1 As 51/2010 — Nejvyšší správní soud

64 A 34/2018- 37 - text  11 64 A 34/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobkyně: J. J. zastoupená advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou sídlem Legionářská 797/3, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1056/40a, 779 11 Olomouc za účasti osoby zúčastněné na řízení: Obec Přáslavice sídlem Přáslavice 23, 783 54 Přáslavice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2018, č. j. KÚOK 103148/2018, ve věci povolení výjimek z obecných požadavků na výstavbu pro řízení o dodatečném povolení stavby a dodatečného povolení stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou ze dne 20. 11. 2018 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2018, č. j. KÚOK 103148/2018 (dále také „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobkyně změnil společné rozhodnutí stavebního úřadu Velká Bystřice (dále v rozsudku jen „stavební úřad“) ze dne 15. 6. 2015, č. j. MUVB/2011/3584/339/Sú/N3-5, a to ve výrokové části rozhodnutí o výjimkách (na straně 1) tak, že slova „podle § 169 odst. 2, 3 a 5 stavebního zákona“ se nahrazují slovy „podle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 169 odst. 2 a 3 stavebního zákona“, a ve výrokové části rozhodnutí o dodatečném povolení stavby (na straně 9) tak, že za slova „podle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“)“ se doplňují slova „ve spojení s § 129 odst. 2 stavebního zákona“, a ve zbytku napadené společné rozhodnutí potvrdil. Společným rozhodnutím ze dne 15. 6. 2015, č. j. MUVB/2011/3584/339/Sú/N3-5 stavební úřad ve výroku I. zamítl žádost žalobkyně ze dne 28. 2. 2012 o výjimky z § 21 odst. 6 a § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „Vyhláška“) pro umístění stavby o povolení dvou výjimek z obecných požadavků na výstavbu pro řízení o dodatečném povolení stavby „dřevostavba – stáje pro koně“ (dále jen „stáje“) na pozemku parc. č. X v katastrálním území x, spočívající v tom, že zastavěná plocha stájí je 97 m2, včetně otevřeného přístřešku 159 m2, výška hřebene sedlové střechy je 5,75 m a stavba je umístěna u hranice se sousedními pozemky, jižní roh se dotýká společné hranice pozemků parc. č. X, X a X v k. ú. x, přičemž jihovýchodní stěna budovy je umístěna ve vzdálenosti 6 m od hranice s pozemkem parc. č. X. Ve výroku II. správní orgán zamítl žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby – stájí. 2. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě řízení, které trpí vadami tak vážnými, že mají za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí, předcházející řízení správního orgánu bylo vadné, zmatečné a neúměrně dlouhé, a i odvolací řízení je provázeno procesní vadou. Ve věci byla vydávána překvapivá rozhodnutí. 3. Žalobkyně namítá, že stavební úřad i žalovaný přijali nesprávné skutkové i právní závěry. Poté, co v žalobě zrekapitulovala průběh řízení před správními orgány, uvedla, že ačkoli v souladu s pokyny a doporučeními pověřené zaměstnankyně stavebního úřadu doložila veškeré potřebné dokumenty a osvědčila veškeré skutečnosti podstatné pro udělení výjimky a dodatečné povolení stavby, stavební úřad ani žalovaný tyto skutečnosti při svých rozhodnutích nezohlednili, ač tak učinit měli a mohli. Žalobkyně v průběhu správního řízení nabyla dojmu, že splní-li veškerá jí daná doporučení, bude dodatečného povolení stavby dosaženo. Uvádí, že stavba je až na žádané výjimky (výšku stavby a odstup od sousedního pozemku) plně v souladu s obecnými požadavky na výstavbu a jsou splněny podmínky stanovené v ust. § 169 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen jako „stavební zákon“) ve znění účinném do 31. 12. 2012 (tj. ke dni podání žádosti o povolení výjimek). V průběhu celého řízení se nepotvrdil zásah do veřejného zájmu či chráněných zájmů vlastníků okolních pozemků, když nebyla ohrožena bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky či stavby, nebyly překročeny hygienické normy, neprokázal se výskyt škůdců a nebyla nijak ohrožena či narušena sousedská práva. Stavba splňuje obecné požadavky na využívání území a na výstavbu, jakož i základní technické požadavky na stavby, je v souladu s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, nenavozuje zvýšené imise na sousedních pozemcích, neohrožuje zástavbu na sousedních pozemcích, splňuje požadavky dotčených správních orgánů, nenarušuje urbanistické a architektonické hodnoty stávající zástavby a je v souladu se zájmy chráněnými zvláštními předpisy. 4. Žalobkyně dále namítá, že se jí ze strany stavebního úřadu nikdy nedostalo jasného a konkrétního poučení, jaké konkrétní dokumenty má v dané věci ještě doložit, jaká její tvrzení se zdají být nedostatečná a jakým způsobem má dané skutečnosti náležitě osvědčit. Nikdy nebyla stavebním úřadem vyzvána k doplnění žádostí ani o listinné důkazy, ani o skutková tvrzení a nikdy nebyla o následcích nesplnění této povinnosti poučena. 5. K nedodržení ust. § 21 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. překročení největší zastavěné plochy 16 m2 a výšky stavby 5 m, žalobkyně uvedla, že bylo nutno stavbu upravit tak, aby splňovala podmínky pro vybavení stájí a velikostní a výškové parametry stájových boxů, jak je stanoveno vyhláškou č. 208/2008 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Překročení povolené výšky stavby pak bylo nutné pro zachování větší stability stáje tak, aby splňovala základní požadavky na stavby dle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Stavba plně respektuje i ust. § 8 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, tedy že stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití, tedy pro ustájení 4 koní. Jako důvod nedodržení vzdálenosti nejméně 2 m od společných hranic pozemků pak žalobkyně v rámci žádosti o povolení výjimky z ust. § 25 odst. 5 OPVÚ označila skutečnost, že na sousedním pozemku – obecním hřišti - často docházelo k výtržnostem nezletilých dětí, které velmi často házely na pozemek žadatelky různé předměty, proto byl postaven kolem stájí přístřešek přímo u hranice se sousedním pozemkem, který slouží jako odhlučňovací kulisa. V případě, že by stavba byla odsunuta od hranice pozemků na zákonem stanovenou vzdálenost, vznikl by mezi oplocením sousedního pozemku a stavbou nevyužitý pruh pozemku, kde se opět bude hromadit naházený odpad z vedlejšího sportovního hřiště a navíc by se stavba přiblížila k sousední stavební parcele č. X, což je rovněž nežádoucí stav. Stejně tak měla žalobkyně v úmyslu zachovat možnost vybudovat na pozemku studnu, která musí být ve vzdálenosti nejméně 25 m od možného zdroje znečištění dle § 24a odst. 3 písm. c) Vyhlášky. Žalobkyně dále poukazuje na to, že dostatečně vymezila objektivní okolnosti, které brání umístit předmětnou stavbu tak, aby respektovala obecné požadavky na výstavbu, kdy tyto konkrétní okolnosti vyjmenovává na stranách 8 a 9 žaloby. 6. Ve vztahu k námitce týkající se délky správního řízení žalobkyně závěrem uvádí, že s ohledem na užitnou hodnotu stavby, která je již od dubna 2011 plně funkční a využívána, je nespravedlivé požadovat její odstranění, když tato skutečnost není odůvodněna žádným sledovaným veřejným zájmem, v jehož důsledku by mohla být žalobkyně omezena na svém vlastnickém právu nakládat se svým majetkem. Jedním ze znaků dobré správy je totiž kooperace správních orgánů s účastníky stavebního řízení tak, aby bylo co nejméně zasaženo do jejich vlastnických práv (především pak do ius disponendi). 7. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Po rekapitulaci průběhu řízení uvedl, že stavební úřad žalobkyni opatřením ze dne 13. 11. 2014 řádně vyzval, aby žádost o povolení výjimek z obecných požadavků na výstavbu doplnila o konkrétní skutečnosti prokazující splnění podmínek uvedených v ust. § 169 odst. 2 stavebního zákona, dále aby žádost o dodatečné povolení stavby doplnila o konkrétní skutečnosti, případně důkazy prokazující splnění podmínek uvedených v ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona, a o úplnou projektovou dokumentaci předmětné stavby jako k žádosti o stavební povolení. Stavební úřad přitom současně žalobkyni upozornil, že nebudou-li nedostatky žádostí ve stanovené lhůtě odstraněny, bude řízení podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) s. ř. zastaveno. Žalovaný připomněl, že na