1 As 337/2018 — Nejvyšší správní soud

30 A 23/2025- 91 - text  15 30 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci navrhovatelky: SV ENERGO a.s., IČO 27522695 sídlem Rybova 1905/25, 500 09 Hradec Králové zastoupená obecným zmocněncem Ing. Z. L. proti odpůrkyni: obec Leština u Světlé sídlem Leština u Světlé 51, 582 86 Leština u Světlé n. Sázavou zastoupená advokátem JUDr. Janem Brožem, Ph.D. sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – textové části územního plánu obce Leština u Světlé, vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304, v rozsahu úvodní části kapitoly 6., v odstavci osm, a v části podkapitoly 6.3, v oddílu stanovícím podmíněně přípustné využití plochy pro výrobu lehkou Z.I9, v posledním řádku, takto: I. Územní plán obce Leština u Světlé, vydaný usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304, se dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku ruší v textové části v rozsahu: - Úvodní část kapitoly 6., část odstavce osm, ve znění: „velkoplošných fotovoltaických elektráren,“. - Část podkapitoly 6.3, oddíl Výroba lehká – VL, pododdíl Podmíněně přípustné využití, poslední řádek, ve znění: „- fotovoltaické elektrárny za podmínky, že se jedná o zařízení stávající“, a to ve vztahu k ploše Z.I9. II. Ve zbytku se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelka podala u krajského soudu dne 31. 3. 2025 návrh na zrušení části opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Domáhá se zrušení územního plánu odpůrkyně (obce Leština u Světlé), vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304, v těchto částech: - Úvodní část kapitoly 6., která stanoví podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití, odstavec osm, podle něhož: „Z důvodu ochrany krajinného rázu je v řešeném území nepřípustné umisťování velkoplošných fotovoltaických elektráren, větrných elektráren a bioplynových stanic. Fotovoltaické panely či termosolární kolektory v malém rozsahu (pro lokální potřebu), umístěné na střechách objektů a v areálech výroby jsou přípustné pouze za podmínky, že se nebudou negativně uplatňovat v dálkových pohledech a v celkovém výrazu cenných urbanistických kompozic (urbanistická jádra obcí, návsi apod.) a nebudou umisťovány na zemědělské půdě.“ - Část podkapitoly 6.3 (nazvaná Plochy výroby a skladování), oddíl Výroba lehká – VL, pododdíl Podmíněně přípustné využití, poslední řádek ve znění „- fotovoltaické elektrárny za podmínky, že se jedná o zařízení stávající“, a to ve vztahu k ploše pro lehkou výrobu Z.I9 (navrhovatelka v návrhu nepřesně uváděla Z.19, z kontextu je však zřejmé, že měla na mysli plochu Z.I9, což při jednání k dotazu soudu potvrdil i zástupce navrhovatelky). 2. Navrhovatelka vlastní pozemek parc. č. 133/4 v kat. území Leština u Světlé (není-li dále uvedeno jinak, míní se toto katastrální území), na kterém hodlá vybudovat fotovoltaickou elektrárnu (FVE). Nový územní plán odpůrkyně, který nabyl účinnosti dne 1. 8. 2024, podle navrhovatelky účelově zavedl výše specifikované regulativy, jejichž cílem je zabránit uskutečnění daného záměru na stavbu FVE. Proto se domáhá zrušení těchto regulativů. II. Shrnutí argumentace navrhovatelky a odpůrkyně 3. Navrhovatelka uvedla, že koupila pozemek parc. č. 133/4 poté, co ji příslušné orgány veřejné správy ubezpečily o tom, že její záměr postavit na něm FVE je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Následně vydal příslušný stavební úřad (Městský úřad Světlá nad Sázavou) rozhodnutí o umístění stavby FVE. Proti tomuto rozhodnutí ze dne 1. 3. 2024 podala odpůrkyně, spolu s dalšími občany obce, odvolání. Záměrem bylo zabránit uskutečnění uvedeného stavebního záměru prostřednictvím nového územního plánu. To se jim také podařilo, neboť přijetím nového územního plánu se tento záměr stal nepřípustným. Svědčí o tom i závazné stanovisko Městského úřadu Světlá nad Sázavou ze dne 10. 2. 2025 vydané k žádosti odvolacího orgánu. 4. Z odůvodnění územního plánu ani z rozhodnutí odpůrkyně o jejích námitkách přitom dle navrhovatelky nelze zjistit relevantní důvody, pro které odpůrkyně brání danému záměru. K tvrzení odpůrkyně o zastaralosti původního územního plánu navrhovatelka namítla, že nový územní plán zachoval účelové určení plochy Z.I9. Jediná změna spočívá v tom, že z uvedené plochy byly vyloučeny stavby FVE, s výjimkou již existujících FVE. Tato podmínka je však účelová, neboť v dané ploše se žádná FVE nenachází. Zjevně tak byla stanovena s cílem zmařit stavební záměr navrhovatelky a „neztratit přitom tvář“. Vyloučení staveb FVE pak navrhovatelka považuje za rozporné s tím, že v současné době je prvořadým veřejným zájmem zajistit soběstačnost státu v energetické oblasti. 5. Nepřípadný je dle navrhovatelky také poukaz odpůrkyně na ochranu zemědělské půdy. Obec není orgánem, do jehož pravomoci by spadala ochrana zemědělského půdního fondu. Nevlastní ani pozemek tvořící plochu Z.I9. Nelogické je také to, že odpůrkyni nevadí možné trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro stavby lehké výroby a skladů, ale vadí jí dočasné odnětí pro stavbu FVE. Rovněž podle stanovisek Krajského úřadu Kraje Vysočina a Ministerstva životního prostředí jsou námitky odpůrkyně týkající se ochrany zemědělského půdního fondu nedůvodné. 6. Navrhovatelka dále polemizuje s argumentací odpůrkyně uvedenou ve zmíněném odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby, podle níž by stavba negativním způsobem ovlivnila vzhled obce (stavba má být umístěna na téměř ikonickém místě v obci, působila by disharmonicky vůči okolní zástavbě atd.). Navrhovatelka v této souvislosti poukázala na závazné stanovisko Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 24. 2. 2025, podle kterého je viditelnost záměru z hlediska dotčení krajinného rázu velmi malá. Kulturněhistorické nebo přírodní dominanty se záměrem nijak nekolidují, místo, kde je záměr umístěn, není hodnotným krajinným segmentem, stavba v místě nepůsobí disharmonicky (na záměr navazují plochy průmyslového charakteru, které jsou větší než zamýšlená FVE). Navrhovatelka k tomu doplnila, že výška sestavy aktivních prvků FVE by dosahovala 2,45 metrů a celý areál by byl obkroužen pásem zeleně o šíři až 8 metrů. Plochu lehké výroby Z.I9 lze přitom dle napadeného územního plánu využít pro stavby do výšky 2 nadzemních podlaží nebo 6 metrů u halových objektů. 7. Podle dalšího návrhového bodu je termín velkoplošná FVE neurčitým právním pojmem, který územní plán nedefinuje. Není tak jasné, zda jej spojuje například s dělením staveb na nevyhrazené a vyhrazené (kterými jsou dle zákona FVE s výkonem nad 5 MW) a zda FVE malého rozsahu nemůže být i FVE navrhovatelky. Podle navrhovatelky je v tomto ohledu územní plán nepřezkoumatelný. 8. K podmínce, že se FVE „nebudou negativně uplatňovat v dálkových pohledech a v celkovém výrazu cenných urbanistických kompozic (…)“, navrhovatelka namítla, že je nadbytečná a matoucí, neboť ochrana krajinného rázu je upravena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Odpůrkyně ani konkrétně neuvedla, které hodnoty z jejího území si zaslouží takové ochrany. Navrhovatelka dále namítla, že jde o jednotnou regulaci pro FVE, větrné elektrárny a bioplynové stanice, ačkoliv jejich dopady na životní prostředí a krajinný ráz jsou výrazně odlišné (například větrná elektrárna je oproti plošné FVE mnohem významnějším prvkem v krajině). 9. Z odůvodnění rozhodnutí o navrhovatelkou uplatněných námitkách pak plyne v podstatě pouze to, že zastupitelstvo obce se rozhodlo neměnit zveřejněné znění regulativu. Rozhodnutí se tak nevypořádalo s námitkami v souladu s požadavky plynoucími z judikatury Nejvyššího správního soudu. 10. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu nejprve uvedla, že námitky či připomínky k návrhu územně plánovací dokumentace by měly být uplatňovány již v procesu územního plánování, nikoliv až při následném soudním přezkumu. Některé z námitek uplatňovaných nyní navrhovatelkou jsou proto nepřípustné. Odpůrkyně odkázala také na judikaturu zabývající se východisky soudního přezkumu územně plánovací dokumentace – konkrétně zásadou minimalizace zásahů do práva na místní samosprávu a principem zdrženlivosti. 11. Podle odpůrkyně je zavádějící tvrzení navrhovatelky, že poté, co začala činit kroky k umístění svého záměru FVE, se odpůrkyně rozhodla změnit regulaci tak, aby byl záměr FVE znemožněn. Navrhovatelka nabyla pozemek parc. č. 133/4 na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2022. Pořizovatel územního plánu ale již dne 10. 1. 2022 zveřejnil návrh územního plánu ke společnému jednání, který obsahoval obdobnou regulaci jako napadený územní plán (návrh byl navíc zpracován již v listopadu 2021). Právní předchůdkyně navrhovatelky, paní L. N., podal