9 Ads 75/2016 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 11/2016- 25 - text pokračování - 8 - 60 Ad 11/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce Z. Š., nar. X, bytem P. 526/20, O., zastoupeného Z. Š., nar. ..., bytem P. 526/20, O., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/97113-922, ve věci příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím Úřadu práce České republiky - Krajské pobočky v Olomouci (dále jen „ÚP“) ze dne 1. 4. 2016, č. j. 200241/16/OL, byl žalobci přiznán dle § 9 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. č. 329/2011 Sb.“), příspěvek na pořízení motorového vozidla ve výši 40.000 Kč. Žalovaný k odvolání žalobce žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnutí ÚP změnil a příspěvek zvýšil na částku 72.000 Kč s odůvodněním, že ÚP nesprávně posoudil otázku úspor. Zástupce žalobce v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě namítal, že: 1) rozhodnutí žalovaného je příkladem zjevného porušení § 3 a § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), tj. zásady materiální a pravdy a dostatečné individualizace případu; 2) správní orgány nesprávně aplikovaly § 10 odst. 5 z. č. 329/2011 Sb., když odmítly zohlednit náklady spojené s bydlením pod „celkové sociální poměry“. Argumentace změnou právní úpravy není přiléhavá, neboť již zrušená vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb. pojem sociální poměry nenormovala; 3) žalovaný přezkoumatelně neodůvodnil, proč při stanovení výše příspěvku odečetl částku 5.000 Kč v souvislosti s četností dopravy, když je žalobce na dopravě motorovým vozidlem zcela závislý; 4) žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 s. ř.) tím, že ačkoli byla majetková situace posuzované rodiny de facto stejná jako v roce 2009, byl žalobci přiznán příspěvek toliko 72.000 Kč, zatímco v roce 2009 ve výši 100.000 Kč; 5) rozhodnutí žalovaného je argumentačně slabé a v rozporu s § 68 odst. 3 s. ř. se nevypořádává námitkami, které žalobce v odvolání uplatnil; 6) žalovaný uvedl jako jediná rozhodná pro přiznání příspěvku kritéria uvedená v § 10 odst. 5 věta druhá z. č. 329/2011 Sb., jedná se však o kritéria, k nimž má správní orgán toliko přihlédnout, nikoli o jediná relevantní kritéria. Smyslem zákona je poskytnout dávku osobě se zdravotním postižením, rozhodující by tak měl být zejména zdravotní stav posuzovaného. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním bodům uvedl, že: Ad 1) a 5) rozhodoval v souladu se zákonem, rozhodnutí odpovídá konkrétním okolnostem případu a nijak nevybočuje z rozhodovací praxe u stejných nebo obdobných případů. Správní úvahy uvedené v odůvodnění rozhodnutí jsou přezkoumatelné, závěry opřené o spisovou dokumentaci, přičemž se žalovaný vypořádal i s uplatněnými odvolacími námitkami; Ad 2) zohlednění nákladů na bydlení při stanovení výše příspěvku nebylo možné, neboť § 10 odst. 5 z. č. 329/2011 Sb., odkazuje při vymezení pojmu „celkové sociální a majetkové poměry na § 15 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o hmotné nouzi“), jenž tento vymezuje jako „hodnotu movitého a nemovitého majetku vycházející z jeho zjištěné ceny, kterého lze využít ihned, popřípadě po určité době, pro zvýšení příjmu, a to jak krátkodobě k překlenutí přechodného stavu hmotné nouze, tak dlouhodobě, pokud nelze využít jiné možnosti“. Náklady na bydlení nelze od zjištěných příjmů rodiny odečítat, neboť dle § 11 odst. 1 z. č. 329/2011 Sb., se příjmem rozumí příjem podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o životním minimu“), v jehož § 7 jsou započitatelné příjmy taxativně uvedeny. Skutečnost, zda výše příjmů po odečtení nákladů dosahuje výše částky živobytí se zabývají pouze dávky vyplácené podle zákona o hmotné nouzi. Argumentace změnou právní úpravy je přiléhavá, neboť § 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb., podle níž bylo v případě žalobce rozhodováno v roce 2009, neodkazovala při vymezení pojmu „celkové sociální poměry“ na výše uvedená ustanovení jiných právních předpisů.; Ad 3) žalobce se nedopravuje vozidlem denně, tudíž v rámci přihlédnutí k četnosti dopravy ve smyslu § 10 odst. 5 z. č. 329/2011 Sb., mohl správní orgán užít správní uvážení v podobě odečtení určité částky za situace, kdy se žalobce dopravuje toliko čtyřikrát týdně; Ad 4) k významnému snížení výše příspěvku došlo z důvodu odečtení části zbytkové hodnoty motorového vozidla, které vlastní zástupce žalobce, neboť lze důvodně předpokládat, že při koupi nového automobilu zástupce žalobce starý automobil prodá a výtěžek z prodeje použije na koupi nového automobilu; Ad 6) zdravotní stav je rozhodující pro posouzení otázky existence nároku, nikoli výše nároku. Při jednání dne 21. 8. 2017 zástupce žalobce namítl, že ani odečtení ceny staršího vozidla nemá oporu v zákoně, obzvlášť za situace, kdy i toto vozidlo bylo zakoupeno s příspěvkem státu. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ukládá žalobci povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Žalobce je povinen popsat, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, všechny rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz). Každý žalobní bod je pak způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován. Míra preciznosti žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). Žalobní body 1) a 5), směřující proti porušení základních zásad správního řízení a nedostatkům odůvodnění rozhodnutí žalovaného hodnotí soud jako příliš obecné, neboť žalobce neuvádí, která konkrétní odvolací námitka zůstala žalovaným nevypořádána a rovněž nekonkretizuje, jak konkrétně se porušení namítaných zásad správního řízení v projednávané věci projevilo. Omezil-li se tak žalobce toliko na uvedené obecné výtky, mohl krajský soud provést přezkum žalobou napadeného rozhodnutí do jisté míry rovněž jen obecným způsobem, neboť ve správním soudnictví, ovládaném zásadou dispoziční a koncentrační, nesmí soud nahrazovat projev vůle žalobce a vyhledávat na jeho místě konkrétní vady napadeného správního aktu. Soudu proto nezbývá než obecně konstatovat, že žalovaný se námitkami žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 4) zřetelně podrobně zabýval a své úvahy srozumitelně vyjádřil, přičemž argumentoval zjištěnými skutečnostmi a prováděl výpočet výše příspěvku, tudíž nelze žalobci přitakat, že by napadené rozhodnutí neodpovídalo konkrétním okolnostem případu. Žalovaný tak zcela dostál nárokům, které na obsah odůvodnění správního rozhodnutí klade § 68 odst. 3 s. ř. Existence nároku žalobce na příspěvek není mezi účastníky řízení sporná, odlišné stanovisko zaujímají strany toliko ve vztahu k výši příspěvku. Podle § 9 odst. 2 z. č. 329/2011 Sb. má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Podle § 10 odst. 5 věty druhé z. č. 329/2011 Sb., ve znění účinném v době rozhodování žalovaného, výše příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení motorového vozidla se stanoví s přihlédnutím k četnosti a důvodu dopravy, k příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu9) a k celkovým sociálním a majetkovým