1 Azs 181/2018 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 36/2018- 72 - text  14 72 Ad 36/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. P. V. bytem N. 621, X Z. H. zastoupený advokátem Mgr. Davidem Purmenským sídlem 28. října 3117/61, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2018, č. j. X, ve věci starobního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná shora citovaným rozhodnutím zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 17. 2. 2017, č. j. X, kterým zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZDP“) a podle § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, ve znění účinném ode dne 1. 6. 2015. 2. Žalobce v žalobě nesouhlasil se závěrem žalované, že není obecně prokázané, že v případě Rudných dolů Jeseník šlo o pracoviště, kde byla rozhodnutím příslušného hygienika nejvyšší přípustná expozice stanovena z důvodu ionizujícího záření na 2 100 směn. Odpověď na tuto právní otázku byla zásadní, neboť žalobce odpracoval celkem 2 393 směn v podzemí hlubinného dolu. 3. Podle žalobce Rudné doly Jeseník, včetně závodu Zlaté Hory, spadaly pod kategorii I. AA URAN s počtem směn 2 100, přičemž zjištění, která učinila žalovaná v této otázce, byla nedostatečná, nehledě na to, že žalovaná neprovedla žalobcem navržený důkaz dotazem na Ministerstvo zdravotnictví a dále na to, že žalovaná tuto otázku již u jiných žadatelů řešila. Rozhodnutím Hlavního hygienika ČR ze dne 12. 6. 1991, kterým se od 1. 7. 1991 stanovila nejvyšší přípustná expoziční doba pro práce v podzemí na 2 100 směn v návaznosti na předchozí rozhodnutí Hlavního hygienika ČR ze dne 1. 8. 1990, byla stanovena nejvyšší expozice 2 100 i u Rudných dolů Jeseník, včetně závodu Zlaté Hory. Svědčí o tom sdělení Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 11. 3. 2013, č. j. 6042/2013. Tyto skutečnosti jsou žalované známy, neboť byla přímo tazatelkou u Ministerstva zdravotnictví a následně toto zjištění promítla i v jiné věci, a to ve svém rozhodnutí ze dne 6. 8. 2013, č. j. 541 128 0028/315-SU. Dále tuto skutečnost dokládá písemnost Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 3. 2014, sp. zn. 2013/67480, ve věci pana B., podle které zaměstnání u zaměstnavatele Rudné doly Jeseník lze považovat za zaměstnání v pracovní kategorii I. AA URAN. 4. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalovaná v obdobných věcech postupovala rozdílně a navíc už měla z úřední činnosti jednoznačně zjištěno, že Rudné doly Jeseník jako celek, včetně závodu Zlaté Hory, spadají pod kategorii I. AA URAN se stanoveným počtem směn nejvyšší přípustné expozice na 2 100. Přesto žalovaná žalobci nepřiznala tzv. starobní hornický důchod. Citovaná rozhodnutí navrhl žalobce k důkazu. 5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 7. 6. 2016 podal žádost o starobní důchod s datem přiznání ode dne 5. 7. 2015, tj. od dosažení věku 55 let a 6 měsíců. Žalovaná odkázala na § 28 a § 74 ZDP, § 21 odst. 1 a § 174 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.“) a § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, ve znění nařízení vlády č. 69/2015 Sb. (dále jen „nařízení č. 363/2009 Sb.“). 6. Podle evidence žalované získal žalobce v období před 1. 1. 1993 celkem 3 350 dnů (9 roků a 65 dnů) v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§ 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1995; tzv. I. AA pracovní kategorie]. Žalobce z toho v I. AA pracovní kategorii získal 459 dnů u Geologického průzkumu Zlaté Hory, kde pracoval ode dne 1. 8. 1983 do 31. 1. 1985, a zbylých 2 891 dnů získal v I. AA pracovní kategorii v zaměstnání u Rudných dolů Jeseník, závod Zlaté Hory, za období ode dne 1. 2. 1985 do 31. 12. 1992. Zaměstnání v I. AA pracovní kategorii trvalo ke dni 31. 12. 1992. 7. S ohledem na uvedené žalobci nevznikl nárok na snížení důchodového věku na 55 let ve smyslu § 74 ZDP a § 21 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., neboť nezískal 15 let zaměstnání v hornictví v I. AA pracovní kategorii, a nevznikl mu ani nárok na snížení důchodového věku na 55 let a 6 měsíců podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., neboť neodpracoval v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 300 směn v hlubinných dolech (2 200 směn v hlubinných uranových dolech). 8. Podle předložených sdělení státního podniku DIAMO státní podnik ze dne 30. 11. 2015 a ze dne 26. 5. 2016 nebylo žalobci možné vystavit potvrzení o počtu směn odpracovaných v podzemí hlubinných dolů pro účely nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Z dostupných mzdových listů bylo možné zjistit pouze počet skutečně odpracovaných směn, nikoliv odfáraných, a to 230 směn v roce 1993 a 15 směn v lednu 1994. Na období od 10. 2. 1994 do 30. 9. 1994 nejsou v osobním spisu žádné údaje a na mzdovém listě je uveden v měsíci srpnu 1994 pouze výdělek bez jakýchkoliv odpracovaných dnů. K prokázání výkonu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v období od 1. 1. 1993 do 30. 9. 1994 žalobce předložil své čestné prohlášení a čestné prohlášení svědka Ing. J. K., kde oba prohlašují, že žalobce v předmětné době vykonával práce v podzemí dolu, který spadal do I. AA pracovní kategorie. Dle čestného prohlášení žalobce ze dne 26. 1. 2016 tento v období od 1. 2. 1994 do 30. 9. 1994 vykonával pracovní činnost u Rudných dolů Jeseník, těžební závod Zlaté Hory, na základě dohody o provedení práce. Tato činnost tedy nezakládala žalobci účast na důchodovém pojištění, žalobce byl účasten pojištění z titulu zaměstnání u jiného zaměstnavatele. 9. Dobu zaměstnání u Geologického průzkumu Zlaté Hory a Rudných dolů Jeseník, závod Zlaté Hory, do 31. 1. 1994 by pak bylo možné hodnotit „v uranu“ jen tehdy, pokud by bylo prokázáno, že žalobce v předmětných dobách pracoval v dole, pro který byla z důvodu ionizujícího záření stanovena nejvyšší přípustná expozice na 2 100 směn. 10. Žalovaná se neztotožnila s názorem žalobce, že citovanými rozhodnutími Hlavního hygienika ČR ze dne 12. 6. 1991 a ze dne 1. 8. 1990 bylo prokázáno, že Rudné doly Jeseník a jeho podzemní pracoviště bez výjimky jako celek spadaly pod kategorii I. AA URAN. Rozhodnutím č. j. HEM-300-12.6.1991 Hlavní hygienik ČR stanovil dnem 1. 7. 1991 nejvyšší přípustnou expozici pro práci v podzemí na 2 100 směn na pracovištích Českých lupkových a uhelných závodů, Nové Strašecí (navíc v roce 1993 byla rozhodnutím krajského hygienika nově stanovena nejvyšší přípustná expozice pro toto pracoviště na 4 600 směn u rubačů – razičů a 6 000 směn u ostatních profesí). V odůvodnění tohoto rozhodnutí se odkazuje sice na dřívější rozhodnutí Hlavního hygienika č. j. HEM-300-1.9.1990 pro uranové doly a některá pracoviště Rudné doly Jeseník a Rudné doly Příbram, nicméně se jedná o rozhodnutí obecné týkající se Českých lupkových a uhelných závodů a nikoliv konkrétních pracovišť Rudných dolů Jeseník. Z odůvodnění rozhodnutí dále nelze dovodit, že hlavním důvodem snížení nejvyšší přípustné expozice bylo ionizující záření, nikoliv prašnost či jiné ztížené pracovní podmínky. Rozhodnutí Hlavního hygienika ČR č. j. HEM-300-1.8.90, kterým byla dnem 1. 12. 1990 stanovena nejvyšší přípustná expozice pro práci v podzemí uranových dolů a ostatních dolů se stejným rizikem ionizujícího záření na 2 100 směn, bylo zasíláno na vědomí rudným a uranovým závodům, neboť mělo obecný charakter a nevyjmenovávalo konkrétní pracoviště se sníženou nejvyšší přípustnou expozicí, ale vymezilo je toliko obecně – podmínkou pro snížení nejvyšší přípustné expozice na konkrétním pracovišti rudných dolů bylo stejné riziko ionizujícího záření jako v uranových dolech. Ze skutečnosti, že adresátem tohoto rozhodnutí byl i státní podnik Rudné doly Jeseník tedy nelze dovodit, že z důvodu ionizujícího záření byla nejvyšší přípustná expozice snížena všem pracovištím (závodům) Rudných dolů Jeseník. 11. Pokud by žalovaná měla konkrétní rudný důl fiktivně považovat pro důchodové účely za důl uranový, muselo by být prokázáno, že v tomto konkrétním rudném dole byla nejvyšší přípustná expozice snížena z důvodu ionizujícího záření, neboť podstatou opatření, na základě kterého jsou v důchodové oblasti ve vymezených případech rudné doly postaveny na roveň dolům uranovým, je, aby zaměstnancům v hornictví pracujícím v rudných dolech, v nichž jsou tito zaměstnanci vystaveni stejnému, popřípadě srovnatelnému ionizujícímu záření, jakým jsou vystaveni zaměstnanci v hornictv