2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

51 Ad 8/2024- 42 - text  7 51 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobce: Z. U. zastoupen daňovou poradkyní Ing. Lenkou Chaloupskou sídlem Waltariho 1155/4, 198 00 Praha proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2024, č. j. X, takto: Odůvodnění: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Vymezení věci 1. Žalobci byl od 31. 12. 2022 přiznán předčasný starobní důchod s výplatou od 6. 5. 2023. Dne 26. 2. 2024 žalobce požádal o zvýšení starobního důchodu za výkon výdělečné činnosti současně s pobíráním starobního důchodu v plné výši, tedy podle § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 8. 2024 zamítla tuto žádost s odůvodněním, že žalobce nesplnil podmínku vykonávání výdělečné činnosti při pobírání starobního důchodu po dobu 360 kalendářních dnů. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky, které žalovaná zamítla žalobou napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 2. Žalobce v žalobě uvedl, že ode dne 6. 5. 2023 pobíral starobní důchod v plné výši a zároveň nepřetržitě pokračoval ve své výdělečné činnosti jako osoba samostatně výdělečné činná (dále také „OSVČ“). Ke dni 1. 5. 2024 tak splnil podmínku vykonávání výdělečné činnosti po dobu 360 kalendářních dnů stanovenou v § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, a má tedy nárok na zvýšení důchodu o 0,4 % výpočtového základu. 3. Skutečnost, že vykonával výdělečnou činnost jako OSVČ v roce 2023, plyne z přehledu o příjmech a výdajích OSVČ, který žalobce podal dne 1. 8. 2024. Skutečnost, že vykonává výdělečnou činnost bez přerušení i v roce 2024, je pak žalované známa z úřední činnosti. Žalobce totiž každý kalendářní měsíc řádně platí zálohy na důchodové pojištění (a to dokonce v nadstandardní výši), aniž by požádal o jejich zrušení či snížení. 4. Žalovaná vycházela pouze ze skutečnosti, že žalobce se pro rok 2024 jako OSVČ nepřihlásil. Žalobce však má za to, že v jeho případě je nutné samostatnou výdělečnou činnost považovat za vedlejší ve smyslu § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění. Zároveň na něj dopadá § 10 odst. 2 téhož zákona, neboť jeho příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky již v prvním kalendářním měsíci roku 2024. Nebylo tak nutné se k pojištění v daném roce přihlašovat, žalobce byl účasten důchodového pojištění již ze zákona. K žalobě přiložil výpis z účtu, ze kterého hradil měsíční zálohy na důchodové pojištění. 5. Žalobce v námitkovém řízení poukazoval na to, že samostatně výdělečnou činnost vykonává bez přerušení a že hradí za každý kalendářní měsíc odpovídající zálohy na důchodové pojištění. Přestože označil důkazy na podporu svých tvrzení, žalovaná se s nimi v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádala. Podle žalobce tak žalovaná nezjistila skutkový stav úplně a dostatečně a její rozhodnutí pro něj bylo překvapivé. Navrhl proto, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobci vznikla povinnost platit zálohy na důchodové pojištění v roce 2024 ve výši, která vyplynula z podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023. Dále odkázala na úpravu vracení přeplatků na pojistném na důchodovém pojištění. Žalovaná také konstatovala, že se žalobce dosud k důchodovému pojištění za rok 2024 nepřihlásil a ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo známo, zda žalobci vznikne účast na důchodovém pojištění OSVČ od 1. 1. 2024. Za rok 2024 tak bylo možné žalobci přiznat dobu výdělečné činnosti pouze na základě evidenčního listu důchodového pojištění vyhotoveného zaměstnavatelem DPE Servis a.s. (tj. v rozsahu 51 dnů). Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. III. Jednání před soudem 7. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které proběhlo dne 24. 4. 2025 za účasti žalobce a pověřené pracovnice žalované. 8. Žalobce zopakoval, že nebyl povinen se přihlásit jako OSVČ. Žalované totiž muselo být z její úřední činnosti známo, že jeho příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl rozhodné částky již v lednu 2024. Žalovaná postupovala v rozporu se základními zásadami správního řízení a v řízení nedostatečně zjistila skutkový stav. 9. Pověřená pracovnice žalované vysvětlila, že hodnocení účasti na důchodovém pojištění v případě OSVČ je vždy vázáno na kalendářní roky a provádí se až poté, co daná osoba podá za příslušný kalendářní rok přehled o příjmech a výdajích. Teprve z něj lze zjistit, zda osoba dosáhla rozhodného příjmu. Výše hrazených záloh je odvozena od předcházejících příjmů (tj. v případě záloh hrazených v roce 2024 od příjmů dosažených v roce 2023). Ze záloh, které žalobce hradil v průběhu roku 2024, proto nelze dovozovat, že v tomto roce dosáhl rozhodného příjmu. Takový závěr bude případně možné učinit teprve z přehledu o příjmech a výdajích za rok 2024. 10. Žalobce v reakci na argumentaci žalované uvedl, že tímto postupem, který nemá dostatečnou oporu v zákoně, se vytváří nerovnost mezi zaměstnanci a OSVČ. Zatímco zaměstnanec, který v průběhu roku splní podmínku vykonávání výdělečné činnosti po dobu 360 dnů, má nárok na zvýšení starobního důchodu, osobám samostatně výdělečně činným tuto možnost správní praxe žalované upírá. Žalovaná tak porušuje i ústavní princip rovnosti před zákonem. V důsledku toho, že nedošlo v roce 2024 k navýšení jeho důchodu, neměl žalobce z této částky nárok na inflační doložku. Žalobce doplnil, že je plátcem DPH. Výši jeho příjmů tak bylo možné zjistit již v průběhu roku 2024 z jím podávaných kontrolních hlášení, které si žalovaná mohla vyžádat od správce daně. 11. Pověřená pracovnice žalované k tomu uvedla, že zákon o důchodovém pojištění rozlišuje mezi účastí na pojištění a tím, kdy se doba účasti na pojištění považuje za dobu pojištění. Pro žalobce je rozhodné, zda doba účasti na pojištění byla současně i dobou pojištění. V této souvislosti odkázala na § 11 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, který vymezuje případy, v nichž lze považovat hrazení záloh za dobu pojištění. Pokud jde o kontrolní hlášení podávaná žalobcem, zákon o důchodovém pojištění nestanoví, že by žalovaná měla v daném případě zjišťovat rozhodné skutečnosti u jiných státních orgánů. 12. Žalobce k tomu uvedl, že § 11 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění obsahuje pouze částečný výčet. 13. Krajský soud provedl žalobcem navržený listinný důkaz – výpis z účtu žalobce za rok 2024, z něhož vyplývá, v jaké výši hradil měsíční zálohy na pojistném. Provedení dalších důkazů žalobce nenavrhoval. IV. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Rozsah jeho přezkumu byl vymezen uplatněnými žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 15. Jádrem sporu je, zda žalobce v době rozhodování žalované splňoval podmínky pro zvýšení starobního důchodu stanovené v § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Podle uvedeného ustanovení (ve znění účinném do 31. 12. 2024) výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se na žádost zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Ustanovení odstavce 2 věty třetí platí zde obdobně. Konkrétně je sporné, zda žalobce splňoval podmínku výkonu výdělečné činnosti při současném pobírání starobního důchodu po dobu 360 kalendářních dnů. 16. Podle § 27 zákona o důchodovém pojištění se výdělečnou činností rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4 vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Účast na pojištění přitom zákon předvídá rovněž u OSVČ, ovšem pouze při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně [§ 5 odst. 1 písm. e) zákona]. Vymezení těchto podmínek zákon obsahuje v § 9 a v § 10. Výkon samostatné výdělečné činnosti osobou, které byl přiznán starobní důchod, se podle těchto ustanovení považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost [§ 9 odst. 6 písm. b) zákona]. V případě vedlejší samostatné výdělečné činnosti pak je účast na pojištění povinná, pokud z této činnosti plynuly v kalendářním roce příjmy, z nichž příslušné osobě vznikl daňový základ alespoň ve výši tzv. rozhodné částky (§ 10 odst. 2 zákona). Pokud osoba vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost těchto příjmů nedosáhla, není její účast na důchodovém pojištění povinná, může se však v případě zájmu z vlastní vůle sama přihlásit (§ 10 odst. 4 zákona). Zákon dále rozlišuje mezi dobou pojištění a dobou účasti na pojištění. Dobou poji