1 As 90/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 9/2017- 31 - text  15 22 Ad 9/2017 č. j. 22 Ad 9/2017 - 31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: Z.Š. zastoupeného advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policejní prezident sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017 č. j. PPR-19730-81/ČJ-2008-990131, ve věci služebního poměru, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí ředitele Správy Policie České republiky Severomoravského kraje (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 3. 7. 2008 č. j. PSM-3714/ČJ-2008-OP. 2. Služební funkcionář prvostupňovým rozhodnutím rozhodl, že Česká republika – Ministerstvo vnitra prostřednictvím Policie ČR neodpovídá za změnu zdravotního stavu spočívající v poškození bederní meziobratlové ploténky L4/5 a že se podle § 101 a násl. zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“) neposkytuje náhrada škody. 3. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí služebního funkcionáře změněno tak, že odkazy na ZSP byly nahrazeny odkazy na zák. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služ. zák.“), věcně však ke změně rozhodnutí služebního funkcionáře nedošlo. B. 4. Podle záznamu o úrazu ze dne 25. 11. 2005 mělo dojít k úrazu žalobce dne 24. 11. 2005 v 18.40 hod. Úraz byl popsán tak, že k němu došlo při služebním zákroku vůči podnapilému a agresivnímu občanovi. Ten byl asi 10 m vlečen k služebnímu vozidlu, opřen o vozidlo a postupně spoután. Celý zákrok trval 2 - 3 minuty. Bezprostředně po tomto zákroku žalobce ucítil prudkou bolest v zádech a jen s velkými obtížemi nastoupil do vozidla. 5. Ve zprávě o projednání škody na zdraví ze dne 5. 12. 2005 je v části IV. v bodě I. uvedeno, že pro účely nemocenské péče v ozbrojených silách uznává služební funkcionář (zde ředitel Oblastního ředitelství Správy cizinecké a pohraniční policie Ostrava) poškození na zdraví jako služební úraz pro poskytování služebního příjmu v nemoci podle § 15 odst. 2 zákona č. 32/1957 Sb. V části IV. v bodě II. je uvedeno, že pro účely náhrady škody ve služebním poměru služební funkcionář (ředitel Oblastního ředitelství Správy cizinecké a pohraniční policie Ostrava) uznává poškození na zdraví jako služební úraz podle § 91 zákona č. 186/1992 Sb. a odškodnění náleží v rozsahu 100 %. 6. Přípisem Policie ČR, Správa Severomoravského kraje, zdravotnický ústav, ze dne 7. 5. 2008 byl u prof. MUDr. K. U., CSc., soudního znalce, vyžádán znalecký posudek ve věci poškození zdraví žalobce. 7. Podle znaleckého posudku vypracovaného dne 23. 5. 2008 prof. Urbánkem znalec vyšel ze zdravotní knížky žalobce vedené od roku 1987, ze zápisů lékařské komise Zdravotnického ústavu Policie ČR týkajících se věci žalobce a ze zdravotnické dokumentace žalobce. Z těchto podkladů znalec citoval mimo jiné následující závěry: ze zdravotní knížky žalobce vyplynulo, že dne 10. 11. 1993 byl uznán práce neschopným pro diagnózu „vertebrogenní degenerativní onemocnění“ do 22. 11. 1993, dne 28. 11. 2000 pro diagnózu „bolesti dolní části zad“ do 11. 12. 2000 a dne 8. 2. 2001 pro stejnou diagnózu do 9. 3. 2001. Ze zdravotnické dokumentace žalobce, konkrétně ze zprávy MUDr. J. ze dne 12. 6. 2001, znalec citoval závěr, že u žalobce je přítomen levostranný lumbosakrální syndrom, přičemž shodná diagnóza byla shledána zmíněnou lékařkou též při vyšetření dne 15. 10. 2002 a 29. 10. 2002. Pokud jde o výsledky zobrazovacích metod z doby po úrazu, znalec konstatoval, že popis výsledků vyšetření počítačovou tomografií ze dne 8. 12. 2005 a 29. 2. 2008 obsahuje nález spondylózy postiženého úseku páteře. S ohledem na tato zjištění znalec zodpověděl, že dne 24. 11. 2005 u žalobce nenastal úraz, ale v důsledku krátkodobě zvýšené mechanické zátěže jeho bederní páteře došlo k několikáté recidivě poškození bederní meziobratlové ploténky L4/5. Ta byla již řadu let předtím spolu s okolními chrupavčitými a kostěnými tkáněmi v okolí postižena degenerativním procesem, který vedl v roce 1993, 2000 a 2001 k pracovním neschopnostem a v roce 2002 k ambulantnímu léčení. Obecné degenerativní onemocnění bederní páteře prokazuje také CT nález ze dne 8. 12. 2005, tj. 2 týdny po udávané události, přičemž popsané rentgenologické změny vznikají řadu let, a jeho obvyklý další rozvoj dokumentuje kontrolní CT nález z února 2008. Ten ukazuje vstřebání výhřezu ploténky L4/5, ke kterému došlo nejspíše dva dny po udávané události, nicméně současné rozvolnění a vyklenování plotének L4/5 a L5/S1 s reaktivními degenerativními změnami v jejich sousedství typu spondylózy. Dále znalec uvedl, že posudek o bolestném je irelevantní, neboť se nejedná o úraz, ale o recidivu diskogenního lumbaga jako obecného onemocnění s pozdějším rozvojem kořenového dráždění. Konstatoval, že pracovní neschopnost od 24. 11. 2005 do 14. 1. 2007 vznikla v souvislosti s událostí popsanou dne 24. 11. 2005, i když ta byla pouze náhodným faktorem vyvolávajícím několikátou recidivu diskogenního lumbaga. K té by s pravděpodobností blížící se jistotě došlo i bez popsané události při běžném krátkodobém zvýšení mechanické zátěže bederní páteře (zvednutí těžšího předmětu, předklon apod.). Další pracovní neschopnosti již s událostí ze dne 24. 11. 2005 nesouvisejí, jsou projevem obvyklého průběhu obecného degenerativního onemocnění bederní páteře. 8. Z „posudku o bolestném“ a „posudku o ztížení společenského uplatnění“ vypracovaného dne 31. 3. 2008 MUDr. B. S., posudkovým lékařem, vyplývá, že při posouzení stavu žalobce vycházel z vlastního vyšetření a ze závěrů ošetřujících lékařů žalobce z doby po úrazu. Jako posudkový závěr uvedl, že se u žalobce jedná o poúrazovou herniaci discu L4/5 v důsledku zákroku ze dne 24. 11. 2005. Lékař dále uvedl, že si zajistil „kompletní zdravotní kartu pacienta“, aby vyloučil předchozí onemocnění bederní páteře a tedy to, že se jednalo jen o zhoršení zdravotního stavu u onemocnění, které již existovalo před 24. 11. 2005. Taková situace by podle něj vedla ke „změně náhledu na hodnocení“. 9. Služební funkcionář dne 3. 7. 2008 pod č. j. PSM:3714/ČJ-2008-OP rozhodl, že Česká republika – Ministerstvo vnitra, Policie ČR, Správa Severomoravského kraje neodpovídá podle § 100 odst. 1 ZSP za změnu zdravotního stavu spočívající v poškození bederní meziobratlové ploténky L4/5, ke které mělo dojít u žalobce, a podle § 101 a násl. ZSP se náhrada škody neposkytuje. Přitom služební funkcionář odkázal na posudek prof. U., podle něhož u žalobce nenastal úraz. Chybí tedy úrazový děj jakožto jedna z podmínek objektivní odpovědnosti. 10. Rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 1. 12. 2008, č. j. PPR-19730-8/ČJ-2008-99KP, bylo rozhodnutí prvního stupně změněno. Změna výroku spočívala v nahrazení odkazů na § 100 odst. 1, resp. § 101 a násl. ZSP odkazy na § 88 odst. 1, resp. § 91 a násl. služ. zák. V odůvodnění svého rozhodnutí policejní prezident nejprve uvedl, že podle přechodného ustanovení § 227 odst. 1 ZSP se neskončená řízení provedou podle tohoto zákona. Pokud ale jde o hmotněprávní stránku, je třeba věc posoudit podle úpravy účinné v době, kdy k posuzované události došlo, tedy podle služ. zák. Podle odvolacího orgánu je nepopiratelné, že ke změně zdravotního stavu žalobce došlo při výkonu služby. Dále je citován obsah znaleckého posudku prof. U., z nějž žalovaný dovozuje, že s ohledem na závěry znalce, nelze událost ze dne 24. 11. 2005 označit jako úraz, ale jde o recidivu diskogenního lumbaga. Proto odvolací orgán přijal ve shodě s rozhodnutím služebního funkcionáře závěr, že ke změně zdravotního stavu nedošlo následkem úrazového děje. Policie tedy za vzniklou škodu neodpovídá. K námitce, že služební funkcionář nevycházel ze znaleckého posudku MUDr. S., žalovaný uvedl, že se nejedná o posudek znalecký a že služební funkcionář vycházel ze znaleckého posudku prof. U. Argumentaci rozsudkem Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. 4. 1962 sp. zn. 4 Cz 86/61, in Sbírka rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, č. 1/63, považuje odvolací orgán za irelevantní, neboť s ohledem na obsah posudku prof. U. nedošlo ke změně zdravotního stavu žalobce následkem úrazu, zatímco ve zmíněném judikátu došlo k poškození zdraví úrazovým dějem. 11. Na základě žaloby podané žalobcem proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 1. 12. 2008 Městský soud v Praze toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 29. 6. 2010 č. j. 10 Ca 37/2009-29 (právní moc 11. 8. 2010, kasační stížnost nebyla podána) zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Konstatoval přitom, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedo