9 As 206/2014 — Nejvyšší správní soud

52 A 73/2023- 78 - text 12 52 A 73/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Petry Venclové, Ph. D. a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobce: Ing. B. O. zastoupen advokátem Mgr. Filipem Němcem se sídlem Opletalova 1535/4, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice za účasti: CETIN, a. s., IČ 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha9 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2023, č. j. KrÚ-69670/2023/91/OMSŘI/Fr takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci: 1. Žalobce se včasnou žalobou podanou podle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“) domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Hlinsko, stavebního úřadu, ze dne 25. 4. 2023, č.j. Hl 20244/2023/SÚ, kterým byl podle § 94p odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, v tehdy platném znění) schválen stavební záměr uskutečnění stavby „Rodinný dům, ulice A., H.“ na pozemcích parc. č. X (ostatní plocha), Y (trvalý travní porost), Z (orná půda), R (trvalý travní porost), V (trvalý travní porost), W (ostatní plocha) a Q (ostatní plocha) v kat. území H. a stanoveny podmínky pro umístění a provedení stavby. Jedná se o nepodsklepenou, přízemní stavbu s nevyužitým podkrovím, obdélníkového půdorysu s rozměry 10 m x 7 m, se sklonem střechy 32 stupňů a výškou hřebene 5,385 m od úrovně čisté podlahy. Žalobce je vlastníkem dvoupodlažního sousedního rodinného domu čp. M na pozemku parc. č. st. N v k. ú. H. Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 7. 2022 č. j. KrÚ-58425/2022/66/OMSŔI/Fr bylo potvrzeno rozhodnutí o povolení výjimky z odstupových vzdáleností na 6,136 m mezi předmětnou stavbou a rodinným domem žalobce (rozhodnutí Městského úřadu Hlinsko ze dne 27. 4. 2022, č. j. Hl 20209/2022/SÚ), a to z důvodu kabelového vedení na pozemku. Jak je uvedeno v posledně zmíněném rozhodnutí žalovaného o udělení výjimky: „…obě stavby nejsou souběžné (fasády nejsou rovnoběžné) a nejmenší odstupová vzdálenost (západní rohy objektů) je 6, 135 m mezi východním rohy objektů je však vzdálenost téměř 9 m. Mezi oběma fasádami tedy převažuje vzdálenost, kterou jsou splněny vyhláškou stanovené parametry odstupu mezi rodinnými domy, v jejichž stěně se nachází okno obytné místnosti (je splněno 7,5 m z 10 m celkové délky stěny předmětné stavby a splněn není v délce 2,5 m).“ Žaloba a vyjádření k žalobě: 2. Žalobce napadl žalované rozhodnutí z důvodu nesprávného výkladu právních norem, nesprávných skutkových zjištění, nedostatečného vykázání důvodů rozhodnutí a opomenutí některých významných odvolacích argumentů, jakož i neprovedení pro zjištění skutkového stavu věci významných důkazních návrhů. V konkrétní rovině pak uplatnil následující žalobní body. 3. Žalobce předně namítá, že se žalovaný řádně nezabýval otázkou zajištění požární bezpečnosti, odkázal se na zprávu Ing. I. V., aniž by její výstup podrobil jakékoli kritické analýze. Poukázal na užívání pojmu „troskový stín“ v odborné literatuře a dále namítá, že došlo pouze k procesně nepříliš významnému vyjádření, když bylo namístě zadat znalecký posudek. Žalobce přitom sám uvádí, že: „Tato námitka nebyla žalobcem v odvolání tematizována, přesto lze přitakat účastníkům, kteří ji vznesli, a nesouhlasit se způsobem, jakým se žalovaný k jejich námitce vztáhl.“ 4. Dále žalobce namítal, že se žalovaný dostatečně nezabýval otázkou zachování dostatku světla, tedy osluněním a osvětlením, tedy činiteli denního osvětlení, neboť se měl zabývat nikoliv pouze geometrickými údaji v souvislosti s překážkou tvořící možné zastínění, ale rovněž dalšími faktory jako je hustota materiálu, barva a okolní překážky, které interagují s imisní překážkou, tedy činitelem denního osvětlení v komplexním smyslu, nadto žalovaný ve svém rozhodnutí ani dostatečně neprobral normami stanovené limity, o které své rozhodnutí opřel, tedy dle žalobce s konkrétními hodnotami naložil velmi vágním způsobem (okna obytného domu žalobce směrem k předmětné stavbě jsou umístěna severovýchodně, výška stavby v místě okapu střešní konstrukce je 2,8 m, celková výška stavby je 5, 3 m při sklonu střechy 38 stupňů). Žalobce připomněl, že dle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 3859/2017) je ve výjimečných případech třeba i na podlimitní imisní původce nahlížet optikou „vyššího standardu ochrany“. 5. Dále žalobce namítal, že realizací předmětné stavby doje ke snížení tržní hodnoty nemovitosti, když za nedostatečnou považuje reakci žalovaného, že již územním plánem může dojít ke snížení tržní hodnoty nemovitosti. Dle žalobce je žalované rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. 6. Žalobce rovněž sporoval řádné posouzení vlivu imisí v žalovaném rozhodnutí. Uvedl, že se žalovaný zabýval pouze možnou imisí hluku z tepelného čerpadla, kdy popsal technická data bez odkazu na jejich zdroj. Nesouhlasil s porovnáním domu žalobce a předmětné stavby a zdůraznil povinnost objektivního přezkoumání námitek účastníků správním orgánem jako nezávislou institucí. 7. Žalobce konečně uplatnil námitku proti udělení výjimky z umístnění stavby, resp. ze zachování předepsaných odstupových vzdáleností ve smyslu § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb., která byla povolena tak, že vzdálenost navrhované stavby od stávající stavby žalobce na pozemku parc. č. st. T v k. ú. H. nebude požadovaných 7 m, ale bude 6,136 m. Žalobce namítá nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí v této části, přičemž směřuje proti posouzení, že realizace přeložky, která byla důvodem udělení výjimky z odstupové vzdálenosti, by byla finančně a časově náročná. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byl žalovaný úspěšný, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, Jak mnohokrát uvedl Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudky ze dne 15. 1. 2021, č. j. 7 Ads 435/2019 – 34, bod 10, ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 As 71/2018 – 31, bod 34, ze dne 31. 10. 2019, č. j. 7 As 303/2019 – 49, bod 15, ze dne 29. 3. 2016, č. j. 5 As 74/2015 – 56, ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 Afs 174/2015 – 45), „je to žalobce, kdo určuje rozsah a meze přezkumu napadeného rozhodnutí v podobě žalobních bodů“ a „správní soud je tak povinen vypořádat se pouze s žalobní argumentací“. teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrval na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jeho názoru věcně správné a zákonné, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že žalobce nekonkretizoval, jakým způsobem bude ohrožen při užívání své nemovitosti, a jakým konkrétním způsobem bude negativně ovlivněno užívání jeho stavby vlivem stavby rodinného domu na sousedním pozemku. Zpochybnil správnost posouzení požárního bezpečnosti, aniž by pro svá tvrzení předložil jakýkoli důkaz. Rovněž namítal nedostatečnost posouzení činitele denního osvětlení s nepřesvědčivým závěrem, když žalovaný poměrně podrobně popsal vzájemné plošné i výškové uspořádání stavby vzhledem ke stávající stavbě žalobce v souvislosti se světovými stranami. 9. Osoba zúčastněná na řízení se k věci samé nevyjádřila. Posouzení věci soudem: 10. Soud přezkoumal žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době rozhodování správních orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Předně soud připomíná, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní - tzn., že na námitky lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí [„není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak,