5 Afs 33/2008 — Nejvyšší správní soud

65 Af 37/2018- 65 - text  8 65 Af 37/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Jany Volkové ve věci žalobkyně: T. – T., s. r. o., IČO X sídlem J. F. 53, X V. P. proti žalovanému: Celní úřad pro Olomoucký kraj sídlem Blanická 19, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2018, č. j. 19545-6/2018-580000-4 takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 17. 4. 2018, č. j. 19545-6/2018-580000-4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Celní úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) nařídil exekučním příkazem ze dne 7. 9. 2015, č. j. 49247/2015-560000-42 (dále jen „exekuční příkaz“) ve věci dlužníka M. P. s. r. o. "v likvidaci", IČO X (dále jen „dlužník“) na základě vykonatelných rozhodnutí (nejprve zajišťovacích příkazů, a následně rozhodnutí o stanovení daně), daňovou exekuci k vymožení nedoplatku na dani (spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2015) ve výši 6 105 139 Kč, a to přikázáním jiné peněžité pohledávky. Žalobkyni, jakožto poddlužníku, bylo uvedeným exekučním příkazem nařízeno vyplatit správci daně v den následující po doručení vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu přikázanou pohledávku, jakmile se stane splatnou. Správce daně uvedl, že je mu známo, že ke dni 31. 7. 2015 dlužila žalobkyně dlužníkovi částku 3 664 821,93 Kč. 2. Dne 28. 2. 2018 podala žalobkyně podnět k přezkoumání exekučního příkazu s odůvodněním, že exekuční příkaz neobsahuje povinné náležitosti a že se správce daně před jeho vydáním nezabýval existencí přikazované pohledávky. Současně žalobkyně navrhla zastavení daňové exekuce z důvodu uvedeného v § 181 odst. 2 písm. i) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“). Jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat ve smyslu § 181 odst. 2 písm. i) d. ř. vymezila žalobkyně tak, že v době vydání exekučního příkazu byla pohledávka dlužníka vůči ní ji více než rok a půl promlčená. Popsala, že šlo o pohledávku ze smlouvy o dodávkách pohonných hmot ze dne 23. 12. 2009, podle níž byla kupní cena splatná ke dni naložení pohonných hmot, k němuž došlo dne 21. 1. 2010. Dlužník vystavil žalobkyni 5 faktur ve výši celkem 4 397 786 Kč s DPH, z čehož žalobkyně uhradila dne 21. 4. 2010 dlužníku částku 732 964,07 Kč, která se rovná výši zákonné sazby DPH ze všech 5 faktur. Dlužník se dle žalobkyně mohl již dne 22. 1. 2010 obrátit na soud, avšak neučinil tak, proto došlo uplynutím čtyřleté promlčecí doby dne 23. 1. 2014 k promlčení nezaplacené části pohledávek. Nárok dlužníka vůči žalobkyni se tak stal nevynutitelným, což je důvodem zastavení daňové exekuce, obdobně jako je taková situace důvodem zastavení výkonu rozhodnutí dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k čemuž odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 792/2017. 3. Žalovaný (Celní úřad pro Olomoucký kraj) žalobou napadeného rozhodnutí návrhu žalobkyně na zastavení daňové exekuce nevyhověl. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný označil argumenty, jimiž žalobkyně odůvodňovala podnět k přezkoumání exekučního příkazu, za důvody, pro něž je mj. navrhováno zastavení exekuce. Žalovaný uvedl, že v exekučním příkazu byli dlužník i poddlužník nezaměnitelně označeni, přičemž oba byli jeho adresáty a oběma byl doručen do datové schránky (žalobkyni dne 7. 9. 2015), přičemž v souladu s § 178 odst. 2 d. ř. obsahuje exekuční příkaz odkaz na exekuční titul, a to včetně částky nedoplatku a data splatnosti. Dále zdůraznil, že v době vydání exekučního příkazu byly exekučním titulem zajišťovací příkazy, tudíž avízovanými exekučními náklady jsou v souladu s § 182 odst. 3 d. ř. pouze hotové výdaje, které se podle § 182 odst. 5 d. ř. vždy stanovují samostatným rozhodnutím. Dle žalovaného exekuční příkaz obsahuje odůvodnění sice jednoduché, avšak jasné a ucelené. Podstatou vydání exekučního příkazu je nesplnění platební povinnosti, což představuje dostačující důvod. Námitky proti exekučnímu příkazu nebyly vzneseny, tudíž se s nimi nemohl správce daně ani vypořádat. S výjimkou konstatování absence splnění dluhu dlužníkem se dokazování neprovádělo a pohledávka vůči žalobkyni byla označena jako pohledávka z obchodní činnosti spolu s uvedením její výše. Žalobkyně dle žalovaného zřetelně věděla, o jakou pohledávku se jedná, čehož důkazem je samotný podnět. K namítanému promlčení pohledávky žalovaný uvedl, že daňovou exekuci nelze ztotožnit s výkonem rozhodnutí podle o. s. ř., a tudíž povinnosti správce daně nelze dovozovat z judikatury vztahující se k postupům soudů. Pro posouzení věci je dle žalovaného podstatné pouze to, že dosud neuplynula prekluzivní lhůta pro vymáhání nedoplatku a že pohledávka vůči žalobkyni stále existuje a nezanikla. 4. Obsah včas podané žaloby soud shrnuje takto: a) žalovaný nesprávně posoudil zákonnost exekučního titulu a existenci jeho náležitostí - podle § 102 odst. 1 písm. c) d. ř. rozhodnutí, tj. i exekuční příkaz, musí obsahovat označení příjemce, což v posuzované věci označení žalobkyně a dlužníka nesplňuje; - žalovaný se chybně vypořádal s námitkou nedoručení exekučních titulů žalobkyni. Ačkoli povinnost doručení exekučních titulů poddlužníku d. ř. výslovně nestanoví, měly být žalobkyni doručeny v rámci aplikace zásady součinnosti, obzvláště je-li exekučním titulem výkaz nedoplatků, což žalobkyně usuzuje z toho, že v exekučním příkazu je stanoveno, že „dlužník nezaplatil nedoplatek“. Sdělení evokuje výkaz nedoplatků, nikoli zajišťovací příkazy, jak uvedl žalovaný. K povinnosti doručit poddlužníku exekuční tituly přispívá i skutečnost, že proti exekučnímu příkazu lze podat námitky dle § 159 odst. 1 d. ř.; - argumentace žalovaného stran vyčíslení nákladů exekuce v napadeném rozhodnutí přisvědčuje důvodnosti námitky, že exekuční příkaz nesplňuje stanovené náležitosti, neboť až žalovaný dodatečně specifikoval exekuční tituly, od nichž se odráží i exekuční náklady. To však mělo být uvedeno již v exekučním příkazu samotném; - žalovaný se nevypořádal s námitkou, že pohledávka dlužníka za žalobkyní není jasně specifikovaná. Dle § 177 odst. 2 d. ř. se na daňovou exekuci subsidiárně použije o. s. ř., tudíž měl dle § 261 odst. 1 o. s. ř. správce daně uvést důvod pohledávky, aby žalobkyně bez pochybností věděla, jaká pohledávka jejího věřitele je postihována. Žalobkyni však není zřejmé, jakou konkrétní pohledávku je povinna vyplatit správci daně, když dlužníkovi dluží doplatek z 5 faktur; - exekuční příkaz nesplňuje požadavek přezkoumatelného odůvodnění. Přinejmenším bylo nezbytné vypořádat se s přikazovanou pohledávkou dlužníka jako takovou. Nepostačuje konstatování, že je exekuční příkaz vydáván z důvodu nesplnění platební povinnosti ve lhůtě její splatnosti. Může-li poddlužník podat námitku proti exekučnímu příkazu dle § 159 odst. 1 d. ř., je nutné, aby správce daně exekuční příkaz odůvodnil tak, aby žalobkyně mohla namítat rozpor skutkového stavu zjištěného správcem daně se stavem faktickým; - správce daně před vydáním exekučního příkazu neprovedl dokazování ohledně existence pohledávky dlužníka vůči žalobkyni. Pokud by dokazování provedl, mohla by se žalobkyně seznámit s úředním záznamem o hodnocení důkazních prostředků dle § 92 odst. 7 d. ř.; b) správce daně se měl před vydáním exekučního příkazu zabývat tím, zda pohledávka je způsobilá být předmětem úkojného práva, což neučinil. Žalobkyně netvrdila, že daňová exekuce je totožná s výkonem rozhodnutí dle o. s. ř., avšak § 177 d. ř. stanoví subsidiární použití o. s. ř. na daňovou exekuci a obdobné použití úpravy postavení oprávněného dle o. s. ř. tam, kde vystupuje správce daně jako oprávněný z exekučního titulu. Procesní obranu proti zahájené exekuci v podobě námitky promlčení pohledávky poddlužníkem, jakožto příjemcem exekučního příkazu dle § 181 odst. 2 d. ř., tudíž lze použít. Vznesení námitky promlčení (což žalobkyně učinila) je jiným důvodem, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat dle § 181 odst. 2 písm. i) d. ř. Stejný důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí (důvodné vznesení námitky promlčení) lze nalézt také v § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Dále žalobkyně v žalobě stejně jako v návrhu (viz výše) popsala právní důvod vzniku pohledávky dlužníka, vystavení faktur, jejich částečné zaplacení a okamžik promlčení. Pohledávce chybí vynutitelný nárok, tudíž je exekuční příkaz dle žalobkyně i z tohoto důvodu neoprávněný. Žalovaný měl dle žalobkyně exekuci částečně zastavit zrušením exekučního příkazu. Závěrem žalobkyně uvedla, že pokud se soud s jejím názorem neztotožní, nechť zváží důvod pro částečné zastavení exekuce z důvodu, že pro její nařízení nebyly splněny zákonné