5 Aps 5/2010 — Nejvyšší správní soud

60 A 53/2021- 71 - text  6 60 A 53/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: M. S., narozený dne X t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici K., P. O. BOX X zastoupen advokátkou JUDr. Lucií Madleňákovou, Ph. D. sídlem Nádražní 381/9, 789 85 Mohelnice proti žalované Vězeňská služba České republiky - Věznice Mírov sídlem P. O. Box 1, 789 53 Mírov o žalobě na ochranu proti nezákonným zásahům žalované takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Žaloba a řízení o ní 1. Žalobce žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2021 a doplněnou podáními ze dne 4. 8. 2021 a ze dne 26. 10. 2021 požadoval, aby soud určil, že se žalovaná dopustila nezákonných zásahů tím, že ve dnech 23. 3. 2021, 25. 3. 2021 a 1. 4. 2021 žalobci podala balenou šunkovou pěnu bez vyznačení data výroby a data spotřeby, složení a nutričních hodnot a dále dne 6. 4. 2021 podala žalobci balený neoznačený tvaroh bez vyznačení data výroby, data spotřeby, složení a nutričních hodnot, čímž porušila jeho práva na informace a ochranu zdraví. Zdůraznil, že s ohledem na své postavení odsouzeného ve výkonu trestu nemá možnost výběru poskytovatele stravovacích služeb a konzumovaných potravin a alternativou k žalovanou předkládaným potravinám je pro něj jedině hladovění. Žalovaná tím, že poskytuje nebalené potraviny bez informací o tom, zda tyto splňují základní zdravotní předpoklady, může dle žalobce lehce zneužít svého postavení a podávat mu potraviny zdravotně závadné. Dále žalobce uvedl, že se proti neoznačování potravin ve věznici náležitými informacemi již bez úspěchu bránil stížnostmi k Veřejnému ochránci práv, krajskému státnímu zástupci a podnětem ke Krajské hygienické stanici. Za nevhodný považuje žalobce zejména příměr státního zástupce, který ve svém sdělení k žalobcově stížnosti z hlediska informací poskytovaných o potravinách přirovnal podávání jídla ve vězeňské jídelně jeho podávání v restauraci. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl její opožděnost a pro případ, že by byla shledána včasnou, požadoval její zamítnutí, neboť k vytýkanému nezákonnému zásahu nedošlo. Informace o potravinách jsou odsouzeným poskytovány v souladu s právní úpravou a vnitřními normami upravujícími stravování a postup žalované byl z podnětu žalobce prošetřen jak interně (ředitelem věznice), tak řadou institucí, jimiž nebylo shledáno na straně žalované žádné pochybení. 3. Při jednání soudu účastnici setrvali na svých stanoviscích. B) Posouzení věci krajským soudem 4. Krajský soud se předně zabýval tím, zda žalobcem popsaná jednání vůbec splňují pojmové znaky zásahu, proti němuž jsou soudy ve správním soudnictví oprávněny poskytovat ochranu. 5. Podle § 82 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 6. Krajský soud souhlasí s žalobcem, že podávání stravy (což je nepochybně faktické jednání, které nemá formu rozhodnutí) nemajetnému odsouzenému ve výkonu trestu odnětí svobody, jehož možnost svobodné volby se prakticky zužuje na volbu mezi přijetím stravy, která je mu poskytnuta věznicí, a nepřijímání stravy žádné, lze v případě, že by se jednalo o stravu nevyhovující zákonným podmínkám, v důsledku čehož by žalobce důvodně pozbyl důvěru v bezpečnou konzumaci takové stravy, označit za jednání přímo zkracující žalobcova práva, a tedy za nezákonný zásah ve smyslu citovaného ustanovení. Byť krajský soud odmítá jako zcela spekulativní a ničím nepodložené tvrzení žalobce o možném zneužití postavení žalovanou k záměrnému poskytování závadných potravin odsouzeným, a byť žalobce neuvedl žádné indicie, jež by odůvodňovaly obavu, že předmětné konkrétní potraviny (šunková pěna a tvaroh) byly z hlediska účinků na jeho zdraví jakkoli závadné (tvrzení o chemickém zápachu, uvedené v doplnění žaloby ze dne 4. 8. 2021, bylo zcela obecné, nebylo vztaženo k následně specifikovaným konkrétním případům a nadto z doplnění žaloby a z obsahu vyřízení stížnosti ředitelem věznice ze dne 21. 4. 2021 vyplývá, že žalobce odmítl předmětné potraviny zkonzumovat), nebylo dle názoru soudu a priori vyloučeno, aby v žalobě tvrzená absence informací o poskytovaných potravinách mohla být jako nezákonný zásah správního orgánu vyhodnocena. 7. Před meritorním posouzením věci se však s ohledem na námitku žalované musí krajský soud vyjádřit k otázce včasnosti žaloby. Žalovaná své tvrzení o opožděnosti žaloby odůvodnila tím, že postup při poskytování informací o podávané stravě je totožný od nástupu žalobce do věznice (od prosince 2020), a tudíž nemůže být pro stanovení lhůty k podání žaloby určující až měsíc březen 2021, kdy se měly stát žalobcem popsané případy. 8. Tato námitka však není důvodná. Skutečnost, že se dle tvrzení žalobce dopouštěla žalovaná určitého jednání opakovaně, neznamená, že se jedná o jediný skutek, který započal již dnem, kdy k takovému jednání objektivně poprvé došlo (ostatně v takovém případě by se spíše jednalo o trvající zásah, u něhož by z hlediska včasnosti nebyl podstatný jeho počátek, nýbrž datum jeho ukončení, a tudíž by byla žaloba tím spíše včasná). Každé poskytnutí stravy je totiž samostatným skutkem, který lze individualizovat uvedením dne, kdy k němu došlo, a dále popisem, o jakou potravinu se jednalo a jaké konkrétní vady vykazovala, tj. v jakém ohledu žalovaná jejím poskytnutím odsouzeným porušila právní předpis. Takovou individualizaci učinil žalobce v doplnění žaloby ze dne 26. 10. 2021, v němž popsal 4 skutky, k nimž mělo dojít dne 23. 3., 25. 3., 1. 4. a 6. 4. 2021, přičemž pouhá věcná a časová souvislost z těchto případů nedělá skutek jeden. Z pohledu typů zásahů, proti nimž soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu, se tak mohlo jednat jedině o tzv. opakující se zásah, tj. soubor dílčích jednorázových zásahů, přičemž bylo na žalobci, který z těchto samostatných skutků skutečně žalobou napadne (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2007, č. j. 3 Aps 7/2006-103) a je tak nerozhodné, že dle tvrzení žalované mohlo k typově shodným situacím docházet již dříve. Včasnost žaloby musela být soudem posouzena individuálně ve vztahu ke každému vytýkanému jednání. 9. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s., žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. 10. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 5 Aps 5/2010 - 293, lhůta pro podání zásahové žaloby běží od okamžiku, „kdy se žalobce dozvěděl o skutečnostech, v nichž spatřuje nezákonný zásah. Rozhodující je přitom znalost žalobce o skutkových okolnostech, z nichž vyplývá konání nebo nekonání správního orgánu, v němž je spatřován nezákonný zásah. Okamžik, kdy žalobce nabyl přesvědčení o tom, že předmětné konání či nekonání správního orgánu naplňuje veškeré znaky nezákonného zásahu definované v § 82 s. ř. s., není pro běh lhůty rozhodný“. 11. O tom, že právě v den poskytnutí potraviny se žalobce o tvrzeném nezákonném zásahu dozvěděl, vyplývá z logiky věci, neboť právě při převzetí konkrétní potraviny žalobce zjistil, že na ní nejsou uvedeny informace, které dle jeho názoru na ní být uvedeny měly. Žaloba tak byla podána včas, neboť k nejstaršímu ze čtyř vytýkaných případů mělo dojít dne 23. 3. 2021, a tudíž lhůta dvou měsíců uvedená v citovaném § 84 odst. 1 s. ř. s. by marně uplynula až dne 24. 5. 2021. Žalobce však odeslal žalobu soudu již dne 26. 4. 2021. 12. K věci samé krajský soud uvádí, že mezi účastníky je nesporné, a tuto skutečnost prokazují i k důkazu provedené fotografie a jídelníček ze dne 23. 3., že žalovaná ve dnech 23. 3., 25. 3. a 1. 4. 2021 žalobci skutečně v rámci přídavku ke stravě pro pracující vězně poskytla ke konzumaci šunkovou pěnu v obalu (plastovém střívku), na němž nebyla uvedena data výroby a spotřeby, ani složení a nutriční hodnoty. Žalovaná rovněž nijak nerozporovala, že dne 6. 4. 2021 obdržel žalobce ke svačině mj. porci nebaleného (resp. v sáčku zabalenou porci 250 g) tvarohu, která rovněž nebyla opatřena uvedenými údaji. Z uvedeného důvodu krajský soud vyhodnotil jako nadbytečné důkazy výpověďmi svědků (bývalých spoluvězňů žalobce), kteří měli tyto nesporné skutečnosti svými výpověďmi potvrdit. 13. Následně se krajský soud zabýval tím, zda žalovaná postupovala v rozporu se zákonem, pokud nebyly předmětné potraviny na svých obalech opatřeny uvedenými informacemi. 14. Krajský soud zjistil, že označování potravin