1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 13/2026- 82 - text  10 30 A 13/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce: M. K. zastoupen advokátem JUDr. Petrem Mjartanem, LL.M. sídlem Gočárova třída 1620, Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. KUKHK-DS-2025-35036-5, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 12. 2. 2026 domáhal zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 27. 10. 2025, č. j. MUDK-VÚP/95748-2025/foa17757-2025. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 301 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, kterého se měl dopustit tím, že bez povolení, které je podle stavebního zákona vyžadováno, z nedbalosti dne 6. 3. 2025 na pozemku parc. č. XA v k. ú. xx provedl stavbu v rozsahu navezení ze silnice odfrézovaného recyklátu a jeho urovnání k hranicím pozemku parc. č. XB, XC a XD vše v k. ú. xx, za účelem rozšíření veřejně přístupné účelové komunikace nacházející se na parc. č. XA v k. ú. xx do souladu se způsobem využití uvedeného v katastru nemovitostí. Za uvedené jednání byla žalobci uložena peněžitá sankce ve výši 60 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v prvé řadě namítal, že ve věci rozhodoval podjatý správní orgán I. stupně a podjatá úřední osoba žalovaného. Uvedl, že Městský úřad Dvůr Králové nad Labem má na věci vlastní zájem, neboť je vlastníkem pozemku, který je dotčen výše specifikovaným jednáním žalobce, tedy pozemku parc. č. XE v k. ú. xx. Správní orgán I. stupně je podjatý rovněž proto, že v minulosti rozhodoval i o jiných věcech týkajících se žalobce, tedy v řízení o přestupku vyřízeném blokem na pokutu na místě týkající se vykácení zeleně na dotčeném pozemku či v řízení o určení právní povahy cesty na pozemkové parcele č. XF v k. ú. xx. 3. Za podjatou považuje žalobce i pověřenou úřední osobu žalovaného, která rozhodovala v nyní přezkoumávané věci. Žalobce uvedl, že tato osoba rozhodovala o otázkách přímo souvisejících s přestupkovým řízením a dřívější rozhodnutí této osoby jsou nyní podkladem pro rozhodnutí o vině a trestu žalobce. Zároveň tato osoba ve svých rozhodnutím subjektivně a nad nezbytný rámec hodnotí žalobce. 4. V rámci dalšího žalobního bodu žalobce namítal, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. V rozhodnutí správních orgánů absentuje prokázání souvislosti mezi jednáním žalobce a následkem v podobě stavby. Žalobci je kladeno za vinu navezení ze silnice odfrézovaného recyklátu a jeho urovnání k hranicím výše specifikovaných pozemků za účelem rozšíření veřejně přístupné účelové komunikace. Z podkladů pro rozhodnutí je zjevné, že stavba kladená žalobci za vinu není homogenní, značně se liší např. v protilehlých cípech a byla dotčena i jednáním třetích osob (budování sjezdů, stáním vozidel a úpravou ze strany třetích osob). Správní orgány se vůbec nevypořádaly s tím, že některé úpravy mohly být provedeny ze strany třetích osob a nikoli jen žalobcem. 5. Správní orgány vyšly z podkladů, které nejsou způsobilé k dokazování (fotografie, ze kterých není ověřitelné datum pořízení), z kontrolního protokolu, ze kterého nelze dovodit rozsah přestupku, který se žalobci klade za vinu (přesné zaměření navážky). Žalobce navrhoval řadu důkazních návrhů, které ale nebyly připuštěny (tyto se vztahovaly zejména k tomu, že na stavbě docházelo i k jednání třetích osob – parkování vozidel, využívání komunikace). 6. Žalobce rovněž namítal i to, že správní orgány nesprávně právně hodnotily práci žalobce jako „stavbu“. Žalobce je přesvědčen, že práce, které mu jsou kladeny za vinu nepodléhají veřejnoprávnímu povolení, tj. že by provedl záměr bez povolení ve smyslu přestupku, který je mu kladen za vinu. Žalobce neprovedl stavbu, ale „běžnou údržbu v podobě seříznutí, doplnění, zpevnění a čištění krajnic“ a činnosti souvislé údržby zejména v podobě „zesílení nebo rozšíření vozovky a krajnic“ či „zachování obnovy původních vlastností“, které jsou vyjmuty z povinnosti získat povolení ve smyslu výjimek dle přílohy č. 1 ke stavebnímu zákonu. Je to právě správní orgán, kdo je povinen prokázat, že záměr vyžaduje stavební povolení. Ve skutkové větě, která je žalobci kladena za vinu, není uvedeno, že vybudoval komunikaci. Navezení a urovnání materiálu je typické pro úpravu povrchu pozemku. Správní orgány neprokázaly, zda stavební činnost, postup, použité stroje, základy či jiné činnosti odpovídají vybudování komunikace. 7. V neposlední řadě žalobce namítal, že mu byl uložen nepřiměřený správní trest. Žalobci byla uložena jako sankce peněžitá pokuta ve výši 60 000 Kč, což má představovat 3 % z maximální výše možné pokuty. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ale stojí na nesprávném posouzení závažnosti jednání žalobce, výsledkem je tak nepřiměřená výše uložené sankce. Správní orgán by se měl zabývat intenzitou zásahu do chráněných zájmů. Intenzitu je možné hodnotit při srovnání s pokutami uloženými jiným stavebníkům za obdobné jednání. Správní orgány se nezabývaly okolností, že žalobce již byl za své jednání částečně postižen uložením blokové pokuty. Pozemek byl upravován i ze strany třetích osob a k vykácení dřevin žalobcem došlo jen na malé části pozemku (23,6 m ze 114,51 m). Žalobce se k jednání doznal, není proto zřejmé, proč se s jeho doznáním nepracuje v rámci úvah o správním trestu. 8. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že dovozovat systémovou podjatost jen z toho, že město Dvůr Králové nad Labem je spoluvlastníkem dotčeného pozemku a zároveň ve věci rozhoduje městský úřad, není možné. V opačném případě by došlo k paralýze veřejné správy. Žalobce ve vztahu k problematice systémové podjatosti nic konkrétního netvrdí a ani neprokazuje. V případě podjatosti pověřené úřední osoby byla námitka podjatosti vznesena až v doplnění odvolání, byla zamítnuta a proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání k Dopravnímu a energetickému stavebnímu úřadu. 9. Žalovaný rovněž zdůraznil, že žalobce není ve věci sankcionován podruhé. V blokovém řízení mu byla uložena pokuta za vykácení porostu, zatímco předmětem nyní přezkoumávaného řízení bylo uložení pokuty za provedení stavebního záměru bez vyžadovaného povolení. Žalovaný připomněl, že není pravdou, že by se žalobce v průběhu řízení k jednání doznal. Doznání proto nebylo zohledněno při stanovení výše správní sankce. III. Jednání soudu 10. Ve věci se dne 21. 4. 2026 konalo jednání před krajským soudem, kterého se zúčastnili žalobce a jeho zástupce. Žalovaný se z jednání před jeho konáním telefonicky pro nemoc omluvil s tím, že souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. 11. Zástupce žalobce odkázal na obsah žaloby a zdůraznil z jeho pohledu klíčová žalobní tvrzení. Opětovně připomněl, že není zřejmé, proč by činnost, kterou žalobce provedl, měla být stavbou ve smyslu skutkové podstaty přestupku. Zároveň opětovně zmínil, že žalobce po celou dobu správního řízení navrhoval řadu důkazních návrhů, které ale správní orgány obou stupňů odmítly provést. Ve vztahu k námitce podjatosti správního orgánu I. stupně reagoval na vyjádření žalovaného. Uvedl, že hlavní problém je v kumulaci funkcí, neboť správní orgán I. stupně vrchnostensky rozhoduje o odpovědnosti žalobce za přestupek a zároveň je Dvůr Králové nad Labem spoluvlastníkem dotčeného pozemku. 12. Ve vztahu k výši pokuty zástupce žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2025, č. j. 30 A 26/2025-65, který se dle jeho názoru týkal podobné věci, ale s tím, že tam za dané jednání byla obci, jakožto právnické osobě, uložena pokuta „jen“ ve výši 20 000 Kč. 13. Zástupce žalobce učinil řadu důkazních návrhů, konkrétně odkázal na důkazní návrhy v bodě 15, 36 a 39 žaloby, dále k důkazům navrhl místní ohledání a fotografie z daného místa ze dne 10. 2. 2026, které byly přiloženy k žalobě. 14. Zástupce žalobce závěrem setrval na svých procesních vyjádřeních a navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Dospěl přitom k následujícím závěrům. K námitce podjatosti správního orgánu I. stupně a pověřené