31 Ad 2/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 Ad 2/2025- 53 - text  13 31 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobkyně: I. K. zastoupena JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem se sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ve věcech služebního poměru se sídlem Ulrichovo náměstí 810, 501 01 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. KRPH-114844-94/ČJ-2017-0500KR, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. KRPH-114844-94/ČJ-2017-0500KR, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 134,70 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí náměstka ředitele žalovaného (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „služební funkcionář“) ze dne 29. 7. 2024, čj. KRPH-114844-84/ČJ-2017-500VO 2 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým zamítl: 1) žádost žalobkyně o přiznání náhrad za škodu na zdraví ze dne 12. 10. 2016, doplněné podáním ze dne 20. 1. 2017 (konkrétně náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.000.000,- Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 49.903,- Kč, náhradu za jiné poplatky spojené s léčením ve výši 28.018,- Kč, náhradu za veřejnou hromadnou dopravu spojenou s léčením ve výši 3.895,- Kč, náhradu za použití soukromého dopravního prostředku odpovídající ujetí 8.627,6 km a náhradu za ztrátu na služebním příjmu, dále jen „žádost I.“) a 2) žádost o jednorázové odškodnění ze dne 10. 12. 2017 ve výši valorizované pro rok 2017 spolu se zákonnými úroky z prodlení a náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 3.146,- Kč (dále jen „žádost II“), a to v souvislosti se služebním úrazem, který utrpěla dne 8. 9. 2011 při dopravní nehodě služebního vozu (výrok I.) a nepřiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 31.335,- Kč (výrok II.). 2. O uvedených žádostech se původně vedla samostatná řízení, obě žádosti byly správním orgánem I. stupně zamítnuty a žalovaným zamítnuta odvolání proti nim s odůvodněním, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi úrazem a zdravotním stavem žalobkyně. 3. Obě žádosti byly podrobeny soudnímu přezkumu. Zdejší krajský soud rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, čj. 31 Ad 6/2018-262 zrušil odvolací rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti I. a rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, čj. 31 Ad 14/2019-172 zrušil odvolací rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti II. a věci mu vrátil k dalšímu řízení. 4. V roce 2021 byla obě řízení spojena do společného řízení a bylo o nich rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím ve spojení s napadeným rozhodnutím, tj. zamítnutím obou žádostí, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost mezi ukončením služebního poměru žalobkyně podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“), a služebním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne 8. 9. 2011, ani přímá či nepřímá souvislost současného zdravotního stavu žalobkyně s tímto úrazem. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně uvedla, že je bývalým příslušníkem Policie ČR. Dne 8. 9. 2011 utrpěla služební úraz při dopravní nehodě ve službě a s jeho následky na svém zdraví se potýká do současné doby. Popsala dosavadní průběh řízení před správními orgány. Shrnula, že oprávněnost žádosti I. doložila zejména znaleckým posudkem MUDr. J. F., CSc. ze dne 30. 9. 2016 (dále jen „posudek MUDr. F.“), ze kterého dle jejího tvrzení jednoznačně vyplývá souvislost mezi služebním úrazem a jejím zhoršeným zdravotním stavem. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že i její žádost II. je zcela opodstatněná, neboť pro přiznání tohoto odškodnění jsou splněny všechny zákonné podmínky. 6. Žalobkyně namítla, že obě rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná, neboť vycházejí z nesprávného právního a skutkového posouzení, jsou nepřezkoumatelná, a porušují její práva. 7. Považuje za nesporné, že utrpěla služební úraz se zraněním, zejména distorzi krční páteře. Nespornou je rovněž skutečnost, že byla propuštěna ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle ust. § 42 odst. 1 písm. h) ZSP, neboť pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon služby a byla jí stanovena klasifikace „D“. 8. Závěry správních orgánů o neexistenci příčinné souvislosti mezi služebním úrazem a jejími zdravotními potížemi považuje za nesprávné. Namítá, že tato souvislost nebyla řádně zkoumána, nebyl vypracován relevantní znalecký posudek, který by tuto otázku zodpověděl. Dle ní existují důkazy, které tuto souvislost potvrzují (např. posudek MUDr. F., lékařské zprávy z prohlídek). 9. Žalobkyně zpochybnila znalecké posudky vypracované v rámci správního řízení. 10. Nadále má za to, že znalecký posudek Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 11. 10. 2027 (dále jen „posudek UPOL“) je tendenční, účelově zpracovaný k zamítnutí jejích nároků. Tendenčnost posudku UPOL a účelovost jeho zadání žalobkyně spatřuje zejména v přístupu některých posuzujících lékařů, který se často jeví jako neobjektivní, a priori odmítavý. Poukázala zejména na stanovisko neurologa prof. MUDr. K. U. CSc., který, byť ne výslovně, nýbrž de facto označil žalobkyni za „simulanta“ snažícího se pouze získat rentu či kompenzaci v souvislosti se služebním úrazem. Namísto toho, aby se podrobně zabýval posouzením jejího zdravotního stavu, spekuluje o typických příznacích tzv. „kompenzační (dříve rentové) neurózy“ a nepříliš důstojným způsobem polemizuje s posudkem MUDr. F. Posudek UPOL je dle žalobkyně v rozporu se značným množstvím lékařských zpráv, které do spisu založila a navrhla k důkazu, posudek zpochybňuje i její věrohodnost. 11. Namítla, že ani revizní znalecký posudek Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 27. 11. 2023 (dále jen „posudek „VFN“) nemá žádnou vypovídací hodnotu zejména z hlediska příčinné souvislosti, není rovněž zřejmé, proč byl tento posudek dokončen bez jejího vyšetření. Uvedla, že objektivní okolnosti jí sice zabránily zúčastnit se vyšetření, ale vždy se předem řádné omluvila a svou neúčast zdůvodnila. Principiálně se svému vyšetření nijak nebránila. Uvedla, že příčinná souvislost mezi ztrátou její zdravotní způsobilosti a služebním úrazem nebyla služebním funkcionářem vůbec zkoumána, naopak má za to, že existuje celá řada podkladů (posudek MUDr. F., lékařské zprávy), ze kterých uvedená příčinná souvislost jednoznačně vyplývá. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu vymezující pojem příčinné souvislosti s tím, že se jedná o otázku skutkovou, kterou je třeba prokázat odborně. Dle uvedené judikatury přitom služební úraz nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Pokud existuje pochybnost, je třeba ji odstranit doplněním dokazování. Revizní posudek VFN dle žalobkyně neobsahuje klíčové závěry o jejím zdravotním stavu, přesto byl použit jako podklad pro rozhodnutí. 12. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány ignorovaly a bagatelizovaly důkazy, které předložila. Lékařské zprávy z let 2011–2017 opakovaně uvádějí stav po distorzi krční páteře v souvislosti se služebním úrazem. Změna zdravotní klasifikace (z „C“ na „D“) nebyla správně vyhodnocena v kontextu vývoje jejího zdravotního stavu. Došlo tak k nezákonnému zamítnutí jejího nároku na základě nedostatečného dokazování. Žalobkyně má za to, že pokud nebyla příčinná souvislost prokázána, měl být vypracován nový znalecký posudek. Správní orgány nevyužily ani další dostupné nástroje (např. výslech znalců, přerušení řízení). Závěr o neexistenci příčinné souvislosti je dle žalobkyně nepodložený. 13. Další námitka se týká nezohlednění alespoň částečného nároku. Uvedla, že pokud revizní posudek VFN, který byl podkladem napadených rozhodnutí, uvedl bodové ohodnocení pro opěrkový syndrom (dle vyhlášky č. 77/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů; položka 7.48 – opěrkový syndrom – whiplash poranění spojené alespoň s jedním z příznaků jako je tinnitus, vertigo, hypacuse, dysfagie nebo dysfonie – rozmezí 40-70 bodů), pak není zřejmé, proč alespoň v tomto minimálním rozsahu jí nebyla náhrada přiznána. Přinejmenším v tomto ohledu považuje prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 14. Žalobkyně má za to, že správní orgány nedostály povinnostem uloženým jim předchozími rozsudky krajského soudu, zejména pokud jde o nedostatečně zjištěný skutkový stav. Nadále zůstaly téměř zcela nevypořádány četné lékařské zprávy, které předložila v průběhu dosavadního řízení. Nedošlo ani k tomu, že by služební funkcionář konfrontov