2 Ao 1/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 27/2025- 134 - text  9 30 A 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci navrhovatelů: a) J. D. b) O. D. zastoupeni advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem sídlem Opletalova 1417/25, 110 01 Praha proti odpůrci: městys Libice nad Doubravou sídlem Zámecká 47, 582 77 Libice nad Doubravou o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Libice nad Doubravou, vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 25. 4. 2024, č. 159/12/ZM/2022-2026, v části týkající se pozemků parc. č. XA a XB v katastrálním území xx, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatelé podali u krajského soudu dne 28. 4. 2025 návrh na zrušení části opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Domáhají se zrušení územního plánu odpůrce (městyse Libice nad Doubravou) v části týkající se pozemků parc. č. XA a XB v katastrálním území xx (není-li dále uvedeno jinak, míní se toto katastrální území). Navrhovatelé mají ve společném jmění uvedené pozemky. Napadený územní plán sice po námitkách navrhovatelů ponechal tyto pozemky v zastavěném území, avšak zahrnul je do ploch zeleně – soukromá a vyhrazená (ZS). S tím navrhovatelé nesouhlasí, neboť na pozemcích nebude možná zamýšlená výstavba. II. Shrnutí argumentace navrhovatelů a odpůrce 2. Navrhovatelé uvedli, že historicky i funkčně se pozemky parc. č. XA a XB nacházely ve vymezeném zastavěném území obce. Do svého vlastnictví je navrhovatelé nabyli s úmyslem využít je k zastavění. Schváleným územním plánem dochází k nedůvodnému poškození zájmů navrhovatelů a ke znehodnocení jejich majetku. 3. Změna ve využitelnosti pozemků podle navrhovatelů není oproti původnímu stavu nijak odůvodněna. Stávající využitelnost sousedních pozemků, které mají totožný charakter (v katastru nemovitostí jsou také vedeny jako zahrady), přitom zůstává v územním plánu zachována. Podezření z nerovného přístupu při vytváření územního plánu umocňují zjištění, že u řady pozemků ve vlastnictví představitelů obce je způsob využití ploch měněn ve prospěch jejich zastavitelnosti. Navrhovatelé v této souvislosti poukázali na konkrétní pozemky ve vlastnictví starosty a místostarosty odpůrce a ve vlastnictví osoby, která je příbuzným starosty. Dalším důkazem o nerovném přístupu je pro navrhovatele to, že vedlejší pozemek parc. č. XC ve vlastnictví odpůrce, pro který z povahy věci musí platit stejný režim jako pro pozemky navrhovatelů, byl zařazen do ploch smíšených obytných – venkovských (SV). K odkazu odpůrce na § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v odůvodnění rozhodnutí o námitce č. 42 (tj. námitce navrhovatelů k upravenému územnímu plánu), navrhovatelé uvedli, že pětiletá lhůta běží od data vymezení územním plánem, nikoliv od data vymezení zastavěného území. 4. Navrhovatelé dále namítli, že jejich pozemky jsou v sídle Chloumek jedinými pozemky uvnitř zastavěného území, u nichž je funkční využití vyhodnoceno jako zeleň – soukromá a vyhrazená (ZS). Podle odůvodnění územního plánu je to v souladu s ochranou veřejných zájmů, tyto veřejné zájmy ale nejsou blíže specifikovány. Navrhovatelé připouštějí, že není žádoucí zahušťování zástavby v dané lokalitě. Podle vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny, oddělení správa CHKO Železné hory (dále jen „Agentura“), však je umístění rodinného domu na pozemcích navrhovatelů možné. S vyjádřením Agentury byl odpůrce seznámen, ale v odůvodnění územního plánu se s ním nevypořádal. Navrhovatelé odkázali také na sdělení Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru životního prostředí a zemědělství. Podle navrhovatelů jsou v sídle naopak vymezeny plochy SV (plochy smíšené obytné – venkovské) i na pozemcích velkých zahrad, a to bez jakékoliv prostorové regulace, která by bránila zahuštění stávající zástavby. Stanovena je pouze minimální výměra stavebního pozemku 800 m2, která by v sídle Chloumek v ploše SV umožnila realizaci několika domů. 5. Zahrnutí jejich pozemků do ploch, u nichž je stanovena funkční využitelnost, která prakticky vylučuje zástavbu, tak navrhovatelé vnímají jako účelovou schválnost odpůrce. Ten navíc opomenul obecnou zvyklost vymezovat zastavitelné plochy přednostně v zastavěném území, pokud tomu nestojí v cestě konkrétní překážky (např. potřeba vymezení veřejného prostranství apod.). Podle navrhovatelů zároveň není zřejmé, z jakého důvodu považoval pořizovatel územního plánu za vhodné vymezit k zástavbě plochy ZC5, ZC7, ZC 8 a ZC10 (namísto pozemků navrhovatelů, které byly k zástavbě určeny dosud). V případě plochy ZC5 je stanovena jako podmínka využití zpracování územní studie. Plocha ZC7 je vymezena na půdě I. třídy ochrany (zatímco na pozemcích navrhovatelů se nachází půda v V. třídě ochrany). Na ploše se dále nachází vedení vysokého napětí s ochranným pásmem, elektrická stanice a funkční stanoviště sběru tříděného odpadu. Také plocha ZC8 je vymezena na půdě I. třídy ochrany. Konečně pozemky v ploše ZC10 lze využít k zástavbě pouze pokud se prokáže, že nově navržené chráněné venkovní prostory nebudou negativně ovlivňovány nadlimitními hladinami hluku z provozu stávajících areálů zemědělské a jiné výroby, příp. že navrhované stavby v plochách výroby nebudou negativně ovlivňovat nadlimitními hladinami hluku stávající i budoucí chráněné venkovní prostory. 6. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že při přípravě územního plánu požadoval po projektantovi, aby zohlednil požadavky občanů obce. Narazil však na „byrokracii“ dotčených orgánů státní správy, což mělo za důsledek až podání žaloby na Ministerstvo pro místní rozvoj. Pokud jde o námitky uplatněné navrhovateli, odpůrce je nechtěl nijak diskriminovat, musel však „akceptovat požadavky dotčených orgánů státní správy a zákon“. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Úvodem soud konstatuje, že navrhovatelé napadají územní plán Libice nad Doubravou, který byl schválen zastupitelstvem obce dne 25. 4. 2024 a nabyl účinnosti dne 15. 5. 2024. Není pochyb o tom, že dané opatření obecné povahy bylo řádně přijato a oznámeno. Navrhovatelé zároveň přednesli plausibilní tvrzení o tom, že napadené opatření obecné povahy se dotýká jejich právní sféry (navrhovatelé vlastní na území odpůrkyně pozemky a nesouhlasí s vymezením funkčního využití plochy zahrnující tyto pozemky). Navrhovatelé jsou tak aktivně procesně legitimováni k podání návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS). Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu. Návrh obsahuje také další náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. a navrhovatelé jej podali v zákonem stanovené lhůtě. 8. Krajský soud tedy přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého soudního řádu správního. Byl přitom dle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. Věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání, neboť navrhovatelé i odpůrce s tímto postupem krajského soudu vyjádřili souhlas dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. 9. Návrh není důvodný. 10. Napadený územní plán představuje první územně plánovací dokumentaci řešící komplexně celé správní území odpůrce. Do jeho schválení měl odpůrce vydanou územně plánovací dokumentaci pouze pro katastrální území Libice nad Doubravou (ve formě územního plánu sídelního útvaru z roku 1996). Pro ostatní katastrální území měl odpůrce pouze vymezeno zastavěné území samostatným postupem dle § 59 a § 60 stavebního zákona (k vymezení došlo opatřením obecné povahy vydaným v roce 2008). 11. Návrh územního plánu původně zcela vyjmul pozemky navrhovatelů ze zastavěného území. Navrhovatelé proti tomuto návrhu uplatnili námitky (evidované pod č. 14 a 35), kterými se domáhali zachování pozemků v zastavěném území a stanovení jejich funkčního využití ve formě plochy smíšené obytné – rekreační (SR). Odpůrce k tomu konstatoval, že vymezení zastavěného území samostatným postupem není pro tvorbu územního plánu závazné, nicméně i tak po veřejném projednání opětovně zahrnul sporné pozemky do zastavěného území. Učinil tak ale s funkcí zeleň – soukromá a vyhrazená (ZS), která v takto vymezených plochách umožňuje pouze stavby a zařízení zvyšující jejich využití jakožto soukromých zahrad. V rámci opakovaného veřejného projednání navrhovatelé uplatnili další námitky (evidované pod č. 42), kterým odpůrce nevyhověl. 12. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách odpůrce uvedl, že funkce zeleň – soukromá a vyhrazená (ZS) nejlépe odpovídá stavu v území. Dotčené pozemky jsou totiž v katastru nemovitostí vedeny jako zahrady a jako zahrady jsou také využívány. Zároveň nemají vazbu na jinou stavbu k bydlení nebo k rekreaci, která by byla zapsána v katastru nemovitostí a určovala by funkční využití daných pozem