9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

22 A 83/2019- 123 - text  10 22 A 83/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: ESHG, s.r.o. sídlem Malé náměstí 125/16, 125/16 Hradec Králové zastoupený advokátem Mgr. Marianem Pavlovem sídlem Malé náměstí 125/16, 125/16 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc za účasti: 1)Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava 2) Statutární město Karviná sídlem Fryštátská 72/1, 733 24 Karviná 3) Asental Land s. r. o. sídlem Gregorova 2582/3, 702 00 Ostrava zastoupený advokátkou Mgr. Lucií Kotterbovou sídlem Preslova 9, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2019, č. j. KUOK 86353/2019 ve věci změny využití území takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2019, č. j. KUOK 86353/2019, kterým bylo z části změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Havířova ze dne 22. 3. 2019, č. j. MMH/94735/2017- 70 (dále jen „správní orgán I. stupně), jenž rozhodl na základě žádosti žadatele společnosti Asental Land, s. r. o. o změně využití území pro terénní úpravy na pozemcích v katastrálním území Karviná- Doly nazvané „Příprava území pro průmyslovou zónu Nad Barborou- HTÚ“. 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Žalobce namítl, že zvýšením okolního terénu bude docházet k zaplavování pozemku parc. č. 6246 (dále jako „předmětný pozemek“ či „pozemek žalobce“), čímž dojde k faktické změně orné půdy na ostatní plochu, když z důvodu zamokření nebude možné pozemek zemědělsky využívat. Správní orgán opřel svůj závěr o nedůvodnosti námitky pouze o názor projektanta, který není hydrogeolog. Skutková zjištění ohledně sporných skutečností nelze stavět na úsudcích a stanoviscích stran a jimi najatých osob. Navýšením okolního terénu budou ostatní pozemky včetně pozemku žalobce ohroženy erozí nad přípustnou míru v rozporu s § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 334/1992, o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění (dále jen zák. č. 334/1992 Sb.). Žalovaný se nedostatečně zabýval zásadami plošné ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“), když přehlédl možné budoucí využití pozemku žalobce. Realizací záměru se přitom bude jednat o jediný pozemek náležející do zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) uprostřed průmyslové zóny. Žalobce v této souvislosti dále namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Magistrát města Karviné výzvou ze dne 24. 10. 2016, č. j. MMK/166954/2016 vyzval žalobce jako vlastníka předmětného pozemku, který je součástí ZPF, aby v souladu s § 3 zák. č. 334/1992 Sb. užíval nebo udržoval tuto zemědělskou půdu v souladu s charakterem druhu pozemku, tedy jako ornou půdu. Žalobce na základě této výzvy nechal provést v dubnu 2017 na pozemku kácení dřevin a keřů. Následně si Magistrát města Karviné tuto skutečnost na místě samém zkontroloval (kontrolní prohlídka ze dne 13. 4. 2017) včetně pořízení fotodokumentace. Žalovaný však nic z toho nepoužil při zjišťování skutkového stavu. V prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že stavební úřad provedl kontrolní prohlídky ve dnech 13. 8. 2015 a 10. 4. 2018 (str. 32 prvostupňového rozhodnutí) a zjistil, že předmětný pozemek je neudržovaný a zarostlý náletovými dřevinami. K datu vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně však to již dávno nebyla pravda, protože žalobce nechal provést uvedenou údržbu pozemku. Žalobce má tedy za to, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což musí vést ke zrušení rozhodnutí ve věci samé. 2) Navrženými terénními úpravami dojde k zániku stávajícího přístupu na pozemek žalobce, což výslovně odporuje závaznému stanovisku Ministerstva životního prostředí (dále jen „MŽP“) ze dne 5. 12. 2014, jímž byl vydán souhlas k trvalému odnětí půdy ze ZPF pro žadatele. Přístup žalobce na jeho pozemek se historicky realizoval po cestách nacházejících se na p. č. 6369, 6290, 6291 či 6187 v k. ú. Karviná Doly a z nich pak po tzv. Hornické stezce na pozemku p. č. 6235 (dále také „Hornická stezka“). Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že tzv. Hornická stezka není účelovou komunikací. Tato je sice neudržovaná, ale jedná se pro žalobce o přístupnou účelovou komunikaci, která zajišťuje obslužnost pozemku žalobce a ten k ní má právní přístup. Aby se jednalo dle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zák. č. 13/1997 Sb.“) o přístupnou účelovou komunikaci, musí být splněny pojmové znaky: a) znatelnost komunikace v terénu b) spojnice pro vlastníky nemovitostí c) souhlas vlastníka dotčeného pozemku d) nutná komunikační potřeba Ad a) Komunikace je znatelná jak v terénu, tak z katastru nemovitostí, z užívání vyšla z důvodu zanedbané údržby ze strany žadatele. Průchod po stezce je funkční, v terénu patrný a používaný. Správní orgány pochybily, když své závěry vystavěly na pochybných důkazních prostředcích, místo např. ohledání na místě samém. Na podporu těchto tvrzení byla soudu předložena aktuální fotodokumentace. Ad b) Nelze souhlasit s žalovaným, že právní zajištění přístupu je nutné řešit občanskoprávní cestou, když žalobce má právní přístup k pozemku zajištěn přes Hornickou stezku. Pokud jde o znak spojnice pro vlastníky nemovitostí, jedná se o napojení pozemku žalobce na silniční síť. Ad c) Pokud jde o souhlas vlastníka pozemku Hornická stezka, postačí s odkazem na judikaturu konkludentní souhlas a případný nesouhlas musí být projeven aktivně a včas. Je nezpochybnitelné, že předchozí vlastník pozemku parc. č. 6235 dal se vznikem veřejně přístupné účelové komunikace souhlas a obecné užívání nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem nového vlastníka. Ad d) Nutnou komunikační potřebu Hornické stezky žalobce spatřuje v neexistenci jiné alternativy. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 As 63/2017- 48 zánik byť i jen jednoho znaku veřejné účelové komunikace ve svém důsledku vede ke skutečnosti, že se o účelovou komunikaci nejedná. To se v posuzovaném případě dle žalobce nestalo. Žalobce dále v této souvislosti uvedl, že žalovaný nepřihlédl ke skutečnosti, že tato námitka se netýká pouze žalobce, ale i ostatních vlastníků pozemků uvnitř zvažované průmyslové zóny, jejichž pozemky nejsou zahrnuty do posuzovaných terénních úprav. Žalovaný tuto námitku žalobce odbyl tím, že překračuje rozsah námitek podle ust. § 89 odst. 4 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen „stavební zákon“), které může žalobce uplatňovat proti předmětnému záměru, neboť případným ovlivněním přístupu k pozemkům jiných vlastníků není právo žalobce přímo dotčeno. Žalobce s tímto vypořádáním nesouhlasí, protože účastníka řízení je nutno zároveň vnímat i jako veřejnost, která je jinak oprávněna k podání připomínek v územním řízení v souladu s ust. § 89 odst. 1 stavebního zákona. Veřejné užívání přístupu k pozemkům ZPF, a to nejen k pozemku žalobce, ale i k jiným pozemkům, je veřejným subjektivním právem nejen žalobce, ale i jiných subjektů. 3. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Žalovaný neshledal v procesu územního řízení žádné pochybení, které by mělo za následek zrušení napadeného rozhodnutí, když řízení bylo vedeno řádně a v souladu s žádostí stavebníka i platnou územně plánovací dokumentací. Záměr je v souladu s podmínkami dotčených orgánů, obecnými požadavky na využívání území a technickými požadavky na stavbu. 4. K námitce týkající se zaplavování pozemků vyslovil žalovaný nesouhlas, že by navrhované terénní úpravy v blízkosti pozemku parc. č. 6246 měly takový vliv na svedení vody „z okolních pozemků na ně a z nich mimo ně“, aby docházelo k zaplavování pozemku. Žalovaný zopakoval argumentaci, kterou ke stejné odvolací námitce uvedl na str. 31 napadeného rozhodnutí a v níž vycházel z předložené projektové dokumentace k záměru. Dále poukázal na stanovisko autorizovaného inženýra pro vodohospodářské stavby Ing. J. G., které potvrzuje, že v dané lokalitě nedojde ke zhoršení odtokových poměrů. Všechna závazná stanoviska příslušných dotčených správních úřadů byla kladná, tj. i stanoviska vydaná na úseku zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 5. K námitce týkající se přístupu k zemědělskému pozemku dle závazného stanoviska MŽP žalovaný uvedl, že ve zmíněném stanovisku je uložena podmínka: „Bude zajištěn přístup k okolním zemědělským pozemkům.