52 Af 4/2025 – Krajský soud v Hradci Králové

52 Af 4/2025- 77 - text 11 52 Af 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph. D., a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: ISOPLUS-EOP s.r.o., IČ 49285114 sídlem Opatovice nad Labem 478, 533 45 Opatovice nad Labem zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Šotníkem sídlem Šikulova 190/17, 635 00 Brno – Kníničky proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2025, č. j. 2967/25/5200-11433713223 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce je podle § 23 odst. 7 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) kapitálově spojenou osobou se společností Isoplus Fernwarmetechnik Gesellschaft m.b.H. (mateřská společnost, která je 100 % vlastníkem žalobce) sídlící v Rakousku a spadá do skupiny ISOPLUS, jejíž centrála se nachází v Německu. Žalobce je výrobní a obchodní společností, vyrábí tvarovky (kolena, ohyby, odbočky) a dále od mateřské společnosti nakupuje předizolované potrubí a doplňkové příslušenství, které v České republice sám prodává. Jak vyplynulo ze zprávy o daňové kontrole, tržby z prodeje výrobků žalobce činí cca 79 % všech jeho tržeb a z toho cca 94 % plyne z prodejů spojeným osobám. Žalobce přitom vykazuje znaky smluvního výrobce a v minoritní distribuční činnosti vykazuje znaky distributora s omezenými riziky, který měl dosahovat nízkého, ale stabilního rozpočtu. Žalobce přitom neměl k transakcím mezi spojenými osobami zpracovanou dokumentaci k převodním cenám v rámci skupiny. Správce daně prověřoval při daňové kontrole mimo jiné nastavení převodních cen v rámci skupiny, tedy prověřoval, zda ceny byly nastaveny tak, jak by v obdobných případech byly sjednány mezi nezávislými subjekty, tedy zda byl dodržen tzv. princip tržního odstupu. 2. Na základě výsledků daňové kontroly pak správce daně vydal dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob a na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ze dne 23. 6. 2022, č. j. 1220802/22/2801-52523-609288, který byl následně k odvolání žalobce změněn touto žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 3. 2025, č. j. 2967/25/52000- 11433-713223 tak, že doměřené daňové povinnosti z částky 2 222 810 Kč snížil na částku 2 161 630 Kč a částku sděleného penále z částky 458 511 Kč snížil na částku 446 275 Kč. Žalobci byla doměřena daň z příjmů právnických osob z toho důvodu, že ceny sjednané mezi žalobcem a spojenou osobou nebyly sjednané v souladu s § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Žaloba a následná podání 3. Žalobce napadl žalované rozhodnutí žalobou, kterou koncipoval velmi obsáhle (celkem 39 stran textu). Z důvodu přehlednosti krajský soud následuje rozčlenění žaloby tak, jak jej učinil žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Žalobce totiž uplatnil námitky, které ve svém souhrnu směřují proti daňovým dopadům vyhodnocení postavení žalobce na trhu ve vztahu k jeho mateřské společnosti a ostatním spojeným osobám ve skupině, jak jej provedl správce daně a žalovaný. Tyto námitky lze rozčlenit do pěti žalobních okruhů, a to: námitky směřující proti vyhodnocení vyúčtované ztráty jako důkazu o špatně nastavených převodních cenách mezi spojenými osobami, v rámci nichž žalobce realizoval svoji ekonomickou činnost; námitky proti vyhodnocení způsobu cenotvorby mezi spojenými osobami jako důkazu o neobvyklosti ceny v tržním prostředí ve srovnání s ekonomickou činností mezi nezávislými obchodními subjekty; námitky směřující proti rozložení důkazního břemene v případě převodních cen, jak jej prezentoval správce daně a žalovaný; námitky proti způsobu stanovení referenční ceny správcem daně a žalovaným; námitky proti vyhodnocení prokázání důvodů, které způsobily ztrátu na straně žalobce ve zdaňovacím období roku 2017. Jednotlivými okruhy námitek se krajský soud zabývá níže v části odůvodnění týkající se vlastního posouzení věci. 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na skutkovém zhodnocení a právním názoru, jak je předložil v odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Následně žalobce uplatnil repliku, v níž opětovně popíral závěry žalovaného a trval na okolnostech již uvedených v žalobě. Vlastní přezkoumání krajským soudem 5. Krajský soud přezkoumal zákonnost žalovaného rozhodnutí v mezích řádně uplatněných žalobních bodů podle skutkového a právního stavu v době rozhodování správních orgánů v souladu s ustanovením § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. 6. Po přezkoumání žalovaného rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná a plně se ztotožnil se skutkovým a právním hodnocením žalovaného. Na tomto místě soud připomíná, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Rozsah reakce na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní - tzn., že na námitky lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí [„není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68)]. Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok jeho rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08, bod 24), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci – pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů – nesmí být přemrštěné. Jiný postup by ohrožoval funkčnost orgánů veřejné moci, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 9 As 413/2018 – 43, bod 21). Implicitně lze samozřejmě vypořádat i důkazní návrhy účastníků řízení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19, bod 62, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2017, č. j. 9 Ads 225/2016 – 61, body 42 a 44, a ze dne 11. 7. 2019, č. j. 5 Ads 213/2018 – 25, bod 18). 7. Lze tedy shrnout, že (jak výstižně konstatoval Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku ze dne 27. 9. 2022, č. j. 2 As 272/2020 – 81, bod 26) „obecně není dána povinnost soudu posoudit všechny námitky vznesené v řízení a ty obsáhle vyvrátit; jeho úkolem je uchopit obsah a smysl přednášené argumentace a vypořádat se s ní“. Současně platí, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené, a proto bude soud tam, kde se se závěry správních orgánů shodne, na tyto odkazovat, event. je stručně shrne. Soud přitom není povinen hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, které již přesvědčivě vyslovily správní orgány (podobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 – 128, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014 – 88), resp. soud není povinen vše znovu převyprávět „vlastními slovy“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1889/20). 8. S ohledem na uvedené se krajský soud na žalované rozhodnutí plně odkazuje a doplňuje následující argumentaci. 9. K formě, kterou správce daně a žalovaný uplatnili požadavky na žalobce ohledně předkládání důkazů, tedy že se obraceli na žalovaného e-mailem, případně telefonicky, soud uvádí, že tyto procesní postupy nejsou žádnou ze stran sporovány a zejména, že nemohou mít vliv na výslednou zákonnost žalovaného rozhodnutí. Může se totiž jednat nanejvýš o nedostatek formy procesního postupu. Žalobce měl reálnou možnost na požadavky reagovat, naopak netvrdil, že v důsledku takového postupu by požadavky na něj kladené byly nesrozumitelné, byl uveden v omyl nebo že by byl v důsledku toho jakýmkoliv způsobem zkrácen na svém právu prokazovat svá uplatněná tvrzení. Lze souhlasit s žalovaným, že tento neformální postup směřoval k urychlení celého daňového řízení a z žádných skutečností v dané věci nelze důvodně dovodit, že by směřoval nebo reálně poškodil žalobce na jeho procesních právech. Žalobce přitom, jak sám potvrdil v podané replice k