5 Afs 22/2003 — Nejvyšší správní soud

65 Af 38/2015- 65 - text  18 65 Af 38/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Barbory Berkové, ve věci žalobce: Bc. Z. M., bytem P. L. 584, B. zastoupeného advokátem Mgr. Františkem Stratilem sídlem Wellnerova 1215/1, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2015, č. j. 21817/15/5200-10422-711621; č. j. 21818/15/5200-10422-711621 a č. j. 21819/15/5200-10422-711621, ve věci doměření daně z příjmu fyzických osob, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkoumání shora označených rozhodnutí žalovaného, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště Olomouc (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 1. 2014, č. j. 140077/14/3101-24806-802659, ze dne 20. 1. 2014 č. j. 140165/14/3101-24806-802659 a ze dne 20. 1. 2014 č. j. 140464/14/3101-24806-802659. 2. Dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 1. 2014 č. j. 140077/14/3101-24806-802659 (dále jen „PV 2009“) byla žalobci správcem daně doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2009 ve výši 172 245 Kč a penále ve výši 34 449 Kč s tím, že poslední známá daň činila 32 415 Kč, nově stanovený základ daně činil 1 530 016 Kč a výsledná daň z takto nově stanoveného základu činila 204 660 Kč. 3. K odvolání žalobce žalovaný svým rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015 č. j. 21817/15/5200-10422-711621 potvrdil uvedený PV 2009, přičemž k námitkám žalobce uvedl, že žalobce předložil v rámci daňové kontroly soupis příjmů včetně jednotlivých vystavených faktur v celkové výši 954 336 Kč, avšak správce daně v rámci součinnosti s Českou spořitelnou, a. s. a Raiffeisenbank, a. s. zjistil další příjmy žalobce v uvedeném období ve výši 1 976 692,04 Kč a 894 013 Kč s tím, že dle žalovaného nelze dovodit, které obchodní případy, a tudíž i příjmy, uskutečnil žalobce jako podnikající fyzická osoba vlastním jménem a které obchodní případy se uskutečnily na základě komisionářské smlouvy či byly příjmem jiné osoby. Dle žalovaného bylo třeba přesně určit obchody, které se uskutečnily na základě deklarované komisionářské smlouvy a které proběhly jménem daňového subjektu jako podnikatele. Žalobce předložil písemnosti v anglickém jazyce, ze kterých mělo vyplynout rozložení jednotlivých plateb přijatých na bankovní účet uvedených bank a dále, ze kterých mělo vyplynout rozlišení jednotlivých celních dokladů s ohledem na kupujícího jednotlivého dováženého zboží. I přes výzvu žalovaného dle § 76 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „d. ř.“) žalobce nepředložil všechny písemnosti v jazyce českém a s ohledem na skutečnost, že na písemnostech byly uvedeny pouze částky (Amount), datum (Date), označení příjemce (Recipient), resp. u rozlišení celních dokladů pouze evidenční číslo (Evidence no.), odesílatel (Sender) a kupující (Buyer), bez jakékoliv návaznosti na jednotlivé obchodní případy, nemohl správce daně tyto předložené listiny osvědčit jako důkazní prostředek dokládající tvrzení žalobce, že v případě doměřených částek se jednalo o finanční prostředky spol. F. T. Ltd. a tudíž se nejednalo o zdanitelný příjem žalobce dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu (dále jen „ZDP“). Navíc dle žalovaného nesouhlasila výše obratu dle komisionářské smlouvy dle předložené zprávy ve výši 1 884 984 Kč s částkou uvedenou v anglicky psaných písemnostech ve výši 2 251 974 Kč a žalovaný tak nemohl předložené soupisy ověřit jako důkazní prostředky. Ze zpráv celních úřadů vyplývá, že žalobce dovážel ze zahraničí hodinky a zapalovače, tedy zboží, se kterým v rámci své podnikatelské činnosti běžně obchodoval s tím, že část žalobcem deklarovaných dodavatelů koresponduje s údaji celních orgánů, zbytek dodavatelů uvedených ve zprávách celních orgánů nebyl žalobcem uveden. Žalobce nepodložil své tvrzení, že zboží bylo objednáno jeho jménem na účet spol. F. T. Ltd., přezkoumatelnými důkazními prostředky. Žalobce nedokázal rozlišit zboží, které bylo pořízeno v rámci komisionářské smlouvy a v rámci jeho podnikání, toto rozlišení nevyplývá ani z v odvolacím řízení předložené písemnosti v anglickém jazyce. Dle žalobce z dokladů typu JSD vyplývá, že předmětné zboží bylo dovozeno do ČR žalobcem, který je na dokladech JSD uveden jako příjemce a spol. F. T. Ltd. nebyla v předmětných dokladech uvedena jako odběratel. Následné rozlišení jednotlivých obchodních případů bylo bez průkazné návaznosti na jednotlivé obchodní transakce (např. doložení faktur, dodacích listů, uvedením odběratelů apod.). Žalovaný považoval za neprokázané tvrzení žalobce o spolupráci se spol. F. T. Ltd. na základě komisionářské smlouvy (a měl důvodné pochybnosti), a to s ohledem na zaslání zboží uvedenou společností v hodnotě 236 000 Kč na začátku spolupráce bezplatně a bez garance návratnosti investice, na neexistenci záznamů o celním řízení u celních orgánů o dovozu zboží a k rozlišení jednotlivých obchodních případů bylo bez průkazné návaznosti na jednotlivé obchodní transakce, nejasnost o důvodech uzavření komisionářské smlouvy za situace, kdy po dobu prvních tří let komisionáři neplynula z předmětné smlouvy žádná návratnost vložených prostředků a s ohledem na to, že z předložené smlouvy nevyplývá vyrovnání mezi subjekty smlouvy formou zboží v hodnotě 462 625 Kč s tím, že žádné finanční transfery nebyly prokázány. I kdyby dle žalovaného bylo přihlédnuto k částce 462 625 Kč, pak na účtu žalobce zůstaly peněžní prostředky ve výši 2 236 168 Kč za leden až září 2012, které nebyly zahrnuta do daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2012 ani převedeny na jiný účet či vybrány v hotovosti. Nezákonný postup při doměření daně žalovaný neshledal s tím, že bylo na žalobci, aby si již v průběhu obchodní spolupráce zajistil takové důkazní prostředky, které by dokládaly jeho tvrzení i po ukončení spolupráce. Pokud se týká výslechu zástupců společnosti F. T. Ltd., pak žalovaný uzavřel, že třetí osoba nemůže mít povědomost, jak žalobce eviduje své vlastní příjmy a výslechy těchto osob by bylo nadbytečné a nehospodárné (a to i s ohledem, že nebyly prokázány finanční transfery mezi žalobcem a komitentem). 4. Dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 1. 2014 č. j. 140165/14/3101-24806-802659 (dále jen „PV 2010“) byla žalobci správcem daně doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2010 ve výši 182 145 Kč a penále ve výši 36 429 Kč s tím, že poslední známá daň činila 6 660 Kč, nově stanovený základ daně činil 1 424 301 Kč a výsledná daň z takto nově stanoveného základu činila 188 805 Kč. 5. K odvolání žalobce žalovaný svým rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015 č. j. 21818/15/5200-10422-711621 potvrdil uvedený PV 2010, přičemž k námitkám žalobce uvedl, že žalobce předložil v rámci daňové kontroly soupis příjmů včetně jednotlivých vystavených faktur v celkové výši 525 183 Kč, avšak správce daně v rámci součinnosti s Českou spořitelnou, a. s. a Raiffeisenbank, a. s. zjistil další příjmy žalobce v uvedeném období ve výši 2 579 653,39 Kč a 455 916 Kč s tím, že dle žalovaného nelze dovodit, které obchodní případy, a tudíž i příjmy, uskutečnil žalobce jako podnikající fyzická osoba vlastním jménem a které obchodní případy se uskutečnily na základě komisionářské smlouvy či byly příjmem jiné osoby. Své rozhodnutí pak odůvodnil shodně jako v rozhodnutí ze dne 8. 7. 2015 č. j. 21817/15/5200-10422-711621 s přihlédnutím k jiným zjištěným částkám a deklarovaným obchodům. 6. Dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 1. 2014 č. j. 140464/14/3101-24806-802659 (dále jen „PV 2011“) byla žalobci správcem daně doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2011 ve výši 169 305 Kč a penále ve výši 33 861 Kč s tím, že poslední známá daň činila 960 Kč, nově stanovený základ daně činil 1 292 730 Kč a výsledná daň z takto nově stanoveného základu činila 170 265 Kč. 7. K odvolání žalobce žalovaný svým rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015 č. j. 21819/15/5200-10422-711621 potvrdil uvedený PV 2011, přičemž k námitkám žalobce uvedl, že žalobce předložil v rámci daňové kontroly soupis příjmů včetně jednotlivých vystavených faktur v celkové výši 410 000 Kč, avšak správce daně v rámci součinnosti s Českou spořitelnou, a. s. a Raiffeisenbank, a. s. zjistil další příjmy žalobce v uvedeném období ve výši 2 806 997,46 Kč a 14 829 Kč s tím, že dle žalovaného nelze dovodit, které obchodní případy, a tudíž i příjmy, uskutečnil žalobce jako podnikající fyzická osoba vlastním jménem a které obchodní případy se uskutečnily na základě komisionářské smlouvy, resp. mandátní smlouvy či byly příjmem jiné osoby. Své rozhodnutí pak odůvodnil shodně jako v rozhodnutí ze dne 8. 7. 2015 č. j. 21817/15/5200-10422-7116