9 As 117/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 32/2013- 31 - text pokračování - 5 - 22 A 32/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobce MVE Tovačov s.r.o., se sídlem Cimburkova 158, Tovačov, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.1.2013, č.j. KUOK 100087/2012, ve věci správního deliktu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.1.2013, č.j. KUOK 100087/2012, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Přerova, Odboru stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „MmPř“) ze dne 15.10.2012, č.j. MMPr/132103/2012/Ba, jímž tento uložil žalobci pokutu ve výši 40.000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 125a odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), a dále povinnost k náhradě paušální částky nákladů řízení. Správní delikt žalobce měl spočívat v porušení § 8 odst. 1 písm. a) bod 3 vodního zákona, a to v nakládání s povrchovými vodami k využívání jejich energetického potenciálu v Olomouckém kraji, obci Tovačov, na pozemku p.č. 225, k.ú. Tovačov, na drobném vodním toku Bolelouc, říčním km 10,500, č. hydrologického pořadí 4-12-01-024/2, č. hydrologického rajonu 16230, bez povolení vodoprávního úřadu, a to od 19.4.2010 do 17.7.2012. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím věcně rozhodnutí MmPř potvrdil, změnil toliko časové vymezení doby spáchání správního deliktu žalobcem tak, že k němu mělo dojít v období od 30.5.2011, tj. ode dne, kdy žalobce podal žádost o schválení provozně-manipulačního řádu, do 24.7.2012. Žalobce namítal, že disponuje platným povolením k nakládání s vodami, a to rozhodnutím Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, jímž mu byla povolena rekonstrukce vodohospodářského díla a současně odběr povrchové vody pro energetické využití v malé vodní elektrárně (dále jen „MVE“). Po ukončení rekonstrukce byla elektrárna v roce 1998 zkolaudována, a současně byl schválen její provozně-manipulační řád, k čemuž následně došlo ještě v roce 1999, kdy byl provozně-manipulační řád schválen do 30.6.2004. Uložení pokuty proto žalobce považuje za nezákonné, přičemž odkázal na dle jeho názoru obdobnou věc řešenou Nejvyšším správním soudem (dále jen „NSS“) pod sp. zn. 9 As 117/2011. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobce nemá platné povolení k nakládání s vodami, což je zřejmé z obsahu spisu, neboť jím zmiňované rozhodnutí okresního úřadu bylo vydáno na časově omezenou dobu, a to na „dobu trvání zkušebního provozu vodního díla“. Kolaudací, tj. uvedením MVE do trvalého provozu, tak doba platnosti předmětného povolení k nakládání s vodami skončila. Žalobcem zmíněný rozsudek NSS sp. zn. 9 As 117/2011 se týkal skutkově zcela odlišné věci a na případ žalobce proto nedopadá. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)]. Krajský soud předně uvádí, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční, vyjádřenou v § 75 odst. 2 s.ř.s. ve formě vázanosti soudu žalobními body. Procesní odpovědnost za vymezení hranic soudního přezkumu tedy spočívá na žalobci a soud, jakožto garant zásady rovnosti účastníků, nesmí za žalobce vyhledávat vady napadeného rozhodnutí (v podrobnostech viz rozsudek rozšířeného senátu NSS sp. zn. 4 As 3/2008, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS). Krajský soud proto po zjištění, že napadené rozhodnutí není nicotné, ani netrpí zjevnou nepřezkoumatelností, omezil svůj přezkum na vyjasnění mezi stranami sporné otázky, zda žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí disponoval platným povolením k nakládání s vodami. Z obsahu spisu soud zjistil, že Okresní úřad Přerov, referát životního prostředí dne 1.6.1995 vydal rozhodnutí sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk, jímž povolil žadateli, společnosti S JUKO spol. s r.o., se sídlem v Přerově, Fügnerova 7, a) odběr povrchové vody pro energetické využití v MVE na Bolelouckém mlýnském náhoně max. do 6 m3/s způsobem, který je určen odsouhlaseným provozním řádem po dobu rekonstrukce, a b) rekonstrukci vodohospodářského díla pro energetické využití podle § 9 zákona 138/1973 Sb., a to vodohospodářskou část malé vodní elektrárny na parc. č. 225 v k.ú. Tovačov v objektu „Přečkova mlýna“ na Bolelouckém mlýnském náhoně dle předložené a odsouhlasené dokumentace. Dne 14.6.1998 vydal týž úřad pod sp. zn. ŽP/VH-1750/2015/98-R kolaudační rozhodnutí, jímž povolil užívání MVE na pozemku parc. č. 225 a t v k.ú. Tovačov do trvalého provozu a schválil provozní a manipulační řád předmětné MVE do 30.4.1999. Dále soud z obsahu spisu zjistil, že dne 17.5.2011 podal žalobce u MmPř žádost o schválení provozně-manipulačního řádu předmětné MVE. Usnesením ze dne 29.7.2011, č.j. MMPr/105332/2011/Ba MmPř řízení zastavil s odůvodněním, že žalobce ani přes výzvu úřadu nepředložil manipulační řád odpovídající platné legislativě, a to vyhlášce č. 195/2012 Sb., a dále z důvodu, že žalobcem předložené rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami z 1.6.1995 bylo platné jen po dobu rekonstrukce a pozbylo platnosti pravomocným kolaudačním rozhodnutím. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí bylo zamítnuto. Následně MmPř dne 2.2.2012 oznámil žalobci, že zahajuje správní řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona, kterou poté shora uvedeným rozhodnutím žalobci uložil. Zatímco MmPř i žalovaný v odůvodnění svých rozhodnutí shodně argumentovali, že rozhodnutím Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk, bylo žalobci povoleno nakládat s povrchovými vodami pro energetické využití v MVE toliko po dobu rekonstrukce, žalobce v průběhu celého správního řízení, tj. i v odvolání proti rozhodnutí MmPř zdůraznil, že povolení k nakládání s vodami z 1.6.1995 je platné, neboť jeho platnost nebyla ve výroku předmětného rozhodnutí nijak časově omezena. Z obsahu spisu tedy soud činí závěr, že jediným povolením k nakládání s vodami, kterým žalobce v době konání správního řízení disponoval, bylo rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk. Existence jiného než uvedeného povolení nebyla žalobcem tvrzena. Podle § 8 odst. 1 písm. a), bod 3 vodního zákona je povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami třeba, jde-li o povrchové vody a nejde-li při tom o obecné nakládání s nimi, k využívání jejich energetického potenciálu. Podle § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami podle § 8 odst. 1 bez povolení k nakládání s vodami. Soud s ohledem na obsah jediné žalobcovy námitky podrobil výrok rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 1.6.1995, sp. zn. ŽP/Vod. 2302/95-235/1/1-R-Hk. jazykovému výkladu a dospěl k závěru, že povolení k nakládání s vodami pro účely energetického využití bylo žalobci skutečně uděleno na dobu určitou, tj. na dobu provádění rekonstrukce. Formulace „odběr povrchové vody pro energetické využití v MVE na Bolelouckém mlýnském náhoně max. do 6 m3/s způsobem, který je určen odsouhlaseným provozním řádem po dobu rekonstrukce“ dle závěru soudu, i přes zjevnou gramatickou chybu, spočívající v chybějícím interpunkčním znaménku (čárce) za slovem „řádem“, nepřipouští jiný možný výklad, než ten, že žalobce smí pro předmětnou MVE energeticky využít povrchové vody z Bolelouckého mlýnského náhonu (ve stanoveném rozsahu 6 m3/s a způsobem určeným odsouhlaseným provozním řádem) toliko po dobu provádění rekonstrukce. Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), platný a účinný v době vydání předmětného rozhodnutí, v § 8 odst. 3 zjevně počítal s tím, že povolení k nakládání s vodami jsou vydávána vodohospodářským orgánem na časově omezenou dobu, tudíž ukládal vodohospodářskému orgánu stanovit v povolení účel a dobu, pro kterou je povolení vydáváno. Doba provádění rekonstrukce je tak v předmětném rozhodnutí z 1.6.1995 slovním vyjádřením doby, pro kterou je povolení vydáno. Z uvedeného zákonného ustanovení nelze dovodit, že by k určitosti časového omezení povolení bylo nezbytné, aby byla doba povolení omezena konkrétním datem. V dané situaci, kdy bylo povolení vydáváno na dobu provádění rekonstrukce, ostatně nebylo možné předem přesné datum jejího ukončení určit. Obdobná úprava časové omezenosti povolení k nakládání s vodami je obsažena i v § 8 odst. 2 nového vodního zákona. Zákon č. 138/1973 Sb., stejně jako nový vodní zákon, odlišují povolení ke