8 As 34/2012 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 22/2012- 43 - text pokračování - 11 - 72Ad 22/2012-43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobkyně D. N., bytem U k. 4, S., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze, nám. Hrdinů 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2012, č. j. X, ve věci vdovského důchodu, t a k t o: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví, kterým bylo změněno rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2012, č. j. X tak, že slova „od 11. 8. 2006 do 31. 8. 2011 v celkové výši 118.385 Kč“ byla nahrazena slovy „od 1. 6. 2006 do 31. 8. 2011 v celkové výši 121.800 Kč“. Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2012 byla stanovena povinnost žalobkyní vrátit částku vdovského důchodu vyplacenou neprávem. [2] V žalobě ze dne 16. 5. 2012 žalobkyně namítala, že z její strany neudělala žádnou chybu, aby měla něco vracet a ptala se, kdy žalovaný zjistil, že jí něco neprávem patří, proč to neuvedli na rozhodnutí, které předávali orgánu, který vyplácí starobní důchod, anebo žalobkyni informovali do 30 dnů, ale skoro až za půl roku. A proč, když to zjistili, žalobkyni ještě za 7. – 8. měsíc vyplatili vdovský důchod, když jí už nepatřil, to přece už museli vědět, teď pochopitelně z důvodů ekonomických a jiných ty peníze žalobkyně nemá, to je jako kdyby požadovala po žalovaném vyšší důchod po manželovi. Protože důchod žalobkyně po 36 letech zaměstnání se rovná almužně a když žalobkyně v současné době vše poplatí, tak je jí k pláči a stydí se, kam jsme to došli. A vůbec po tolika letech to není asi její chyba, ale i žalovaného. Žalobkyni je 72 let, ale takovou nejistotu nezažila. I když bude živořit, tak se tomu nepoddá, má cukrovku a musí držet přísnou dietu, ale to žalovaného nemusí zajímat, jen když poctivého člověka obere. Žalobkyně se ptá, jestli se po tolika letech ten paragraf na ni vůbec vztahuje a proč to žalovaný nezjistil dříve, je to nějaké podezřelé. V doplnění žaloby ze dne 22. 5. 2012 žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že došlo při vyplacení vdovského důvodu k pochybení, požádala 21. 5. 2012 o prověření od 3. 4. 1995 do 31. 8. 2011 a rovněž žalovaného požádala, aby z jeho strany veškerá rozhodnutí, včetně materiálů z roku 1991, byla předána k posouzení soudu v Olomouci za účasti žalobkyně, ať už soud rozhodne kladně nebo záporně. Žalobkyně dodala, že částka v prvním a druhém rozhodnutí se liší o 3.415 Kč; první částka červen až červenec činí 1.470 Kč, násobeno dvěma = 2.940 Kč. Pokud žalobkyně nemá pravdu, tak se omlouvá. [3] Ve vyjádření žalovaný popsal genezi případu týkající se souběhu nároku na výplatu vdovského důchodu žalobkyně přiznaného orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra od 23. 3. 1991 a nároku na výplatu starobního důchodu žalobkyně přiznaného Českou správou sociálního zabezpečení od 3. 4. 1995 (zjištěno orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra dne 24. 6. 2011). Orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR žalobkyni přiznal 23. 3. 1991 vdovský důchod. Tento důchod byl v plné výši vyplácen 23. 3. 1991 do 31. 8. 2011. Z výsledku porovnání databáze České správy sociálního zabezpečení a orgánů sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra bylo dne 24. 6. 2011 zjištěno, že Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni od 3. 4. 1995 přiznala a vyplácí starobní důchod. Přiznání a výplatu starobního důchodu žalobkyně orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra podle § 50 odst. 1 zákona č. 582/19 91 Sb. neoznámila. Podle tohoto ustanovení zákona má každý oprávněný či příjemce dávky důchodového pojištění (zabezpečení) povinnost písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na výplatu dávky nebo na její poskytování. Bylo zřejmé, že žalobkyně je na plné výplatě jednoho ze sbíhajících se důchodů přeplácena. Po došetření bylo zjištěno, že orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra za dobu od 3. 4. 1995 do 31. 8. 2011 nepříslušně na vdovském důchodu vyplatil 1.361.201 Kč. Pokud by žalobkyně splnila její zákonnou oznamovací povinnost, výplata vdovského důchodu by zákonným způsobem byla předána České správě sociálního zabezpečení ke sloučení s výplatou starobního důchodu, tato správa by porovnala výši obou sbíhajících se důchodů k datu 3. 4. 1995, vyšší důchod od tohoto data vyplacena v plné výši, nižší důchod pak ve výši jedné poloviny (§ 115 odst. 2 věta druhá zákona č. 582/1991 Sb., § 56 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. ve znění ke dni 3. 4. 1995). Česká správa sociálního zabezpečení výplatu starobního důchodu žalobkyně potvrdila dopisem doručeným 12. 8. 2011. Orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra 22. 8. 2011, č. j. OSZ-5215-33/D-Pc-2011 rozhodl o tom, že od 3. 4. 1995 není příslušný k výplatě vdovského důchodu žalobkyně podle § 115 zákona č. 582/1991 Sb., Českou správu sociálního zabezpečení požádal o sloučení důchodu k výplatě a převedl této správě do její působnosti „přeplatek“ ve výši 1.361.201 Kč. Rozhodnutí č. j. OSZ-45215-33/D-Pc-2011 ze dne 22. 8. 2011 o vyloučení příslušnosti orgánů sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra k výplatě vdovského důchodu žalobkyně nabylo právní moci dnem 27. 9. 2011. Česká správa sociálního zabezpečení 4. 10. 2011 doručila orgánům sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra její rozhodnutí z 20. 9. 2011, jímž nerozhodla o sloučení výplat starobního vdovského důchodu žalobkyně od 3. 4. 1995, ale až od 1. 9. 2011, přičemž ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. ve znění ke dni 31. 2. 1995, rozhodla o výplatě vyššího vdovského důchodu beze změny a o výplatě nižšího starobního důchodu jen ve výši jeho poloviny. Protože ale základní výměra důchodu z důchodového pojištění podle předpisů platných od 1. 1. 1996 při souběhu nároků na výplatu starobního důchodu a vdovského důchodu náleží ke starobnímu důchodu, bylo podle názoru České správy sociálního zabezpečení sděleného 6. 2. 2012 orgánům sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, aby se „zabýval“ neprávem vyplacenou částkou na základní výměře vdovského důchodu za dobu od 1. 1. 1996 do 31. 8. 2011. V příloze dopisu ČSSZ ze dne 6. 2. 2012 tato správa zaslala orgánům sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra kopií žádosti žalobkyně o starobní důchod. Z této žádosti sepsané Okresní správou sociálního zabezpečení v Olomouci na tiskopisu ČSSZ s datem uplatnění nároku 17. 11. 1994 a datem požadovaného přiznání starobního důchodu od 3. 4. 1995 vyplývá, že žalobkyně řádně uvedla informaci, že od Ministerstva vnitra pobírá vdovský důchod pod č. j. OSZ-45215/3-70-91. Česká správa sociálního zabezpečení této informaci v řízení o starobní důchod nevěnovala pozornost, nevyžádala od Ministerstva vnitra předání vdovského důchodu ke sloučení s výplatou starobního důchodu, čímž Ministerstvo vnitra již od 3. 4. 1995 nepříslušně vyplácelo vdovský důchod žalobkyně ve vyšší částce, než náležel. Česká správa sociálního zabezpečení v odůvodnění správního rozhodnutí z 20. 9. 2011 uvedla podrobnosti o částkách starobního důchodu a vdovského důchodu, jež měly být sloučeny ke společné výplatě již od 3. 4. 1995, částku na vdovském důchodu nepříslušně vyplacenou orgánem sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra však nezúčtovala. Orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra proto nezbylo, než nepříslušně vyplacenou částku na základní výměře vdovského důchodu žalobkyně za dobu pěti let ode dne výplaty vdovského důchodu (§ 118a odst. 1 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.) požadovat přímo po žalobkyni, neboť žalobkyně ve vztahu k orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra jako plátci důchodu porušila oznamovací povinnost uvedenou v § 50 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. (rozhodnutí vedoucí dávkového oddělení orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č. j. OSZ-45215-35/D-Bp-2012 ze dne 13. 3. 2012 doručené 23. 3. 2012 se stanovením povinnosti k vrácení částky vdovského důchodu vyplacené neprávem za dobu od 11. 8. 2006 do 31. 8. 2011 ve výši 118.385 Kč). Odpovědnost žalobkyně jako příjemkyně dávky důchodového pojištění byla přitom vyvozena z § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., podle kterého má plátce důchodu vůči příjemkyni důchodů nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky důchodu, jestliže nesprávně vyplacená částka důchodu byla vyplacena ve vyšší částce, než náležela, protože příjemkyně důchodu nesplnila některou jí uloženou povinnost, přijala část důchodu, ačkoliv musela z okolností předpokládat, že takový důchod byl vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náležel. Žalobkyně proti rozhodnutí dávkového oddělení orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra č. j. OSZ-45215-35/D-Bp-2012 ze dne 13. 3. 2012 podala k podáním ze dne