31 Az 3/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

31 Az 3/2025- 45 - text 9 31 Az 3/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: W. E. D. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2025, č. j. OAM-808/DS-D03-P05-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2025, č. j. OAM-808/DS-D03-P05-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žalobci neuděluje. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 2. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalobce především nesouhlasil se závěrem žalovaného, že jeho žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze za účelem legalizace pobytu v České republice. Podle žalobce žalovaný své závěry opřel zejména o skutečnost, že žádost nepodal bezprostředně po svém příjezdu. Žalobce však poukazuje na judikaturu, podle níž čas podání žádosti nemá relevanci pro posouzení její důvodnosti (srov. rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 41 Az 21/2021-42, č. j. 41 Az 20/2021-39 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 27/2019-52). 4. Podle názoru žalobce, pokud měl žalovaný za to, že žádost je účelová, měl ji zamítnout jako zjevně nedůvodnou dle § 16 zákona o azylu ve lhůtě 90 dnů. Namísto toho však vedl řízení nepřiměřeně dlouho a rozhodl až po více než roce a čtyřech měsících. Pokud žalobce mohl po tuto dobu využívat výhod zdravotního pojištění a zdravotní péče, jednalo se pouze o důsledek nečinnosti žalovaného, nikoli o účelovost žádosti. Žalobce dále namítal, že žalovaný posuzoval jeho žádost tendenčně, předem ji považoval za účelovou a nevěnoval se objektivně jednotlivým podmínkám pro udělení ochrany. 5. Žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil existenci odůvodněného strachu z pronásledování a dostupnosti vnitřní ochrany. Nesouhlasí se závěrem, že neměl v zemi původu žádné konkrétní problémy s Hizballáhem, a že se měl nejprve obrátit na státní orgány. Posouzení je podle něj nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť zákon o azylu staví na potenciální hrozbě pronásledování v případě návratu, nikoliv výhradně na prokázání faktického pronásledování v minulosti. 6. Nepřezkoumatelný je podle žalobce také závěr žalovaného, že celá situace s Hizballáhem vznikla pouhou náhodou (shodnost čísel jednacích). Žalovaný pouze konstatoval výsledek bez vysvětlení, jak k němu dospěl, přestože se jednalo o podstatný aspekt žádosti. Žalobce rovněž uvedl, že žalovanému sdělil, že jeho synové obdrželi výhrůžky od Hizballáhu a museli se přestěhovat, tuto skutečnost však žalovaný zcela opomenul a neověřoval žádné podrobnosti. 7. Žalobce namítal i nesprávné posouzení otázky vnitřní ochrany. Zdůraznil, že otázku vnitřní ochrany lze posuzovat až poté, co je shledána existence hrozby pronásledování (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2024, č. j. 41 Az 15/2024-23). 8. Dle žalobce žalovaný také nesprávně aplikoval pravidla kvalifikační směrnice, podle níž v případě, že je původcem pronásledování stát nebo státní subjekt, platí domněnka, že účinná ochrana není dostupná, a je na žalovaném, aby tuto domněnku řádně vyvrátil. Tvrdil, že v daném případě se tak nestalo. Podle žalobce je navíc třeba zkoumat, zda případná ochrana v místě bydliště je účinná a trvalá, nikoliv pouze formální nebo dočasná. Nestačí se omezit na obecné údaje o právním systému, ale je nutné doložit jeho skutečnou funkčnost, zejména v zemích s autoritářským režimem. Žalobce v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která potvrzuje, že pokud státní orgány nejsou schopny nebo ochotny zajistit účinnou ochranu, nelze po žadateli požadovat, aby se na ně obracel, a nevyčerpání vnitrostátních prostředků proto nemůže vést k zamítnutí žádosti. 9. Žalobce také zpochybnil závěr žalovaného, že Hizballáh nelze považovat za státního původce pronásledování, a poukazuje na jeho dlouhodobé politické a vojenské působení v libanonských strukturách. Podle něj žalovaný nedostatečně zohlednil aktuální mocenské postavení Hizballáhu, který i přes ztrátu parlamentní většiny v roce 2022 zůstává nejsilnějším politickým blokem a fakticky kontroluje části území, včetně oblasti Mazboud, kde žalobce žil. Žalovaný přitom nekonkretizoval, jak má oslabení hnutí vliv na jeho schopnost působit v oblasti Mazboud. 10. I pokud by Hizballáh byl považován pouze za nestátního původce pronásledování, žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil dostupnost vnitřní ochrany. Podle něj nestačí konstatovat, že žalobce nevyhledal pomoc u státních orgánů, ale je třeba hodnotit, zda by tyto orgány byly schopny a ochotny poskytnout ochranu účinnou a trvalou, nikoli pouze formální či dočasnou. Takové posouzení v napadeném rozhodnutí chybí. 11. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho zdravotní stav a dostupnost potřebné léčby v zemi původu. Žalobce trpí diabetem druhého typu s komplikacemi a srdečními obtížemi, což podle něj zakládá důvod pro udělení humanitárního azylu nebo doplňkové ochrany. Odkazuje na lékařské zprávy, které dokládají závažnost jeho onemocnění a potřebu pravidelné péče a medikace. Podle žalobce žalovaný nesprávně vyhodnotil dostupnost léčby v Libanonu, když se omezil na obecné informace o možnostech péče v Bejrútu a nevzal v potaz jeho osobní situaci, absenci zdravotního pojištění a vysoké náklady spojené s léčbou. 12. Žalobce poukázal na ekonomickou krizi v Libanonu, která se dotýká i dostupnosti základních léků, včetně inzulinu. Podle odborných zpráv je situace kritická a pacienti se závažnými nemocemi čelí vysokému riziku zhoršení zdravotního stavu. Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu (č. j. 2 Azs 30/2007-69) a Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek Paposhvili proti Belgii), z které plyne, že vyhoštění vážně nemocné osoby, ačkoliv není v bezprostředním ohrožení života, do země, kde není dostupná potřebná léčba, což může mít za následek vážné či nevratné zhoršení zdravotního stavu, může být v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy. 13. Podle žalobce závěry žalovaného o dostupnosti zdravotní péče nemají dostatečnou oporu ve spise a jsou založeny pouze na obecných podkladech. Žalobce tvrdí, že návrat do Libanonu by mohl vést k výraznému zhoršení jeho zdravotního stavu a porušení zákazu nelidského zacházení podle čl. 3 Úmluvy a § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky považuje za neopodstatněné. Podle jeho názoru v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany. Žalobcem prezentované důvody neprokazují, že by mu v zemi původu hrozilo pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy. 15. K otázce tvrzeného vyhrožování, kterého se mělo žalobci ze strany Hizballáhu dostát, žalovaný uvedl, že se žalobce neobrátil na státní orgány, ač tak učinit mohl. Dále vyplynulo, že žalobce neměl v zemi původu žádné potíže se státními orgány, nebyl trestně stíhán a zemi opustil s platným cestovním dokladem. Navíc důvodem vycestování žalobce nebyly problémy z Hizballáhem, nýbrž jeho zdravotní problémy. Případné vyhrožování ze strany Hizballáhu pak žalovaný hodnotí jako hypotetické. 16. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, žalovaný vycházel z doložených lékařských zpráv, dle kterých vyplývá, že žalobce je soběstačný muž, je schopen si vlastním přičiněním zajistit zaměstnání a jeho onemocnění ho na životě bezprostředně neomezuje. Žalovaný dále vycházel i ze stanoviska EUAA-MedCOI ze dne 29. 1. 2025 a informace OAMP – Libanon, Zdravotní péče ze dne 17. 2. 2025, které prokazují, že v zemi původu žalobce je dostupná adekvátní léčba a odborná diagnostická, ambulantní i hospitalizační péče. Žalovaný navíc poukazuje i na to, že v zemi původu žalobce žije jeho manželka a čtyři zletilí potomci, kteří mu mohou poskytnout potřebnou oporu v jeho zdravotní situaci. 17. Žalovaný rovněž zdůraznil, že doba a okolnosti, za nichž žalobce v České republice požádal o mezinárodní ochranu, nesvědčí o palčivosti tvrzených obav. Před podáním žádosti o mezinárodní ochranu žalobce pobýval v dalších státech Evropské unie, kde již o mezinárodní ochranu žádal. Poté se vrátil do České republiky, kde požádal o mezinárodní ochranu. Tyto skutečnosti tak podle žalovaného nesvědčí o palčivosti tvrzených obav žalobce. 18. Na základě všech shromážděných podkladů žalovaný uzavřel, že nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Správní orgán proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle č