2 Afs 7/2006 — Nejvyšší správní soud

25 Af 70/2018- 47 - text  8 25 Af 70/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: MARKETDOME s. r. o. sídlem Rudná 1118, 703 00 Ostrava-Vítkovice zastoupeného daňovým poradcem Daně & Daně s. r. o. sídlem Postranní 190/14, 747 94 Děhylov adresou pro doručování Oborného 299/10, 709 00 Ostrava-Hulváky proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 47167/18/5300-21441-704561 ze dne 31. 10. 2018, ve věci daně z přidané hodnoty, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 27. 12. 2018 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 47167/18/5300-21441-704561 ze dne 31. 10. 2018, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno napadené rozhodnutí (platební výměr) Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j. 4524/18/3202-50522-809815 ze dne 3. 1. 2018. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci vyměřen nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 ve výši 1 216 439 Kč, a to z důvodu neprokázání faktického uskutečnění dodávky dvou vozidel Range Rover od společnosti Epsys, s. r. o. 2. Žalobce ve své žalobě namítal, že správní orgány obou stupňů pochybily při hodnocení a zjišťování skutkového stavu, jak je v podrobnostech rozvedeno níže. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a odůvodnil, proč má žalobní námitky za nedůvodné. Navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ve věci u podepsaného soudu proběhlo dne 10. 6. 2020 ústní jednání, u nějž strany setrvaly na svých procesních pozicích. 5. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 6. Podle § 65 zákona č 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. 7. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 vykázal nadměrný odpočet ve výši 2 100 287 Kč. Správce daně dne 16. 2. 2015 vydáním výzvy zahájil postup k odstranění pochybností v rozsahu tohoto uplatněného nároku na odpočet. Protože daňový subjekt pochybnosti správce daně neodstranil, byl postup k odstranění pochybností protokolem ze dne 12. 12. 2017 ukončen a zároveň byla zahájena daňová kontrola. Výsledky kontrolních zjištění byly shrnuty ve Zprávě o daňové kontrole. Správce daně dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně ve výši 883 848 Kč ze základu daně 4 208798 Kč z pořízení dvou vozidel Range Rover, kdy dodatelem poskytnutého plnění pro daňový subjekt měla být společnost Epsys, s. r. o. Platebním výměrem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j. 4524/18/3202-50522-809815 ze dne 3. 1. 2018 byl daňovému subjektu vyměřen nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 ve výši 1 216 439 Kč. Odvolání proti uvedenému platebnímu výměru bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalovaný se ztotožnil se závěrem správce daně, že faktické uskutečnění sporných zdanitelných plnění bylo zpochybněno, a žalobce pochybnosti správních orgánů nerozptýlil. 8. Správce daně v průběhu daňového řízení zjistil, že předmětné vozy Range Rover měly být dodávány v následujícím fakturačním řetězci: 9. [OBRÁZEK] 10. Již na základě předložených dokladů pojal prvotní pochybnosti na základě toho, že k faktickému dodání vozů nemalé hodnoty mělo dojít 5. 12. 2014, tedy před jejich úhradou (12. 12. 2014), v předmětu plnění jsou vozy označeny pouze značkou a VIN kódem (bez specifikace výbavy, která absentuje i na předávacích protokolech z 5. 12. 2014), pro úhradu je uvedeno číslo účtu, které nebylo u správce daně registrováno, a dodavatel (společnost Epsys) se na internetu neprezentuje jako prodejce osobních automobilů); z bankovních výpisů vyplynulo, že k úhradě došlo až po splatnosti dne 23. 12. 2014, zálohy měly být dodavateli zaplaceny přímo odběratelem žalobce, což není obvyklé; žalobce deklaroval vývoz vozů do Číny, avšak odběratelem měla být kanadská společnost personálně propojená se žalobcem osobou J. Ž., faktury vystavené žalobcem pro jeho odběratele byly 29. 12. 2014 a 28. 2. 2015, vývozní doprovodný doklad byl ze 16. 1. 2015 a náložné listy a C.O.C listy ze dne 7. 11. 2014. Pochybnosti správce daně byly prohloubeny skutečnostmi sdělenými svědkem M. B., jednatelem Epsys, který uvedl, že žalobce předmětné zboží neobjednával a že vozidla obdržela společnost Epsys od svého dodavatele 20. 12. 2014 po úhradě tomuto dodavateli (ta však měla dle bankovních výpisů žalobce proběhnout až 23. 12. 2014!) v myčce v Kotvě a odtud byly zavezeny do celního skladu agentury OrangeBlue s. r. o. (jednatel žalobce přitom soustavně tvrdil, že vozidla byla předána žalobci společností Epsys již dne 5. 12. 2014 a od 5. 12. 2014 do 5. 1. 2015 byla uskladněna u společnosti Epsys, odkud byla převezena společnosti OrangeBlue). Následně z bankovního výpisu společnosti Epsys správce daně zjistil, že platba od žalobce společnosti Epsys byla téhož dne obratem poukázána dodavateli této společnosti (Partners for your fleet management). Dále správce daně u společnosti Partners for your fleet management zjistil, že tato nabyla předmětné vozy od společnosti AIRPORT CARS až 15. 12. 2014, tedy o 10 dní později, než je měl její odběratel předat žalobci. Společnost AIRPORT CARS byla nekontaktní a neplnila své daňové povinnosti. Další pochybnost vzbudila okolnost, že smluvní vztah mezi žalobcem a společností OrangeBlue byl doložen až k 6. 1. 2015. Sám žalobce uvedl, že žalobce do obchodu mezi Epsys a Atlantic Auto Performance vstoupil jen kvůli četným daňovým kontrolám u Epsys (daňová správa však v roce 2014 u společnosti Epsys neeviduje žádnou zahájenou daňovou kontrolu). Správce daně dále zjistil, že jedno z vozidel vůbec neprošlo českou evidencí registru vozidel a druhé bylo zaregistrováno dne 15. 4. 2015, dva a půl měsíce poté, co mělo být vyvezeno do Číny. Celní úřad pro hl. m. Prahu k dotazu správce daně sdělil, že při propuštěním zboží do režimu vývozu nedošlo k jeho fyzické kontrole. Správní orgány uzavřely, že žalobce neprokázal jednu z podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně, kterou je faktické uskutečnění plnění mezi dodavatelem, deklarovaným na dokladu, a daňovým subjektem. 11. Podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. 12. Vzhledem k tomu, že žalobní body se týkají rozložení důkazního břemene, pokládá soud za potřebné připomenout v obecné rovině, zásady, jimiž je daňové řízení v této oblasti ovládáno. Prvotní důkazní břemeno tíží daňový subjekt, který to, co tvrdí, prokazuje účetními doklady. Formálně správný daňový doklad však nemůže být chápán jako nezpochybnitelný důkaz o reálné existenci v něm uvedených skutečností, neboť může tyto skutečnosti toliko simulovat (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 365/04 ze dne 29. 9. 2004). Nárok na odpočet daně totiž nemá základ ve formálním dokladu, ale v existenci zdanitelného plnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 7/2006-107 ze dne 25. 10. 2006). Po předložení daňového dokladu leží důkazní břemeno na správci daně, neboť ten prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem (tj. i daňového dokladu). Správce daně pro unesení svého důkazního břemene musí identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž hodnotí předložené doklady jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 24/2007-119 ze dne 30. 1. 2008, publ. pod č. 1572/2008 Sb. r. NSS, a č. j. 8 Afs 265/2016-59 ze dne 28. 8. 2018). Splní-li správce daně povinnost svou pochybnost vyjádřit, přechází důkazní břemeno na daňový subjekt, který je povinen