchto podmínek: nezbytnosti z důvodu ochrany zákona a způsobu stanoveného zákonem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 09. 2002, sp. zn. IV. ÚS 331/02). Tyto závěry jsou podle názoru krajského soudu významné i pro nyní posuzovanou věc. Ústavní soud v tomto nálezu uvedl, že stát může zasáhnout do práva územních samosprávných celků na samosprávu pouze tehdy, pokud to nepochybně vyžaduje ochrana zákona, když požaduje k ochraně zákona „je tak podmínkou nutnou, jejíž naplnění nelze dovodit extenzivním výkladem nemajícím oporu v dikci zákonné úpravy, byť by byl konstruován logickým způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho účelnosti a rozumném smyslu. Zásah státu do ústavně zaručeného práva na samosprávu je totiž podle přesvědčení Ústavního soudu možno připustit možno toliko za situace, kdy je porušení zákona ze strany územního samosprávného celku dovozeno subsumpcí pod právní normu vyloženou secundum et intra, nikoli praeter lege. Tomuto nazírání na danou problematiku konečně odpovídá i ta skutečnost, že se jedná o ústavně založenou výjimkou zasahující do jednoho ze znaku demokratického právního státu, jímž existence místní samospr