8 As 192/2014 — Nejvyšší správní soud

65 A 4/2020- 64 - text  13 65 A 4/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: J. Š., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Žákovou sídlem tř. Svobody 43/39, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: I. J. K. bytem X II. F. M. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2019, č. j. KUOK 120072/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Dne 16. 5. 2016 podali J. K. a F. M. k Městskému úřadu Hranice (dále jen „stavební úřad“) žádost o rozdělení jimi spoluvlastněného pozemku parc. č. XA v k. ú. X o výměře 1117 m2, v jehož středu se nachází stavba historického větrného mlýna (pozn. dále všechny uváděné pozemky se nacházejí v k. ú. X). Žadatelé požadovali, aby byla část pozemku pod mlýnem vyčleněna jako samostatný pozemek dle přiloženého geometrického plánu č. 382-137/2016. K žádosti přiložili také kopii katastrální mapy se zakreslením požadovaného dělení a vyznačením přístupu k oddělovanému pozemku, a to mj. přes pozemek parc. č. XB, jehož vlastníkem je žalobce. Dále je žalobce také vlastníkem pozemku parc. č. XC, rovněž hraničícího s rozdělovaným pozemkem parc. č. XA. Stavební úřad postupoval podle § 82 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a sdělením ze dne 18. 5. 2016, č. j. OSUZPD/6480/16-3 s odkazem na § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“) navržený záměr žadatelů schválil tak, že z pozemku parc. č. XA oddělil část označenou písmenem „A“, vyznačenou na ověřené situaci, která byla přílohou sdělení. 2. Žalobce dne 8. 7. 2016 podal ke stavebnímu úřadu podnět k přezkoumání a zrušení předmětného sdělení ze dne 18. 5. 2016, v němž namítl, že byl opomenut jako účastník řízení a není zřejmé, jak dospěl stavební úřad k závěru, že pro dělení pozemků není třeba stanovit podmínky a je možné upustit od vydání územního rozhodnutí. Dále uvedl, že nesouhlasí s tím, aby kdokoli neoprávněný jako přístup k mlýnu využíval pozemky v jeho vlastnictví (parc. č. XD, XC a XB). Zmínil, že pozemek parc. č. XA je kvůli plotu před objektem č. p. X jen 1 m úzký, tudíž bez jeho odstranění není k mlýnu přístup. 3. Na základě kupní smlouvy ze dne 1. 6. 2016 bylo Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj dne 14. 7. 2016 s právními účinky vkladu ke dni 22. 6. 2016 zapsáno na LV č. X vlastnické právo J. K. k pozemku parc. č. st. XE o výměře 54 m2, který vznikl rozdělením pozemku parc. č. XA na základě uvedeného sdělení stavebního úřadu. Pro lepší představu o vzájemné poloze dotčených pozemků připojuje soud výřez náhledu katastrální mapy se zvýrazněným přístupem k pozemku parc. č. st. XE přes pozemky parc. č. XA a XB. [obrázek anonymizován] 4. Dne 3. 8. 2016 stavební úřad žalobci sdělil, že jeho podání obsahově posoudil jako podnět k uplatnění postupu dle § 156 s. ř., k němuž však neshledal důvod, neboť podmínky k postupu dle § 82 odst. 3 stavebního zákona byly splněny. Vyčlenění samostatného pozemku pod větrným mlýnem bylo dle stavebního úřadu narovnáním současného stavu, neboť dosud byl v katastrální mapě vyznačen pozemek pod mlýnem jen vnitřní kresbou, která dle předloženého geodetického zaměření nesouhlasila se skutečností v terénu. Jelikož se nově vzniklý pozemek nachází uvnitř pozemku parc. č. XA, který je ve vlastnictví žadatelů, nemohlo dle stavebního úřadu dojít k dotčení práv vlastníků okolních nemovitostí. Dále stavební úřad uvedl, že k oběma nově vzniklým pozemkům je možný přístup po pozemku parc. č. XB, na němž se dle územního plánu nachází účelová komunikace, a dále územní plán obce Partutovice vymezil pro přístup k mlýnu, který je nemovitou kulturní památkou, pozemek parc. č. XF k umístění veřejně prospěšné stavby místní komunikace. 5. Dne 10. 8. 2016 podal žalobce podnět k přezkumu sdělení ze dne 3. 8. 2016, v němž namítal, že na pozemku parc. č. XB se veřejná cesta nenachází a že nelze argumentovat veřejnou komunikací vedoucí po pozemku parc. č. XF, neboť tato ještě nebyla vybudována. Stavební úřad chtěl být dle žalobce k žadatelům vstřícný a nezákonně se dal bez náležitého zjištění skutkového stavu cestou vydání neformálního, odvoláním nenapadnutelného sdělení, přičemž záměrně opomenul žalobce jako účastníka řízení. Stavební úřad přitom dle žalobce nemohl tvrdit, že mu nebyly známy skutečné poměry, neboť byl na problematiku dopravy v lokalitě u mlýna upozorněn při přijímání územního plánu. Stavební úřad měl dle žalobce na základě jeho podnětu ze dne 8. 7. 2016 včas učinit pokyn katastrálnímu úřadu k neprovedení vkladu. 6. Dne 21. 9. 2016 stavební úřad žalobci opětovně sdělil, že důvod k přezkumu a zrušení svých sdělení ze dne 18. 5. 2016 a 3. 8. 2016 neshledal. 7. Žalobou ze dne 3. 10. 2016 žalobce požadoval, aby soud určil, že se stavební úřad vůči němu dopustil vydáním sdělení ze dne 18. 5. 2016 nezákonného zásahu, a aby stavebnímu úřadu přikázal postupovat dle § 156 odst. 2 s. ř. Žalobu však zdejší soud usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. 65 A 81/2016-28, odmítl s odůvodněním, že soudní ochranu je možné poskytnout až proti konečnému rozhodnutí ve věci, jímž není v případě územního řízení o dělení pozemků vydání sdělení dle § 82 odst. 3 stavebního zákona, nýbrž až usnesení o zastavení řízení. 8. Stavební úřad následně usnesením ze dne 15. 11. 2016 územní řízení zastavil. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 4. 5. 2017, neboť dospěl k závěru, že žalobce nemohl být ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona v předmětném řízení přímo dotčen na svých právech územním rozhodnutím, jelikož žádné územní rozhodnutí vydáno nebylo. Odvolání tak bylo dle žalovaného podáno osobou neoprávněnou. 9. Žalobou ze dne 10. 7. 2017 žalobce požadoval, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. Zdejší soud rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. 65 A 55/2017-29 žalobě vyhověl. V rozsudku uvedl, že využití postupu dle § 82 odst. 3 stavebního zákona, tj. vyhovění žádosti o rozdělení pozemku sdělením o schválení záměru, nezbavovalo stavební úřad povinnosti rozhodnout o účastenství žalobce v řízení, pročež zrušil rozhodnutí žalovaného i usnesení stavebního úřadu. Stavební úřadu soud uložil, aby předně rozhodl o účastenství žalobce v předmětném územním řízení, a to tak, že buď žalobci srozumitelně vysvětlí, proč jeho vlastnická práva k sousední nemovitosti nemohu být vznikem pozemkové parcely uvnitř pozemku parc. č. XA přímo dotčena, nebo mu postavení účastníka řízení přizná, a poté se věcně vypořádá s jeho námitkami proti využití postupu dle § 82 odst. 3 stavebního zákona. 10. Po vrácení věci stavební úřad usnesením ze dne 3. 4. 2019 rozhodl podle § 28 odst. 1 s. ř., že žalobce účastníkem předmětného územního řízení je. Následující den provedl stavební úřad místní šetření k prověření přístupu k pozemku parc. č. st. XE z veřejné komunikace, a dále opatřil vyjádření silničního správního úřadu k otázce přístupu po účelové komunikaci na pozemcích parc. č. XA a XC. 11. Následně usnesením ze dne 7. 6. 2019 stavební úřad předmětné řízení opětovně zastavil. V usnesení vyslovil závěr, že k vyřízení žádosti postupem dle § 82 odst. 3 stavebního zákona byly splněny podmínky, veřejný přístup k rozděleným pozemkům existoval v době vydání sdělení a existuje dosud a veškeré námitky žalobce shledal nedůvodnými. Zápisem oddělené části pozemku do katastru nemovitostí bylo dle stavebního úřadu sdělení ze dne 18. 5. 2016 zkonzumováno a pozbylo účinnosti. Jelikož bylo žádosti o dělení pozemků vyhověno jiným zákonným způsobem, tj. sdělením dle části čtvrté s. ř., stala se tato žádost dle stavebního úřadu zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) s. ř. 12. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a usnesení stavebního úřadu potvrdil. B) Žaloba a stanovisko žalovaného 13. Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i usnesení stavebního úřadu, a dále toho, aby soud uložil stavebnímu úřadu povinnost zrušit dle § 156 odst. 2 s. ř. nezákonné sdělení ze dne 18. 5. 2016 a provést řízení, v němž vydá rozhodnutí o dělení a scelování pozemků. Žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) sdělení ze dne 18. 5. 2016 bylo vydáno v rozporu s § 6 odst. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, neboť dle bodu 5 části B přílohy č. 4 této vyhlášky bylo jeho vydání podmíněno prokázáním přístupu z veřejné komunikace ke všem rozděleným pozemkům, což se nestalo, neboť na pozemcích parc. č. XA ani XB, po nichž má být dle celkové situace přístup k pozemku parc. č. st. XE zajištěn, se v dob