30 A 51/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 51/2025- 208 - text  2 30 A 51/2025 číslo jednací: 30 A 51/2025 - 208 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci navrhovatelky: politická strana Volt Česko, IČO: 17290775 sídlem Na dlouhém lánu 343/34, 160 00 Praha 6 zastoupená advokátem Mgr. Vítem Hruškou, LL.M. sídlem Breitfeldova 709/13, 186 00 Praha 8 a dalších účastníků: 1) Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové 2) politické hnutí Stačilo!, IČO: 22142631 sídlem Václavov 741/12, Miroslav 671 72 o návrhu na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUKHK-MSZ-2025-23570-6, o registraci kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. 10. 2025, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen „registrační orgán“) registroval kandidátní listinu politického hnutí Stačilo! ve volebním kraji Královéhradeckém pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. 10. 2025. Učinil tak rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUKHK-MSZ-2025-23570-6, vydaným podle § 33 odst. 3 písm. a) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon o volbách“). Navrhovatelka (politická stran Volt Česko) se návrhem podaným na základě § 89 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí. II. Argumentace účastníků řízení 2. Navrhovatelka poukázala na skutečnost, že součástí kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! jsou též členové dalších politických stran. Na tomto postupu se Stačilo! dohodlo na celostátní úrovni s Komunistickou stranou Čech a Moravy („KSČM“), Sociální demokracií („SOCDEM“), Českou stranou národně sociální („ČSNS“) a Spojenými demokraty – Sdružením nezávislých („SD-SN“). Podle navrhovatelky přitom společný postup uvedených subjektů není omezen jen na nominace kandidátů. Existují mezi nimi také ekonomické vazby a probíhá koordinace programu a kampaně. Jedná se o intenzivní a systematickou spolupráci celých stran, která má povahu koaliční dohody. Stačilo! uvedeným postupem obchází ustanovení § 49 zákona o volbách, podle kterého se na koalici tří a více stran či hnutí vztahuje 11% uzavírací klauzule, namísto 5% klauzule, která platí pro samostatné politické hnutí, za které se Stačilo! vydává. 3. Takový případ kandidatury nepřiznané volební koalice představuje podle navrhovatelky zjevné obcházení zákona a popření jeho smyslu, respektive zneužití práva. Jde o jednání v rozporu s čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zaručuje rovnou a svobodnou soutěž politických sil. Kdyby zákonodárce chtěl nechat rozhodnutí o vzniku koalice čistě na tom, zda se politické strany či hnutí za koalici označí, či nikoliv, bez ohledu na naplnění materiálních charakteristik koalice, nestanovil by pro ně vyšší uzavírací klauzule. Ty jasně ukazují, že cílem je zabránit spojování stran či hnutí výhradně za účelem snadnějšího překonání běžné 5% hranice pro vstup do prvního skrutinia a následné fragmentace zastoupení lidu v Poslanecké sněmovně. 4. Navrhovatelka dále poukázala na judikaturu Ústavního soudu k mezerám v zákoně a dotváření práva ze strany soudů. V posuzovaném případě dle navrhovatelky došlo k významné změně společenských podmínek oproti záměru zákonodárce v rámci volebního zákona. Zákonodárce nepočítal s tím, že bude prostřednictvím nepřiznaných koalic docházet k obcházení uzavírací klauzule. 5. Registrační orgán ve vyjádření k návrhu konstatoval, že navrhovatelkou uváděné skutečnosti nejsou zákonným důvodem k vydání rozhodnutí o škrtnutí určitého kandidáta nebo o odmítnutí kandidátní listiny. Poukazuje-li navrhovatelka na mezeru v zákoně o volbách, která umožňuje politickým subjektům obcházet uzavírací klauzule pro vstup koalic do Poslanecké sněmovny, není na registračním úřadu, aby takovou mezeru zaplňoval výkladem a přisvojoval si úlohu zákonodárce. Pro posuzovaný případ jsou dle registračního orgánu využitelné závěry dosavadní judikatury správních soudů ve volebních věcech, zejména usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. Vol 57/2017-24. 6. Politické hnutí Stačilo! k návrhu uvedlo, že tvrzení navrhovatelky o skryté koalici jsou nepodložená a spekulativní. Stačilo! je řádně registrovaným hnutím a plní veškeré zákonné povinnosti. Nejedná se o pouhou prázdnou skořápku. Hnutí má ustavené celostátní orgány, které pravidelně zasedají, a rozvíjí svou krajskou i místní strukturu. Za hnutí kandiduje také řada jeho členů a osob bez politické příslušnosti. Kandidatura je vedena samostatně, bez použití log jiných subjektů, volební materiály hnutí Stačilo! jsou výhradně vlastní. Po volbách hnutí plánuje vytvořit jediný poslanecký klub. 7. Postup hnutí Stačilo! odpovídá dlouholeté volební praxi, kterou soudní judikatura považuje za zákonnou. Hnutí Stačilo! v této souvislosti poukázalo na příklady společných kandidatur, které se v různých formách vyskytly v dřívějších volbách. I v současných volbách dochází ke spolupráci mezi Českou pirátskou stranou a Stranou zelených, nebo hnutím STAN a hnutím SLK. Navrhovatelka ale selektivně napadá pouze hnutí Stačilo!, což svědčí o účelovosti jejího návrhu. Hnutí Stačilo! dále odkázalo na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, a zdůraznilo, že tento nález nebyl překonán žádným jiným rozhodnutím Ústavního soudu. Výklad, z nějž hnutí vycházelo při sestavení kandidátní listiny, podporuje také odborná veřejnost. Hnutí ani nebylo vyzváno k odstranění nedostatků kandidátky. III. Posouzení věci krajským soudem 8. Úvodem krajský soud konstatuje, že návrh byl podán oprávněnou osobou a v zákonem stanovené lhůtě. Nepřisvědčil tak procesní námitce hnutí Stačilo!, že návrh by měl být odmítnut, neboť jej za navrhovatelku podal zástupce, který obdržel plnou moc od členů statutárního orgánu, nikoliv od volebního zmocněnce navrhovatelky. Z § 32 odst. 5 zákona o volbách vyplývá, že politická strana, politické hnutí nebo koalice činí úkony ve volebních věcech prostřednictvím svého zmocněnce. Tato úprava ale dle názoru soudu nevylučuje, aby za politickou stranu jednal i jiný subjekt, typicky její statutární orgán, pokud zákon výslovně neuvádí, že je určitý úkon oprávněn provést výlučně volební zmocněnec (viz např. úpravu podání kandidátní listiny v § 31 odst. 3 zákona o volbách). V posuzované věci udělili plnou moc zástupci navrhovatelky nejprve její předseda a místopředseda. Následně byla soudu navíc doručena také plná moc, kterou zástupci navrhovatelky udělil její volební zmocněnec. Za těchto okolností nemá soud žádné pochybnosti o tom, že návrh podala za navrhovatelku oprávněná osoba. 9. Soud se tedy návrhem věcně zabýval, a to v rozsahu návrhových bodů. Rozhodl přitom bez jednání, v souladu s § 89 odst. 5 s. ř. s. Návrh neshledal důvodným. 10. Podle § 31 odst. 1 zákona o volbách kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. 11. Výkladem tohoto ustanovení se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. Vol 57/2017-24. Upřednostnil s ohledem na voliče co nejjasnější a nejjednodušší výklad (viz bod 20 usnesení), aproto vyložil citované ustanovení s důrazem na formální hledisko. Kandidátní listinou koalice je podle něj výlučně ta kandidátní listina, kterou takto koaliční strany označí. Nejvyšší správní soud tedy vyloučil jakoukoliv formu koalice v materiálním smyslu: „Rozhodné je, zda společně kandidující politické strany či hnutí jednoznačně označí kandidátní listinu jako koaliční, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. Nejvyšší správní soud zastává stanovisko, že v případě pojmu „kandidátní listina podaná koalicí“ není důvodu se odchylovat od doslovného jazykového výkladu, který by měl být pravidlem při interpretaci právní normy. Naopak úvahy stěžovatele o „skryté koalici“ působí matoucím dojmem a jejich připuštění by do volebního procesu vneslo nejistotu a řadu sporů včetně sporů soudních.“ (body 21 a 22 usnesení) 12. Krajský soud nevidí důvod se od tohoto závěru odchýlit. Ve shodě s Nejvyšším správním soudem považuje za vhodné, aby bylo možné na základě jednoznačných kritérií určit, zda jde o koalici či samostatně kandidující politickou stranu nebo hnutí. V zákoně výslovně vyjádřené pravidlo je přesně takovým kritériem, proto je namístě se jej přidržet. 13.