5 As 29/2007 — Nejvyšší správní soud

22 Af 50/2019- 61 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: XYTEL phones s.r.o. sídlem Teslova1117, 702 00 Ostrava zastoupen advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2019, č. j. 34738/19/5300-21444-712153, ve věci daně z přidané hodnoty takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta odvolání proti 3 rozhodnutím Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 12. 2017 – dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopadu 2014, prosince 2014 a ledna 2015. 2. Žalobce uvedl, že správce daně nerespektoval prekluzivní lhůtu podle § 148 zákona č. 280/2009 Sb. (dále jen „daňový řád“), což žalobce namítá i při zohlednění úkonů jako jsou vydání rozhodnutí o stanovení daně a mezinárodní dožádání. Pokud jde o nákup zboží, podle žalobce nebyly prokázány nestandardní objektivní okolnosti a údajná vědomost žalobce o daňovém podvodu. Pokud jde o prodej zboží, žalobce nesouhlasil s tím, že neprokázal vývoz zboží pro odběratele na Ukrajinu. Konkrétní námitky soud uvede u jejich vypořádání níže. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že daň byla stanovena před uplynutím zákonné lhůty, která byla stavěna mezinárodním dožádáním a prodloužena doručením prvostupňových rozhodnutí v posledních 12 měsících před uplynutím lhůty. Vzhledem k tomu, že žalobní námitky jsou totožné s odvolacími, žalovaný zopakoval svou argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání. 5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že u žalobce byla dne 9. 2. 2015 zahájena daňová kontrola daně z přidané hodnoty mj. za období 11, 12/2014 a 1/2015. V jejím průběhu správce daně zaslal dne 16. 7. 2015 žádost o mezinárodní spolupráci slovenské daňové správě, odpovědi obdržel dne 3. 2. 2016. Proti dodatečným platebním výměrům, doručeným žalobci dne 7. 12. 2017, podal žalobce odvolání, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného dne 21. 8. 2019, doručeným žalobci dne 26. 8. 2019. Věcně se jednalo o nákup a prodej mobilních telefonů. Žalobci nebyly uznány odpočty DPH z přijatých zdanitelných plnění z důvodu účasti žalobce na daňovém podvodu. Pokud jde o prodej zboží, žalobce podle správních orgánů neprokázal vývoz mobilních telefonů na Ukrajinu, tudíž nenaplnil podmínky pro osvobození od daně při vývozu zboží do třetí země. 6. Soud se nejprve zabýval námitkou prekluze práva podle § 148 daňového řádu. Je třeba zdůraznit, že tato námitka byla formulována pouze obecně, žalobce neuvedl, v čem spatřuje nerespektování prekluzivní lhůty. Nicméně otázkou včasného stanovení daně se soud musí zabývat z úřední povinnosti, proto k dané věci uvádí, že se zcela ztotožňuje s vyjádřením žalovaného (body 40 až 53) o tom, že daň byla stanovena před uplynutím prekluzivní lhůty. Lhůta totiž jednak neběžela po dobu mezinárodní spolupráce ve smyslu § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu (202 dní), a poté byla prodloužena o rok oznámením rozhodnutí o stanovení daně (tj. doručením prvostupňových rozhodnutí žalobci) ve smyslu § 148 odst. 2 písm. b) daňového řádu. Žalobní námitka týkající se prekluze není důvodná. 7. Dále soud předesílá, že žaloba téměř doslovně kopíruje žalobcova odvolání, přičemž žalovaný vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí veškeré odvolací námitky konkrétně, pečlivě a srozumitelně, zabýval se jak jednotlivými zjištěními, tak jejich vzájemnými souvislostmi. Za těchto okolností soud připomíná ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), např. rozsudek ze dne 31. 5. 2018 č. j. 1 As 175/2017 – 33, podle něhož „Není úkolem soudů, aby donekonečna rekapitulovaly odpovědi, jichž se účastníkům dostalo již ve správním řízení. Soud proto nepochybil, když se v rámci věcného vypořádání zaměřil na vysvětlení klíčových důvodů, ze kterých právní názor stěžovatele nemohl obstát…“. 8. Pokud jde o přijetí zboží od žalobcových dodavatelů, žalobce nijak nerozporoval samotnou existenci podvodu (narušní neutrality daně – chybějící daň), své námitky zaměřil výhradně do tzv. vědomostního testu, tedy existence objektivních okolností a vědomosti žalobce o podvodu. V takto vymezeném rozsahu proto soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. 9. Podle žalobce není nic nestandardního na tom, že oba jeho dodavatelé neměli webové stránky (působili ve velkoobchodě a potencionální zákazníky oslovovali emaily), že měli virtuální adresy (to je běžná podnikatelská praxe, minimalizující náklady), že jednatel dodavatele CANTICOSA má bydliště na Slovensku a jednatel dodavatele HERSCHEL ve Velké Británii (svoboda podnikání v rámci Evropské unie), že dodavatel CANTICOSA byl před zahájením obchodování s žalobcem nečinný a že u něj v roce 2014 došlo k zásadním personálním změnám (obchodování s tzv. ready made společnostmi nesvědčí o podvodném úmyslu), že žalobce neměl s dodavateli uzavřené písemné smlouvy (šlo o obchodování na dálku, formou on-line komunikátorů, přičemž nároky z vad zboží se řídí zákonnou úpravou a zboží značky Apple má mezinárodně uznávanou jednoletou záruku, kdy v autorizovaných servisech mají povinnost převzít telefon do servisu jen na základě IMEI – správce daně neprovedl navržený důkaz k tomuto žalobcovu tvrzení). Nic nestandardního není ani na tom, že společnost CANTICOSA odeslala nabídku obchodní spolupráce na více emailových adres najednou (další jednání pak už probíhají zpravidla samostatně). Žalobce se ohrazoval proti tomu, že by měl předložit bližší údaje ke skladnici svého dodavatele (nacházela se ve skladě, vydala zboží ve smluvené specifikaci), a proti tvrzením správce daně o nekontaktnosti dodavatelů (v době realizace obchodů šlo o zcela kontaktní subjekty). Žalobce nemohl znát informace o daňových přiznáních dodavatelů. Bez právní relevance jsou skutečnosti, že v roce 2016 bylo rozhodnuto o likvidaci společnosti CANTICOSA, a že správce daně prověřoval i jiné operace žalobcových dodavatelů. Žalobce nemohl mít pochybnosti o dodavatelích ani na základě účetních závěrek, když společnost HERSCHEL měla závěrku řádně založenu ve sbírce listin a se společností CANTICOSA začal žalobce spolupracovat v termínu předcházejícím povinnosti zveřejnit závěrku. Žalobce poukázal na případ, kdy Generální finanční ředitelství v roce 2015 nakoupilo mobilní telefony od společnosti podezřelé z karuselových obchodů. K tomu, že pořizovací ceny byly u autorizovaných distributorů v daném období nižší než ceny, za jaké nakoupil zboží žalobce, žalobce namítl, že zboží značky Apple je nedostatkovým zbožím, žalobce pravidelně oslovoval autorizované distributory, avšak ti nejsou schopni nabídnout neautorizovaným velkoobchodníkům ceny odlišné od cen koncovým zákazníkům. K tomu, že společnost CANTICOSA zaslala již v příloze prvotní hromadné mailové nabídky specifikaci zboží včetně čísel IMEI, žalobce uvedl, že to pro něj nemělo žádnou informační hodnotu. K úvaze správce daně, že žalobce ještě bezprostředně před převzetím zboží nevěděl, jaké konkrétní zboží bude nakupovat, žalobce uvedl, že nic takového z mailové komunikace nevyplývá, žalobce požadoval informace proto, aby si ověřil, že specifikace skutečně odpovídá jeho požadavkům. 10. Ač by se na první pohled mohly zdát některé z výše uvedených námitek logické a samy o sobě by mohly mít šanci obstát (např. absence webových stránek dodavatelů, bydliště jednatelů mimo ČR či až následná nekontaktnost dodavatelů), soud se na rozdíl od žalobce zabýval nejen jednotlivostmi, ale také tím, jaký obraz poskytnou jako celek. Soud považuje za stěžejní, že žalobce byl – jak sám ve správním řízení uváděl – zkušeným, dlouholetým obchodníkem v daném oboru, a od roku 2012 měl uloženu záznamní povinnost (viz zpráva o daňové kontrole, str. 31), musel tedy dokládat spolu s daňovým přiznáním k DPH také výrobní čísla nakoupených a prodaných telefonů (IMEI). Žalobcovo vysvětlení, že čísla IMEI v příloze prvotního mailu od společnosti CANTICOSA, rozeslaného zároveň mnoha subjektům, pro něj neměla informační hodnotu, proto nemůže obstát. Další důležitou okolností jsou podle soudu nákupní ceny. Správce daně sestavil rozpě