1 As 125/2011 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 3/2019- 38 - text  8 65 Ad 3/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Volkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. Z. H., narozený dne X bytem T. 695, X B. zastoupen advokátem Mgr. Alešem Zdráhalou sídlem Přerovská 33, Olomouc proti žalovanému: V. v. ú. X H. sídlem H. 457, X H. o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2019, č. j. MO 164218/2019-1535, ve věci odpovědnosti za škodu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1535 Hranice ze dne 12. 6. 2019, č. j. MO 164218/2019-1535, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí velitele 71. mechanizovaného praporu- vojenského útvaru X (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 3. 2019, č. j. MO 73254/2019-4428, jímž správní orgán I. stupně rozhodl o tom, že žalobce je v rozsahu zákonného omezení podle ust. § 107 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), odpovědný za škodu, která vznikla České republice – Ministerstvu obrany v souvislosti s poškozením bojového vozidla pěchoty s přidělenou vojenskou poznávací značkou X, věžové číslo X, a se zraněními a následnou úhradou léčby péče J. F. a L. Š., osádky zasaženého vozidla VPZ X, a to v důsledku jeho nedbalostního porušení důležité povinnosti uložené mu ve služebním předpise Vševojsk-4-2 Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel, čl 8 odst. 1, odst. 4 písm. b), čl. 22 odst. 5 písm. e) a dále ve služebním předpise Vševojsk-2-9 Bezpečnostní opatření při výcviku, čl. 26, písm. f), j), čl. 43 odst. 3, a z těchto předpisů vycházející provozní řád Střelnice bojových vozidel P. ev. č. X při cvičení nočních střeleb z lafetových zbraní bojových vozidel pěchoty na Střelnici bojových vozidel P. ve Vojenském výcvikovém prostoru L. dne 18. 5. 2016. Správní orgán I. stupně mu podle § 101 odst. 1 a ust. § 107 odst. 1 zákona o vojácích z povolání uložil povinnost zaplatit České republice – Ministerstvu obrany částku ve výši 188.797,50 Kč. 2. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, považuje jej za nesprávné, nedůvodné a nezákonné. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že se jedná o dvě samostatná řízení, kdy v trestním řízení se rozhoduje o vině a trestu a v řízení o náhradě škody se rozhoduje o odpovědnosti za škodu, a že není relevantní zásada ne bis in idem. Okresní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 2. 2. 2018, č. j. 3 T 41/2017-816 zprostil žalobce obžaloby, že měl jinému z nedbalosti způsobit těžkou újmu na zdraví proto, že měl porušit důležitou povinnost svým jednáním, neboť skutek označený v obžalobě není trestným činem, přičemž absentovala subjektivní stránka trestného činu, a to zavinění. Tento závěr soudu je nutné respektovat a vycházet z něj. Stejně jako uplatnit zásadu ne bis in idem, když soud již jednou meritorně vyslovil svůj výrok k posuzovanému skutku. 3. Aby mohla být žalobci přiznána odpovědnost za způsobenou škodu, musí být splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, tj. protiprávní jednání, škoda, příčinná souvislost a zavinění. Žalobce má za to, že tyto splněny nebyly. Správní orgány vůbec netvrdily a neprokázaly příčinnou souvislost. Vypnutá obrysová světla bojových vozidel sama o sobě nic neznamenají, automaticky tedy z nich nelze vyvodit vznik škody. I kdyby snad zapnutá byla, došlo by totiž s největší pravděpodobností ke stejnému následku. Ze svědeckých výpovědí R.a V. aj. K. soud dovodil, že vzájemná vizuální kontrola sousedních vozidel byla možná a v žádném ohledu nebyla problematická. Ačkoli tedy koncová a obrysová světla zapnuta nebyla, což znamenalo snížení možnosti sousední vozidla vidět, tak rozhodně nelze dojít k závěru, že by nešla vidět vůbec. Nadto sám K. v rámci své výpovědi uvedl, že vůbec neřešil osvětlení vozidel, řešil pouze, zda má osvětlené terče. Tedy koncová a obrysová světla by stejně postrádala relevanci ve vztahu ke vzniku škody. Ačkoli tedy nebyla zapnuta, rozhodně se nejedná o příčinu dostatečně významnou pro vznik daného následku. V trestním řízení bylo prokázáno, že ze strany řídícího střeleb byl dán pokyn vystřílet po přebití 2. kulometný pás z místa. První dvě vozidla, v jednom z nich se nacházeli poškození, však tento povel nedodržela a jela dál. Relevantní příčinou vzniku škodného následku tak bylo samotné jednání poškozených, kteří pokyn nesplnili. U obžalovaného K. soud došel k závěru, že tento nemohl předpokládat, že by se ostatní vozidla mohla rozjet, když povel zněl jednoznačně „stát a ničit cíle z místa“. Nemohl tedy předvídat nastalý následek. Stejný závěr je potřeba aplikovat i u žalobce, kdy tento důvodně předpokládal, že první vozidla splnila rozkaz a zůstala stát na místě. Rovněž tedy nastalý následek nemohl předvídat a absentuje proto zavinění. B) Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, přičemž má za to, že se v rozhodnutí plně vypořádal s argumentací žalobce uvedenou v odvolání. K námitkám žalobce konkrétně uvádí, že příčinná souvislost mezi následkem porušení právní povinnosti žalobce při jeho výkonu služební činnosti na cvičení nočních střeleb z lafetových zbraní bojových vozidel pěchoty dne 18. 5. 2016 a vznikem škody, která vznikla České republice – Ministerstvu obrany v souvislosti s poškozením bojového vozidla VPZ X a se zraněními a následnou úhradou léčebné péče J. F. a L. Š., byla prokázána správním orgánem I. stupně, a to zejména v důsledku nerozsvícení obrysových a koncových světel na cvičících bojových vozidlech pěchoty v pojezdových drahách 1-3, kdy tímto došlo k porušení čl. 22 odst. 5 písm. e) interního předpisu MO „Vševojsk-4-2“, Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel pěchoty, což mělo zásadní význam pro jejich viditelnost, jak pro cvičící osádky bojových vozidel pěchoty, tak pro samotného řídicího střeleb a v návaznosti na to i pro vznik následku. Ze závěrů trestních soudů vyplynulo, že porušení této povinnosti jde výhradně za řídicím střeleb, tj. konkrétně žalobcem, osobou odpovědnou za dodržování organizace střeleb a dodržování bezpečnostních opatření při výše uvedených střelbách. Správní orgán I. stupně na základě písemných podkladů uvedl, že z důvodu vzdálenosti řídící věže od cvičících vozidel BVP je pro řídicího nočních střeleb zcela zásadní rozsvícení obrysových a koncových světel cvičících vozidel BVP pro možnost přehledu o jejich pozici, a tím zásadní ovlivnění bezpečnostních podmínek střeleb. 5. Argumentaci žalobce, že byl okresním soudem zproštěn, že měl jinému z nedbalosti způsobit těžkou újmu na zdraví, žalovaný odmítl, když již v žalobou napadeném rozhodnutí se zabýval vymezením vzájemného vztahu mezi trestním řízením a řízením o náhradě škody, a dospěl k závěru, že se jedná o dvě odlišná samostatná řízení. Zatímco v trestním řízení se rozhoduje o vině a trestu, v řízení o náhradě škody se rozhoduje o odpovědnosti za škodu. Rozhodnutí o náhradě škody tak není rozhodnutím, které by bylo relevantním z hlediska zásady ne bis in idem ve smyslu čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. C) Jednání soudu 6. Při jednání soudu dne 18. 2. 2020 žalobce doplnil, že Armádou ČR byly při šetření události zjištěny zásadní nedostatky v přípravě, manažerské nedostatky a k jejich odstranění byla nařízena opatření. K těmto tvrzením žalobce předložil část dokumentu nazvaného „Zevšeobecnění nedostatků u PozS zjištěných šetřením událostí ze dne 18. 5. a 4. 11. 2016“ ze dne 29. 11. 2016, sepsaných armádním generálem Ing. J. B. 7. Žalovaný při jednání v případě úspěchu ve věci požadoval náhradu nákladů řízení spočívající ve stravném ve výši 95 Kč a jízdném vlakem Olomouc – Praha a zpět a MHD Olomouc, v celkové výši 555 Kč. D) Rozhodné skutečnosti zjištěné z obsahu správního spisu 8. Obsahem správního spisu je: výpis z RV č. X. mechanizovaného praporu ze dne 4. 5. 2016, dle něhož byl pro nácvik střelby na SBV P. z lafetových zbraní BVP-2 dne 18. 5. 2016 majorem Ing. V. H. ve směně k řízení střeleb a zajištění bezpečnosti žalobce určen řídícím střeleb. Dle tohoto výpisu byl žalobce určen k poučení cvičících o BOZP před zahájením zaměstnání. Dále je obsahem správního spisu písemná příprava – střelecká příprava odborná ze dne 5. 5. 2016, provozní řád Střelnice bojových vozidel P. ze dne 10. 10. 2014, Předpis Ministerstva obrany Vševojsk-4-2-Osnovy střeleb z ručních zbraní a zbraní bojových vozidel Praha 2010, Předpis Ministerstva obrany Vševojsk-2-9-Bezpečnostní opatření při výcviku Praha 2011, Rozhodnutí prezidenta republiky Základní řád ozbrojených sil ČR Praha 2001, dále záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 19. 5. 2016, protokol o ohledání místa činu ze dne 20. 5. 2016, protokol o kontrole š