30 A 52/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

30 A 52/2025- 136 - text  2 30 A 52/2025 číslo jednací: 30 A 52/2025 - 136 USNESENÍ Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci navrhovatele: politické hnutí Česká republika na 1. místě!, IČO: 19882149 sídlem Jankovcova 1535/2a, 170 00 Praha 7 zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D. sídlem Zámecká 550, 685 01 Bučovice a dalších účastníků: 1) Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové 2) politické hnutí Stačilo!, IČO: 22142631 sídlem Václavov 741/12, Miroslav 671 72 o návrhu na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUKHK-MSZ-2025-23570-6, o registraci kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. 10. 2025, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen „registrační orgán“) registroval kandidátní listinu politického hnutí Stačilo! ve volebním kraji Královéhradeckém pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. 10. 2025. Učinil tak rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUKHK-MSZ-2025-23570-6, vydaným podle § 33 odst. 3 písm. a) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon o volbách“). Navrhovatel (politické hnutí Česká republika na 1. místě!) se návrhem podaným na základě § 89 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí. II. Argumentace účastníků řízení 2. Navrhovatel uvedl, že Stačilo! je účelově založeným politickým hnutím, které supluje volební koalici. Jeho účelem je obejití ustanovení § 49 zákona o volbách, podle kterého se na koalici tří a více stran či hnutí vztahuje 11% uzavírací klauzule, namísto 5% klauzule, která platí pro samostatné politické hnutí. Navrhovatel poukázal na memoranda uzavřená mezi Komunistickou stranou Čech a Moravy („KSČM“), Sociální demokracií („SOCDEM“), Českou stranou národně sociální („ČSNS“) a Spojenými demokraty – Sdružením nezávislých („SD-SN“). Tato memoranda obsahují znaky koaliční dohody, a to společné orgány rozhodující o kandidátech, mechanismus vetování, společný volební program a deklarace ustanovení společného poslaneckého klubu. 3. Takový případ kandidatury skryté volební koalice představuje podle navrhovatele zjevné obcházení zákona a popření jeho smyslu, respektive zneužití registračního procesu. Jde o jednání v rozporu s čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zaručuje rovnou a svobodnou soutěž politických sil. Navrhovatel dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17. Konstatoval, že Ústavní soud v tomto nálezu nezakázal odlišná kvora pro koalice, pouze stanovil, že musí být přiměřená a sledovat legitimní cíle. Výslovně připustil, že odlišné kvorum pro koalici je přípustné za splnění ústavních podmínek. 4. Registrační orgán ve vyjádření k návrhu konstatoval, že navrhovatelem uváděné skutečnosti nejsou zákonným důvodem k vydání rozhodnutí o škrtnutí určitého kandidáta nebo o odmítnutí kandidátní listiny. Registrační orgán nemůže do zákonem vyjmenovaných kritérií pro posuzování kandidátních listin přidávat jakékoli další podmínky, byť se navrhovateli mohou jevit jako logické. Pro posuzovaný případ jsou dle registračního orgánu využitelné závěry dosavadní judikatury správních soudů ve volebních věcech, zejména usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. Vol 57/2017-24. 5. Politické hnutí Stačilo! k návrhu uvedlo, že tvrzení navrhovatelky o skryté koalici jsou nepodložená a spekulativní. Stačilo! je řádně registrovaným hnutím a plní veškeré zákonné povinnosti. Nejedná se o pouhou prázdnou skořápku. Hnutí má ustavené celostátní orgány, které pravidelně zasedají, a rozvíjí svou krajskou i místní strukturu. Za hnutí kandiduje také řada jeho členů a osob bez politické příslušnosti. Hnutí Stačilo! se dále věnovalo popisu svého fungování coby řádného politického subjektu, problematice uzavírání memorand s podporujícími subjekty, absenci koaliční dohody a otázce jediného poslaneckého klubu. Při posuzování těchto otázek nelze dle jeho přesvědčení dojít k závěru, že se v jeho případě jedná o koalici. 6. Postup hnutí Stačilo! odpovídá dlouholeté volební praxi, kterou soudní judikatura považuje za zákonnou. Tato praxe stojí na formálním pojetí koalice. Hnutí Stačilo! v této souvislosti poukázalo na příklady společných kandidatur, které se v různých formách vyskytly v dřívějších volbách. I v současných volbách dochází ke spolupráci mezi Českou pirátskou stranou a Stranou zelených, nebo hnutím STAN a hnutím SLK. Také za navrhovatele kandiduje mnoho členů jiných politických stran. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Úvodem krajský soud konstatuje, že návrh byl podán oprávněnou osobou a v zákonem stanovené lhůtě. Nepřisvědčil tak procesní námitce hnutí Stačilo!, že návrh by měl být odmítnut, neboť jej za navrhovatele podal zástupce, který obdržel plnou moc od předsedy navrhovatele, nikoliv od jeho volebního zmocněnce. Z § 32 odst. 5 zákona o volbách vyplývá, že politická strana, politické hnutí nebo koalice činí úkony ve volebních věcech prostřednictvím svého zmocněnce. Tato úprava ale dle názoru soudu nevylučuje, aby za politickou stranu jednal i jiný subjekt, typicky její statutární orgán, pokud zákon výslovně neuvádí, že je určitý úkon oprávněn provést výlučně volební zmocněnec (viz např. úpravu podání kandidátní listiny v § 31 odst. 3 zákona o volbách). V posuzované věci udělil plnou moc zástupci navrhovatele nejprve jeho předseda. Následně byla soudu navíc doručena také plná moc, kterou zástupci navrhovatele udělil jeho volební zmocněnec pro Královéhradecký kraj. Za těchto okolností nemá soud žádné pochybnosti o tom, že návrh podala za navrhovatele oprávněná osoba. 8. Soud se tedy návrhem věcně zabýval, a to v rozsahu návrhových bodů. Rozhodl přitom bez jednání, v souladu s § 89 odst. 5 s. ř. s. Návrh neshledal důvodným. 9. Podle § 31 odst. 1 zákona o volbách kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. 10. Výkladem tohoto ustanovení se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. Vol 57/2017-24. Upřednostnil s ohledem na voliče co nejjasnější a nejjednodušší výklad (viz bod 20 usnesení), a proto vyložil citované ustanovení s důrazem na formální hledisko. Kandidátní listinou koalice je podle něj výlučně ta kandidátní listina, kterou takto koaliční strany označí. Nejvyšší správní soud tedy vyloučil jakoukoliv formu koalice v materiálním smyslu: „Rozhodné je, zda společně kandidující politické strany či hnutí jednoznačně označí kandidátní listinu jako koaliční, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. Nejvyšší správní soud zastává stanovisko, že v případě pojmu „kandidátní listina podaná koalicí“ není důvodu se odchylovat od doslovného jazykového výkladu, který by měl být pravidlem při interpretaci právní normy. Naopak úvahy stěžovatele o „skryté koalici“ působí matoucím dojmem a jejich připuštění by do volebního procesu vneslo nejistotu a řadu sporů včetně sporů soudních.“ (body 21 a 22 usnesení) 11. Krajský soud nevidí důvod se od tohoto závěru odchýlit. Ve shodě s Nejvyšším správním soudem považuje za vhodné, aby bylo možné na základě jednoznačných kritérií určit, zda jde o koalici či samostatně kandidující politickou stranu nebo hnutí. V zákoně výslovně vyjádřené pravidlo je přesně takovým kritériem, proto je namístě se jej přidržet. 12. Uvedený závěr krajský soud činí i s vědomím toho, že do značné míry vyprazdňuje úpravu tzv. aditivní uzavírací klauzule obsaženou v § 49 odst. 1 a 2 zákona o volbách. Umožňuje totiž volebním stranám, které fakticky mají povahu koalice, vyhnout se relativně snadno přísnějšímu režimu, který tato úprava na koalice klade. Takovým volebním stranám stačí, aby se jako koaliční neoznačily. 13. Soud však nevidí prostor k tomu, aby svým výkladem tuto nedokonalost zákona odstranil. Jak konstatoval již Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, pojem koalice může označovat „různé stupně vztahů od pouhé spolupráce mezi libovolnými stranami, přes užší či volnější propojení až k stupni spolupráce, který předchází sloučení takových stran“. Ústavní soud dále uvedl, že zákonodárce zjevně „neměl v úmyslu do vytváření koalic (veřejnoprávně) zasahovat. Pokud by takové otázky ovlivňovat chtěl, musel by vo