— Nejvyšší správní soud

65 A 4/2015- 41 - text pokračování - 7 - 65 A 4/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Martiny Radkove, Ph.D., ve věci žalobce KD T., m. z., spol. s r. o., se sídlem v O., S. 625/31, zastoupeného Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze, Budějovická 1387/7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2014, č. j. 25505-2/2014-900000-304.4, ve věci registrace osoby povinné značit líh, t a k t o : I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 9. 9. 2014, č. j. 25505-2/2014-900000-304.4, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Nováka, advokáta se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 28. 3. 2014, č. j. 9485-4/2014-580000-31, jímž bylo rozhodnuto o potvrzení platnosti rozhodnutí o registraci a rozhodnutí o povolení místa značení lihu, obě vydané Celním ředitelstvím Olomouc. Současně byl tímto rozhodnutím stanoven rozsah a způsob vybavenosti sledovacím zařízením podle § 22 zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), a to počet kamer, jednotlivý sledovací prostor, osvětlení sledovaného prostoru, objekt sledování, cíl sledování, úroveň sledování, dále technické parametry kamerového systému, mezi nimiž je mj. uvedena archivace obrazového záznamu po dobu 35 dnů na videoserveru, který má být součástí kamerového systému připojeného na internet. Dále byly tímto rozhodnutím stanoveny další podmínky, za kterých může být značení lihu prováděno. Žalobce jakožto osoba povinná značit líh je podle tohoto rozhodnutí povinen: - zajistit přístup celního úřadu k videoserveru přes síť internet na základě otevřených standardů (např. prohlížeč Internet Explorer a doplňkem ActiveX, Java, Flash) umožňujícímu také prohlížení historických záznamů (pomocí časové osy); - zajistit videoserver proti neoprávněnému přístupu a zálohovaná data proti neoprávněné manipulaci; - umožnit správci daně v jeho běžné pracovní době případně po předchozí domluvě přístup ke konzoli videoserveru (maximální rozlišení záznamu), a to v místě instalace videoserveru tak, aby správce daně mohl provést dohledání přímo v obrazovém záznamu uloženém v rozlišení pořízeném příslušnou kamerou; - umožnit správci daně zajistit videoserver proti neoprávněné manipulaci přiložením celních závěr či jiným vhodným způsobem, a zajistit ochranu tohoto zabezpečení; - bezodkladně oznámit správci daně, že došlo k porušení zabezpečení; - zajistit provoz kamerového systému v případě výpadků elektrické energie ze záložního zdroje minimálně ve stejném časovém rozsahu jako provoz zařízení nejdéle napájeného ze záložního zdroje; - zajistit, aby cíl sledování, resp. objektiv kamery nebyl ničím zakryt a aby mezi kamerou a cílem sledování nebyla umístěna překážka bránící sledování; - bezodkladně oznámit správci daně každou poruchu nebo výpadek sledovacího zařízení, jejich příčiny a předpokládanou délku trvání nebo porušení zabezpečení videoserveru na stanovený e-mail nebo telefon; - sdělit písemně správci daně: IP adresu rozhraní videoserveru, uživatelské jméno k účtu videoserveru, uživatelské heslo k účtu videoserveru, přenosovou šířku pásma datového toku. Pro zřízení a zprovoznění sledovacího zařízení a předání IP adresy, uživatelského jména a hesla stavil lhůtu do 31. 5. 2014. Žalobce s rozhodnutím žalovaného a celního úřadu nesouhlasil a požadoval: a) zrušení rozhodnutí o registraci osoby povinné značit líh v části, ukládající žalobci: I. povinnost archivace obrazového záznamu na videoserveru, který bude součástí kamerového systému, připojeného k síti internet, a je umístěn v budově skladu v 1. NP v místnosti označené jako sklad PVC (viz plánek příloha č. 1). Tento obrazový záznam bude archivován po dobu 35 dnů v příslušném kamerou pořízeném rozlišení; II. povinnost zajistit přístup správce daně k videoserveru přes síť internet na základ otevřených standardů (např. prohlížeč Internet Explorer a doplňkem ActiveX, Java, Flash) umožňujícímu také prohlížení historických záznamů; III. povinnost zajistit videoserver proti neoprávněnému přístupu a zálohovaná data proti neoprávněné manipulaci; IV. povinnost umožnit správci daně v jeho běžné pracovní době případně po předchozí domluvě přístup ke konzoli videoserveru (maximální rozlišení záznamu), a to v místě instalace videoserveru tak, aby správce daně mohl provést dohledání přímo v obrazovém záznamu uloženém v rozlišení pořízeném příslušnou kamerou; V. povinnost umožnit správci daně zajistit videoserver proti neoprávněné manipulaci přiložením celních závěr či jiným vhodným způsobem, a zajistit ochranu tohoto zabezpečení; b) aby soud vyslovil, že rozhodnutí o registraci osoby povinné značit líh je v části ukládající žalobci povinnost zajistit provoz kamerového systému v případě výpadků elektrické energie ze záložního zdroje minimálně ve stejném časovém rozsahu jako provoz zařízení nejdéle napájeného ze záložního zdroje nicotné. Žalobce namítal, že: 1) podle čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zásada zákonnosti je vyjádřena i v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Výše uvedené povinnosti jdou nad rámec zákona, neboť ustanovením § 23 odst. 2 písm. c) zákona o povinném značení lihu je účel sledovacího zařízení v daňových skladech stanoven jednoznačně, a sice kamerový systém má umožnit správci daně sledovat dálkovým a nepřetržitým způsobem, že osoba povinná značit líh stáčí nebo značí líh v souladu s právními předpisy. Žalobce se domníval, že povinnost archivace obrazového záznamu ze sledovacích míst na videoserveru a povinnost zpřístupnit archivovaný materiál je překročením možnosti dané správnímu orgánu ustanovením § 22 zákona o povinném značení lihu; 2) podmínka „zajistit provoz kamerového systému v případě výpadků elektrické energie ze záložního zdroje minimálně ve stejném časovém rozsahu jako provoz zařízení nejdéle napájeného ze záložního zdroje“ je pro svoji neurčitost nesplnitelná, neboť z ní není zřejmé, jaké parametry musí mít záložní zdroj, a proto ji není schopen žalobce zajistit. Žalobce považoval tuto povinnost pro svoji neurčitost za nicotnou. Dle žalobce je absurdní výklad žalovaného, že tato povinnost platí pro situace, které mohou nastat v budoucnu. Rozhodnutí musí být konkrétní a vycházet z aktuální konkrétní situace. Realizací povinností uložených prvoinstančním orgánem a napadeným rozhodnutím si vyžádaly investici ze strany žalobce ve výši 20.000 Kč, což představuje neúměrné zatížení žalobce. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a uváděl, že podle jeho výkladu ustanovení § 23 odst. 2 písm. c) zákona o povinném značení lihu má být stanovení konkrétního rozsahu a způsobu vybavenosti sledovacím zařízením výsledkem správního uvážení správce daně. Povinnost archivace a zpřístupnění záznamů jsou určeny k tomu, aby mohl být naplněn účel zákona o povinném značení lihu v případě, že bude v průběhu sledování docházet ke snížení kvality přenášeného obrazu nebo k výpadkům spojení. Žalovaný se tak nedomnívá, že by stanovením těchto povinností celní orgány překročily zákonem dané meze. Sám žalobce uvedl, že je vybaven záznamovým zařízením, u něhož navrhl, že přenos dat ze záznamu bude pro velkou náročnost přenosu dat zajištěn na nosičích dat Celní správy ČR. Žalobce tak takovým zařízením disponuje. Co se týče žalobcem tvrzené neurčitosti povinnosti zajištění provozu kamerového systému ze záložního zdroje, s tímto žalovaný rovněž nesouhlasí, když prakticky všechny stanovené podmínky se vztahují až na situace, které nastanou v budoucnu, protože při prvním vydání tohoto typu rozhodnutí ještě žalobce žádné značení lihu neprovádí. Co se týče nákladů spojené s pořízením kamerového systému, tyto žalovaný nepovažuje za neopodstatněné nebo neúměrné. Nadto se žalovaný domnívá, že nelze požadovat zrušení pouze některých částí výroku prvoinstančního rozhodnutí, protože fakticky by se jednalo o změnu prvoinstančního rozhodnutí, která je s ohledem na kasační princip nepřípustná a jejím následkem by bylo určení nových podmínek značení lihu žalobcem. Při ústním jednání soudu dne 13. 6. 2016 žalobce uvedl, že pracovníci celního úřadu při místním šetření dne 23. 5. 2014 zjistili, že záložní zdroj není součástí skladu a není ho potřeba instalovat pro potřeby kamerového systému z důvodu, že značení lihovým kontrolním páskem je prováděno ručně, a v případě výpadku přísunu