51 Az 7/2024 – Krajský soud v Hradci Králové

51 Az 7/2024- 121 - text  10 51 Az 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Blažkem ve věci žalobkyně: J. N. zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti části rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. OAM-1081/ZA-ZA11-P05-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. OAM-1081/ZA-ZA11-P05-2022, se ruší v části výroku, kterým žalobkyni nebyl udělen azyl, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně požádala dne 12. 12. 2022 o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Žalovaný o této žádosti rozhodl dne 5. 8. 2024 tak, že - azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se neuděluje; - doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu se uděluje na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalovaný neshledal, že by žalobkyni měl být udělen azyl z důvodu její konverze z islámu ke křesťanství (konkrétně k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy k tzv. mormonské církvi), ani z žádného dalšího důvodu. Žalobkyni však udělil alespoň doplňkovou ochranu s odkazem na skutečnost, že v Sýrii probíhal ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím a ohrožením života nebo lidské důstojnosti obyvatel země, jehož důsledky by bylo možné pokládat ve vztahu k žalobkyni za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. 3. V rozsahu části výroku, kterým jí nebyl udělen azyl, žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Argumentace účastníků 4. Žalobkyně v žalobě namítla, že jí měl být přednostně udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť v průběhu roku 2022 konvertovala z islámu ke křesťanství. Obtížné postavení konvertitů v Sýrii dle žalobkyně vyplývá jak z důkazů, které předložila žalovanému, tak z podkladů, které si obstaral samotný správní orgán. Konvertité nemají v Sýrii rovnoprávné postavení a nemohou své náboženství svobodně praktikovat. Společenský tlak je nutí k přesídlení v rámci země nebo k emigraci. Také syrské úřady omezují obracení na víru, zejména z islámu na jiná náboženství, neboť tyto praktiky jsou v rozporu s právem šaría. Konverze muslimů ke křesťanství sice nejsou trestné, ale jsou zákonem zakázané. Žalovaný se mylně spokojil s deklarací v syrské ústavě, podle které stát respektuje všechna náboženství. Z dalších informací přitom plyne, že tento deklarovaný závazek není v praxi dodržován. 5. Žalovaný dále nesprávně uvedl, že rodinní příslušníci žalobkyně, kteří také konvertovali ke křesťanství, kvůli tomu nemají žádné potíže. Žalobkyně přitom ve správním řízení poukazovala jednak na skutečnost, že jejího otce propustili z práce z politických a náboženských důvodů, jednak na to, že její sestra čelila pokusu o znásilnění, protože nebyla zakryta šátkem. Také žalobkyně měla potíže s policií a ve škole, kde vyjádřila odlišný názor na islám, žalovaný ale tyto incidenty bagatelizuje. Nesprávné je rovněž hodnocení žalovaného týkající se možnosti žalobkyně obrátit se v případě problémů na státní orgány ve vlasti, tento závěr nemá oporu ve spisu. Žalobkyně nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že se může v Sýrii svobodně provdat. Formálně tak sice učinit může, avšak nebude moct například dědit majetek po svém manželovi. Jedná se tedy o (minimálně) nepřímou diskriminaci. Žalobkyně zdůraznila, že je osobou silně věřící a že je rozhodnuta šířit svou víru. V Sýrii by ale nemohla svou víru svobodně praktikovat a musela by ji skrývat. Podle žalobkyně všechny tyto problémy v souhrnu představují tzv. pronásledování na kumulativním základě z důvodu náboženského přesvědčení. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že konverze z islámu ke křesťanství není v Sýrii trestná. Podle syrské ústavy stát respektuje všechna náboženství a vládnoucí strana Baas je sekulární stranou. Žalovaný připustil, že konvertité v Sýrii čelí jistému společenskému tlaku, avšak v oblastech pod kontrolou vlády neexistují žádná přísná náboženská pravidla. V Sýrii nadále žijí rodiče a sourozenci žalobkyně, kteří rovněž konvertovali ke křesťanství a nemají zde problémy se státními orgány či s vyznáváním víry. Obavy žalobkyně z uvěznění či zabití v případě návratu do Sýrie jsou tak nedůvodné. 7. Soud v průběhu řízení vyzval účastníky ke sdělení jejich stanoviska k vývoji situace v Sýrii, tj. k pádu režimu Bašára al-Asada v prosinci roku 2024 a převzetí moci dosavadní opozicí vedenou islamistickou skupinou Hajját Tahrír al-Šám (HTS). Po účastnících soud zároveň požadoval, aby uvedli, jaký dopad má dle jejich názoru tento vývoj na případ žalobkyně, aby označili nové důležité skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování žalobkyně, a aby předložili případné důkazy (zprávy o zemi původu) na podporu svých tvrzení. 8. Žalovaný v reakci na tuto výzvu soudu přípisem ze dne 20. 3. 2025 sdělil, že od prosince roku 2024 došlo v Sýrii k zásadnímu posunu. Situace se neustále dynamicky vyvíjí a zůstává nestabilní, další vývoj je těžké předjímat. Poukázal také na vlnu násilností, k nimž došlo v provinciích Latákie (což je domovská provincie žalobkyně) a Tartús. Dodal nicméně, že žalobkyně je křesťanka a neprezentovala se jako příznivkyně bývalého prezidenta Bašára al-Asada. Žalovaný dále odkázal na zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) o průzkumech mezi syrskými uprchlíky týkajícími se jejich ochoty k návratu do země původu. 9. Žalobkyně v přípise ze dne 25. 3. 2025 uvedla, že vítá pád Asadova režimu, ale nová vláda není zárukou bezpečí a míru pro všechny Syřany. Pro žalobkyni není bezpečné se do země vrátit, mezi syrskými křesťany panují obavy z nového režimu, který se hlásí k islamismu. Kromě toho v Sýrii v uplynulém měsíci došlo k masovým útokům na alavity, menšinu v rámci islámu, ze které pocházela i rodina Bašára al-Asada. Rodina žalobkyně sice skrytě konvertovala ke křesťanství, ale navenek je považována za muslimskou (alavitskou). Rodinní příslušníci žalobkyně se v současnosti snaží uprchnout z města Latákie do Libanonu, dům prarodičů žalobkyně, ve kterém celá rodina žila, byl vypleněn a vypálen. Žalobkyni a její rodině tak paradoxně hrozí nebezpečí jako pro jejich konverzi ke křesťanství, tak pro příslušnost k alavitům. Jejich situace se tedy s novým režimem ještě zhoršila. 10. Dále žalobkyně poukázala na prozatímní ústavu, kterou nedávno podepsal nový syrský prezident Ahmed Šara. Tato ústava dle žalobkyně posiluje islámské právo, které tradičně pohlíží na odpadlictví (opuštění islámu) jako na vážné provinění. Vysvětlila, že z pohledu práva šaría je rozdíl mezi rodilým křesťanem a konvertitou. Konvertité čelí značným právním překážkám, včetně zrušení manželství, ztráty péče o dítě a zrušení dědických práv. Taková systémová omezení účinně zbavují konvertity jejich schopnosti žít svobodně a bezpečně v syrské společnosti. Také extremistické skupiny a islamistické frakce v Sýrii se aktivně zaměřují na křesťanské konvertity a považují je za zrádce islámu. Obavy syrských křesťanů pramení i z minulosti HTS a jejího vůdce Ahmada Šary. Vzhledem k islamistické povaze nového režimu se právo šaría bude prosazovat přísněji jak vůči křesťanům obecně, tak vůči konvertitům. 11. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že pod vládou HTS jí nadále hrozí pronásledování pro její náboženské přesvědčení, a to jak pro její skutečné náboženství (křesťanství), tak pro její domnělé původní náboženství (příslušnost k alavitům). 12. V reakci na vyjádření žalovaného pak žalobkyně uvedla, že násilí v oblasti Latákie je třeba interpretovat tak, že je namířeno proti alavitům jako celku. Při útocích se nijak nezkoumá, jestli dotyčná oběť skutečně podporovala bývalý režim. Alavité jsou v současné Sýrii pronásledováni z pomsty proto, že k nim patřil i Bašár al-Asad. III. Ústní jednání 13. V průběhu jednání konaného dne 27. 8. 2025 nejprve zástupce žalobkyně shrnul důvody, pro které se domnívá, že by jí měl být udělen azyl. K věci se vyjádřila i sama žalobkyně, která uvedla, že navzdory tvrzením nové vlády pro ni není v Sýrii bezpečno. V pobřežní oblasti, kde žila před odchodem ze země, dochází k únosům dívek a k útokům na alavity i další menšiny. Její rodina kvůli tomu uprchla do Libanonu. Část uprchlíků z Evropy se skutečně do Sýrie nyní vrací, jedná se ale často o lidi, kteří se zde dobře neintegrovali. Po návratu jsou pak v některých případech najímáni islámským státem a HTS k útokům na minority. Žalobkyně zdůraznila, že se snaží integrovat do české společnosti a být její aktivní členkou. Zároveň vyjádřila vděčnost za tuto příležitost. Pověřený pracovník žalovaného naopak setrval na názoru, že není důvod udělit žalobkyni azyl, a to ani s ohledem na změnu situace v Sýrii. Za dostatečné považuje, že žalo